Life is Dream [86.díl]

26. února 2010 v 18:24 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream



Zbytek týdne od čtvrtka letěl jako splašený. Nic se však nezměnilo.. Pořád ležím doma s né zrovna moc dobrou či báječnou náladou a mé nejvzdálenější kroky směřovaly zatím jen směrem kuchyň/dolejšek domu. Nevím,proč se trápím tak dlouho,ale myslím,že mi to bude trvat podstatně déle. Mám takovou povahu,nedokážu zapomenout tak rychle. Zvlášť na někoho,kdo se stal mojí drogou.
Ano,říkáte si,že přeháním,ale já ho vážně milovala.Vše trvalo jen půl roku,ale být každičký den vedle tak báječného člověka,jako byl on.. Stáváte se závislými. Postupně chcete víc a toužíte po každém,opravdu každičkém krásném zážitku s ním,jeho objetí.. Dotyku.
Vím,že se s tím budu ještě nějakou dobu vyrovnávat. Možná proto jsem radši,že se náš lyžák přehodil na další týden. Ano,měli jsme jet hned po jarních prázdninách,ale nakonec to vyšlo tak,že máme ještě jeden týden z provozních důvodů volný. No a lyžařský 'kurz' alias lyžák bude až další týden. Vše máme již připravené,jen zlepšení mé nálady se nijak nedaří.
Jak by také mohlo,když nemám nikoho,komu bych se mohla vyplakat na rameni? Nemám opravdového přítele.. Ne,já ho vlastně ještě nenašla! A to je to,co mě trápí.
Zmýlila jsem se nad ním. Nad jeho city ke mně.. A také jsem netušila nic o tom,co cítí k Terezce. Vlastně u toho jsme si byla jako u jediné věci jistá. Já věděla,že ji miloval a stále miluje. Jen jsem si to nenechala připustit. Nechtěla jsem se trápit a i když vím,že takhle je to ještě horší.. Nevím proč jsem to nechala zajít až tak daleko.

Momentálně je úterní ráno a když říkám ráno,tentokrát to myslím doopravdy vážně. Jsem asi blázen,ale vstávám stále častěji. Je teprve něco málo po osmé hodině /máme volno/ a já tu straším.. Na mě je to vážně něco neobvyklého. Již jsem se umyla,ale ještě jsme se vrátila do postele.
Z nudného přemýšlení a koukání do sebe/spaní mě vyruší skoro až neslyšitelné zavírání dveří od mého pokoje. Nevěnuji tomu až takovou pozornost,takže jelikož mi to nepříjde moc divné,nenamáhám se otevírat oči. Proč taky,když mamka šla nejspíš pro něco tady z mého pokoje.
Dál se nechávám unážet svými živými sny. Tak živými a reálnými,že se z pod mých řas vyloudí jedna slza. Bezbarvá voda,plná smutku.. Nechápu plno věcí,které udělal. Nechápu sama sebe,že se trápím nad člověkem,pro kterého jsme byla jen bokovka. Nic víc,nic míň..
Ani nevím jak,ale pomalinku se začnu protahovat. Stále se zavřenými víčky. Nevím proč,ale instinktivně si prohrábnu vlasy. Snad jako by ležel vedle mě. Chtěla jsem se mu líbit i ráno. Proč já se tak snažila? Na co,když mě neměl rád.. Jeho slova dokazující lásku byly jen sladké lži.
Jeho vůni cítím znovu. Nasaji ji a aniž bych si to uvědomila,trochu se pousměji. Jako by tu byl se mnou. Ale proč? Zdá se mi,jako by tu byl zase ten starý Filip,který mě miloval.. Nebo jen předstíral,že mne miluje.
Konečně otevřu oči a trochu se nadzvedávám do sedu. Pohled,který se mi naskytne není již moc hezký a potěšující. Musím několikrát za sebou zamrkat,abych se přesvědčila,jestli to není opět jeden z mých reálných snů. Není,on začíná mluvit.
,,Ahoj.. Promiň,že jsem sem přišel bez ohlášení,ale nedovolila by jsi to.''řekne s pohledem zarytým do země. Alespoň,že nekouká. Vždyť já jsem jen v pyžamu. Tahle skutečnost ve mně vyvolává červeň stoupající do tváří. Ale to neznamená/nemění nic na tom,že je to můj bývalý. Nehodlám mu skočit kolem krku hned,jak si pískne. A už vůbec ne potom,co nedokáže ani přiznat vinu.
,,Jo,tak to jsi si mohl ušetřit cestu. Nemáme si co říct.''řeknu nezaujatě. Přeci před ním nebudu znovu plakat. ,,A navíc nechápu,co tu sakra děláš. Jestli nevíš,je něco po půl desáté ráno. A pokud vím,nemáš klíče..''řeknu,jelikož mi nejde do hlavy,proč by moje mamka pouštěla někoho,kdo mě podvedl! Proč ho pouštěla do mého pokoje,když spím!
,,Ona mě pustila tvá mamka.''řekne a podívá se na mě. Ty jeho oči.. Ne,co to sakra dělám. Přitáhnu si deku více ke krku. Neodvrátí pohled,jak by bylo na místě. Ve vší slušnosti,ale už na mě nemá co koukat. A už vůbec ne,když mám ne moc dlouhé tričko na spaní.
,,Super,já už nemám soukromí ani ve svém pokoji. Nemyslíš,že by to vyšlo lépe,kdybych si ustlala na pohovce v obýváku?''sarkasmus a ironie je v mém hlase znát až moc. ,,Tam by jsi si totiž mohl zapnout televizi. Víš,tady by jsi neviděl z křesla..'' Proč mě sakra nenechá jednou pro vždy napokoji? Bylo mi jasné,že mě bude otravovat,ale že až takhle? Mobil nezvedám.. Tak asi proto zvolil 'face to face'.
,,Musíme si to vyříkat,Mell..''zvedne se a vážně si jde sednout na postel. Naplácnu se víc zády na pelest postele. On si přisedl ke mně. Co mám teď asi tak dělat? Vstát a odejít? Jen v krátkém tričku na spaní? Jak asi..
,,Není co..''stojím si na svým. Já nestojím o další řečičky,jak to není pravda. Měla bych mu to asi upřesnit.
,,Mellanie,já.. To..''koktá a vše zatahuje dohromady.
,,Filipe,nic už není jak to bylo před měsícem či půl rokem. A už to tak ani nebude. Příští týden odjíždíme se školou. Snad mi dáš do té doby,než se vrátím pokoj.''řeknu a říkám si,že o to ani moc nestojím. Ale stojíš,Mellanie. Stojíš. Nechceš ho přeci milovat navždycky. On Ti ublížil! Holka,probuď se..
,,Sakra necháš mě domluvit?''vybuchne. Koukám na něho s vykulenýma očima. Takhle se vážně nikdy nechoval. Jen ať si žvatlá,nezajímá mě ani slovíčko! ,,Promiň. Já-já ti to vážně potřebuju vysvětlit. Až Ti to řeknu,klidně mě vyhoď,ale jen si to nech říct.''proč ne,jsou to stejěn jen slova. A pochybuji,že to něco změní. Přikývnu.
,,To nebylo tak,jak to vypadalo. Nebudu se vymlouvat,opilý jsem nebyl.. Ale ona mě prostě Terka..''zarazí se při jméně a poté se opravuje. Co jsem říkala,Terka je pro něj ta nejlepší. ,,..Tereza zastavila a začala se vybavovat. Já jsem ji řekl,že jsem ji rád viděl,ale že už půjdu.''polkne a poté se nadechne. Jen zakroutím hlavou.
,,Nezajímá mě to.. Dál už tuplem ne,viděla jsem Vás.''zachovávám chladnou hlavu. Nechci další lži,které vymýšlel.
,,Mell,nedopověděl jsem to. Něco jsi mi slíbila.. Prosím.''dodává poslední slůvko,které doplňuje nádhernými kukadly. Proč já k tomu klukovi cítím stále to stejné? Píchne mě u srdce a moje levá dlaň se vymrští směrem k hrudníku. Až teď si uvědomím,že je tu stále. Rychle jsem ruku opět položila,ale již ani to nepomohlo. S rychlostí se přiblížil ke mně a ptal se,co mi je.
,,Nech toho,nezajímá Tě to. A pokud ano,tak sama nevím. Možná to je tím,že bych třeba ráda skončila tuhle smysluplnou debatu.''protočím oči a dále se již nezajímám o to,že je moje tričko těsně pod zadek. Trochu ho pod dekou stáhnu a vylézám z postele. On se na mě s úsměvem podívá. Opět ta jeho kukadla.
,,Co je,neviděl jsi nikdy Terezku nenamalovanou? Či neupravenou akorát z postele?''řeknu a ironicky spíše pro sebe pronesu ,,Tak ona se kvůli Tobě maluje i do postele..Tss''odfrknu si pro sebe. Doufám,že pochopil. Moc dobře vím,že si ještě před pár hodinami užíval s tou.. Nebudu se vyjadřovat. Musela bych použít slova podobná těm Martiným.
,,Mellanie,už takhle si příjdu dost divně a hrozně.. Nedělej mi to ještě horší.''zvedne se a já uháním směr koupelna. Snažím se mu vyhýbat. I když to v jednom domě,natož v jedné místnosti moc dobře nejde. Jako by nevěděl on,jak se asi tak cítím.

Nevím,co bude dál,ale jedno vím. Nenechám sebou zametat. Nejsem kus hadru či nějaká panenka na hraní. Ne pro něj! Netuším,jestli to co říká je alespoň z poloviny pravda,ale mě už to nezajímá.
,,A jakmile jsem chtěl jít,políbila mě. Neříkám,že je to na ní.. Já to měl ukončit dřív,než by to bylo delší dobu,ale.. Nevím proč jsme to neudělal. Jen vím,že to nemění to,co k Tobě cítím.''řekne,když přijde za mnou. S leknutím jsem se otočila na něj,když začal mluvit. Stál těsně za mnou,takže jediné,co se dělo bylo,že mne chytil kolem pasu a já se nějak neodvážila podívat jinam,než do jeho očí. Utápěla jsem se v nich,veškerá má bolest ustoupila a i přesto,že on je ten hlavné aktér mého smutku,je mi s ním zase tak hezky.
Chvíli mě jen omamuje a když se začne přibližovat,jako by mi stuhly všechny nervy v těle. Nedokážu se pohnout a možná proto nehybně stojím. Moje srdce začne být rychleji a já ho stále nechávám hypnotizovat mne.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | 26. února 2010 v 18:26 | Reagovat

Takže nevím,jestli je to alespoň kapinku hezké,ale dala jsem si záležet. :)  :D
Vím,že se to tak nezdá,ale ten týden je znát.. :) Potřebuji se do toho dostat,tak já začínám psát dál. :D

2 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 26. února 2010 v 21:25 | Reagovat

háá..šikovne to chlapec vymyslel :p...jen co je pravda...dolezl si až k Mell do pokoje...a teď bych jí probrala, žádné polibky, ale kluka pěkně chvíli ještě trápila...třebárs ho vysoukat za dveře a zabouchnout mu je před nosem...hehe...ale jinak dílek je to hezký...taky ráda spím jenom v tričku na spaní :p hehe...nejlepší pyžamo..takové fajn...pohodlné :p...hihi těším se na další dílek :p

3 SimQa | Web | 26. února 2010 v 21:37 | Reagovat

myslím, že by chtělo aby ona ještě chvilu vydržela bez něj xD ona strašně rychle podlehne xD vsadím se že ho vyhodí xD

4 *EMOgirlEMO* | 26. února 2010 v 21:37 | Reagovat

[2]: jsem ráda,že se líbí,zlatí! :)) :D:D Je pravda,že si to vymyslel bravurně. :D Hajzl jeden. :D:D

5 *EMOgirlEMO* | 26. února 2010 v 21:38 | Reagovat

[3]: :D:D Další do zástupu proti Filipovi? :D:D
Holky,nás je čím dál tím víc. x) :D:D

6 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 26. února 2010 v 21:52 | Reagovat

[4]: no teď jsem zvědavá, co na oplátku vymyslí Mell :p hehe

7 *EMOgirlEMO* | 26. února 2010 v 21:54 | Reagovat

[6]: Nějaké typy by nebyly?? :D x))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama