/20/ Vzpomínky zůstanou |7.část|

27. ledna 2010 v 18:09 | *EMOgirlEMO* |  →My story






















Stále stojím před tím velkým,čistě umytým zrcadlem na dívčích záchodech. Pozoruji svůj odraz v
zrcadle a koukám na odrážející se barevné světýlka z kamínků z vršku mých šatů. Diamanty na náhrdelníku zdobící můj krk či krásné diamantové,dlouhé náušnice také hází všemožně barevné odlesky.
Můj make-up je naštěstí voděodolný. Jako kdyby to snad teta Lara tušila.
Ona věděla o tom,že tu bude.. A asi jí také došlo,že moje slzné kanálky neudržím bez "zapnutí" jen na suchu.
,,Proč mi to sakra udělal? To jsem až tak hnusná a blbá?''vzlykám a svůj pohled odtrhnu od zrcadla,ve kterém vidím svůj dekolt prohloubený pod vzlyky. Kosti si tak zvýrazním,takže momentálně vypadám nějak pohuble a snažím se zhluboka dýchat. Nejde to,stále mi kapou slzy. NEjde to zastavit. Tohle ze mě udělal.. Kvůli němu jsem to dopracovala až sem.
,,Tady jsi. Zlatí,omlouváme se..''rozrazí se dveře a v nich stojí jak Suzi,tak Linda. Ráda bych je obě objala,ale jak mohu,když mi tohle udělaly? Chápu je,chtěly abychom se dali s Chrisem dohromady,ale tohle nejde. Mám právu na rozhodnutí.
Jen dál koukám zamyšleně a nepřítomně na podlahu,kam po pár vzlycích můj pohled směřoval,ještě než přišly holky. Každá se ke mně nahrne z jedné strany a já se narovnám. Nemám chuť jim nějak skočit kolem krku,ale abych pravdu řekla,nemám chuť se na ně ani zlobit. Mimo to s tou náručí.. Věděla bych o jediném člověku,ke kterému bych se chtěla přitisknout.
Chtistopher,ano byl by to on. Avšak jen kdyby mi neudělal nic z toho,co se stalo. On mě podváděl s Marikou,s holkou kterou od začátku nenávidím.
,,Melody,my nevěděly,že tě to tak dostane.. Myslely jsme,že se dáte dohromady. Vždyť on je jak tělo bez duše.''ujme se slova Suzi,která mi mezitím poupravuje make-up. Nedokážu se na ně zlobit.
,,Jasně,chápu Vás. Jenže on mi místo omluvy řekl,ať se nechovám,jak malé dítě. Myslíš,že to je láska? Pochybuju.''řeknu a snažím se,aby to neznělo moc zníčeně. Upřený pohled je asi znervózňuje,tak radši kouknu směrem do svých šatů. Trochu víc je nadzvednu,abych viděla boty. Teta má vážně dobrý vkus.. Jsou krásné,podobná barva,jako ty úžasně krásné šaty.
A ty doplňky,to je něco neuvěřitelného.. Avšak samotný ples nestojí za nic. Vždyť on sem přijel jen kvůli tomu,aby mě odrovnal ještě víc. Jako kdyby všem nestačilo se koukat na úplně jinou Melody. Nejsem už taková,jako dříve. Nejsem malá holka,která žije naivně ves vých snech.
,,Za chvíli příjdu.''řeknu jen do ticha,jelikož tu chci ještě chvíli pobýt. Sama. Mám možnost přemýšlet a to mi teď vyhovuje a jde ze všeho nejvíce. Vím jedno a to to,že bych dokázala odpustit. Dokázala bych být zase s ním,ale on po tom netouží. A jak bych mohla odpouštět někomu,kdo nemá zájem? Nemá to cenu,proto se vrátím zpátky do normálního života. Teď už vážně. Nechci být zase ta zamlklá holka,která se ze mě stala kvůli Chrisovi. Půjdu zpět tam,kde jsem byla do chvíle,než jsem si všimla Christophera, šťastná. Ano,já tu před pár minutami byla ještě šťastná. Zase jsem totiž pocítila své kamarády a sílu přátesltví.
,,My tě tu tedy necháme na pár minut. Ale slib,že příjdeš. Blake s Jonnym si dělají starosti.''předstíravě se usmála,ale to jen z jediného důvodu. Nechtěla dát najevo,že ji trápí můj vztah k Chrisovi. Ony věděly,že ho mám pořád ráda. Proč by také ne,když jsou moje nejlepší kamarádky,díky kterým jsme se cítila zase o něco lépe.
,,A Chris taky.. Nechtěly jsme se o něm zmiňovat,ale myslím,že by jsi si zasloužila vědět,co prožívá.''řekne Linda,která mě vždycky umí obměkčit. Tak nějak vybírá dobrá slova,které mi srdce nedovolí nezrealizovat. Obě je obejmu a jen jim s menším pousmíním pošeptám,že přijdu.
,,Za pár minut jsem u Vás. Zatím se bavte,nechci Vás vidět netančit!''zasměji se a jelikož mi přinesly mé psaníčko,mohu se trochu zkrášlit. Nejspíš si pomyslely,že jsem zase zpět,protože se cestou ke dveřím usmívaly. :-)

Jistě,že pár minut uběhlo,ale přesto tu ještě chvíli stojím a prohlížím se. Navenek již opět vypadám nestarostně a tak nějak šťastně. A však uvnitř se cítím stále ještě trochu mizerně. Odehrává se ve mně totiž boj dvou stran. Jedna volá po dotycích a touze po Christopherovi a naopak ta druhá křičí o snaze se mu vyhýbat.
Ani si neuvědomím,že se nenápadně pootevřou dveře a někdo se chystá vejít. Jsem ve svém vlastním světě,který jsme si před několika měsíci vytvořila. Ano,právě když mě můj teď již bývalý kluk podvedl. Musela jsem se s tím nějak vypořádat a vykompenzovat tu bolest,kterou mi někdo způsobil. A nejlepším řešením se mi zdál svět,ve kterém se budu moci sama sobě vyzpovídat. Je to nelogické,ale já byla vážně na dně. Víte jaké to je,když ztratíte někoho,koho milujete?
,,Omlouvám se,nechtěl jsem to pokazit ještě víc.''ozve se do toho krásného a uklidňujícího ticha zvonivý,klučičí hlas. Trhnu sebou a instinktivně se otočím směrem ke dveřím. V tu chvíli zapomenu na nějaké šaty a spodnička mi vyklouzne z dlaně. Stojí opřený a stěnu v rohu kousek ode dveří.
,,Copak děláš na dámském záchodě?''vím,není to moc inteligentní otázka,ale přesto jsem ze sebe něco potřebovala dostat. Ale vlastně je,nemá tu co dělat!
,,A pokud myslíš,že jsi to pokazil až teď,tak jsi trochu zabedněný. Ve vší slušnosti. Proč jsi vlastně tady?''usměji se na něj a ukazuji konečně tu nestarostnou holku,kterou jsem vždy byla. Možná to teď není pravda,al
,,Máš moc otázek,Melody..''řekne a s nadechnutím odlepí pohled od podlahy,na kterou se díval během toho,co jsem mluvila já. Nemá ani na to se mi podívat do očí?
,,Ty by jsi je snad na mém místě neměl?''ironicky se snažím o úsměv a abych tam jen jak solný sloup nestála,otočím se k zrcadlu pro psaníčko,položené na mramorové desce. Má zvědavost mi nedá a já se musím podívat do zrcadla. Vidím ho,jak je stále na stéjném místě,ve stejné pozici a jelikož se na mě upřeně kouká,můj pohled opět velmi rychle sklouzne na mé prsty hrající si s leskem na rty vykukujícím z psaníčka..
,,Měl..''povzdychne a aniž bych si toho všimla,přiblíží se ke mně. ,,Udělal jsem chyby,ale.. Měl jsem pokušení Ti tolikrát zavolat,ale ty jsi mi nedala možnost. Proč myslíš,že jsem tam nechával ty hodinky? Záminka ti nic neříká?''teĎ tu ze mě bude dělat ještě nechápavou blbku?
,,A Tobě nic neříká láska? Protože kdyby ano,nikdy by jsi to neudělal a my nebyli tady.''řeknu nezaujatě. Tedy snažím se o to a na můj vkus mi to jde docela dobře. Poté si však uvědomím,co to právě řekl. Jen z části se na něj podívám a poté dodávám. ,,Ty hodinky.. Vážně?''přikývne. Chabě se pousměji a sáhnu po psaníčku. Chvilku v něm zalovím a jakmile ucítím studený kov,vytáhnu jej. Samozřejmě jsem si sebou vzala ten přívěsek,který mi dal. Nikdo to neví,jen jsem chtěla mít pocit,že mám kousek jeho u sebe. Jsem hrozná a nechápu se.
Poté však ucítím to,co hledám. Vytáhnu tedy jeho hodinky,které jsem sebou ani nevím proč táhla také.
,,Tady je máš.''podávám mu je,ale on se nějak nemá k přijetí. Jen se nadechne,ale já mu skočím do řeči. ,,Neptej se. Nevím,proč jsem je brala,netušila jsem,že tu budeš.. Jinak bych sem ani nešla.''poslední větu si zašeptám spíše pro sebe. Je to tak divné vidět a bavit se s ním,když jsem se s ním vyspala. Ano,spala jsem s ním a to již tehdy,když jsem mu chtěla ukázat,že o něj nemám zájem. Přesný opak..
,,Melody,já tě vážně miluju. Neříkám to každý den,ale tohle cítím už dva roky. Zítra by jsme měli společné výročí.. krásné 2 roky. spolu''říká a jde ke mě. ,,Jenže ta pauza..Mrzí mě to,co jsme ti udělal. Vypadá to,jako kdybych si s Tebou hrál,ale tak to nebylo. Prostě se to stalo. Spal jsem s Marikou a omlouvám se..''řekne a stále se pomalu blíží. S pohledem upřeným do mých očí.
,,Omluva to nenapraví. Nestačí říct sorry. Ten večer jsem byla vážně nějaká divná,to co se stalo.. Nikdy bych to neuděla. Moc dobře to víš,tak mi to prosím nepřipomínej.''vím,že měl na jazyku ten fyzický kontakt,který se stal tu noc,co jsem sem přijela z Londýna.
Jakmile se přiblíží až ke mně,stále kouká do mých očí těma svýma,nádherně modrýma očima. Mám pocti,že se v jeho pohledu utopím. Jako vždy když je až natolik poblíž,jako právě teď,si připadám v celém vesmíru sama,jen s ním. Chci se oddálit,ale nejde to. Jsem zmatená a nechápu se.
Tělo mě přeci jen nakonec poslechne a já couvnu. A však jsem již těsně u umyvadel,takže se dotýkám zády studeného mramoru -té desky-.
Aniž bych chtěla,nebo si to uvědomila začnu přerývaně a rychleji dýchat. Stále se jeden druhému koukáme do očí a já nemůžu uhnout. Nejde to.. Hlavou se mi prohání všechny společné chvíle a když pak po nějaké době končím u té poslední,mám pocit,že se mi rozskočí hlava. Jeho tělo,které mám teď opět nadosah.. Jeho rty,z kterých momentálně cítím na svém krku jeho jemný voňavý vý/dech. Panebože,co jsem to právě řekla? O-on je vážně tak blízko a ještě k tomu u mého krku?
,,Christophere..''unikne mi zakňorání z pootevřených úst,aniž bych si to uvědomila. Teď si nejsem jistá,jestli to bylo na zastavení,či na jeho přesvědčen k opaku. Je vysoký,takže když se opět narovná,musím se podívat trochu nahoru,abych si vyhledala jeho oči. Jsou tak upřímné a jeho pohled je částečně chtivý a omluvný.
Jemně obtočí dlaně kolem mého pasu. Látka je tak jemná a tenká,že cítím jeho teplé dlaně. Chvíli se na sebe opět koukáme a když se nadechnu,že něco řeknu,přitáhne si mě k sobě víc.
,,Christophere,j-já.. Myslela jsem to vážně. Nedělej to znovu.''šeptám prosebně,protože nechci znovu zažít to,co se stalo tu první noc zde. Né když vím,že se tím nic nevyřeší a jen to ve mně posílí touhu po tom být zase s ním. Jeho hodinky leží vedle mého psaníčka. Jak je vidět,žádná z dívek na plese se na wc poupravit nepotřebuje,jelikož už by sem dávno někdo přišel.
,,Melody,cítím k Tobě něco,co neumím říct. S Marikou jsem spal,to přiznávám bez mučení,ale nikdy jsem neměl v plánu ti ublížit. Nikdy,to přísahám.''zaloví v mém psaníčku,ani bych si toho všimla a vytáhne ten kousek stříbra s vyrytým jménem právě tohoto kluka u mě. Takže on to v odrazu zrcadla viděl hned,jak přišel.. Ten kousek,který mě dělí od mramoru přeci jen couvnu,protože nechci být při nadcházejících slovech u něj.
,,Nechci ti zase slepě věřit. Já myslela,že mě vážně miluješ,ale moc dobře víš,že to není pravda. Už dávno ne. Vem si ty hodinky i s přívěskem a běž.. Bude to tak lepší.''řeknu přesvědčivě a paličatě. Vše mi jen zkazí slza,která stéká po mém levém líčku. Je to těžké být u někoho,kdo je Vám stále tak blízky. Nechápu se,chtěla jsem mu říct bez nějakého brečení,že ho nenávidím a ať mi mizí z očí,ale nejde to. Jsem zoufalá. Já k jednomu člověku cítím jak lásku,tak nenávist.


|||Konec 7.části|||
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | 27. ledna 2010 v 18:22 | Reagovat

Takže abych pravdu řekla,musela jsem Vá msem dneska něco dát,jelikož nemám tu psací náladu,je to otřesné!
*Jden z důvodů nepsaní LiD bylo to,jak by to odpadlo*

Tak mě tu zdrbněte,protože je to hroznéééé!! :D:D

2 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 27. ledna 2010 v 19:44 | Reagovat

proč bych měla drbat...když konečně řekla Melody tomu blbému Chrisovi, kde je jeho místo..a to se mi líbí :p hehe
těším se na další dílek :p

3 *EMOgirlEMO* | 27. ledna 2010 v 19:52 | Reagovat

[2]: No,já jsem to chtěla udělat ještě hezčí,ale nějak jsem neměla správnou náladu.
Mělo tam být totiž,že mu řekne ještě víc věcí pěkně od plic. :D

Jinak děkuju :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama