na Blog.cz

pololetí je uzavřené, tudíž je všechen stres za námi a díky čemuž ze mne také opadla nervozita, přiznejme si to. :)) Musím se pochlubit, že v prvním ročníku, po tolika varování o změně prostředí a školy a následném zhoršení, jsem se obešla bez trojky a dokonce se vešla se svými šesti dvojkami do vyznamenání. :-) Musím říci, že mě to potěšilo, jelikož už jsem přestávala doufat a propadat v paniku, mírně řečeno. :D

Po tom úžasném zážitku, dokonale prožitém večeru s Alesanou, WCAR, GOTK a dalšími, bylo mírně řečeno doslova odstrašující a ubíjející muset se vrátit do normálního života a přeorientovat se z té obrovské eufórie na učení.. No, musím říci, že udržet pozornost a soustředěnost.. To bylo opravdu nemožné. Téměř. První tři dny poté rozhodně. :D

Zítra společně s mamkou a babičkou vyrazíme do obchoďáku, jelikož si musím pořídit nějaké společenské botky s menším podpatkem (mám plno společenských lodiček, ale ty by byly moc vysoké, když jdu s kočkama ze třídy, které jsou mnohdy menší - bych si připadala jako dlouhán :D), bolerko či nějakou vestičku přes šaty (těch mám doma od Vánoc spousty!, takže radost vybírat jaké zvolím :))), make-up a nějaké další drobnosti. A proč to všechno dokoupit? No, nakonec jsem se nechala přemluvit partou přátel, abychom společně vyrazili na maturitní ples čtvrťáků.. Takže se náležitě těšíme. :D :-))

Bude to zajímavé, jelikož to bude můj první ples (pokud nepočítám sestřenky plesy, akce, promoce a zásnuby a v dohledné době doufám že už i svatbu), takže to bude vážně sranda. :-)) :D

Mimochodem měli jsme tu už vůbec někdy delší pojmenování/název písničky?? Já bych řekla, že ne. :D Tudíž 'ÁÁčka' mají v tomto ohledu prvotinu. :D

Tak už je to za námi. Dlouho očekávaný den, dlouho očekávaný večer, dlouho očekávaná možnost vidět a zejnéma slyšet mé oblíbené kapely na živo (ano, možnost poslouchat místo pouze Alesany také další tři kapely byla doslova neuvěřitelným a mnou nikdy neočekávaným bonusem) se přehoupla doslova z večera na probíhající noc.

Nejsem schopna vyjádřit slovy jak úžasný zážitek jsem si prožila, ale pronesu chabě jen to, že prah únosného nadšení jsem již v prvních minutách milionkrát překročila.. Jistě tedy chápete, jak jsem si to užila a jak to vše vygradovalo ke konci. Byly to ty nejlepší čtyři hodiny mého dosavadního života, co se hudebních akcí a akcí celkově týče. :)

Zkrátka večer předčil mé očekávání - a to že jsem očekávala nemožné - a všechny zmiňované kapely byly na živo ještě luxusnější než ze studio nahrávek. :-)

***

***

Kolem půl sedmé jsme z nedalekého parkoviště, sotva pětadvacet kroků vzdáleného od místa M, vešli do Rock Café, kde už několik skupinek natěšených nadšenců nedočkavě přešlapovalo. Poté jsme se přesunuli do nitra klubu, kde jsme si dali mezitím bundy do šatny a zařadili se do fronty. V sedm mělo vše vypuknout, alespoň tedy podle zakoupených lístků, hovějíc si u mě v kabelce již nějaký ten pátek. Nakonec začali pouštět něco málo po čtvrt či kolem půl osmé. To nám každému ještě nezapomněli označkovat levou ruku razítkem, které je vidět pouze pod UV světlem a mohlo se jít dolů do srdce klubu, kde se ještě před vstupem do oné místnosti/sálku s pódiem a barem (je to tu doopravdy velice komorné a takové mnohem příjemnější než v nějaké z arén) prodávaly trička, mikiny, bundy či dokonce k mému štěstí nikde nesehnatelná CDčka GOTK, WCAR či samotné Alesany, která jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít.

- Konečně nebudu muset poslouchat a sledovat nechápající a nic netušící nevzdělané prodavače v Bontonlandu, kde na mě čučeli doslova s otevřenou pusou a při zeptání se na Alesanu na mne vyrukovali s ,,Ale-, Ale- co?? Můžete mi to zopakovat a vyhláskovat'?'' , což mě vždy naprosto odrovnalo. -

A která jsem si tudíž odnesla spokojeně v kabelce domů, ještě společně s nádhernou 'Urban bundou' WCAR a tričkem Alesany, čemuž jsem z toho nepřeberného množství neodolala. :-))

Klub na mě působil mnohem lépe a příjemněji, než všemožné arény, ve kterých jsem dozatím byla a ve kterých se doteď veškeré mnou navštívené koncerty odehrávaly. Přišlo mi to takové komornější, uzavřenější, intenzivnější a i ten kontakt se skupinami byl mnohem lepší a stokrát úžasnější. Kuriozitou bylo, že členové skupin normálně procházejí a chodí volně mezi fanoušky/diváky.. Například zpěvák z anglické bandy GOTK stál tak půl metru ode mně, takže fotka by byla parádní, ale bylo mi trapné si o ni říkat, takže mi bude muset postačit jen ta jeho samotného. :P :)) A taťka si šel mezitím, co vystupovala ona slečna s kapelou (viz dole) sednout na kafe nahoru do baru a jakmile nastoupil zlatý hřeb večera - sama Alesana -, udiveně nás s mamkou překvapil tím, že prý Shawn a Dennis společně ještě s jedním z kytaristů (tudším, že Alexem, podle toho, jak mi jej vypodobnil) seděli u jednoho ze stolků kousek vedle. A to nás ještě tak přemlouval, abychom šli s ním. :D Příště jdu kamkoliv, jelikož taťka má zkrátka kliku na potkávání lidí. :D

Takže klub je rozhodně mnohem lepší ve všech směrech. Nemluvě o samotném znásobení pocitů z toho, že je slyšíte a vidíte live. A v neposlední řadě si člověk mohl také pořádně zapařit, než když například máte místka k sezení, což obvykle bývá nuda.

Teď už k samotnému průběhu koncertu.

Jako první nastoupili Glamour of the Kill, jediní zástupci UK, kteří ani na lístku původně vypsáni nebyli, tudíž se jejich vystoupení stalo příjemným překvapením a začátkem. Já se o jejich příjezdu dozvěděla ráno, takže jsem se náležitě těšila ještě víc, než na půsovní sestavu o třech kapelách. :) Ti dav dostali náležitě do nálady a pěkně rozproudili krev v žilách, takže lepší začátek být připraven nemohl.

Poté přišla na řadu partička I Wrestledaberonce v čele se slečnou, na kterou jsem původně chtěla vyklidit místa a zajít si zatím někam, ale musím říci, že na živo také nebyli špatní. Netajím se ovšem tím, že já jsem spíše na klučičí kapely, takže jsem původně doma nebyla při poslouchání jejich songů odvažená, ale tam to bylo opravdu povedené a člověk si to užil také. :) Zkrátka tam se člověku líbí snad vše, když je to alespoň trochu dobré., jelikož ta atmosféra.. To mluví za vše. :D :-))

Jako třetí v pořadí, a tudíž také předposlední kapelou večera, se přišli předvést američtí We Came as Romans, které jsem zbožňovala už přistarém albu, natož s tímto novým, velice povedeným. Zpěvák (nemyslím tím momentálně druhého zpěváka - screamaře) prošel příjemnou změnou image, když ostříhal kštici a přebarvil se na tmavší černou a či také shodil náznak bradky, což já nerada. :D prokázali, že jsou úžasně sehraní a musím říci, že se mi jejich vystoupení líbilo mnohem více, než záznamy studiovek, což je k neuvěření, protože se vždycky říká, že živé záznamy jsou horší.. U mě nastal pravý opak, který byl zřejmě zapříčiněn a radikálně stupňován tím, že jsem zkrátka nasávala tu úžasnou atmosféru.

Nezapomenutelné! :)

Tam-ta-da-daaam.. ALESANA! Po další párminutové přípravě nástrojů se vynořili členové hlavních leaderů, kteří byli oním zlatým hřebem večera, jak už jsem o pár odstavců výše zmiňovala. Jejich vystoupení bylo něco dokonalého, nezapomenutelného, úžasného, bezkonkurenčního, perfektního, nádherného a já nevíc jakými slovy chvály bych to ještě mohla připodobnit. :)) Hned po skončení bych si to zopakovala ještě jednou, jelikož to byl vážně doposud nejlepší zážitek celkově. :-) Rozhodně si nenechám ani jedny ujít ,až se tu znovu objeví, v což doufám. :)) A do Rock Café mám naplánováno opět někdy zajít, jelikož si mě tento klub dostal. :)

Mám plno videí jak ze zrcadlovky, tak z mobilu. Dokonce jsou většina kvalitní obrazově, ale i poslouchatelná zvukově. :) Ráda bych Vám to sem nahrála, abych tento vzpomínkový článek dovedla do dokonalosti a až si to budu za několik let číst, vybavily se mi ty nepopsatelné pocity naplnění neskutečného očekávání. Ještě teď to uvnitř mě nadšeně bublá, nebo já nevím, jak mám popsat onen 'jako na jehlách' nadšený pocit, prohánějíc se mi v hrudníku. :)

Na videa mé tvorby si budeme muset počkat, jelikož nemám youtube channel, na který bych to nahrála, ale plánuji to ddohnat. Kvůli Alesaně cokoliv! :D :))))

Tím pádem Vám přináším alespoň prozatím jediná videa, která jsem ze včerejška našla. Snad nebude dotyčnému vadit, že jsem si je vypůjčila. x)

Ano, právě teď se začínám připravovat na nejlepší cca tři hodinky toho nejlepšího, co se za celý uplynulý rok 2011 dělo a dokonce i co se tento rok stane. :-) A že by toho mohlo být dost, co se koncertů mých oblíbených kapel týče. :-)

Ano, ano, již nadešel čas poprvé vidět Alesanu live, což jsem si nemohla nechat ujít! :-)) Těch šest let, co je poslouchám, tak rychle uteklo, že tomu nemůžu téměř ani uvěřit..

Omlouvám se za nesmysluplný článek, ale v tomto stavu nejsem momentálně vůbec schopna vyprodukovat nějakou ucházejícíc větu, tudíž článek s kopou emotivních výlevů a básnění nad úžasným koncertem čekejte až zítra. :D :))

Mimochodem opravdu jsem v očekávání, ale věřím, že Alesana společně ještě s dalšími třemi skupinami jej splní. x)

tento týden byl únavný, ale pohodový. Až moc pohodový, to se musí nechat.. Ten příští to však vše dokonale dožene, jelikož bude doopravdy peprný. :/

Zítřek opět plánuji s rodiči strávit na svahu, ale nejsem si jistá, zda to vyjde.. Snad ano, jelikož jsem si to prkno vážně zamilovala a sníh oblíbila. :-) Vidím to tak, že od tohoto roku už nebudu čekat jako na smilování pouze na tu slunečnou letní dovolenou u moře, ale také na tu zimní s kupou sněhu a prknem s sebou. :-)

V neděli večer mě čeká Alesana

Uvažuji nad tím, že bych si vyzdobila blog ve stylu Alesany - tudíž mám na mysli nějaký lehoučký design, ale jelikož tento je tak dokonalý a propracovaný (zkrátka nad mé možnosti), raději ho tu zřejmě nechám. :) Protože kdo by mi to tu pak vyzdobil opět layem na úrovni zručného grafika, když to není v mých silách, že... :D I když možná neodolám a přeci je nsem něco s tématikou Alesany přidám.. No, uvidíme, nechme se překvapit. :-))

A také uvažuji nad tím, že bych dala do éteru blogu (čtěte: zveřejnila :D) jeden nepovedený a naprosto nelogický příběh, který jednou vznikl jen tak, když jsem se snažila sesmolit něco zveřejnitelného.. No, je to na Vás, pokud by jste to tu chtěli oživit i za cenu toho, že je to naprostá kravina, což doopravdy je. :D

Video bude později přidáno, momentálně blog.cz nefunguje.

konečně se mi podařilo na chvíli urvat trochu času, který doufám zítra ještě v souvislosti s blogem trochu využiji. Nahromadily se mi nějaké nápady, ze kterých by se snad mohlo dříve nebo později něco vyklubat, tedy doufám v jejich postupné promyšlení, nikoliv však o úpad v zapomění, tudíž nepotlačuji kapánek radosti. :))

Zítra opět plánuji trávit den na svahu, takže se během dne určitě neozvu, pokud to tedy vše vyjde a opravdu vyrazíme, což zřejmě ano. Ale jak jsem říkala, i když budu hotová, posnažím e večer ozvat s něčím lepším. :)

Takže tuto mou pauzu omluvte, co se školy týče, opravdu je to teď zajímavé, jelikož se před koncem pololetí opravdu doslova všichni zbláznili. A to doslova, jelikož i obvykle lehké a jednoznačné zadání testů bylo dnes - zrovna na Pátek Třináctého - něco nerozluštitelného. :/ :D Takže včerejší úspěchy budou zapomenuty, až se dozvím dnešní minimálně dva hrozné a otřesné výsledky! :// No jo, každému nevyhovuje takové a makové zadání či výběr profesora.

Užijte si pěkný páteční večer, momentálně odjíždím, ale večer se možná ještě ozvu. Mimochodem jak se máte v tom novém roce?? :))

dnešek byl kupodivu vážně celkem podařený, co se školy týče. Obávala jsem se nejhoršího, ale první den nás zřejmě ještě nechtěli úplně znechutit. :) :D

Na zítra toho je podle mě také fůra, ale tak možná (jen možná) by to mohlo dopadnout nějak podobně, no.. Ale to rozhodně ne, je to vyloučeno, jelikož druhý den pohodový by za žádných okolností nenastal. :/

Na jednu hodinu mám podklady připravené, ale bohužel neumím ani ň, což mi na dobré náladě moc nepřidá. No, snad se ten test konat nebude a připadne na nějakou další hodinu.. Kéž by až na příští týden!! x)

Jinak já už přestávám s nesmyslným vykecáváním, jelikož mi dávají Posledního bojovníka, kterého si nemohu nechat podruhé (jako minulý týden) ujít! :)

zítřkem pro valnou většinu z nás, kteří měli ještě dnes ve škole volno, začíná opět normální školní život. Nemusím určitě rozpitvávat, co to z většiny obnáší. Povinnosti, stres, učení, stresy o známky, učení a opět povinnosti..

Nemusím říkat, jak se dnes celý den cítím. Po tom úžasném volnu, pohodě a Vánoční atmosféře se mi už tuplem nikam nechce!

Navíc mě toho čeká opravdu hodně. Nejen co se týče písemek, které si musíme poctivě napsat než skončí pololetí či zkoušení, ale nejvíc mě asi trápí to, že se obávám toho, že to teď všechno pokazím a zhorším si známky zrovna když to potřebuju udržet a co nejvíce zlepšit. Bojím se toho, že si pokazím pololetí, protože to by mě vážně strašně moc naštvalo, že bych si pokazila to, co se zapisuje a naopak čtvrtletí, které se nikam nezapisovalo, se mi vcelku vyvedlo. (Na to, že se očekává v prváku zhoršení, nebyla ani jedna trojka, se kterými ani nechci začínat, proto se tak moc bojím!)

Už od rána to na mě přišlo. Navíc teď jsem úplně vykolejená. Prostě se toho bojím, protože vím, že zítřejší minimálně jeden předmět dopadne rozhodně špatně. Bohužel očekávám pětku, protože to ani náhodou nedávám. Radši si ani nedomýšlím, co ještě zvořu. :(

Také to tak máte? Po takové době volna se Vám nechce do školy a už vůbec se netěšíte na učení, písemky a bojíte se toho, že zklamete (ve výsledcích a známkách)? Sakra, jsem vážně jen já taková divná??

Zdravím Vás v Novém roce 2012, do kterého bych Vám chtěla ještě jednou oficiálně popřát Vše nejlepší, hodně zdraví, štěstí, mnoho úspěchů v osobních i pracovním životě a v neposlední řadě také vyplnění všech Vašich tajných i dávno vyřčených přání. :-)

Je mi ctí, že mohu zveřejnit již téměř jubilejní čtyřstý článek v této jediné rubrice hudebních výběrů, které Vám doslova pravidelně přináším pro zpestření všedních dní. :))

Doufám, že jedna z mých nejoblíbenějších písní vnese nejen do toho mého Nového roku mnoho rodinné i normální pohody, zejména veleůdležité zdraví, štěstí a také hlavně úspěchy, co se školy týkají. :)

A upřímně doufám v to, že se tento rok stane o mnohem úspěšnějším, než ten předešlí. Zejména v mém osobním životě, i když si v mnoha ohledech nemám na co stěžovat (úspěšné přijetí na gymnázium, na kterém se doufám s výborným prospěchem udržím až do úspěšného složení maturity:)), stejně se něco najde (zdravotní ztěžení, které se odehrálo v lednu 2011).. Tudíž doufám, že bude tento rok o mnohem lepší a úspěšnější. :-) A že se nebudu muset bát nemocnic, ani známek ve škole, čehož se momentálně trochu bojím, jelikož mě děsí konec pololetí. :( Tudíž jistě nejen já očekávám od Nového roku více.. x))

Jak jste si užili a vůbec trávili včerejší poslední noc roku 2011, jinak řečeno Silvestra? :-) Do kolika jste to táhli a naopak do kolika jste dnes vyspávali na následek včerejšího oslavování?? :))

Btw: Už teď se netěším do té úmorné školy! Nejen, že mě čeká plno testů a zkoušení u katedry, nýbrž i mnoho jiných - neméně nepříjemných - záležitostí.. Už teď mě to děsí, zvlášť když se obávám nejhoršího - nějaké té trojky na vysvědčení, což by mě nemsírně naštvalo, zvlášť když jsem ve čtvrtletí, kdy se to nikam nezapisovala, měla jen jedničky a dvojky. :'(

Ale ještě to na pár hodin vytěsním z hlavy, zítra začne učení. :/ Tudíž dnes se ještě trochu bavme a užívejme si téměř poslendího volného dne prázdnin.. Budiž nám útěchou, že bude další volno.. V budoucnu.. Někdy... :-))

Je potřeba k tomu něco dodávat? Řekla bych, že to mluví za vše. :-))

Mnoho úspěchů v novém měsící v novém roce 2012.

:)

-Emm

Když se ohlédnu za již skoro uplynulým rokem 2011, běží mi mráz po zádech. Tolik se toho odehrálo. Tolik se toho změnilo. Jak v lepší, tak v horší. Či trocha drobností zůstala ve stejné rovině, dovolím si naivně tvrdit.

Potkalo mne toho opravdu dost. Kdo sleduje tento můj virtuální svět a zápisníček či dokonce lépe řečeno deníček, moc dobře ví, o čem právě hovořím. Moc dobře ví, co otřáslo mnou i mou rodinou. Moc dobře tuší, co mne vyvedlo z rovnováhy a co mne vystavilo hloubavému přemýšlení a pomýšlení na to nejhorší. Znáte přeci ta hrozná slůvka ,,Co kdyby..'', která nevěstí nikdy nic dobrého.

Člověk si říká ono ,,Co kdyby..'' stále dokola a stejně tak si rýsuje možné scénáře, jež mu neprospějí o nic více, než daný zdravotní, fyzický, ale zejména psychický stav. Jenže člověku se to řekne, přestanu být přemýšlivým a začnu s optimistickými myšlenkami, místo těch pochmurných, když bude třeba.. Jenže dokud to dotyčný nezažije na vlastní kůžu, neví o čem mluví..

**

Když jsem minulý rok v tomto čase sledovala oblohu, zaplňující se pomalu, ale jistě barevnými výbuchy ohňostroje, oznamujíc a vítajíc Nový rok, nikdy by mě nenapadlo, že se všechno změní doslova od základů ze dne na den. Přála jsem si jen zdraví pro celou mou rodinu. Zdraví, štěstí, úspěch a pohodu.

Nenapadlo mě, že projdu zkouškou života tak rychle. Nenapadlo mě, že mě Osud vystaví něčemu takovému, když na to dle všeho přisuzujícícho nejsem ještě ani zdaleka připravená. Ze dne na den se jedno ráno probudíte a víte, že je něco v nepořádku. Nedáváte tomu však hned tolik pozornosti, zkrátka to přejdete s tím, že ráno bude lépe, nic vážn=éh oto přeci v tak mladém věku být nemůže.. Jenže někdy ráno nebude lépe. Někdy je to vážnější, než se na první pohled zdá a jakmile se pak ocitáte před jasnou volbou, která Vám sice pomůže od té hrozné bolesti, ale zároveň Vás i o něco důležitého ochudí, nemáte na vybranou.

Poté se ocitnete bez víry v to, že vše dopadne dobře, tváří v tcář realitě. Jste krůček od toho, aby jste se sesypali. Jediné, co Vás dokáže udržet nad hladinou je rodina, kvůli které předstíráte alespoň trochu silného. Poté naposledy zahlédnete světlo normálního života a poté zavřete oči na nátlak uspání, které by Vás mělo uchránit před bolestí při zbavování onoho bolestivého zdravotního problému a zároveň však také znovu probudit, až nastane ten pravý čas. Obavy z toho, že už neotevřete oči s Vámi cloumají do poslední chvíle, kdy Vám to mysl dovolí. Poté upadnete do umělého spánku z již dávno ztracenou nadějí, že se vzbudí te a vše bude dobré. Tedy rozhodně lepší, než s tím bolestivým něčím.

Probudíte se, s hadičkami kolem sebe, s přístroji kolem sebe, avšak je Vám naprosto mizerně. Nemůžete se hýbat a jediné, co by jste si přáli by bylo probuzení. Probuzení, které by dokazovalo, že tohle všechno je jen hrozná noční můra. Že jste zdraví jako řípy, aniž by Vás někdo musel operovat a zbavit nějakého orgánu. Nestane se tak, otupělá bolest Vám připomene realitu. Avšak znovu jste otevřeli oči, to je jedna z těch lepší zpráv, aniž by jste si to uvědomovali. Přes bolest, prostupujíc stehy Vám to nedochází.

Poté přijde doba rekonvalescence, dlouhé tři měsíce, kdy se snažíte alespoň trošičku přiblížit normálnímu životu před tou hroznou událostí.. Nedaří se. Jediný krůček pro Vás znamená to, co pro ostatní několik maratonů za sebou. Něco nedosažitelného, i přes svou naprostou obyčejnost. Jeden krůček a tolik bolesti.. Tolik bolesti, jako za celý život ne. Tolik bolesti, že rozbité koleno následně polité kysličníkem je mače - absolutně nic, vůbec nic..

Když jsem si přála zdraví pro celou svou rodinu, zřejmě někdo tam nahoře zapomněl na to, že i já jsem v rodině. Dobře, nejsem sobecká a myslím hlavně na ně, což tak bylo vždycky, takže nejspíš proto se tak stalo, ale copak by se pro mě také nenašlo trochu toho všeho? Nejen úspěchu, který je pro mě důležitý, ale i to vše kolem. Zdraví, hlavně to zdraví, které vede ke štěstí.

**

Když jsem tehdy před rokem stála zahleděná do zbarvující se oblohy, okouzlena nejen těmi barvami, npomyslela bych na nic podobného. Nepomyslela bych na to, co všechno mnou otřese. Nepomyslela bych na to, ani náznakem. Avšak opak je pravdou. Sledovala jsem oblohu, dychtíc po vypuknutí Nového roku 2011, ale ani za nic mě nenapadlo, co vše může přinést. Nejen dobré věci, jako přijmutí na gymnázium mezi těmi nejlepšími či výborný průměr u ukončovacího vysvědčení 9.ročníku, ale také to, co mi navždy změní život.

Říkejte si, že jsem sentimentální, citlivá a že přeháním, je mi to jedno, ale stále si stojím za tím, že kdo něco podobného neprožije na vlastní kůži, nikdy se psychicky ani nepřiblíží k tomu, jak by se cítil. Nikdy neodkryje tu bezmoc, která zužuje Vaše srdce a útroby. Nikdy.