Life is Dream [98.díl]

11. března 2010 v 21:45 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream



Už dávno není pravda to,že by mne měl rád. Nevím,jestli jsem pro něj vůbec něco znamenala na začátku,nevím nic. Jen to,že už to dávno není takové,jaké to bývalo. Stále stojím blízko u něj. Drží si mne u sebe a s levou rukou na mém pase se dívá do mých modrých očí. Tohle je konec,tak proč ještě chvíli nezůstat chráněná tím,kterého jsem celou tu dobu milovala? Jeho paže pro mne byli ochranými štíty. On pro mne byl princem v bezchybném,pohádkovém světě.
,,All is lost again. But I'm not giving in. I will not bow. I will not break. I will shut the world away. I will not fall, I will not fake. I will, take your breath away..''jako by hrála písnička,která nás vystihuje. Doopravdy mi bere dech. A to nejen tím,co se momentálně děje,ale i tím co se stalo. Co nás rozdělilo..
,,Watch the end through Dying Eyes. Now the dark is taking over. Show me where forever dies. Take the fall and run to heaven. All is lost again. But I'm not giving in. I will not bow. I will not break'' Ta písnička.. jako by hrála v mé hlavě. Melodie,nota po notě.. Přesně tak,jako z mp4ky či CD zasunutém v přehrávači. Celou tu dobu se dívám spíše na úroveň jeho krku,než do jeho očí. Už to nezvládám. Zavřu oči a nechávám se vtáhnouti do té krásné hudby znějící v mé hlavě.
,,All is lost again..''šeptnu. Vlastně jen opakuji v duchu znění 'Všechno je znovu ztraceno..',takže mé rty se vlastně hýbou jen zcela nepozorovatelně a neviditelně.
,,..But I'm not giving in.''nečekaná odpověď me zaskočí. Rychleji zamrkám a nechápavě se podívám na něj. Musím trochu zvednout hlavu,protože jinak by mi jeho výška nedovolila koukat přímo do jeho šedo-zelených očí. Stále stojíme u sebe,jeho ruce mne už nesvírají a já si uvědomím,že u něj takhle blízko stále stojím. Sama a dobrovolně.. O menší krok ustoupím,ale jelikžo jsme na chodbě,zastavím se. Mám za sebou zábradlí od schodiště,takže dál jít nemohu. Kousnu se do spodního rtu. Nevím,co to se mnou dělá. On,on to netuší. 'Ale já to tak nenechám být.' Výrok z písně od Breaking Benjamin mi zní v hlavě. Navazující dále na tu mou. Ví oč jde.. Jenže jak to mohl slyšet? To byl vážně až tak blízko mne?
,,Promiň.''řeknu neslyšitelně ačkoli moc dobře vím,že to slyší. Taková já nejsem. Nelíbám se s nikým,natož se svým bývalým. Opatrně se shýbnu pro své věci,tedy spadlé oblečení. ,,Děkuju a.. Ať Vám to s Terezkou dlouho vydrží.''usměji se na něj upřímně. Ano,já jim to vážně přeji. I když pro mne je to ta nejtěžší věc,opustit ho úplně. Tahle věta nebyla nejspíš moc dobrá po tom,co jsme se líbali. Nebylo to na místě,ale já už to tu nevydržím. Naposledy zvednu pohled. Upřeně mě sleduje. Nic neříká,nač by také. Tohle bylo rozloučení. Poslední rozloučení. Poslední dotyky,které mi věnoval.. poslední chvíle strávená s ním. Teď již může být zase s Terezkou. Musím pryč,jinak neudržím své slzy,které se derou ven.
Je pozdě. Kapky vody,která dokazuje můj smutek,trápení a také můj pád ke dnu. Jeho oči.. Už nikdy je neuvidím. Nikdy. Mokré řasy donutím k osušení přivřením očí. Teď již vážně.. Seběhnu schody a nenamáhám se s oblékáním svetru. Jeho triko mu pošlu vyprané přes Martinu. Přeci by ho nemohl dát Martině,až u něj bude spát. Má jich plno,bez jednoho se na dnešní večer určitě obejde. Natáhnu si jen džínsy a i se staženými nohavicemi vpluji do černých,vyšších kozaček. Sbohem Filipe. Nadechnu se a bez rozzmýšlení a všemožného otálení vyjdu na zahradu. Sluníčko nesvítí,ale ani nesněží či nemrholí. Zabouchnu za sebou a chvilku se musím rozdýchat. Opřu se o jejich dveře a nechám své slzy vytvářet teď již studené cestičky na mých tvářích.
Jednou provždy skončila etapa mého života. Jednou provždy jsem zavřela knihu a nezapamatovala si stránku,na které jsme dočetla. Nedá se to vrátit a já jen nechám volný průběh svým slzám. Ale jediné,co teď zvládnu i přes bolest hlavy a nejen té,je cesta domů. Všichni obyvatelé,kteří jsou venku kolem 11té ranní hodiny se udiveně koukají a prohlížejí si plačící dívku. Nemyslím na nic jiného,než na to,co bude. Ale to je teď vedlejší. Pozítří ráno odjíždím,tak nač se trápit?

Kéž by to bylo tak lehké. Odejít a zapomenout. Jenže takhle to nefunguje. Vždyť já s ním zažila již tolik věcí. Krásných i složitých. Ale přesto nemohu zapomenout. I přesto,že vím,že on bude s Terezkou. Vždyť ona se k němu hodí. 19ti letá dívka k 19ti letému klukovi. Pár snů.. Jen já pro něj nejsem dobrá. Nevím jeslti je to mou povahou,nebo mým věkem. Ale on oto je vlatsně jedno. Jednou provždy,je konec! Vzpamatuj se. Křičím na sebe v duchu a míjím park. Nechci,nechci se koukat. Nechci vidět zamilované dvojice,lavičku a všechno to,kde to začalo.
Všichni lidé,které míjím si nejspíše myslí,co se té holce bůhvéco nestalo.. Ale mě je to vážně jedno. Už chci být doma a zalézt do své postele. Zahrabat se pod několik polštářů či dek a jednou provždy toho nechat. Netrápit se a žít dál.
Jenže tohle nejde. Ne takhle rychle. Určitě to zvládnu,vždyť týden s mými kamarády bude fajn. Třeba už si na něj ani nevzpomenu. Nalhávám si v duchu. To se nestane,jeho oči mi nejdou z hlavy. Ale co,ono to nějak půjde. Musí to jít dál.
Ani si neuvědomím,že již otevírám dveře od našeho domu. Jediné,co však postrádám je má kabelka. Kde.. Ach ne,já ji nechala u něj. Klíče jsem měla v kapse od saka,ale vůbec jsem netušila,že nemám mobil. Proč já jen jsem nepopadla kabelu,oblečení a nezmizela hned,než se vzbudil? Ach ano,zamkl.. Proto jsem tak neučinila.
,,Ahoj zlatíčko..''obejme mě mamka,která se žene ke mně. Můj plán vyjít zcela potichu schody se neuskutečnil. Jak asi vypadám? Ubrečená,červená a určitě ještě celá divná. Vždyť já včera vypila několik těch alkoholických hnusů.
,,Ahoj mami.''usměji se a snažím se o šťastný tón. Jelikož se domů vracím vždy s Anie,když u ni spím,čekám kupu otázek. Moc dobře vím,že volala určitě Ann,kde jsme. Vždyť já včera nebyla schopná ani zavolat. Řeknu ji pravdu.. Nikdy jsem nelhala svým rodičům,tak proč začínat. Sice mě nejspíš zabijí,ale to je jedno. Stejně nemám v plánu vycházet z domu dříve jak po lyžáku.
,,Tak jak jste se s Anie měly?''usměje se na mě a po chvíli si všimne mého udivení. Takže Anie mamce volala a řekla,že spím u ní? To je moje zlato! x)
,,No,včera jsme to trochu přehnaly s pitím.''zasměje se někdo za mnou. Samozřejmě se otočím a s úsměvem mám v plánu obejmout mou nejlepší kamarádku ještě s Martinou. Ale jakmile si uvědomím,že jsem s nimi byla vlastně jako celý večer,nemůžu.
,,Ahoj holky.''usměju se velmi lehce. Díkybohu,že jsem si dříve,než jsme vkročila do baráku utřela ty rozmazané oči.
,,Ahoj,vyrazila jsi od nás dřív. Tak jsme tady.''zachrání to Martina. Samozřejmě mám v plánu si to s nimi nahoře pořádně vyřídit. Ony musely vědět,že jdu s Filipem! Jinak by Ann neříkala,že spím u ní. Já je zastřelím,obě..
,,Já Vám udělám pozdní snídani,určitě jste před chvílí vstávaly.''usměje se vřele mamina. Je tak hodná,až se někdy divím.
,,Děkujeme.''usměji se,protože snídaně mi teď již příjde vhod. Kocovina se dostavila,ale jelikož jsme si od Filipa vzala prášek,už bohu existovat. Tedy hned až pomine i to mírné pobolívání hlavy. Bez řečí se přemisťuji nahoru. Holky jdou hned za mnou. Asi si myslí,co neuslyší,ale jsou na omylu. Jak mě mohly nechat na pospas tomu.. tomu.. Ach jo.. Filipovy. Nedokážu o něm říci ani co je zač? Je to pěkný blbec. Ano,je.. Přesvědčuji sama sebe.

U Filipa jsem si tedy už zaskočila rychle do koupelny,jelikož bez vyčištění zubů bych asi nepřežila -kartáček určený pro mě je tam stále,tedy byl tam stále- ,ale přeci jen zajdu ještě do své koupelny. Sundám si předtím ještě sáčko,které odložím na postel. Holky si zatím sednou každá do jednoho křesla. Filipovo triko musí vypadat komicky. Je dlouhé a pod šedým sakem bylo ještě horší,než k džínsům. Snad si toho nevšimla mamka.
,,Tak ná pojď vyprávět. Co se dělo??''Martina se uvelebila. Zkřížila si nohy do tureckého sedu a pohodlně vzala polštář a jakmile jsem přišla a sedla si na postel,hodila ho po mně.Nejspíš chce,abych již vážně začala. Jak chtějí.
,,Nic se nedělo. Jen jsem se divila,že se bouzím někde jinde! Jak jste mi to mohly udělat? Vždyť jste to musely vědět..''řeknu a s povzdychnutím si založím hlavu do dlaní. Jsem na dně,ale nevěděla jsem,že mě již definitivní rozchod až takto vezme. Miluju toho kluka,kterým byl.. Ale,ale nejsem si jistá,jestli se Terezce opět nepřzpůsobí. Vždyť on nebyl sám sebou tehdy v tom klubu.
Holky -Marťa s Ann- se na sebe vyjukaně podívají. Co ji udělal? Vždyť ona je stále tak zřízená a smutná. Možná dokonce ještě více. Neplakala?
Obě rychle vstávají,aby si sedly každá z jedné strany k ní. Tohle přehnaly. Neměly to dopustit. Jenže ony to myslely dobře.. Chtěly je dát opět dohromady. Tak dobře se k sobě hodí. A mají se oba rádi,tím si byly jisté.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | 11. března 2010 v 21:45 | Reagovat

Promiňte za další nepovedený díl.. Ale vážně to bylo na rychlo. Tedy já ho začala psát již po 97.,ale nějak mi to nešlo..

2 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 11. března 2010 v 22:14 | Reagovat

vážně budu brečet..teď už vážně....moc mě to vzalo...četla jsem to hodně, ale hodně pomalu...a stejně jsem nevěřila, že je to konec..rozchod...definitivne...ale kdyby se to náhodou nějako zvrtlo..nenaštvu se :)

3 *EMOgirlEMO* | 11. března 2010 v 22:24 | Reagovat

[2]: :D Zlatíčko moje. Tak na tohle nemám co napsat. :)
Moc mě těší,že se do toho až takhle vžíváš x)) Ani nevíš,jak moc! :)

A nech se překvapit,děj mám vymyšlený.. Snad celkem dobře. :)

4 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 11. března 2010 v 22:49 | Reagovat

[3]: to jako vážně máš?...se těším...tipuji, že to příde zítra...jdu se na to vyspat :D a zítra přidám dílek od mé povídky :)
doufám, že se bude líbit...dneska jsem již nic nestihla napsat..ale zítra se posnažím..a pak přidám...musím mýt jasno v tom, co píšu :p..proto si ráda přepracuji děj dopředu...jako zítra se mi snad podaří..napsat i dvě, tři kapče...tak pak mohu přidat :p heh

5 *EMOgirlEMO* | 11. března 2010 v 22:51 | Reagovat

[4]: Tak ty jsi prostě nejlepší! :) Každý díl čtu tak úžasně,že ho mám az chvíli přelouskaný. :))
A hned se do toho vžiji. x)

Neskutečně moc se těším!! :))

6 *EMOgirlEMO* | 11. března 2010 v 22:52 | Reagovat

[4]: A jistě,že mám. :)) Sice to bude ještě víc trapné,než do posuď,ale tak.. Snad to nakonec nebude tak špatné. :D x)
I když.. u mě to už lepší nebude :( xp

7 MiMi Madison H. <3 Affíčko <3 | Web | 12. března 2010 v 18:52 | Reagovat

[6]: netrep hlouposti...já tuhle povídku miluji..takže se moc těším na další dílek..a kde že je??? :p

8 SimQa | Web | 12. března 2010 v 21:51 | Reagovat

mě z ní trefí šlak xD už aby bylo pokračování xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama