Game of Fate [2.Kapitola]

3. dubna 2010 v 13:38 | *EMOgirlEMO* |  » Game of Fate

3.4.2009 - Sobota
Rozespale jsem mhouřila oči do doby, kdy zaostřím prostředí svého pokoje. Celou noc mě opět bolela hlava, jako pravidelně již od středečního večera. A nepomohl mi ani fakt, že jsem se nedostala do říše snů. Vždyť každý vypne jedině tehdy, když se jeho myšlenky ubírají do temnoty a černé díry snění. A právě snění mu pomáhá vyrovnat se s problémy všedního života.
Zašla jsme do své koupelny, kde jsem si dala hned po vyčištění zubů ranní sprchu. Užívala jsem si každičké kapky, stékající po mém nahém těle, a když byl čas vylézt a osušit se, udělala jsem tak.
Poté jsem si vyčistila pleť a také té dopřála pořádné promazání krémem, tentokrát určeným na obličej. Vlasy jsem nechala v již mírně spadlém drdolu a přes ofinu jen přetáhla tenkou čelenku. Vrátila jsem se do pokoje, a rozhlédla se. Na krásný výhled z okení tabule vydržím koukat hodiny. Jaro je vážně krásné roční období. Takový předvoj Léta, na které se těším ještě víc. :-)
Oblékla jsem si džínové kraťásky s lehkým, fialovým tílkem a do vlasů dala sluneční brýle. Jak znám Rose s maminou, určitě budou podávat snídani na terase u bazénu. Proto hned s dobrou náladou vyjdu ze svého pokoje a poté mé kroky směřují chodbou až ke schodišti, které mě zavede dolů. S úsměvem se podívám do zrcadla pověšeného na zdi v hale a s úsměvem jdu za rodiči. Rose si dnes vzala volno, jak jsem se dozvěděla.
,,Dobré ráno, sluníčko.''políbí mě po přivítání otec hned po matce na čelo. Usměji se a přisednu na jednu z několika židlí u velkého, venkovního jídelního stolu.
,,Dobré.''předvedu zářivý úsměv a dám se do jídla. Palačinky s Nutellou zbožňuji, možná proto nejsem se svou vahou spokojena. I když 68 - 70 kg není zrovna hodně. Však si pak půjdu zaběhat do parku. Pročistím si hlavu, to potřebuji.
,,Ty palačinky se Ti povedli, mami.''usměji se, jakmile spolknu dožvýkané sousto. Aniž bych odolala, pustím se do další. Vše zapiji příjemně vlažným kakaem a takhle na čerstvém vzduchu se Vám jí hned mnohem lépe.
,,To jsem ráda. Jen jezte, je jich tu ještě dost.''zasměje se mamina při pohledu na dalších patnáct, možná i dvacet palačinek. Myslím, že to s tou snídaní trochu přehnala. Vždyť mi už teď nemůžeme, jsem přecpána. :-)
,,Dneska máš někam namířeno, sluníčko?''ptá se Alice se zájemem její otec. Dívka se usměje a začne vyprávět své plány na dnešní odpoledne. Přitom si vzpomene, že bude muset zavolat své nejlepší kamarádce Annabell. Přeci nechce, aby si myslela, že se rozhodla tak narychlo. Nepůjde. Douga ani zbytek fotbalového družstva nemá zrovna v lásce, tak proč by se cpala na kdejakou párty.
***
,,Ahoj Bells..'' začne a jakmile uslyší Annabellin veselý hlas, pozná, že ji svým rozhodnutím nijak nepřipraví o zábavu. Ostatně takhle to je vždy.
,,Brith..'' řekne s radostí v hlase. Možná s trochu falešnou radostí, ale ono je to vlastně jedno. Dnešní den chce strávit s Oliverem a Nellou. Annabell by sice nebyla nějak moc ráda, kdyby věděla s kým bude, ale vlastně i toto je zcela nepotřebné. ,,Co potřebuješ? Nevíš co si vzít k dougovi? Hlavně nic růžového, protože chci být jedinečná.'' zasměje se a Alice se udiví. Růžovou bude mít asi tak polovina přítomných dívek, ale očividně to Annabell nezajímá. Stejně na něco příjde, takže nakonec toho svého Douga hravě svede. Alice opět nechápe její počínání, ale nechá to na ni. Umí se o sebe až moc dobře postarat, takže se nemusí bát, že by ji nějak přelstil. Vážně je to hodně mazaná, možná i vážně někdy trochu rozmazlené dítko štěstěny.
,,O to nejde.''zamítne další nejméně hodinovou přednášku s typy, jaké oblečení je těchto patnáct minut IN a jaké bude podle Annabell za další půl hodiny považováno za IN, jelikož to první už vyjde dávno z módy. Nechápe, jak někdo může přemýšlet nad tím, jestli je oblečený přesně podle nějaké přihlouplé webové stránky, která mění módní hity každých pět minut. ,,Na tu párty se mnou nepočítej. Není mi zrovna dvakrát dobře..''oznámí Alice a Annabell chvíli přemýšlí. Poté se rozhodne, že přeci jen bude ještě chvíli dělat velmi zklamanou.
,,Allí..''zakňourá a pokračuje dále. ,,Přeci mě tam nenecháš jít sama. Holky bez doprovodu jsou out už celý den.''řekne zničeně a Alice by se teď nejraději rozesmála. Pokud to je zase z té stránky, nejraději by poprosila správce o zrušení. Takové nedůležité a nepodstatné věci..
,,Vždyť ty tam budeš mít toho nejlepšího kluka z celé oslavy.. A přímo oslavence.''řekne, i když na její vkus je Doug jen přihlouplý sukničkář, kterého nezajímá ani tak sport, jako dívky.
,,Máš pravdu. Jsem dokonalá, jaká hrozná obluda by mi mohla soupeřit.''zasměje se s odfrknutím a já si jsem jistá, že je zcela v pořádku. Douga dostane hned. Annabell je prostě taková menší mrška. Každého kluka, na kterého ukáže si omotá kolem svého prstíku. A nezáleží ji na jeho věku. Ehm, jak to říci slušně. Spíše na tom, co schovává v kalhotech. Vážně!
,,Tak já musím končit. Jdu se projít s Oliverem a Nellou.''řekne zcela usměvavě Alice a nezastírá/nezatajuje fakta, že dává přednost raději příjemně strávenému odpoledni venku s těmi dvěmi, než nějaké oslavě. ,,Hezky si užij Douga a zítra mi budeš vyprávět. Tedy asi až v pondělí, že.. Budeš vyspávat.'' zasměje se při pedstavě, kdy je Annabell zcela rozcuchána v posteli ve společnosti polonahého Douga. Ano,takhle nějak to bude vypadat. Nemusí se ani moc vsázet sama se sebou, že do skončení té jejich slavné párty budou ti dva v jeho pokoji. Nemá ráda takové rychlovky, jak jim říká. Ale je to jejich věc. Nechá to plavat.
,,Co-co prosím? Ty jdeš
s těma nulama, místo se mnou na párty?''řekne pohrdavě a ještě něco nezapomene dodat. ,,Vsadím se, že potkáte tu nicku Jane..''její pohrdavý tón v hlase je rozpoznat na míle naleko.
,,Moc dobře víš, že to nemám ráda.''řeknu a hned se vyjádřím k tomu, že nebude prohlašovat o mých kamarádech nějaké pomluvy. ,,A navíc všichni jsou úžasní. Někdy by jsi mohla jít s námi.''usměje se a s rozloučením pokládá hovor.

Svůj IPhone nemá v plánu tak zcela odložit, protože slíbila, že zavolá ještě Nelle. Měla spát u Olivera, takže je logické, že stačí zavolat jen ji, aby se domluvily na dnešek.
,,Ahoj All, už je ti lépe?'' ptá se hned s nezastíraným zájemem Nella. Musím uznat, že mě potěšilo její vyzvídání.
,,Ahoj. Tak, mohlo by to být lepší, ale jelikož svítí sluníčko..''odmlčí se ,,Nechtěli by jste pozměnit plány a místo nákupů zajít do parku na brusle? Nebo si můžeme jen tak zaběhat.''navrhne a přemýšlí, či se nemá obléct trochu jinak. Mikinu by si vzala najisto, ale přeci jen.. Vezme si tričtvrteční tepláky, jelikož ty džínové kraťasy nejsou zrovna moc vhodné ke sportování.
,,Jistě. Rádi půjdeme. Oliver tu teď vyzvídal, ale také souhlasí.''její vlídný tón mi říká, že je to opravdu tak.
,,Takže.. Co kolem třetí hodiny?''navrhu a Nell hbitě souhlasí. S rozloučením a připomenutím, že se sejdeme v parku na jedné z laviček, kde se přezujeme z bot do kolečkových bruslí si jdu připravit tedy vše potřebné.
Rodičům jsme řekla, jaký máme plán, takže již dolů nemusím. Jen jsem zavolala, že jsme mluvila s Oliverem i Nellou a kolem třetí v parku.
***
Jelikož je park prakticky kousek, nehodlám si brát auto. Kvůli takové malé vzdálenosti.. Alepsoň se projdu, řeknu si a cestou si přehodím větší kabelu přes rameno. Vím, že by byl lepší batoh, ale nějak se nevyskytuje v mé sbírce. Tedy našel by se tam nějaký, ale musím uznat, že tahle kabela je nastěstí sportovní a úžasně sladěná k mému sportovnímu outfitu. :-)
,,Ahoj Fialko..''volá na mě se smíchem a menším zamáváním Oliver, když jsem značný kus od laviček. Nella sedí již s bruslemi na nohou na lavičce, před kterou Oliver stojí.
,,Ahooj.''přidá se již zmiňovaná, jakmile se pomalu doploužím k nim. Slunce svítí, takže máme všichni tři sluneční brýle.
,,Ahojte, tak přeci jen jsme si to hezky naplánovali.''pousměji se, jakmile si přisednu k Oliverovi, který čekal s obouváním na mě. Nella si mezitím dělá na místě malá kolečka před lavičkou.
,,Vyspala jsi se nám, koukám do růžova.''prohodil mimo řeč Oliver, když si dopnul brusle. Poté mi pomohl vstát tím, že mě za pravou ruku vytáhl sebou.
,,Už jsem myslela, že mi řekneš do fialova.''zasměji se, protože on si s tou Fialkou vážně nedá pokoj. Nikdy. Rozjedeme se, věci si dáme kousek od malého altánku, jelikož tam je taková menší restaurace. Pohlídají nám tam je.
,,Byl bych toho schopný, Alice.''řekne a zasměje se. To je poprvé po dlouhé době, co mě oslovil zase normálně.
,,Vím.. Znám Tě,mám tu čest.''mrknu a dále se jen věnujeme různým tématům. Zabloudíme i k té dnešní párty. Nella se rozhoduje, jestli tam nemá jít, ale jakmile si připustí, že tam budou všichni v čele s Dougem a Annabell.. Raději hned se smíchem zamítne.
***
,,Tak co si dáte? Zvu Vás..''usměje se Oliver, když dosedneme ke stolku na verandě té hezké, čisté restaurace.
,,Díky, ale já hlad nemám. Dám si jen Pepsi.''objedná si Nella a jakmile vidí, že si objednáváme salát, neodolá. Příjde tedy mladá čísnice a s úsměvem se nás optá, co si dáme a jestli máme vybráno. Oliver teda spustí, co vše jsme si vymysleli.
,,3x šopský salát,2x Pepsi,1x Višňové Cappy s neperlivou vodou a sebou prosím tři zmrzliny s karamelem.''zaculí se omluvně a jakmile slečna odejde, sám se pustí do vysvětlení, proč objednával ještě zmrzliny.
,,Holky, usoudil jsem, že potřebujete pořádnou dávku cukru.''zasměje se a jelikož je Nella nejblíže, levou dlaní mu zajede do vlasů a tak pracně vytvářený styling je ta tam.
,,Heej, to není fér.''začne se instinktivně upravovat a my se musíme začít smát. Takhle se bavím vždy jen s nimi. Annabell by nechápala, čemu se tu smějeme. Ano, není to možná nijak zábavné, ale určitě lepší bavit se, než stále kontrolovat módní hity.

Kolem šesté hodiny se rozloučíme a každý jdeme domů. Dnešní odpoledne bylo vážně velmi povedené. Hlavně když si vzpomenu na to, jak se jednou podařilo Nelle spadnout. Naštěstí se jí nic nestalo a po jejím těle není ani zmínka po pádu. Či dokonce ani stopa po modřině. :-)
,,Alice, zlatíčko.. Jak jste se měli?'' ptá se mamina, jakmile vejdu do domu.
,,Přímo úžasně. S Oliverem a Nellou jsme si zabruslili a ještě k tomu si sedli na salát, hned poté.''usměji se a vyprávím všechny dnešní zážitky.
,,Takže jste se bavili.''usměje se a povídá dál s úsměvem na tváři ,,To je dobře. Vy tři jste stvořeni proto, býti nejlepšími kamarády.''pohladí mě po vlasech a poté se věnujeme dalšímu tématu. Vezmu si bílý jogurt z ledničky.
Mezitím jsme se přemístily do obývacího pokoje, kde hraje jeden z nějakých nových filmů na HBO. Nedáváme tomu moc velkou pozornost a stále se bavíme. Jakmile však zjistím, že je něco málo po osmé, zajdu k sobě do pokoje. Nemám hlad, takže vynechám večeři. Podívám se na nějaký film, ve společnosti popcornu a v klidu usnu. Bolest hlavy opět začíná. Takhle na večer je to vážně nejhorší. Jako by se to stupňovalo.
***
Nejsem schopna jediného slova. Z mých úst se nevydere ani hláska, natož otázka. Vysoká postava se chová, jako by jsem tu nebyla. Nedokáži určit přesné místo, kde se teď nacházím, ale jsem si jistá, že tohle není můj pokoj. Panebože, jak jsem se to sem dostala?! Není to vůbec žádná místnost v našem domě. Vlastně to je jen černo-černá tma. Temnota, kam nedosvítí ani jeden sluneční paprsek. Ne, přeci nejsem blázen..
Chvíli jen bez pohnutí, zcela zmateně koukám všude kolem, a když nevidím vážně ani jeden jediný záblesk světla, stojím na místě. Zahlédnu nějaký stín.
Mužská, konkrétněj postava patřící nějakému mladému klukovi o mě moc dobře ví, ale přesto stále nevzhlédla. Cítím divný pocit zvědavosti. Nejen to.. Cítím potřebu vidět, kdo to je.

Popojdu směrem k němu a cítím na svém čele pár kapek potu. Vzhlédne. Zmůžu se jen na trochu zrychlené dýchání.
Uhrančivé, azurově modré oči se dívají někam směrem ke mně či za mě. Zasáhnou mě hluboko do srdce, a i kdybych už nikdy nic neviděla či ztratila pamět, vím, že na tento pohled nezapomenu.

Tmavá postava, které pohled patří se nepohne ani o píď..
Jediné, na co se mohu soustředit jsou jeho oči. Ten pohled. Nevím, jestli je možné, dostat se do jiné dimenze, ale vážně, jako bych se tam ocitla. Nejsem si však jistá, jestli je to tou temnou místnosti -či kde to jsem-, nebo se tak cítím až po pohlédnutí do očí neznámého.
Netuším, jestli je zlý či hodný. Nevím, jak vypadá..

Znovu vzhlédnu, ale jediné, na co se mi naskytne pohled je černo černý stín. Vždyť.. Stál tam.. Pocítím strach a husí kůži po celém těle. Najednou, z ničeho nic, mě zachvátila zima…
***
Otevřu zmateně a vylekaně oči a kontroluji místnost. Jsem ve svém pokoji. Neuvědomuji si, že to byl vše jen velmi podivný sen.
A neuvědomuji si ani to, že se bouzím celá zpocená.
V hlavě mám zcela prázdno, jen jedna otázka na mě přímo křičí a vystupuje z mysli ,,Kdo byl ten Neznámý?''

Nedokáži znovu usnout, zavřít oči a ponořit se do říše snů. Stále myslím nad tím divním snem a přemýtám..
Bylo to tak živé, že začínám pochybovat o tom, zda to byl vážně jen obyčejný sen. Ten kluk. Nevím, kdo to mohl být. Nevím ani jak vypadal.. Jen mi z mysli nejdou dostat jeho oči.


4.4.2010 - Neděle
Od nějakých tří hodin nespím. - Takže prakticky celou noc jsem jen probděla. Tuším, že jsem ještě nikdy nebyla tak mimo. Vážně.. Nikdy jsem nebyla takhle unavená.
Chtěla jsem znovu vidět toho neznámého, abych zjistila, kdo se objevuje v mých snech… Ale zároveň jsem se bála usnout. Co, když se vše bude opakovat? Co kdybych byla znovu v té divné tmě a zase cítila jen neskutečnou a mrazivou zimu sotva odejde stín tajemné postavy či samotná postava? Myslela jsem nad tím, co měl ten podivný sen znamenat. Dokonce jsem nebyla líná a ještě zcela ospale došla pro snář. Ano, jen kvůli tomu divnému snu. Avšak ani jeden z jmenovaných pojmů mi k tomu neseděl. Nedokáži definovat, o co přesně šlo.
Nakonec jsem však něco kolem páté hodiny vyčerpaně usla.
***
Ležím opřená o polštář za sebou, a jakmile zjišťuji, že je již něco kolem desáté hodiny, rozespale se snažím vzpomenout, jestli se to vše vážně stalo. Pamatuji si až moc živě ty krásné oči, takže usoudím, že ano.
V koupelně dojdu však k názoru, že jsem byla jen přetažená. Jeden divný sen. No a co, svět se nezbořil, což dokazuje, že je vše v naprostém pořádku. Stále sice nejsem schopna připustit si, že až moc přemýšlím nad tím pohledem, ale..
,,Zlatíčko, je všechno v pořádku?'' klepe na dveře od dívčina pokoje její matka. Vyplivne tedy zubní pastu do umyvadla, vypláchne si ústa a opláchne i umyvadlo od zasychající pasty. Poté se vydá ke dveřím, a jakmile uvidí mamčin trochu divný a starostlivý výraz, sedne si na svou, ještě rozestlaou postel.
,,Ano. Všechno je v pořádku.''usměje se dívka trochu unaveně a žena jen starostlivě přisedne k dceři. Kdyby ji to vše mohla říci. Jenže na to musí přijít sama.
Přesně včera byl úplněk, možná proto si dělala plané naděje. Bojí se toho, jak bude reagovat. Co tak slýchala od své matinky -Aliciny babičky- , není lehké najít rovnováhu. Nejdůležitější je, přijít na vše sama a naučit se s tím vším žít. Předněji sžít. Jedině tak to může bez problémů zvládnout.
Steče ji slaná slza a hledá si cestičku po levé tváři. Raději oči zavře a svou jedinou a velmi milující dcerku pevně obejme. Kéž by ji mohla varovat. Nejde to, proto se do toho raději nebude pléct. Není si jistá tím, jestli ji Alice odpustí minulost a rodokmen jejich rodiny. Bojí se, co bude následovat.

__________________________________________________________________________

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MiMi Madison H. ♥Affko♥ | Web | 3. dubna 2010 v 14:53 | Reagovat

no páni...nemůžu se z toho spamatovat..klidně bych četla dál, kdyby to bylo delší...nemůžu se dočkat dalšího dílku..a ten neznámý kluk byl Brian?..nebo ne?...supr...už chci další :)...a pořád víc si oblibuji Olivera a Nellu :p hehe Bells pořád nemám ráda :D

2 *EMOgirlEMO* | 3. dubna 2010 v 16:17 | Reagovat

[1]: Děkuju zlato :) Jsem ráda,že se ti to líbí :))
To já si říkám,jak je to hrozný. xD :/ Ale díky,díky,díky,díky! :) :D :))

3 MiMi Madison H. ♥Affko♥ | Web | 3. dubna 2010 v 18:39 | Reagovat

[2]: ne, je to skvělý..vážně..se mi to líbí..ale chybí mi taky LiDko..ale jsem ochotná čekat na jeho pokračování, dokud bude třeba :p..hihi..ale tahle nová povídka je zcela jiná..i ten styl psaní sis vylepšila... :)..už i podle sebe vím, kolik dá mozku zabrat, dokud člověk něco takového vymyslí...třeba jenom rozhovory..pozadí všech postav a tak...teď jsem začala pracovat na druhé serii Jane...zrovna dneska :p hihi :)...a moc se těším na pokráčko Game of Fate..mě se ten názov hodně moc líbí :p

4 fucking-pr1ncess | Web | 4. dubna 2010 v 21:08 | Reagovat

Dokonalé :)
Diki, že si ma dokopala k tomu aby som si to konečne prečítala... ja svojej lenivosti nechápem... som taká lenivá, že si neprečítam moju obľúbenú poviedku... strašné to s tou lenivosťou je :D
A mi prosím vysvetli, čo je na tom také hrozné, lebo podľa mňa je to úplne skvelé... dokonalé. A Oliver mi je sympatický! :D
Kedy bude ďalší diel? :)

5 Dulcecita | Web | 5. července 2010 v 12:42 | Reagovat

Musím říct, že v současné době již píšeš lépe a děláš méně gramatických chyb, ale to není to, co bych ti chtěla říct. Máš dokonale promyšlený děj, je to vážně zajímavé :) Musím pořád číst. Proboha, jsem závislá

6 *Emmgirl* | Web | 7. července 2010 v 21:57 | Reagovat

[5]: Při čtení tohoto komentáře mě vážně zahřálo u srdíčka!
Zrovna u GoF bych neřekla, že je děj promyšlený, i když se hodně snažím, aby to bylo na lepší úrovni jak dějově, tak gramaticky. :))

7 mil01 | Web | 14. července 2010 v 15:37 | Reagovat

No teda ty to píšeš tááák šíleně dlouhé. :-) Moc pěkný to máš jsem docela zvědavá na další dílek, co se z toho všejho vyklube...

8 Neliss | E-mail | Web | 31. července 2010 v 18:47 | Reagovat

Bazén? Wŕ <3
Inak, dcl mi vadí, že je to dlho z pohľadu Al, potom kúsok rozprávač a zas Al... a bez odlíšenia.:P A trošku tá dokonalosť hlavnej hrdinky, ale čo už. Zase sa to príjemne číta.
Inak pekné, charakter Ann je zaujímavý. :) A som zvedavá, čo je Alice zač, idem na ďalšiu kapču.

9 *Emmgirl* | Web | 31. července 2010 v 18:54 | Reagovat

[8]: Páni, ty to vážně čteš? Jsem poctěna. :-)
Rozlišení bude od nějaké 14. kapitoly  tuším. :)) Už jsem se v tom naučila ''chodit'', tak snad už to bude přehlednější. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama