Life is Dream [83.díl]

19. února 2010 v 21:10 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream



Je již něco kolem půl dvanácté a já stále sedím na té lavičce. Vzpomínky se mi hodí hlavou a já si jen tak tak utírám slzy. Nemá cenu brečet pro někoho,kdo Vám neumí říci do očí,jak to všechno popravdě je,ale ono to vlastně bez slz nejde. Ta slaná voda nás doprovází při každé jenž trochu dojemné situaci,ať je již krásná a nezapomenutelná nebo ta smutná a zranitelná. Slzy štěstí,Slzy smutku..
Slyším nějaké kroky,či co,ale nedávám tomu moc velký zájem. Vždyť kdo by se potuloval v noci v parku. Začínám se trochu bát,když si přeci jen vzpomenu,kolik je hodin. Neměla jsem sem lézt,vždyť já kvůli Filipovi mohu dopadnout mnohem hůř,než jen s rozmazanýma očima. Radši se ani neodvážím podívat. Nechci.
,,Tady jsi..''vydechne až moc dobře známý hlas. Přivřu víčka,jelikož vážně nestojím o to,aby mě viděl v celé ''kráse''. Copak němohl zůstat tam,kde s tou svou Terezkou byl? Nemám náladu se před ním schazovat ještě více. Nejsem v pohádce,ani v noční můře,takže mi soustředění se se zavřenýma očima nijak nepomůže a jakmile je ten dotyčný již velmi blízko lavičky,otevřu je ač velmi nerada. Jen ať se podívá,jak vypadá rozmazaná řasenka. U té své Terezky to asi ještě nikdy v životě neviděl. Ona totiž nebrečí,jak jsem ji tak viděla. Pod rtem měla dva stříbrné kroužky a nad rtem,v místech pod nosem stříbrnou kuličku. V obočí měla pak další piercing. A co já vím,kde všude se ještě nějaké železo schovává.
,,Mellanie..''přiblíží se a já vstanu. Nemám náladu nechat se od něj ukecávat. Což mu moc dobře jde. Znám ho.. I když by se dalo říci,že ne. Byl uplně jiný,asi takový jakého jsem si ho vysnila. Nic neříkám,takže pokračuje on.
,,Vážně to není tak,jak to vypadalo!''řekne a chytí mě za paži,snad aby si mě k sobě přitáhl či otočil. Nemám zájem. Jemně se mu vyškubnu a popojdu. Nemůže se mě dotýkat.. Nemůže,protože bych se nemusela udržet. A to by znamenalo pro mě velké ponížení,jelikož bych mu i přesto padla do náručí. Takhle dopadá,když někoho milujete.
,,Jasně,chápu.''řeknu a on se s nadějí v očích podívá do těch mých. Sklopím je. Nechci,aby viděl to,co způsobil. Jenže to už moc dobře ví. Světla pouličních lamp v tuhle situaci vážně stačí.
Snad si nemyslí,že mu skočím kolem krku. Takhle blbá už nebudu. ,,Takže mezi námi to to naše chození vlastně nikdy nebylo,že. Nic není tak,jak to vypadalo.. Všechno je jinak,máš pravdu.''řeknu nezaujatě a on mě znovu chytí,nejspíše vycítil,že chci odejít. Tahle konverzace nemá budoucnost a my taky ne. Nehodlám tu hysterčit,i když se uvnitř sebe cítím hrozně a na dně. Znovu. Ale tentokrát mi už nepomůže,jelikož tou příčinou je sám on.
,,Jen zavolám tým rodičům,slíbil jsem jim to..''řekne a nemá v plánu mě pouštět. Proč musí být tak silný a ještě k tomu umíněný.

Hovor netrval dlouho,protože mluvil s mamkou,která nám ještě vzkázala,ať si hezky promluvíme. Copak jsou všichni na jeho straně? Dobře.. Chce mluvit,má to mít.
,,Mellanie,to všechno.. Věř mi. Tereza je uzavřená kapitola.''tss,přesně tohle říkal u nich. Nemůžu mu už víc věřit,vždyť on je.. Nevím,neudržím slzy a nechám je volně téci po mé tváři. Je mi to jedno,ať si to užije dosyta. Skončila pro mě pohádka,sen se rozpadnul a princ zmizel.. Jsem jen popelka,která přihlíží všem krásným,dlouhým vztahům. Sama žádný nemám,teď už ne.
,,Ne Filipe. Nebudu Tě poslouchat. Zapomeneme na to,co se půlroku dělo a každý si půjdeme svou cestou.. Nehodlám se kvůli někomu,jako jsi Ty trápit.''řeknu se slzami a přesvědčuji sama sebe. Není to pravda,protože nějakého kluka,jako byl ten starý Fíla už nikdy nepotkám.
,,Teď mě pusť,protože chci jít domů. Tam snad budu mít klid.''snad to pochopil. Chci být sama,protože jedině tak si mohu v klidu pobrečet. Navenek se snažím být alespoň trochu silná,ale uvnitř jsem opravdu já. Ta křehká dívčina,která toužila po krásném a nekonečném / nekončícím vztahu se svým hodným princem. Pohádky vážně neexistují a my jsme v realitě/reálném světě. Nač to protahovat. Zázraky se nedějí.
Jen co jsem se snažila něco mu říci,ucítila jsem studený kov na svém prstě. Proč to vždycky tak nenápadně zvládne? Ten prsten si samozřejmě nenechám,ale naposledy se na něj s roztřesenýma rukama podívám.
,,Mellanie,prosímtě.. Tohle všechno. To jsem já.. Né ten z dneška! Udělal jsem chybu,nechal jsem se.. Ale já ji pak řekl,že mám holku. A taky to,že Tě miluju.''kouká do mých modrých očí a já se znovu rozpláču. Nevím proč jsem mu místo toho nedokázala vméct do tváře,ať mě nechá na pokoji,že je konec. To mu je snad jasné,ale teď to ze mně musí ven.
,,Neplač..''jemně se přiblíží,snad abych se nechala, položí si mou hlavu na rameno a objímá mě těsně u sebe. Uklidňuje mě jeho přítomnost,ale zároveň vím,že tohle je konec. Možná proto se nechám políbit. Spojí naše rty a já cítím ty jeho horké,hebké rty. Naposledy. Naposledy.. Zní mi v hlavě a stále nehybně nechávám naše rty,aby si vzájemně hrály.
Oddálím se od něj,hbitě stáhnu prsten,který v klubu nešel a bez řečí mu ho podám. Vyjeveně stojí na místě a kdybych nezačala mluvit,hned by něco namítl.
,,Nemá to cenu. Nemáme žádnou budoucnost.. Chceš někoho staršího,prosím. Ale mohl jsi mi to říct do očí. Myslela jsem si,že jsi jinej,Filipe. Spletla jsem se.''koukám na své boty,protože tohle nejde. Neumím mu říct to,co bych řekla každému jinému klukovi,který by mě 'podvedl'. Prostě to nejde. Ztratit ho je pro mě to nejhorší. Byl mou oporou,mým přítelem.. Mým klukem.
,,Ne,Mell.. Poslouchej mě,všecho je jinak. Všechno. Jsem takovej,jakej jsem byl když jsme se poznali. Věř mi,já bych to nikdy neudělal.''jeho oči jsou tak krásné,řekla bych,že je to pravda,ale nechci mu slepě věřit. ,,Nezvládám Ti říct,co teď cítím,ale neumím se omlouvat a vysvětlovat.''přizná a já se rozpačitě pousměji.
,,Děkuju za všechno. Nic nezmění to,že jsi mi hodně pomohl.. Díky.''nedokážu to. Neměla jsem mu děkovat,ale já to nedokážu. Pomohl mi a tak to bude navždycky. A i když nebudeme spolu,věřím v to,že díky němu jsme se mohla/zvládla posunout dál.
,,Mellanie..''vydechne znovu a já zakroutím hlavou. Nemáme budoucnost. Zazní mi v hlavě a já se rozhodnu. Musím to ukončit,protože pak bych to nezvládla.
,,Je konec.''řeknu a otočím se. Nezvládám to bez slz,tak proč neodejít dokud je ještě čas? Nechávám ho stát u té lavičky v parku a sama jdu domů. Nechci,aby mě doprovázel a proto doufám,že to pochopil. Zdá se,že ano. On bude se svou Terezkou a já? Já budu zase sama..

Cestou jsem se přemáhala avšak jakmile zasebou zabouchnu domovní dveře,teprve teď tomu dávám volný průběh. Slzy se mi derou z očí na litry a já to neodkážu zastavit/potlačit. Neuvědomím si,že jsem stále opředá o vchodové dveře a nevyruší mě dokonce ani mamčiny kroky. Směřují ke mně,obejme mě a já zabořím hlavu na její rameno. Filip byl mou oporou..
,,To bude dobré,zlatíčko.''pošeptá a já zakroutím hlavou. ,,Nebude,mami. Rozešli jsme se.''rozpláču se a odejdu ke schodům. Avšak zastaví mě mamčina věta.
,,Nedělej ukvapené závěry,holčičko. Nech si to ještě vysvětlit..''dodá a já jdu nahoru. Nechápu,proč jsou všichni proti mě. Copak jsem to vážně tak přehnala? Měla jsme spíš ukázat,že já jsem jeho přítelkyně a je mi jedno,že.. Né,to je hloupost. Vždyť nikomu by nebylo jedno,kdyby viděl,jak se Váš přítel ocucává s bývalkou.
Lehnu si na postel a shodím polštář na zem vedle. Nechci cítit jeho vůni. Nemůžu,protože jinak bych se zbláznila. Ubíjí mě jen myšlenka na to,že spal vedle mě. Jak mi mohl lhát? Vždyť pro něj je Terezka ta první. A i kdyžsi to neumí možná ani teď přiznat.. Je to jasné.
Jelikož jsou jarní prázdniny,budu mít ještě dost času na zotavení se. Čtyři dny mě dělí od pondělí.. To vyrážíme společně se třídou na lyžák. Týden bez něj.. Vzpomínky,které mám se rozplynoua já budu zase v pohodě. Namlouvám si nemožné,ale já ho miluji i zároveň nenávidím. Měl mi říct pravdu..
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | Web | 19. února 2010 v 21:13 | Reagovat

Tak za toto se vážně stydím. Dnešní díly jsou absolutně trapné! Promiňte,ale tahle zápletka je děsná! Já to prostě vymyslím a stejně nikdy nenapíšu tak,jak chci. NEjde mi to!!  Tak po tomhle je LiD zničené. Uplně totálně dodělané. Jak já to podělala. :(

Je to trapné. Nedokážu říci přesně čím,ale vím to. Jen nemám správné pojmenévání! DĚS!!

2 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 19. února 2010 v 22:51 | Reagovat

waaaa...rozchod..vše bylo skvělé...jenom jsem si myslela, že snad jí ještě ke všemu přejde auto :D...když bude utíkat z parku..tak jsem zvědavá, jak to půjde dál :p

3 *EMOgirlEMO* | 19. února 2010 v 22:55 | Reagovat

[2]: Hej,ještě k tomu by jsi chtěla ublížit Mell,jo? Dneska jsi se nějak rozjela,zlatí! :D
Ale jsem strašně ráda,že se ti to líbí.. I když jsem si zprvu myslela,že ej to trapné a tak trochu.. no divnéé. :D
Děkuju =c*

4 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 19. února 2010 v 22:56 | Reagovat

[3]: mě se to moc líbí..jen říkam..nechtěla bych jí ublížit..ale kdybych to psala já...už by ležela pod autem :D...protože já už když něco kazím ve vztahu..tak to musí být řádně :D...to málem lidi v mých povídkach začnou umírat :D

5 *EMOgirlEMO* | 19. února 2010 v 22:58 | Reagovat

[4]: No,abych se přiznala.. Myslela jsem,že bych ji dala do nemocnice a Filip by za ní dolejzal. :D:D *andílek,jsem vááážně andílek* :D:D

6 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 19. února 2010 v 23:11 | Reagovat

[5]: stejně takový andílek, jako jsem jááá :p hehe

7 *EMOgirlEMO* | Web | 19. února 2010 v 23:13 | Reagovat

[6]: jojo,přesně ;) :D
No,ale nakonec jsem to nechala takhle. x) :D Jsem se musela přemáhat.. xD

Jestli se můžu zeptat,kdy bude ta nová povídka? Nemůžu se dočkat! :) Strašně mi to chybí x)

8 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 19. února 2010 v 23:42 | Reagovat

[7]: mno...nevím..kdy bude...ale snad se mi to podaří už přidat někdy..ještě ůvodní dílek musím předělat...něco se mi na něm nezdá..a taky ho nechci s obrázkovým doprovodem..takže musím obrázky odstranit a dodělat opisy k mým postavám :)..a moc se mi do toho nechce :D..ale posnažím se :D musím si již prostě napsat hodně dlouhý kus povídky dopředu...jinak se nedonutím psát nebo ji na blog přidávat..i když přemýšlím nad ní každý den...jenom nemám čas další dílky sepsat..ach

9 *EMOgirlEMO* | 19. února 2010 v 23:49 | Reagovat

[8]: Jo,to mi nemusíš říkat.. Lituju toho,že jsem ty díly nepsala dopředu. :D
Ale neskutečně moc se těším.. :)
No,abych pravdu řekla,zaujal mě obrázkový doprovod u úvodu. Alespoň jsem si dokázala všechny představit stejně,jako ty. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama