Life is Dream [84.díl]

20. února 2010 v 21:46 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream



Ze středeční noci na čtvrtek jsem vůbec nemohla usnouti. Přemýšlela jsem a stále přemýšlím,proč to udělal.. Copak jsem vážně byla tak hrozná? Nestála jsem mu ani za sebemenší námahu,aby mi oznámil,že se vrací k Terezce? Vždyť já ho milovala. Oprava.. stále ho Miluji.
Neměla bych,ale pokud už jste se někdy zamilovali tak víte,že odmilovati je vážně těžká a dlouhodobá záležitost. Nepřestane to ze dne na den.
Celou noc jsem vlastně jen probděla ve svém vlastním,opuštěném světě. Už není žádné a On. Už jsem zase,a opět jako dříve, jen . Rozmazané oči jsem si odlíčila někdy v jednu hodinu v noci,následně jsem se ještě převlékla do pyžama a poté zase zalezla do postele. Neusnula jsem,možná proto se teď v deset hodin ráno cítím jako tělo bez duše. Vlastně on by tu byl ještě jeden důvod..
I když je mobil stále v Tichém režimu,jemné vibrace mi trhají uši. Proč si sakra mé číslo nevymaže jednou pro vždy z mobilu a nezapomene? Proč mě ještě více trápí?.. Nezvládám to,opřu si hlavu do dlaní a jemně setřu slzy označujíc beznaděj,které tečou jemnou stružkou po mých tvářích.
Kéž by se to nikdy nestalo..proběhne mi v mysli. Ne,kdyby se to nestalo nepoznala bych,že někdy můžu býti zase šťastná. Vím,že je to až paranoia,ale on mi pomohl dostat se z té obrovské ztráty se kterou jsem se snažila vyrovnati tehdy již přes půl roku, nemůžu mu jen tak odbourat to,že díky němu jsem byla někdy -i když jen chvilku- zase ta stará Mellanie.
Jen si říkám,jestli mi to za to stálo. Zase jsem spadla a bude mi chvíli trvat,než se vyškrábu zpět na pomyslný vrchol. Mám svou rodinu,na to nezapomínám nikdy,jelikož rodina je to jediné,co Vás podpoří a miluje,když nejvíce potřebujete. Přidrží Vás nad vodou,když padáte. Na to nikdy nemůžeme zapomenout. Nikdo jiný Vám za slzy smutku nestojí,než rodina.. Tak proč tady sakra brečím? Vždyť on si někde užívá a já tu jako nějaká blbá naivní holčička brečím pro něj? Ne,takovou radost jsem mu nikdy neměla dopřát.
Jenže všem se lehko řekne 'Schop se' těm druhým,ale jestli se sami někdy dostanou do problémů těchto situací,pochopí to. Nestačí si říci,že to skončilo.. Je to složitější.

Když už se vážně dokola stálé vibrování mobilu nedá vydržeti,s nadechnutím se pohlédnu na displej mé Nokie. Kupodivu to není Filip,nýbrž Martina. Nikdo neví,jestli si jako v noci nepůjčil Martiny mobil,ale musím ji to vzít. Přeci jsem mu řekla,ať mi laskavě nevolá a už vůbec né z Martiny čísla. Co mám dělat,přeci kvůli němu neztratím svou kamarádku. Pokud tedy nebude stát při Filipovi.
,,Ano?''zeptám se předstíraně/ným velmi klidným hlasem. Z druhé strany se tentokrát ozve vážně Filipova sestra.
,,Ahoj Mell,jak Ti je? Jen ti chci říct,že doufám v to,že se normálně dál bavíme.. Protože kvůli svýmu idiotskýmu bráchovi tě nechci ztratit.''řekne a jak je slyšet přídavné jméno v podobě 'idiotskému' zvírazní. Nejspíš je někde vedle již zmiňovaný Filip. Abych pravdu řekla,uleví se mi. Nevím proč,ale myslela jsem si,že bude na straně Fífi.
,,Ahoj.. Jasně.''usmívám se,protože když mluvím s jednou z nich (Anie či Martinou),hned je mi lépe.
,,Můžu se stavit?''ptá se opatrně. Jsem tak ráda,že má zájem mi pomáhat. Přesně takhle se vždy zachová Anie.. Kamarádky jsou kamarádky. A vždycky budou. Toho si vážím.
,,Určitě. Budu ráda..''jsem trochu mimo,takže se obávám,jak si to vezme,ale snad chápu,kvůli čemu/komu to je.
,,Tak já se stavím pro Ann a přijdeme obě,jo? Volala mi,že se o Tebe bojí.''vážně mám nejlepší kamarádky na světě. Obě.
,,Budu moc ráda. Alespoň se odreaguju,ne?''řeknu trochu veseleji. Snad se snažím po své náladě přesvědčiti i sebe. Nechápu proč to všechno skončilo,možná proto se bojím dne,kdy bych ho měla ještě někdy vidět. Snad se tak již nikdy nestane!
,,Jistě.''zasměje se a poté s úšklebkem dodává vzkaz. ,,A vím,že bych Ti to neměla říkat,ale Filip -bohužel jsem ho nemohla vystřelit na Mars- vzkazuje,že mu to je líto,ale že to tak nebylo.''proč mi zase přípomíná jeho? Zavřu oči,alespoň na milisekundu,jelikož tohle vážně nezvládám.
,,Víš co? Raději už vyraž ke mně,jestli chceš.. Nemám náladu na někoho,kdo mi neumí ani do očí říct,že je konec. Usnadnila jsme mu to již včera,nechce přece,abych mu poslala textovku.''řeknu nezaujatě. On moc dobře ví,co mám na jazyku a stejně teď nejspíš mou odpověď poslouchá.
,,Tak já jsem hned u Tebe,jo?''optá se ještě jednou,spíše se ujistí. Jako před minutou ji s úsměvem pobídku. Náš hovor ukončíme a mě nezbývá nic jiného,než se trochu zkulturnit. Holky jsou tu co nevidět a já se s nimi budu bavit určitě jen o jednom člověku. O člověku,který teď zaplňuje veškerou mou mysl či všechny mé ostatní myšlenky. Nedokážu zabránit tomu,aby se mé oči přívalem vzpomínek nezaplňovali slzami. Proč já?
Vždyť já si zasloužím lásku! Nejsem žádná běhna,tak proč mě trestáš?? Proč mě ani jeden kluk nebere jako vážnou lásku? Vím,měla jsem teprve dva -s Filipem tři- ,ale proč již ten poslední/třetí nebyl pravý přítel?

Nedokáži nepřemýšlet nad posledním půlrokem,který mě potkal. Neměnila bych. Vím,měním názory. Jednou bych vše vymazala,podruhé bych to nechala tak jak to je a potřetí zase smazala. Jenže jak se můžu cítit? Zmateně,smutně a.. A opuštěně. Zároveň však také divně.
Nedokážu býti taková,jako v jeho přítomnosti. Teď už ne. A myslím,že to bude trvat alespoň nějaký ten týden,než zase dokážu být sama sebou. Jestli se vůbec ještě někdy před nějakým klukem otevřu tak,jako k němu. Řekla jsme mu všechno.. Co mě potkalo,čím jsem si prošla. Možná se Vám zdá ztráta milovaného tvorečka to nejmenší,ale copak to nestačí k smutku? Já bych řekla,že stačí..
Z přemýšlení mě vytrhne zvonek. Mamka je doma,otevře a jakmile holky otevírají dveře,sednu si na postel. Ony ke mně přiskočí,Martina si sedne na nejbližší křeslo a Anie zabrere místo vedle mě. Mamka jak ji znám využije chvilky,kdy tu jsou holky,aby nám mohla podstrojovat a do mě tak nacpala alespoŇ nějaké jídlo.
Nevím,jestli nejím kvůli tomu,že ho miluju a je to pro mě velký šok.. Nevím,jestli to je vůbec kvůli téhle příčině.. Ale vím jedno. Nemám chuť! Přesně jako před rokem,kdy jsme zjistila,že zemřela. Nejedla jsem,brečela jsem a nevylézala z postele. Vím,co je to přijít o velkou lásku,kterou už nikdy neuvidíš. Vím to,ale přesto jsem do téhle doby nevěděla,jaké je přijít o kluka,kterého miluješ! Teď to vím.. A však nepřeji to zažít nikomu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | 20. února 2010 v 21:56 | Reagovat

Takže se omlouvám,že je tady dnešní první díl tak pozdě,ale byla jsem fuuč. :D
Zítra toho mám nad mraky,mnoo :// Já nechci do školy!! xD

Tak snad se Vám bude líbit, Tady jsem jen přiblížila,jak se Mell cítí. Jinak den po rozchodu tedy napíšu,pak se trochu přešoupneme v čase. Ale né o měsíc,či tak nějak. :D (asi kratší doba)

2 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 20. února 2010 v 23:24 | Reagovat

uuu..pani..Mell se moc trápí...ja bych toho Fílu přerazila :D..něčím hodně hodně ostrým :D...heh..by si zasloužil...mizera jeden..wrrr

3 *EMOgirlEMO* | Web | 20. února 2010 v 23:29 | Reagovat

[2]: Další na mé straně? :D Kdybych ho v povídce už nepotřebovala,přerazila bych ho palicí! :D *andělský kukuč*
Jsem ráda,že jsi si to přečetla,zlatí! :)

4 mil01 | 13. května 2010 v 15:11 | Reagovat

Vazne to moc hezky pises, jako by to byl tvuj vlasni pribeh. :-)

5 *EMOgirlEMO* | Web | 13. května 2010 v 15:20 | Reagovat

[4]: To mě těší :)) Snažím se tam dát vždy kousek sebe. :-) Děkuju ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama