Life is Dream [106.díl]

17. března 2010 v 22:10 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream




,,Tak to by byl dnešek. Teď je na řadě konečně Ti říct,jak to všechno bylo tehdy s Terezou.''vydechne mírně zničeně a jemně si skousne poraněný ret. Tak ráda bych ho cítila zase tak těsně u sebe,jako když bylo vše neposkvrněné. Vím,že to nemá cenu. On chce někoho staršího. Jak mu mohu jen tak jednoduše odpustit? Tedy jak mu mohu říci,že i přesto,že mě to stále bolí bych ho už nejraději bez nějakých dalších řečí objala a cítila jeho rty na těch svých? Cítím se tak divně a.. a zmateně. Nic neříkám,takže další trapné ticho musí prolomit znovu on. Připadám si jak malé dítko zahnané do kouta. Proč já blbá někdy začínala hledat na chatu? Neměla jsem s tím začínat. I když mě nabilo pozitivní energií a štěstím,dokonce i ten samotný vztah na pár měsíců,který ukončil dříve,než jsme stačili cokoli dalšího.
,,Poslouchej mě,prosím. Vím,že mi už asi nevěříš a nedivil bych se,kdyby jsi odešla a nevyslechla mě..,ale já Ti to musím zkusit říct. Nejspíš mě nenávidíš,ale já Tě miluju.''řekne a já nedokáži svůj pohled přimět dívat se jinam. Zaujmou mne znovu jeho oči. Krásné zeleno-šedé oči s miliony pigmentových teček. Pamatuji si každičkou z nich. Mám sto chutí říci,že to není pravda,ale nedokáži přimět rozechvět hlasové vjemy a vydat tak z úst alepsoň tichý stén,který by se dozajistě prodral mezírkou mezi mými semknutými rty. Ale možná je to tak lepší,jelikož si jsem jistá,že by se mi hlas zlomil. A i při jemném šeptání by jediné slůvko bylo rozděleno do jiných tónů. Nechápu proč,ale jako bych se začala uvnitř sebe chvět,klepat. Bojím se toho,co řekne dál. Kdyby jen tušil,co jsem prožívala v posledních týdnech bez něj. Kdyby si uvědomil alespoň důvod,proč jsem se nechala líbat od toho prasáka Maxe. Kdyby věděl,že za tím vším byla bezmoc,která mě ničila. ,,A nikdy jsem nepřestal a nepřestanu.''šeptne směrem ke mně a já jsme vděčná za tuhle chvíli. Poslouchá se to tak krásně,že nemohu uvěřit svým uším. Jsem ve snu,jsem v další ze svých pohádkových a vysněných situací. Tohle nemůže být možné. Nejsem v reálném světě,protože by tu byl dozajista s Terezkou. Vždyť ona a on.. Musím uznat,i když se mi to neříká lehce,že ti dva jsou pár snů. Neviděla jsem ji zcela dobře a detailně,ale stačil mi tehdy pohledět na líbající se pár uprostřed parketu. Vyhrknou mi nekontrolovatelné slzy. Nedokáži to ovládat. Další kapka si bezmyšlenkovitě hledá cestičku po mém líčku. Jen kdyby tušila,co způsobí. Nepřipadám si jen bezmocná a na dně. Teď si připadám i jako největší hysterka,nána a.. A já nevím co. Zklamala jsem sama sebe. Možná jsem všechno ještě víc zveličovala. Vždyť mě nepodvedl až tak hrozně. Líbal se s ní a pro mě to bylo v tu chvíli to nejhorší,ale jakmile se nad tím vším zamyslím.. Mohlo to být daleko horší. Vždyť já ho pořádně neposlouchala a nenechala/nedala mu možnost to vysvětlit. Teď uvažuji možná už zase až moc obměkčeně,ale věřím,že by jste reagovali stejně. Jakmile vidím jeho obličej,jeho rty.. Jeho. Jsem opět v depresivní náladě,která mne doprovází již nějaký ten týden.

Nejspíš neví,na čem je,když neodpovídám. Jen jemně palcem setře kapičku té slané vody na mém líčku. Teď se domnívá,že ho zase pošlu pryč. Ale já to musím vědět. Poznám,jestli ji miluje.. Napoví mi alespoň něčím? Vždy o Terezce mluvil hezky a já si nemyslím,že by něco měnil. Vždyť on ji miloval.. To jsem věděla již od začátku,tak proč mě to tak dostalo? Ano,to vše mě dostalo na kolena. Znovu jse spadla na dno,kde jsme již jednou byla. Poprvé kvůli ztrátě mé nejoblíbenější. Smrt,s kterou jsem se vyrovnala díky jemu. To on mi pomohl utišit tu bolest a žal,která mi svírala hrdlo. Jenže z tohoto bych se měla dostat sama. Měla jsem se s tím již vyrovnat,vždyť byl čas.. A to v podobě několika týdnů.. Jenže to není tak lehké,přestat myslet na někoho,koho stále milujete. Jenže já se bojím mu to říci.
,,Poslouchám..''šeptnu a právě se stalo obávané přeskočení mého hlasu. Teď nejspíš ví,jak moc špatně se cítím. Vždyť.. to je jedno. Znovu chytí další kapku. Nedokáži to stopnout. Nejde to. Slzy se tlačí pryč,chtějí na povrch. Chtějí ukázat,jak jsem zničená a na dně. Jak moc se trápím.. Proč? Proč to nenechám být? Nemělo by mě to zajímat. Nevěra se neodpouští.. Ale on mě nepodvedl úplně. Reagovala jsem až moc přehnaně? Nebo jsem an to měla právo? Nejspíš ano. Ale mohl se s ní vyspat a táhnout to s milou Terezkou za mými zády,to by bylo přeci stokrát horší.
,,Tehdy na té oslavě.. Byl jsem nám pro pití,jenže se tam objevila Tereza. Začala něco říkat a pak se mi vrhla kolem krku. Chtěl jsme ji nějak odstrčit,ale měl jsme plné ruce drinků.. Vím,že se Ti to bude zdát jako trapná výmluva,ale je to pravda!''řekne v kuse a má v plánu pokračovat dál. Nikdo zatím neodchází,takže předchodbička je stále volná.
,,Je pravda,že jsi si mohl vymyslet lepší výmluvu.''připustím a sama sobě se divím. Já ho chci víc naštvat? To nebyl můj plán. Vytočený už se zdá být až moc. Jenže prostě mi to vypadlo. Jako vždy jsme nemyslela,co řeknu. Tohle je má chyba. Když jsem nervózní,vyklopím vše,co mi létá v hlavě.
,,Mell..''zakňourá prosebně a znovu mě chytne za ruku. Jemně mi naznačí,že má v plánu trochu popojít dozadu. Dobře,když si to přeje. Nemám co ztratit. Času je až až.
,,Dobře,už mlčím..''řeknu a jakmile se podívám na jeho obličej,upřesňuji. ,,A polouchám.'' dodám,když vidím jeho výraz. Sedne si na křeslo,kde jsme začali a mě stáhne opatrně na svůj klín. Snažím se nějak vyprostit,ale po chvilce to vzdám. Co mi to udělá. Když chce. Naštěstí to se mnou nic nedělá. Tedy alespoň na venek ne. Uvnitř se celá rozechvěji. Opět.
,,Vážně jsem ji chtěl odstrčit dřív.. Povedlo se mi to až,když jsi odešla. Jenže já to nevěděl. Myslel jsem,že jsi šla jen na záchod. Nejdřív jsem měl v plánu Ti to neříkat,ale pak jsem se cítil hrozně. Proto jsem byl smířenej s tím,že mě opustíš. Bál jsem se.. Jenže jakmile mi ostatní řekli,že nebereš mobil a jsi pryč.. Myslel jsem,že Terezu přetrhnu. Hledal jsem Tě doma a až pak mi najednou před očima vyběhl park. Byla jsi tam.''vydechne a kouká na své prsty pravé -volné- ruky. ,,Trhalo mi srdce,že kvůli mě pláčeš. Nikdy jsem nebyl takhle přecitlivělej,ale.. Ale s Tebou přišlo i mé nové já. Bez Tebe jsem jako bez druhé poloviny sebe. Jsi mým životem.''vydechne a já se suše usměji.
,,Nepřeháněj.. A už vůbec nelži.''řeknu a sklopím hlavu. Tohle nemůže být pravda. Nejde to.. Teď se vzbudím a vše bude jako před pár týdny. Vše bude ztraceno v temnotě noci. V mé mysli,kde si přeji být opět s ním. Šťastná.. V pohádce s mým rytířem a princem zároveň.
,,Nepřeháním! Tohle bych neříkal nikdy.. Až do svých 19ti,kdy jsem poznal někoho,s kým chci být už napořád. Možná mluvím jako nějaký pošahaný,zamilovaný romantik,ale já to tak cítím. Vím,že mě už nebudeš chtít a neodpustíš mi.. Ale tohle Ti musím řící.. A také Ti chci ještě vysvělit tu druhou náhodu.''podívá se na mě znovu tak upřímně.. Zmůžu se jen na přikývnutí. Chci mu věřit,ale mohu? Mohu dopustit to,že se to vše bude opakovat? Nechci se znovu spálit. Nechci znovu prožívat to,co mě přivedlo až sem.. To,co mě provázelo poslední dobou. Dobou,kdy jsem neměla chuť na nic. Dnem i nocí jsme myslela na něj. Plakala pro něj. A teď to mohu jen tak zaméct či zamknout do truhličky s tisícem zámků?
Už by to stejně nebylo stejné. Nás vztah by nebyl jako předtím. Vždycky se nad námi již bude vztahovat ten mrak. To utrpení nezmizí. Ba možná i naopak zesílí,když bych ho znovu viděla v obležení Terezky. Nikdy to nebude bez chyby. Už ne. Proč bych se tedy snažila to vše vrátit do původních kolejí? Nemá to cenu. Nemá..
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | 17. března 2010 v 22:17 | Reagovat

Omlouvám se,že je to tak roztahané. x) le nápad,který jsem měla musí trochu vydržet. A ještě se dočkáte lyžáku.. Jsem nepoučitelná,ale zima bude pokračovat (trapné-stále jedno období). :D

2 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 17. března 2010 v 22:56 | Reagovat

no...konečně jsem se dočetla do konce...jako šlo mi to pomalu..ale každičkou větu Fíly se pokouším pochopit, co bych byla Mell....on je tak sladký, jak jí všechno vysvětluje..ale ve chvíli, kdy Mell řekla ,,Nepřeháněj.. A už vůbec nelži.'' ..jsem si představila scénu, ve které se Fíla postaví, shodí Mell na zem a řekne jí, jak je blbá, že to nechápe :D..jako to byl chvilkový pocit, ale normálně se mi to v hlavičce takhle přehrálo :D...jinak je dílek hezký :) ...jsem zvědavá, co máš dál v plánu...normálně bych už chtěla znát, jak to mezi nima bude..ale bojím se pak konce povídky...ach

3 *EMOgirlEMO* | 17. března 2010 v 23:00 | Reagovat

[2]: Jo,tak to by bylo zajímavé.. :D Že bych to doplnila? :D:D Né,nebooj :D:D
No,tak to já také. x) Neskutečně jsme si na LiDčko zvykla. Ale ani nevíš,jak jsem ráda,že pro Tebe ta povídka něco znamená. Tedy myslím to tak,že bez Tebe bych nedošla tak daleko.
Nepřeháním,ale vážně.. Tvé komenty mě vždycky nabijí chutí pokračovat a lámat si hlavu nad tím,co by se ti líbilo a četlo dobře. :))

4 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 17. března 2010 v 23:21 | Reagovat

[3]: jsem ráda, že to takhle bereš :)....no ano bylo by to zajímavé...ale Mell by si při tom mohla ublížit..a to nechceme :)...jen piš dál :p

5 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 17. března 2010 v 23:23 | Reagovat

a pro dnešek se taky loučím..protože ráno skoro vstávám a zítra mě čeká ten koncert...takže se tu stavím až někdy v pátek...:)

6 *EMOgirlEMO* | 17. března 2010 v 23:23 | Reagovat

[4]: Tak to jsem ráda,páč nevím,jak bych sepisovala to,že ji shodil a pak ji odvážel někam do nemocnice. :D

Vážně děkuju. x)

7 *EMOgirlEMO* | 17. března 2010 v 23:42 | Reagovat

[5]: Koncert? Jo,četla jsem na blogu. :D :))
Užij si to! ;) A pak musíš napsat,jaké to bylo ;) :))
Papa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama