Life is Dream [96.díl]

10. března 2010 v 23:09 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream


Naposledy se ohlédnu. Je tak roztomilý a zároveň ve mne vyvolává neskutečné,nepojmenovatelné pocity. Nejsou to jen vzpomínky. Ta již zavřená kniha se vším,co jsme spolu prožily se znovu otevřela,ale to je již nějaký ten pátek. Nikdy nezapomenu a proto se snažím uložit si do paměti,hluboko do své mysli, každičký detail jeho těla,který jen jde. Jeho rty,oči.. Vše si chci zapamatovati do poslední skulinky,do poslední pigmentové tečky v jeho duhovce. Vybavují se mi tak reálně,že to není možné. Jenže jeho oči už asi nikdy v životě neuvidím,ne z toho pohledu,jaký jsem na něj měla když bylo vše bez poskvrny. Přivru víčka svých očí,znovu mne začnou štípat ty otravné slzy,doprovázející každičký můj den v posledních týdnech.
Je na čase. Zazní mi v hlavě. Přeci jen by se mohl probrat/vzbudit a o to nestojím. Už takhle mám v hlavě zmatek. Vždyť já přespala u něj,aniž bych o tom věděla. Nevím,co se dělo a to mne znepokojuje. Nač bych celou tu dobu,co jsme spolu byli šťastní nezašla dál,kdybych měla v plánu se s ním hned vyspat? Nejsem taková a mé motto zní,že pokud je opravdová láska,nepotřebujete tělesný kontakt na nejvyšší úrovni. Ne hned.. Proč? Nechtěla jsem s ním spát když jsme byli šťastní a spolu,natož když jsme se rozešli. Ano,možná jsem to neřekla dost jasně,ale je konec. Nepochopil to?! Nestála jsem o to,vidět ho znovu. Určitě ne takhle a při podobné situaci. Natáhnu opatrně svou levou ruku ke dveřím. Jemně stlačím nerezovou/stříbrnou,moderně tenkou kliku,ale jakmile se se dveřmi nic nestane,nechápu zcela jasně,jestli je problém v mé kocovině,která způsobuje neustálou a neústupnou bolest hlavy, nebo v zcela jiných věcech. Neumím snad ani pořádně otevřít dveře? Zkusím to znovu. Doufám,že tentokrát to půjde trochu lépe. Znovu zaberu a samozřejmě se snažím,aby vše proběhlo v co největší tichosti. Nestojím o pobaveného diváka. Zvlášť,když jde o něj.
Znovu a znovu,ale dveře se neotevřou. Teď vážně nevím,jestli jsem tak neschopná,či je to zamčené. Panebože,ne.. To by neudělal! Moje hlava začne opět normálně myslet a to dokonce i když jsem stále zničená. Alkohol už nikdy nepozřu! A pokud ano,tak.. Ne,žádné ale či tak. Jediné co si příště objednám bude nealko San Francisko. Nic víc. Nestojím totiž o to,abych příštích deset dní byla stále zničená z jedné skleničky něčeho hnusného.
Ztrácím nervy a jelikož už chci být co nejdříve dole,abych na sebe mohla hodit již sebrané věci a poté doma,už bez ohledu na rámus začnu klikou trohcu víc lomcovat/cloumat. Stále to není nic extrémně hlasitého,ale na vzbudení už to nejspíš stačí. To mi však v dané chvíli nedojde. Opřu se jemně čelem o dveře. Je mi šíleně špatně. Žaludek mi plave na vodě a mám chvíli co chvíli pocit zvracení. Také si začínám myslet,že se mi hlava rozskočí. Vážně,takovouhle migrénu jsem neměla snad nikdy v životě. Jak jsem jen mohla být tak blbá? Zvláště úžasné je,že to ví i tenhle! Pochybuji,že byl opilý. Jak tak přemýšlím,došla jsem k závěru,že by mi možná pomohlo omlátit hlavu o dveře. :D Ne,ale já to myslím vážně.. No dobře,tohle byl ospíše pro dramatičnost/dramatický efekt. x) xD Zarazím se.
,,ehmm,uh..''slyším nějaké divné zvuky a jelikož mi to díky stále silnější bolesti hlavy nedochází tak rychle jako vždy/normálně,dále si říkám,jak jsem hrozně tupá. Jak jsem se mohla takhle zřídit kvůli klukovi? Nechápu se,tohle není můj styl! Panebože.. Suše polknu a ihned s einstinktivně otočím. Jsem u dveří,ale jakmile se mi neskytne příležitost podívat se na Filipa ,který je přetočený,takže leží na pravém boku opřený o loket a kouká na mě s mírně zkoucenými rty do letmého úsměvu, nalepím se na dveře za mnou. Opřu se o ně a snažím se dýchat normálně. Že je tohle všechno jen jeden blbý sen? Kéž by.. Prosím,prosím.. Snažím se v duchu. Nepomůže mi však ani to ne. Jak logické. Připadám si nejen naivně a hloupě,ale teď již i dětinsky či trapně. Samozřejmě si volnou/pravou rukou stáhnu rychle jeho tričko,které mi je tedy už i takhle dost volné,ale jistota je jistota.

,,Dobré ráno..''řekne a sedá si. Panebože,kdyby to šlo,už bych tu dávno celá rudá nestála. Nejspíš ví,nač bych se nejraději zeptala,za předpokladu,že bych byla zcela normálně vybarvená. Jenže moje stydlivost mi to nedovoluje. Jak hloupé. Stydím se před klukem,s kterým jsem chodila. A možná už i dokonce spala. Ach ne. Zase tohle.. Nejspíš jsem zbělala,jelikož začne mluvit.
,,J-já.. Byla jsi opilá a já Tě nechtěl pouštět domů. No a holky říkaly,že by rodiče nebyli moc nadšení. U Tebe na to nejsou zvyklí.''řekne a stoupne si. Nechoď ke mně. Nejradši bych toto varování vykřikla na hlas,ale jelikož tato slova křičím jen pro sebe v duchu,nejspíš se nechystá poslehnout mě. Nač by,že..
,,Díky. Ale teď by jsi už mohl odemkout..''řeknu klidně a nezaujatě. Samozřejmě je to jen předstírané. Kdyby to bylo na mě /stále opilé a bez zábran čili bez rozumu/,asi bych takto nevypadala. Jakmile se však slyším,říci to nahlas,nejraději bych si nafackovala. Co když jsem jen takové nemehlo a kvůli otupělým smyslům neumím ani otevřít dveře od jeho pokoje? Třeba nezamkl. Tedy určitě nezamkl! Co by z toho měl.
,,Promiň,ale ne. Musíme si promluvit,Mell. Tohle všechno. Není to jak to vypadá.''zvedne se a jde ke mně. Je oblečený -jestli se tomu dá tak říkat/jestli se to dá tak nazvat- jen v černých boxerkách a černo-šedím tričku s barevným potiskem značky BC. Přistihnu se,jak na něj koukám. Tohle není v mém plánu. Tam bylo odejít a nebavit se s ním. Vždyť já na něj nechci být hodná. Nechci..
,,Nemám zájem. Chci jít domů,třeští mě hlava.''prohrábnu si vlasy,jelikož moc dobře vím,tedy umím si představit,jak teď asi vypadám. Zarudlé oči,hrozné vlasy a celkově hrozně. Jak by jste vypadali vy po 'opici' tedy jinak řečeno pořádném zlití se?
,,Dám ti prášek. Mám to tu připravený,nějak jsem to tušil..''usměje se tak nějak univerzálně. Ani radostně či šťastně,ale ani naopak nešťastně a smutně.
,,Ale my nemáme o čem mluvit. Nedělej tu divadlo,protože já na nějaký rádoby přetvářky nejsem. To už by jsi mohl vědět.''řeknu odměřeně. Nevšímá si toho. Ale musím říci,že jsme na sebe hrdá. Zachovala jsem chladnou hlavu a neřekla jsem to naopak ani moc mile.
,,Proč jsi se tak zlískala?''ptá se zcela od věci. Když se nevyjádřil on k mému předešlému dialogu,proč já bych se měla namáhat s odpovědí na takovou stupiditu? Nemůžu mu říci,že to bylo všechno jen kvůli němu. Podá mi plato prášků na bolest hlavy a celkové nevolnosti. To snad pomůže. Nevěřím tomu,ale má tu připravené dokonce i pití. On je řádný blázen. Nadechuji se,že poděkuji,ale on mě předběhne. ,,Děkovat se nemá.. Nezabere to.''usměje se uźnovu tak univerzálně. Nevím,co si mám myslet. Možná proto se bojím toho,co se včera v noci dělo. Ne,tohle jsem přece nechtěla. Já nechtěla spát s někým,s kým už nechci být. S někým,kdo mě podvádí..
,,Tak proč?''řekne,když dopiji sklenku čisté vody,kteoru nalil. Vážně se připravoval. Jak dětinské,19.ti letý kluk už dávno nezamyká dívky v jeho pokoji. A určitě ne proto,aby mu neutekly.
,,Do toho ti nic není.''řeknu ostře. V zápětí toho trochu lituji. Nevím proč,zasloží si to.. Ale já ho mám asi stále ráda. Více,než jsem si myslela. Mé city k němu se minutu co minutu snad ještě více stupňují.
,,Kvůli mě?''řekne opatrně a nejistě. Rozpačitě se na mne svýma krásnýma kukadlama podívá. Tpím se v nich. V jeho pohledu,který mi dodával vždy potřebnou sílu.
,,Do toho ti vážně nic není.''řeknu znovu paličatě. Stojím si za svým,ale jakmile si uvědomím,že se trochu uculuje,rychle vyhrknu další lež. Ale já mu musím zalhat. ,,Kvůli Tobě to určitě nebylo. Neměj péči,s Tebou to nemá co společného..'' Takhle se obvykle nechovám,ale já vážně nevím,jak dál.
Znovu překoná vzdálenost mezi námi,která nás od sebe odděluje značným odstupem. Zadívá se do mých očí a jemně svou pravou dlaň přiloží na můj pas z levé strany. Obkresluje linii a jelikož se snažím o to,abych od něj byla co nejdál,vážně se znovu dostanu až těsně ke zdi. Tentokrát ne ke dveřím,nýbrž ke zdi vedle postele. Proti němu nemám sílu. Zvlášť,když jde o něj. Jestli si ale myslí,že se s ním vysí znovu,ať na to rovnou zapomene. Neměla jsem lézt do té hospody/toho klubu/L.I.X.u,nikdy by se to nemuselo stát. Proč já? Přivřu oči. Teď už jsem opět v pasti.
Jakmile si však vzpomenu na maturitní večírek/oslavu Kuby,vyběhne mi v mysli obraz dvou lidí. Dvou líbajících se lidí. Při téhle vzpomínce využiji své volné ruky a ačkoli vím,že toho budu litovat,udělám to. Nechápu,jak jsem byla schopná vrazit mu facku,ale stalo se.
,,Už mi dej pokoj. Jednou pro vždy. Nemám zájem slyšíš to? A pokud si mylsíš,že mě dostaneš do postele,tak já taková nejsem.''řeknu bez přestávky a nadechnu se. Teď se cítím hrozně. Vždyť já ho miluju, Proto se tak trápím. Proto tak trpím. Slzy semi hrnou do očí. Jsem v jeho očích možná hysterka,ale jinak to nejde. ,,Nevím,co se dělo včera,ale já byla opilá. Nevím ani to,že jsi tam -do L.I.X.u- přišel.. Tak tě prosím,nedělej to všechno ještě těžší a horší. Terezka by nebyla ráda. A já o to taky nestojím.'' řeknu s horkými a hořkámi slzami stékajících po mé tváři. Teď se na mě naštve. Ale jak jsem ho od sebe mohla dostat? Odehnala jsme ho jednou provždy. Vždyť on mi nic neudělal. Určitě by mi nic neudělal,takproč já mu tu udělila pohlavek? Nezasloužil si to. Teď vidí,že jsem jen malá holka. To si řekne,ale možná by si měl předstvait,vžít se do mé situace, jak se teĎ cítím. Využitá,blbá a.. A naivní. Ano,to vše jsem. Jen kdyby věděl,jak moc ho mám ráda a co vše pro mě znamená. On mi pomáhal,pomohl mi s tím nejhorším,ale to je to poslední. Teď mi již jen zlomil srdce..
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | 10. března 2010 v 23:10 | Reagovat

Promiňte,za totálně trapný a přibarvený díl. Vážně to není reálné,ale tak povídka no :D
Promiňte,že to tu je tak pozdě. Možná proto,že jsem se snažila to prodloužit jsem docílila totálné trapnosti :(

2 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 10. března 2010 v 23:29 | Reagovat

no, přece jen jsem si počkala..a přečetla to ještě před spaním :p...musím říct, že se oplatilo čekat..líbilo se mi, jak se pokoušela dostat z pokoje :D...bylo to funny..i to, jak se otočila na Fílu a ten se tam uculoval, když jsem četla, že měl zkroucené rty do úsměvu..normálně sem se začala usmívat...a u konce, když mu udelila pohlavek a byla z toho pak zase smutná..jsem posmutněla..ale celkový dojem to na mě udělalo hezký..těším se na pokráčko :p

jo..a k té kocovině...já jednou přijela domů nalitá jako prase...máma mě přefackala...a ráno jsem vstala..a neměla jsem kocovinu..ale musím přiznat, že celý večer jsem zvracela...taky celou cestu domů, když mě kámoši vezli autem..museli zastavovat..heh..ale to byli mé hloupé nerozvážné časy...z kterých jsem se poučila :)..neradím se ti zlískat :p hehe

3 *EMOgirlEMO* | 11. března 2010 v 9:58 | Reagovat

[2]: Tak to mě kočko moc těší :) Jsem taaak ráda,že to nejde ani napsat. :p
Moc děkuji za koment,potěšil mě :)))

Teda,to bylo veselo,že :D No,myslím,že u mě to zatím nehrozí. :) Teda nemám ráda alkohol ani cigarety,takže.. x) :D

4 *EMOgirlEMO* | 11. března 2010 v 14:42 | Reagovat

Teda napsala jsem to špatně.. Nepiju a ani nekouřím. :D :)
Takhle to je x) :D :))

5 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 11. března 2010 v 15:32 | Reagovat

[4]: nz :)..vážne se mi tenhle dílek líbil :) a jdu na další :p
to je fajn...obojí :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama