/2/ Beznadějný Mikuláš?

4. prosince 2008 v 14:57 |  →My story
Je tu další povídka..(UPOZORŇUJI: VŠECHNY POVÍDKY JSOU MNOU VYMYŠLENÉ!)



Dnes je den před tak očekávaným Mikulášem.
Konečně je tu ten vytoužený prosinec,který sebou přinese všechny hezké chvilky,zážitky...
A abych se přiznala,těšila jsem se na něj ..vlastně jen do doby,než jsme se rozešli s Radkem.
Přitom jsme spolu chodili už něco přes rok.Když si vzpomenu na celý minulý prosinec,vrhnou se mi do očí slzy.
Kdybych ho alespoň pořád nepotkávalka na školní chodbě.

_Když přišel den ''D'',přišli k nám kvůli mé malé sestřence převlečení náctiletí..Nechyběl tedy Mikuláš,Anděl,Čert..
Jediné co mě trošičku zaskočilo bylo to,že mi přišlo,jako bych toho Andílka znala :).
Strašně mi někoho připomínal...nemůžu si pomoc.
Přeci hnědo-blonďaté středně dlouhé vlasy,hnědě krásně velké oči..div,že jsem se v nich neztratila..
Ale na druhou stranu mi bylo chudáčka Andílka líto..měl něco s nohou..kvůli tomu měl také berli.

_Po nějaké chvilce jsem v roztomilounkém Andílkovi poznala Radka..
Najednou div,že mi srdce neposkočilo..jemu evidentně taky,dívali jsme se na sebe,pak už všichni odešli.
Vyhlížela jsem u okna,a počítala jsem s tím,že ho uvidím.
Ale to byl omyl. Když vyšli jeho kamarádi...on nešel,ani za nimi.
Došlo mi,že ho mám pořád ráda.

Rychle jsem vyběhla po schodech..až jsem skončila v 5.patře,kde stál on.
Ve zlomku vteřiny jsme se na sebe oba podívali.
On začal:
,,Ahoj,takže jsi mě poznala,jo? :)''
,,Ahoj,to jo,tvoje vlasy se nadají přehlédnout :o)''
,,Hele,proč jsme se vůbec rozešli?''
,,Já..já nevím,to by jsi měl vědět ty..'' ,,Co se ti vůbec stalo s nohou?''
,,Aale,uklouzl jsem..''
,,To je mi líto..''
,,díky,j-já už musím..čau''
,,ahoj..''

_on už byl po chvilce venku...když v tom jsem si uvědomila,že s ním chci strávit i letošní prosinec..
Seběhla jsem zbývající schody,utíkala před barák..
a on tam stál..směrem ke mě.
On: ,,Co se stalo?..já-já tě mám pořád rád..''
Já jsem se mu vrhla do náručí,on mě dal pusu do vlasů..a pošeptal:promiň.. Mám tě moc rád..
Já taky..šeptla jsem :)

Najednou se z obyčejného Mikuláše bez sněhu stal Mikuláš se sněhem..
ZAČALO SNĚŽIT!!
Vločky sněhu nám padali do vlasů... moje hnědé vlasy byly hned zbarveny do bíla.
Jeho hezké,blonďaté také.
A tak začala..teeda pokračovala etapa mého i Radkova života...Ta etapa je přeci naše láska :)


*Uvědomit si,že někoho miluješ může být někdy těžké..Hlavně,když by on nepětoval tvoje city.
Běž do toho,a zkus to..jen tak můžeš dosáhnout lásky..*

*EMOgirlEMO*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chogi | Web | 4. prosince 2008 v 15:38 | Reagovat

slušný!!..=)

2 EMOgirlEMO =o* | 4. prosince 2008 v 16:32 | Reagovat

chogi: dík :)

(teprve začínám..takže věřím,že budou lepší) x)

3 *EMOgirlEMO* | Web | 29. září 2009 v 20:05 | Reagovat

Inspirováno klukem ze školy (Rich***** P.) x))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama