Life is Dream [107.díl]

18. března 2010 v 11:11 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream


,,Pochopíš konečně,co pro mě znamenáš? Vím,že si nejspíš teď myslíš,jaký jsem hajzl,ale..''nedopoví a podívá se do mých očí. Miluju jeho pohled. Miluju každičký detail. A vychutnávám si každičký jeho dotek. Tohle všechno pro mě neskutečně moc znamená,ale můžu mu vážně věřit? Nevymstí se mi to? Nezraní mě znovu? Bojím se budoucnosti a také mi v mysli -mimo všech otázek- vyskočí fráze,se kterou jsem to vše končila. 'Náš vztah nemá budoucnost.'.. Vážně na tom je něco pravdy? Doopravdy jsem to myslela vážně,nebo to ze mne vypadlo jen proto,abych ho přesvědčila o rozchodu? Abych si ještě víc neubližovala? Zní to,jako bych myslela celou dobu jen na sebe. Ale jakmile si vzpomenu na to,že jsme byla přesvědčená,že Terezku miluje.. Ne,myslela jsme celou tu dobu především na jeho štěstí. 'Když někoho miluješ,jsi šťastná s ním.. I kdyby to znamenalo nechat ho jít.' vzpomenu si na to,co jsem si říkala na začátku toho všeho. Je to pravda. Přála jsme mu lásku,kterou hledal. Proto jsem se trápila a všechnu bolest uzavřela do sebe. Jen aby byl on šťastný..a to i kdyby měl být s Terkou.
,,Nemyslím si nic.''zakroutím bezmocně hlavou a nemusím zvedat pohled. Vím,že na mne kouká. Proč to dělá tak těžký? Nevím co říkat. Já,vždy ukecaná holka,která nevydrží nemluvit. Co to se mnou proboha udělal? Ukázal mi kouzlo pravé lásky.. A bolesti,která k lásce patří také. Smutek,bolest,zmatenost,utrpení a trápení. To vše cítím dohromady. Srdce mi dává najevo něco,co raději ani nechci znát. Tedy snažím se nechápat to,ale jelikož si zvládám dáti dohromady pět a pět,moc dobře vím,že se mi snží naznačit,že ten kluk u mě je má životní láska. Tedy možná přeháním,protože je mi teprve 15 a on je mou první opravdovou a velkou láskou,vážným přítelem/vážnou známostí.. Ale vím jedno. Mám ho ráda.
,,A mohl bych nějak docílit toho,aby jsi mi věřila?''zvedne si opatrně můj obličej za bradu. Jsem nucena podívat se do jeho pronikavých očí. Nemohu dál..
Se sklopeným pohledem zakroutím hlavou. Další blbost,co jsem udělala. Teď mě vážně s udivením opustí. Chci to? Nebo chci zkusit vše s novým,čistým a nepopsaným listem? Nemohu změnit minulost.. Nemohu nijak docílit toho,že by se vymazalo to,co nás rozdělilo. Nemohu. Možná proto se bojím,co vše bude následovat.
Jen slyším jeho mírně zrychlený dech. Teď jsem to vše zkazila. Měla bych si vážně nafackovat. nebo omlátit hlavu o nejbližší zeď. Já nejsem normální. Mám kluka,kterého miluji na dosah a ještě mu říkám,že to nijak napravit nejde. Přitom se tak snaží.. A k tomu všemu jsem mu už dávno odpustila. Tedy stále cítím to zklamání,ale co bych jen dala za to,abych cítila znovu jeho rty. Bolest v hrudníku..násobí se a neustává. Znovu.

,,Takže hádám nemám zkoušet už nic..''řekne zklamaně a já cítím potřebu se rozpovídat. Musím mu to vše číct. Vždyť se zítra odjíždí na lyžák. Ano,dokonce již zítra po obědě. Neuvidím ho týden,tak mu můžu říct pravdu. Pak zase mohu zbaběle zmizet z klubu. Vždyť on už si tu někoho najde. Terezka nebude daleko.
,,Víš,nikdy už by to mezi námi nebylo takové,jako předtím. Bojím se..''přiznám se rozpačitě. Nemohu to takhle nechat. Zaslouží si vysvětlení. Sice má slova nemají hlavu ani patu -jak se říká- ,ale co můžete čekat od člověka v naprostém,citovém rozpoložení. ,,Teď Ti to připadá sobecké,ale.. Ale já už to prostě nezvládám. Každičký den jsem přemýšlela nad tím,co se stalo a.. A nebudu předstírat,že mě to nebolelo a stále nebolí. Nebudu Ti tu nalhávat,že jsi mi ukradený a tohle všechno ve mě nevyvolává ani jediný pocit. Tak to není.''řeknu a znovu tu bolest podtrhnou mé slzy,deroucí se ven. Teď jsem prozradila moc. Mrkáním se je snažím rozehnat a udržet si suché tváře. Nechci být v jeho očích ještě větší hysterka. Ale nedaří se mi to.
,,Tak proč Ti nemůžu vysvětlit,že tenkrát na Smíchově jsem čekal na Tebe? Jenže z ničeho nic se tam objevila ta coura. Neměl jsme se s ní vybavovat,ale přísahám,že jsem ji řekl,že mám holku,kterou miluju.. Řekl jsme jí to. Možná né moc jasně,ale napravím to. Nestojím o žádnou kurvu,která se támhle nabídne každýmu,kdo má zájem..''řekne a teď je teprve vytočený. On poprvé řekl,že je Terezka lehká dívčina,nebo mnohdy použil jiné -podle Martiny a ostatních:výstižnější- výrazy. Cítím,že není naštvaný na mě,i když bych si to mnohdy zasloužila,ale teď vím,že mi říká pravdu. Alespoň to tak prezentuje. ,,Proto jsme si vybral Tebe. Měl jsme už od začátku jasno. Možná jsem o ni mluvil,jako bych byl bláznivě zblázněný do bývalky,ale vážně to tak nikdy nebylo a není.''řekne a ještě šeptem dodává ,,Nechápu se. Nikdy jsme si neuvědomoval,že je až taková laciná děva. Jenže jakmile jsem poznal Tebe.. Byl jsem tak rád,že to mezi mnou a Terezou už dávno skončilo. Začal jsem si uvědomovat,že ona je jen cuchta,která se tahá s každým. Proto se sám sobě divím,že jsem ji někdy mohl mít rád.. Teď vím,že jsem si to nalhával. Až ty jsi mi ukázala lásku.''řekne a já se dojatě rozpláču. Takhle jsem na to nikdy nekoukala. Vím,že ta propast mezi námi se trochu zaceluje. Jen mé šrámy na srdci zůstanou stále otevřeny a rozedrány. Alespoň ještě nějakou dobu ano. Dívá se na mě a nemá k odchodu. Možná proto mne levou rukou drží zezadu za pas u sebe. Myslím,že jsem se rozpovídala až až.
,,Vážně si myslíš,že Ti nejsem ukradený?''řekne nejistě a znovu si hraje se svým spodním rtem. Vsadím se,že kdyby měl zpět své pierci v podobě stříbrných kuliček,hrál by si s nimi.
,,Já to vím.''usměji se jemně. Možná bych chtěla vrátit vše,co to pokazilo. ,,Jen se bojím.''připustím znovu. Vím,jsem totální slaboch,ale.. Ale já se vážně bojím toho,co by následovalo,kdybychom se k sobě vrátili. Nemáme být spolu. Čtyři roky rozdíl je asi vážně mezi námi dost. I když jiným to funguje s mnohe mvětším věkovým rozdílem,my si nejspíš nejsme souzeni.
,,Když To nezkusíme,je strach na nic.''šeptne a já jemně pootevřu rty. Možná má pravdu. Možná to je všechno jen ze strachu,ve kterém jsem žila. A to ne jednou. Možná bude vše lehčí,když mu řeknu,jak moc ho miluji a že jsme nikdy nepřestala.
Přiblíží se -velmi nejistě- a znovu spojí naše rty. Můj dech se ihned zrychlí a já pociťuji přerývané dýchaní. Znovu cítím jeho rty. Znovu. Tak moc jsem si tuhle chvíli přála,že jsem si ji snad vážně jen vysnila. Co když se teď doopravdy probudím? Co když to je jen v mé hlavě? Jemně si ho u sebe držím zezadu za krk a zcela opatrně si hraji s jeho nově zastřiženými,hnědými vlasy. Nejen,že si připadám trapně,ale ke všemu ještě nejistě.. Ale pozor.. Zase Šťastně. Netuším,jestli je dobrý nápad vrátit se k němu. A také nevím,jestli tahle puse není jen další loučení. Snad abych si pamatovala jeho rty? Mám smůlu,protože já si je pamatuji až moc dobře. A to dokonce i když jsem neměla,mučila jsem se tou představou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | 18. března 2010 v 11:15 | Reagovat

Takže tento díl jsem psala již včera,ale 'došperkovala' jsem ho před chvilkou. :)
Snad se bude líbit. Tak nějak jsem večer vp osteli přemýšlela,jak to má být dál.. A mylsím,že nápad na hezké ukončení mám. Ale nebojte,LiD bude zjevně pokračovat. Alespoň do takového konce lyžáku. Nebo.. Snad příjde nějaký nápad. ;)
Děkuji za každé přečtení! x)

2 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 19. března 2010 v 19:33 | Reagovat

hezké...líbají se :p hihi..jdu si to přečíst dál...ať vím, co si vymyslela :)

3 *EMOgirlEMO* | 19. března 2010 v 20:00 | Reagovat

[2]: Jéé,to jsem zvědvá,co řekneš :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama