6.února 2009 (aneb krásné vzpomínky..) (smutek..samé slzy)

6. února 2009 v 14:55 | EMOgirlEMO |  →My diary
Tak v první řadě bych ráda zmínila,co se mi stalo před měsícem...

Nemůžu o tom psát úplně do slova,protože bych se zaručeně rozbrečela,ale mohu jen říct,že jsem ztratila někoho,koho jsem milovala a miluju nadevše..znamenalo a pořád to pro mě znamená noční můra v mém životě,která už noční můrou zůstane napořád. Neprobudím se z ní,nemůžu jí utéct..
Je to realita,která vážně bolí..nikdy si uplně nezvyknu na tenhle fakt,ale vím jistě to,že se mnou pořád je... žije u mě v srdíčku,a odtamtuď jí už nikdo nikdy nedostane!!.!!
Těch 5 a půllet pro mě znamenají to nejhezčí,co jsem mohla zažít. JEn díky našemu miláčkovi..naší chytroučké holčičce.
Když Vám někdo umře (aŤ už člověk nebo nejlepší přítel-zvířátko)...je to těžký. Stejně si to nikdo nedokáže představit,dokuď to sám nezažije.

NEchápu to, stále si vyčítám,že jsem ráno,přesně před měsícem,než jsem šla do školy se nemohla pořádně rozloučit.
JEn jsem jí dala pusinku na hlavičku,když jí mamka držela v náručí,protože napadala na stranu.
Dala jsem jí jen pusu...jen to,co už nemůžu nikdy zopakovat. A vyčítám si,jak jsem mohla být tak hnusně sobecká.. tak hnusně,že jsem si pomyslela,proč Lucinku pořád drží...

NEtušila jsem,že to bude to poslední setkání...to poslední rozloučení před její smrtí.
Proč?..*už zase brečím,ale nejde to jinak..*
Pořád zůstávám na dně..pořád.A to kvůli tomu,že Lucinku už nikdy v životě neuvidím...
NEmůžu dál...to nejde,bez ní,tý naší nádherný,chytroučký holčičky to prostě nejde..
NEmá to smysl.. nechápu to.Proč se to stalo zrovna naší hodňoučký Lucinečce?..
Pokud se na náš díváš,miluju tě! NEzmění se to!!
MILUJEME TĚ!!ŽIJEŠ S NÁMA POŘÁD!!
_________________
Teta nám všem radí,ať si koupíme novýho...ale já si teĎ říkám..
Bylo by to fér?..Byla jedinečná,nenahraditelná (nikdoz nás jí nahradit ani nechce),ale stejně,co by si přála?..
Aby jsme žili už bez pejska,nebo s?...

Já nevím,na jednu stranu si říkám,že co kdyby to byla naše Lucinka?..Co kdyby se stalo něco divnýho,a poznali by jsme v jiné fence-štěňátku (od stejné maminky-od Lucinky maminky) naší Lucinečku(Cucinečku)?
Co kdyby s echovala stejně..co kdyby nám připadalo,že je to ona,v jiném těle?...(''reinkarnace'' či co..)..
Vím,říkám už nesmysly,ale já jsem teĎ fakt na dně..i když je to měsíc,uvědomuju si,že se vlastně vůbec nic nezměnilo..Pořád doufám,v nějaký zázrak,že se probudím a bude u mě naše milovaná Lucinka...Doufám v to nemožný..doufám v něco,v co sama nemůžu věřit...Vím,že čas se vrátit nedá,protože kdyby dal,byla bych ta první,která by to udělala..
Ten tragický,hrozný,osudný den je pořád tady..
KDyž se zamyslím,vídím jenom to,že už jí nikdy,nikdy neobejmu.
Nemůžu jí už nikdy dát pusinku..chybí mi,a to neskutečně!..
Vím,že bych měla být silná,ale nejde to. NEjde to,když vím,že už nikdy,nikdy se nestane to,že by tu mohla být zase s námi.
Nemůže...

Už nezažiju ty nejhezčí zážitky,které jsem zažívala těch uběhlých,krásných 5 let....
MILUJU TĚ! MILUJU!!
(pokud by jsi se k nám (tvoje dušička) chtěla nějak záhadně vrátit,ať se tak stane :*)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama