Life is Dream [115.díl]

26. března 2010 v 21:43 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream



V pondělní ráno jsme se celé šťastné připravily na snídani a když se pro nás kolem deváté stavil Marek,mohlo se vyrazit. Musím říci,že tu jsou úžasné snídaně. :-)
Plno švéských stolů,jak se říká.. Od ovoce,toustů až po müsli s mlékem. Vezmu si bílý jogurt s trochu čokolákového müsli,tousty s rajčetem a dále nějaké ovoce. Myslím,že energie není nikdy dost. Zvlášť,když počítám hodiny strávené na sjezdovce.

Filip mi psal kolem sedmé, že je zrovna v kuchyni a něco málo po půl vyráží do školy s Kubou,který u něho přespal. Samozřejmě,že mi přeje dobré ráno a další věci,které mě nesmírně potěšily.. To on dokáže vždy. Nezapomněl dodat,že nás pozdravuje Martina s Kubou,i jeho rodiče a také,že se na mě moc těší. A že mi musí zavolat,prý zjistil něco hodně důležitého. Jsem si jistá,že je to fakt s těmi náhodami,které připravila Simona. Je tak roztomilý,že mi to chce hned nahlásit. :))
,,Copak,copak.. Zase Ti psal Fífa?''směje se Marek,když rozžvýkává sousto opečené slaniny a vajíčka. Nechápu,jak může jíst tak nezdravě. Tedy chápu.. Na dovolené u moře jsem v roce 2008 nedělala nic jiného,než že jsem se ládovala ou úžasnou slaninou. Tady ji dělají také úžasně. :) Samozřejmě jsem se už minulé léto poučila a dovolím si říci,že jsem celou dovolenu projedla. Ale zdravě. :D :)
,,Nechápu,že to vždycky poznáte.''zasměji se a ukousnu kus toustu. Po snídani se máme všichni hlásit u recepce s tím,že tam bude naše mladá učitelka. Samozřejmě nám chce říci,že budeme muset býti na sjezdovce někde u ní. Tedy spíše u tělocvikáře,protože naše mladá bývalá učitelka němčiny je jaksi.. ehm.. zkrátka nestojí o to,aby se musela crcat s tak velkýma dětma. Vždyť není o moc starší,než my. Tedy je jí necelých 21.
,,Tak zkus hádat.. Úsměv od ucha k uchu,oči Ti září..''začně s vyjmenováváním Anie,jelikož Marek by se zadusil. :D A to ani jedna z nás nechce! :-)
,,Ale.. Ty máš co říkat.''zasměji se,jelikož nevím,co říct. Já přeci nejsem zase až tak průhledná,aby na mě hned každý poznal,kdy mluvím s Filipem a kdy ne..
,,To nebudu popírat.''zasměje se Ann a já se přidám. Marek se musí krotit a jakmile se napije jablečného moštu, prohodí svou myšlenku.
,,Vy jste extra,extra zamilované...''zasměje se a my s Ann se an sebe mírně uculíme. Chtěla bych vědět, co by dělal on. Na pokoji se s Martinou vybavoval také značnou dobu.
,,Mimochodem mám Tě pozdravovat od Martiny. Fíla mi ráno psal.''prohodím naoko nezaujatě a on se div nezakucká štěstím,že na něj Marťa myslí.
,,Vážně??''vyptává se hned s krásným úsměvem. Jako bych to neříkala. Je nesmírně šťastný. S Martinou se k sobě ti dva vážně hodí! :) Nevím proč,ale všechno se krásně 'nakombinovalo'/spárovalo. Z mé party přátel si našli všichni (Anie,Marek a teď mi již příjde i trochu zabouchlá Jenny) protějšky v té Filipovo. Neksutečné. :-))

Jakmile jsme dojedli,zvedneme se a navštívíme recepci,poté svůj pokoj. Tělocvikář s naší mladičkou učitelkou nás varovali,že se musíme držet u sebe a každou hodinu a půl se máme hlsáit. Sice jsme již teenageři,ale prý nechtějí mít problémy. Tedy spíše tělocvikář Hašek,naše mladá učitelka/Monika by nás nechala klidně napokoji. Potom se konečně uráčeli pustit nás do pokojů,převléknouti a připraviti se.
Jdeme se tedy připravit. Nahoře se oblékneme do snowboardového oblečení a nezapomeneme si vzít ani helmu,boty,brýle a vázání,které je naštěstí již na snb prkně. Filipovy i rodičům jsem napsala SMSku,že si nechávám mobil na pokoji nabíjet na večer. Nikdy nevím,kdy by mohli volat. A nechci,aby si mysleli,že se něco děje. :)
S Markem se potkáme na chodbě,poctivě na nsá čekal i přes to vedro,které na chodbě bylo. Tak bundu si nezapnul,udělal dobře.
,,Takže jste připraveny na svah?''zasměje se a mačká tlačítko od výtahu.
,,Jistě.''řekneme obě naráz a musíme se zasmát. Jsme všichni tři samozřejmě nabaleni jako sněhuláci. Nebo výprava na Severní pól.
Výtah se zastaví v našem patře. Pomalu se otevírají dveře a samozřejmě nemáme štěstí a ve výtahu je již jedna holka z těch starších na naší škole. Ta si moc dobře pamatuje, když pro mě přišel ke škole Filípek :-) Vzpomínám na krásné chvíle strávené s ním. A že už jich bylo požehnaně. :) Ani si nevšimnu toho,že jsme již v přízemí u recepce. Samozřejmě tedy vyjdeme a i s prkny si to hezky pěkně směřujeme na svah hned u hotelu.
Jednou z výhod je,že vlek je hned u hotelu. Takže nemusíme táhnout prkna několi kilometrů. Jakmile jsme před hotelem,nasadíme si helmu. Sněhu je tu víc než dost. Neuvěřitelné,je březen a tady je stále sněhu jako v prosinci,k tomu ještě někde na Aljašce. Upevním si vázání a chytnu se vleku. Anie samozřejmě udělá to samé a Marek není pozadu. Tolik lidí,užívajících si sněhové radovánky. Vážně se povedlo počasí. Svítí horské sluníčko,ale přesto je sníh krásně pevný s křupavý. Ano,stále je to ten kvalitní. :)

Jsem si jistá,že večer budeme velmi unaveni. Vždyť už teď (je něco kolem čtvrté odpoledne) jsme po několikátém sjetí sjezdovky. Na prkně se udržím a kupodivu ještě lépe,než minulý rok. Vážně nechápu,ale zdokonalila jsem se. :-)
Po čtvrté hodině jdeme na oběd do hotelové restaurace a musím říci,že pak jdeme ještě chvilku provětrat své prkna.
,,Takže.. Jak se těšíš na Kubu?''ptám se s úsměvem Anie, která sedí na velkém,sedačkovém vleku vedle mě.
,,Neskutečně moc. Víš,jak mi chybí?''řekne a trochu smutně vzdychne. Myslím si,že toho máme společného ještě mnohem víc,než dokonalé kluky/partnery.
,,Vím. Celý týden bez Filipa je peklo. Vždyť jsme spolu nebyli tolik týdnů. Jak jsem si myslela,že už je zase s Terezou..''řeknu a nechápu se. ,,Měla jsem mu víc věřit. Křivdila jsem mu... Víš,jak mi bude trapně,až mi to řekne?''pokračuji dál. Potřebuji se vypovídat. ,,A to,že mi to určitě vmete do očí. Nedivím se... Jenže já byla přesvědčená,že ji miluje.''
,,Chápu Tě. Taky bych Kubovy asi úplně nevěřila. Vždycky se nějaký 'červíček' hlodající v hlavě najde. A zvlášť,když je ten kluk tak žádaný.''zasměje se a já se přidám.
,,Myslíš,že mi to nebude mít za zlé?''ptám se.
,,Kdyby měl,nesnažil by se tolikrát. A teď by jste spolu už nebyli vůbec.''usměje se povzbudivě a já si připadám trapně. Vážně jsem tak nerozhodná a.. A ničím si nejsem jistá,když jde o důležité věci.
,,Máš pravdu. Jsem děsná.''zasměji se a Anie mě přesvědčuje o opaku. Marek se v sedačce za námi popadá smíchy za břícho. Prý jsme děsné. Obě. :D A proč? Prý,že se nedokážeme bavit a jsme příliš sebekritické.
Když jsme již na místě,ještě naposledy tedy sjedeme svah a poté naše kroky směřují do hotelu. Na chodbě se rozdělíme a samozřejmě začíná příprava na večeři.
Prostřídáme se s Ann v koupelně,oblékneme se a abych pravdu řekla,když má člověk hlad,vše se urychlí. Možná proto jsme hotové v rekordním čase.

Na večeři sedíme trochu déle,jelikož se nám nechce hned na pokoj. Myslím,že dnes ještě nikam do víru horských podniků nevyrazíme. Na to máme ještě čas. Stejně se každý den bude velmi podobat tomu dnešnímu. Kdežto s Filipem by to bylo hned hezčí. :))
Těším se na to,až se odebereme na pokoj,kde bude povinné volání rodičům a poté dám vědět Filipovy. Volal mi dnes již hodněkrát. Vždyť jsem mu psala,že mezitím,co budu na sjezdovce, nechávám mobil nabíjet na pokoji. Jsem zvědavá,jak to zvládl ve škole. A moc se těším na to,až ho alespoň uslyším. Jeho oči si domyslím. Stále se zjevují před mým obličejem,když zavřu oči... Jedině tak jsme vlastně pořád s ním. :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | 26. března 2010 v 21:44 | Reagovat

Polovina dílu byla napsána již včera, dnes jsem jen dopsala. :)

Trapné. :/ Teď se bojím toho,že když přeskočím na středu,ta pointa,ke které by měl odojít bude.. No,nebudu ji umět napsat. Vím to. :((
Zkazím to celé ještě víc...

2 MiMi Madison H. ♥Affko♥ | Web | 26. března 2010 v 22:05 | Reagovat

ha..byla jsem tady dneska v jednom kuse..a již 2 minutu po přidání jsem začala číst :p..moc hezký dílek..hmn, mám hledat v té holce z výťahu nějaký začátek zápletky?, nebo snad ne? ..moc se těším na pokráčko..já chci taky prkno..ale bohužel, já nemohu, kvůli mé chrbtici...no, ale tak dobře se to čte :p hehe...jinak, u mě je taky pokráčko :p

3 *EMOgirlEMO* | 26. března 2010 v 22:18 | Reagovat

[2]: Nic si z toho nedělej. Já totiž neumím ani na prkně či lyžích,jestli tě to potěší :D Jem začíátečník,který spadne hned při prvním pokusu :D:D

Jediné,co mi jde jsou kolečkové brusle,trikke a kolo :D

4 MiMi Madison H. ♥Affko♥ | Web | 26. března 2010 v 23:08 | Reagovat

[3]: no, stejně toho umíš víc než já :p...já mám kolo :D

5 *EMOgirlEMO* | 26. března 2010 v 23:31 | Reagovat

[4]: Jen obrazně řečeno :D Nejlíp mi jdou brusle a trikke. Teda brusle jsou u mě nejky. :D:D

6 MiMi Madison H. ♥Affko♥ | Web | 26. března 2010 v 23:53 | Reagovat

[5]: tak to je fajn :)..hihi..jak se ti líbí pokráčko Jane?

7 DanushQa | 27. března 2010 v 9:10 | Reagovat

Wau :)
Zase moc pěkné ;)

8 MiMi Madison H. ♥Affko♥ | Web | 27. března 2010 v 22:41 | Reagovat

hihi :) děkuji za pochvalu povídku..já už ten koment zveřejnila :p neboj :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama