29.listopadu: Neděle,aneb Back To School.. *help me,please*

29. listopadu 2009 v 15:33 | *EMOgirlEMO* |  →My diary
Ano je to tak. Vaše *EMOgirlEMO* už je konečně zdravá a po těch antibiotikách,které zabraly se konečně vrací do školy. Teď si nejsem jistá,jestli jsem použila dobré slovo,protože momentálně si zase říkám,jak se jen těším na víkend :D Ale ono to nějak uteče a už vykrčíme do nového měsíce.

Teď si zase říkám,že bych měla jít alepsoň připravit batoh,ale jelikož jsem až moc líná,naházím to tam až než půjdu do vany. *Hlavně se neutopit v té hloubce :D*
Do školy se opět netěším,ale to je takhle vždycky den před tím,než se tam člověk vrátí. Alespoň,že je dnesla první Advent (Divila jsem se,ale je,protože by to jinak nevyšlo.. Sice ještě není prosinec,ale tentokrát je to takhle pomotané.)

Sama si říkám,že teď bude příval asi nejhorších známek,ale tak doufám,že to nebude zase tak horký. :)
Jak já bych teď brala nějaké ''předvánoční'' prázdniny,nebo aby nám naše vadná škola dala ty prasečí .:D:D

Prosinec.. Co si asi tak po vyslovení/vyslechnutí tohoto slova označující měsíc pomyslíme? Já mám představu takovou,že vždycky mi hlavou přoběhne něco takovéhé: ,,Časy pohody,strávené s rodinou. S lidičkama,které milujeme a užíváme si každou chvíli s nimi. Už během příprav na ten toužebně očekávaný den -Štědrý den- jsme s rodinou.''
Jak tak teĎ přemýšlím,tohle období pro mě bude tentokrát opravdu těžké. Přeci jen to na sobě nenechám znát,ale uvnitř budu vzpomínat u fotek na to,že jsem zrovna tady stála a koukala na Lucinečku. Nebo že zrovna tady jsem s ní klečela a mám i jednu fotku. Na té fotce je vidět ten vztah,který jsme k sobě vzájemně měly. Ano,byla pejsánek,ale to nic nemění.
Byla jsem šŤastná,to je na první pohled vidět. Lucinka se usmívá a já jsem nejšťastnější člověk na Zemi..Co na Zemi,ve Vesmíru.
Jenže to jsem netušila,že bych měla fotit každičkou milisekundu a pohyby,které udělá. Vánoce 2008..Nejkrásnější,ačkoli jsme je poprví trávili doma,protože s babičkou se mamka nepohodla. Vánoce,které jsme měla možnost naposledy prožít s Lucinečkou. Možná proto se pro mě staly něčím nezapomenutelným a i když vzpomínám se slzami v očích,věřte,že uvnitř jsem při každé vzpomínce šťastná.
A i když vím,že už to nikdy neprožiji,otevřu srdce i Vanesce (novému psíkovi). Už nikdy nebudu uplně šťastná a když náhodou ano,pořád kousek mě bude chybět. Ano,ten kousek odešel právě s Lucinečkou. A jelikož se nikdy nemůže vrátit,ani já nebudu uplná.
Vzpomínám a i kdyby trochu matně,vždycky to bude natolik živé,že si vzpomenu! I kdybych zapomněla,fotky a srdce mi ji připomene!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* =o*) | 29. listopadu 2009 v 16:16 | Reagovat

No,jsme se nějak rozepsala x)

K té škole: Stále nic moc,protože mám totálně hroznou náladu! Taška ještě nepřipravená a vana jenště nenapuštěná :D
Ale jo,za chvilu už půjdu. Když mě se nechce do toho blázince :/
Teda školy :D

Ne,teď fakt. Nechci psát žádný písemky a zase se stresovat.

2 *EMOgirlEMO* | 29. listopadu 2009 v 20:51 | Reagovat

Takze momentalne lezim v obyvacce.Adventni venec uz sviti-tedy zatim jen 1. Na zitra se stale tesim,ale asi tak,jako na porazku. Help me,pls..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama