Game of Fate [4.Kapitola]

10. dubna 2010 v 16:45 | *EMOgirlEMO* |  » Game of Fate


6.4.2009 - Úterý
Kolem půl sedmé se opět vzbudila. A však ani náznak potu na jejím čele, což dokazovalo, že se nedokázala přenést do toho rozbdělého snu.

,,Zase nic..''špitla dívka utrápeně do ticha svého pokoje jedno úterní ráno. Celý večer se snažila ponořit do stejného snu. Bezúspěšně. Copak se vážně snažila zbytečně? Dokonce se celý uplynulý, včerejší den těšila. Její očekávání ji naplnilo tak moc, že nemyslela na nic jiného.
Přeci se ji o něčem muselo zdát. Nebo vážně ani stopy po snu? Kéž by mohla vidět, kdo se skrýval za maskou stínu a tmy. Ona to potebovala vědět. Jak pošetilé.. Ten mladík ji přitahoval. Netušila, kdo se za neznámou tváří skrývá. Dokonce ani jeho obličej neviděla.. Ale byla si jista, že ji zaplavil divný pocit zvědavosti.
Musela vědět, kdo to byl..
***
Celý zbytek dne nemyslela na nic jiného. Ve škole stále přemýtala, proč usla tak tvrdě. Nejspíš je to jejím snažením se. Jenže jak může přestat? Nejde to, když ví, že se její snění točí kolem jediného člověka. Jenže ani za mák netuší, kdo tím mladíkem je.
,,Fialko, co se děje?'' ptá se Oliver, když ji odchytne u její skříňky po konci poslední vyučovací hodiny. Zarytě mlčí. Nejspíš ho vylekala, protože prví na co se zmohl, byla otázka ,,Udělal Ti někdo něco??''
,,Ne.'' vykouzlí úsměv na svých rtech a jen se zavřením skříňky vše uvádí na pravou míru ,,Jen mi dnes není dvakrát dobře.''
,,Alice, měla by jsi zajít k doktorce.'' přesvědčuje ji, cestou na parkoviště. Počasí je opět nádherné. Slunce svítí a oni poznávají vůni rozkvetlých stromů.
,,Není potřeba.'' usměji se a snažím se nějak odvést téma ,,Jen..'' začne, ale poté si uvědomí, že je její příběh, o divném snění až moc nereálný. Nechá to být.
,,Víš, že kdyby jsi cokoli potřebovala, jsem tu pro Tebe.'' obejme ji a jejich dnešní, velmi krátký rozhovor je u konce. Na středeční den toho mají oba dva až nad hlavu. Čtvrtletní testy jsou vážně docela těžké záležitosti, takže se raději celý zbytek dne budou učit. Přeci jen chtějí mít dobrý průměr na konci semestru.


7.4.2009 - Středa
Neměla možnost pořádně usnout. Celý včerejší večer ztrávila u knih předmětů, z kterých se dnešní den píše.
Samozřejmě si mohla pogratulovat, jelikož všechny její písemné práce dopadly na výbornou. Tedy až na jednu z přírodních věd. Sama se teď diví a nechápe, že zapomněla na něco tak lehkého, jako je vzoreček z těžkých výpočtů. Tato písemná práce dopadla na chvalitebnou - dvojku.
***
,,Takže..''řekne zamyšleně Nella, která zrovna sedí na terase u Alice doma. ,,Jestli to dobře chápu, zdá se ti o temné místnosti, kde je stín nějaké postavy?'' zeptá se, aby se ujistila. Alice jen přikývne. Hlava ji opět rozbolela. To nevěští nic dobrého.
,,A když se ti zdálo podruhé to stejné, nakonec to vše navíc od toho minulého snu začalo vybarvovat?'' zvedne zamyšleně obočí. Alice znovu pouze přikývne. ,,Takže teď logicky čekáš, až se ti bude zdát znovu o tom stejném..'' alespoň někdo ji chápe. ,,Aby jsi zjistila, kdo je ten kluk..'' doplní a Alice vykouzlí nepatrný úsměv.
,,Přesně..''vzdychne a pokračuje ,,Jenže problém je ten, že on předevčerejška mám bezesné noci.'' zdá se ji to trochu divné. Nejen jí..
,,Musíš přestat myslet na to, kdo to je.. A taky vynechej to snažení se.'' usměje se Nella a pokračuje. ,,Podle mě to bude někdo ze školy, když byl u jedné ze skříněk na chodbě.'' pokračuje zaujatě v debatě Nella.
,,To je právě to… Ani nevím, jak vypadá. Jen vím, že má krásné oči.'' aniž by si to uvědomila, pousměje se. Hraje si s propletenými prsty.
,,Dříve nebo později to zjistíš.'' uklidní mě. Dodává mi tak naději. Nejspíš si řeknete, že toho pro jeden sen nadělám, ale.. Ale já vlastně nevím, co to se mnou je. Obvykle bych nad snem jen zakroutila hlavou. Ale… Ale od té doby, co mě neustále pobolívá hlava, jako bych se zbláznila.
***
Během i po výborné večeři se žena neustále musí snažit svou otázku, týkající se její dcery, nezodpovědět. Tak ráda by věděla, jestli se vše vážně povedlo. Je neustále jako na trní. Neví, co očekávat. Takový dar, jako získá její dcera nikdy neměla možnost dostat. Není to lehké, ale Alicina generace je předurčena pro velké věci. Přesně tak, jak vyprávěla její matinka -Alicina babička-.
Dnešek by měl být rozhodující. Vše záleží na dnešní noci, kdy jsou planety Alicina znamení v těsné blízkosti. Dnes se rozhodne.
***
Lehla si do své rozestlané postele a chvíli si četla. Řekla si, že se musí odreagovat. Nechce přemýšlet nad obyčejným snem. Vždyť je to jen domněnka. Vymyšlený a nikdy nezrealizovaný sen. Tak proč nad tím klukem musela stále přemýšlet?
Příběh, odehrávají se v její rozečtené knize, ji vtáhl do děje. Prožívala takřka veškeré pocity hlavní hrdinky. Tohle milovala. Literární tvorbou se vždy dokázala uklidnit a odreagovat. Milovala knihy a veškeré časopisy. Strašně ráda čte. To také dokazuje počet knih přečtených za minulé léto. O velkých/hlavních prázdninách přečetla něco kolem 21 knih. A to neseděla stále nad jejichž stránkami. Užívala si krásného tepla. Slunce ji naplňovalo energií. Po studené zimě ji vždy rozehřálo a přišlo vhod.

Když pocítila únavu, se záložkou na 262 straně knihu zaklapla a položila na noční stolek vedle její postele. Zívla a aniž by ji to trvalo několik minut, usla.
***
Ocitla se znovu v té černo- černé tmě. Opět se odehrálo to stejné, jako z předešlých nocí. Temnota se pomalu začala vybarvovat a jakmile uviděla náznak skříňek na školní chodbě.. Srdce ji poskočilo, když se dostala na úroveň, kde skončila předevčírem.
Věděla již od začátku moc dobře, že je ve snu. To byl první rozdíl, od těch předešlých nocí. Ano, nikdy si neuvědomovala, že teď spí a zdá se ji krásný sen. Dnes ano.. Jak divné.


8.4.2009 - Čtvrtek
Vidím podobné skříňky a chodba je zcela shodná, jako ta v naší škole. U jedné z nich stojí ten neznámý, dobře oblečený kluk. Oblečení toho mladíka již není to poslední, co zahlédnu. Vše okolo se vybarvuje a zbarvuje. Pomalu otočí svou tvář čelem ke mně. Jeho krásné oči…
Chvilka vzájemného prohlížení toho druhého skončí a on se zaklapnutím jedné z několika skříněk směřuje ke mně. Srdce se mi zastaví a já se nezmohu na nic jiného, než na obyčejné pohlédnutí zkoumavým pohledem.
Jeho oči nejsou tím jediným detailem, který mě zasáhne. Jeho rty, vlasy a dokonalá postava… To vše ve mně vyvolává až nepatřičné pocity. Vážně je dokonalý. Neznám žádného spolužáka, který by byl alespoň z poloviny takový.
***
Probudila se.
Zrychleně dýchá a vzpomíná na každičký okamžik jejího živého snu. Konečně.. Ona ho znovu viděla. Jeho krásný obličej. Pleť měl bělostně zářivou a jeho krásné, modré oči se chvilku dívaly do těch jejích. Utápěla se v jeho krásných očích. Jeho pohled byl upřímný.. Viděla však, že je něčím trochu přešlý a částečně ztrápený. On se podle toho, co viděla, vážně trápil. Podle ní byl ten mladý klučina uzavřený do sebe, ale je si jistá, že je příjemný a milý. Jeho oči.. Oči jsou do duše okno. Myslím si, že tohle není jen obyčejný sen.

Dokonce o neznámém vyprávěla včera i Nelle. Možná proto. Kamarádka ji přeci uklidnila. Přeci proto se nesnažila a navíc ani neočekávala příchod tohoto dosnění.
Annabell však nic neřekla. Ví, že by ji nevěřila. A nějaké další
pochybnosti a řeči s pohrdavostí vztahující se ke snu? To nepotřebovala. Byla neskutečně ráda. Cítila se svěže.
S dobrým pocitem zašla do své koupelny, kde si vyčistila zuby a poté zaplula do sprchového kouta. S mírně hlasitým pískáním otevřela skříň a sotva si vybrané oblečení vzala, tiché ťukání na dveře od jejího pokoje značilo návštěvu její maminky.
,,Dobré ráno, broučku.'' usmála se žena, jakmile ji dívka otevřela. Samozřejmě měla na jazyku znovu otázku, kterou si pokládala poslední týden velmi často. Včerejší večer ukázal všechno. Doufá v to, že se její dcera pomalu sama rozpovídá. Však ona se dnes ukáže pravda. Pokud se vážně čas naplnil, a nastala doba na předání daru, ukáže se to. A věří, že Alice si to nebude schopna nechat pro sebe. Však kdo by nebyl zmatený..
,,Dobré ráno..'' přivítá maminku a s úsměvem vykročila z pokoje. Pro školní tašku si dojde hned po snídani. Dnešek je pro ni příjemným dnem, který ji nikdo ani za žádné okolnosti nezkazí.

---
Ráno, jako každé jiné zdálo se být. Jenže pro někoho může právě tento den znamenati nový začátek. Objevili jste se v jiném městě, v jiném domě, kterému musíte říkat po stráveném dni domov… Hledáte nový smysl života. Cítíte se divně a zároveň se staženým hrdlem doufáte, že najdete nové přátele… Uvnitř se takto cítí každý nováček.
Někdo se může změnit během pár dní. Před dvěmi týdny byl ještě mladík jménem Brian hodný, příjemný a milý. Po rozvodu svých rodičů už trochu ztrápený.. Ale teď? Teď se snaží schovat své problémy a trápení za tvrdou masku. Maminka mu stokrát říkala, ať nikdy nedopustí, aby se choval jako jeho otec k ženě, kterou miluje.
Jenže teď.. Teď má své vlastní problémy. Dozvěděl se toho tolik. Tolik mu jeho rodina z matčiny strany zatajovala. Celou tu dobu žil vlastně ve lži. V jedné, velké lži. Vše to začalo, když se jeho rodiče rozvedli. A pokračovalo to tím, že si nezvládal udělat v mysli pořádek. Slyšel toho tolik, tolik různých myšlenek všech okolo. Hlava mu třeštila. Teď na tom není o moc lépe. Nedokáže to ovládat. . Proč zrovna on?!
---

,,Dneska máš nějak dobrou náladu, zlatíčko.'' usměje se Alicin otec, když si s úsměvem přisedne ke stolu v jídelně hned poté, co mu mlaskne rodinný polibek na tvář.
,,Jen jsem se dobře vyspala.'' napije se plná energie a života svého jablečného moštu. Maminku naplní nenápadný pohled na svou šťastnou dceru, štěstím. Vše se povedlo. Podle vyprávění všech historek, které prožila sama Alicina babička Beatrice, vše krásně pasuje. Teď jen, jestli se vážně potvrdí její schopnost. Povzdychne si. Bude to těžké. Vysvětlit, že je to všechno vážně jeden velký dar. Ví, jak by reagovala ona.
,,Nějak se těšíš do školy..'' usměje se maminka,jakmile si přisedne vedle Alice. Ta s nepatrným pousmání přikývne. Chce říct Nelle všechny podrobnosti. Přeci jen ji hodně pomohla v tom, dostat se do toho správného snění. :-)
,,Dnešek je fajn.'' připustí. ,,Není žádný ohlášený test.'' usměje se a poté se zamyšlením a smíchem dodá. ,,Teď ještě, aby nás nepřekvapili nějakým neohlášeným.'' Rose,matka a dokonce i otec se musí zasmát.
,,Tak já už radši půjdu. Nechci přijít pozdě. S Nellou jsme s domluvily, že se sejdeme po půl.'' usměji se a jakmile se zvednu od stolu a rozloučím se se všemi přítomnými, mé kroky směřují po schodech nahoru. Z pokoje vezmu jen svou tašku plnou učebnic a sešitů potřebných na dnešní vyučování a jdu do garáže pro auto.
***
,,Ahoj All.'' poklepe čekající Nella na místo vedle sebe. Právě jsem dorazila před školu. Musím říci, že je na Nell vážně spolehnutí. Přesně, jak jsme se domluvily.. Sedí na lavičce před školou a zuby nehty mi drží místo vedle ní.
,,Ahoj Nellí.'' obejmu ji a s úsměvem si přisednu. Samozřejmě, jak se dalo čekat, s pohledem plným očekávání se začne vyptávat, jak to všechno dopadlo. Díky bohu, že nejsem jen já sama blázen, který se tak moc zajímá od jisté doby o sny. Ano, tou dobou je myšlena prvá noc s tím podivně živým snem, ve kterém figuroval tak krásný mladík.
,,Tak povídej. Celý včerejšek jsem přemýšlela, jestli se to povede.'' zaculí se a její čokoládovo-hnědé oči září.
''Představ si..'' řeknu, abych nevynechala dramatický efekt a když vidím její zesmutnění, musím se zasmát. ,,.. ,že už vím, kdo to je.'' usměji se a ona se na mě dívá s otevřenou pusou.
,,Kdo?'' vydechne, jako bych vyprávěla nějaký seriál na díly. Samozřejmě nemohu ji napínat věčně. Tedy.. Vlastně jsem nezjistila tak úplně přesně, kdo ten mladík je. Přeci jen ta podoba není shodná s popiskem žádného spolužáka.
,,Není to nikdo ze školy. Vlastně to není nikdo, koho bych znala.. Ale vím, že je ten kluk příjemný, milý a hodný.'' vyprávím s úsměvem. ,,Jeho modré oči byly upřímné a.. A krásné.'' neuvědomuji si, že to může kdokoli slyšet. K mému štěstí tu naštěstí zrovna v tuto dobu není. Pár nadšenců je již připraveno ve třídách a jinak teprve všichni dorazí. Annabell mi psala, že příjde až na třetí hodinu. Prý si musí něco zařídit.
,,Páni, ty jsi se nám zamilovala.''usměje se Nella a pokračuje ve své teorii. ,,Toho kluka musíme najít a zrealizovat to.'' usměje se povzbudivě. Nevím, jak to má v plánu udělat, protože nevím ani jeho jméno, nic.. A sny nejsou skutečné. Přeci jen je to výplod mé fantazie. Takového přítele bych si přála. Celou tu dobu jsem měla zbytečné naděje. Moc dobře vím, že sny se neplní.
***
Nevšimla jsem si, že jsem zaparkovala své auto vedle krásně nablízkané, Audi Q7. Tedy vlastně je to stříbrný, zcela nový model Q7, který firma Audi trochu poupravila a dovedla k dokonalosti. Sedadla a vnitřní interiér, je potažen černou, velmi kvalitní kůží.

První je hodina Tvůrčího psaní a poté se musíme přemístit přes celou školu až do učebny Přírodních věd. Toto je jediný den v týdnu, když nám naše milá paní ředitelka zvolila úžasné rozvržení rozvrhu. Musíme létat po celé škole, abychom se dostali z posledního patra do přízemí, kde se nachází až na druhém konci učebna věd.
,,Takže.. Kde je Slečna Namyšlená?'' ptá se Oliver po první hodině, kdy má stejnou cestu. Jeho třída má Geografii, vedle nás.
,,Pokud myslíš Annabell..'' povídám se na něj káravým pohledem ,,Prý příjde až po třetí hodině. Tedy pokud vůbec dorazí.'' zasměji se. U ní to není nikdy jisté. Třeba někde narazí na výprodej úžasných věcí. To je schopná zůstat.
,,Představ si, že dneska k nám přišel nový žák. Víš to?''ptá se Oliver. Jen zakroutím hlavou a jelikož koukám na učebnici a sešit ve své náruči, nevšimu si kluka, který právě zavíral svou skříňku někde přede mnou..
,,Pozo-..'' nestihne mne varovat Oliver a já do někoho narazím. Samozřejmě se hned začnu koktavým způsobem omlouvat. Jakmile zvednu pohled, nemohu uvěřit svým očím.. Vždyť. Tohle.. Tohle není možné.

__________________________________________________________________________


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 fucking-pr1ncess | Web | 10. dubna 2010 v 17:00 | Reagovat

Ja ťa nechápem...
stále píšeš, že je to otrasné hrozné a neviem aké ešte...
...ale ono je to stále rovnako dokonalé! :) moje HiH sa tomuto nikdy nevyrovná... úplne nádherne napísané to je... kedy tu objavím ďalší diel? :D

2 *EMOgirlEMO* | 10. dubna 2010 v 17:03 | Reagovat

[1]: Zlatí.. :D:D Moc jsi mě potěšila,ale neber si do pusy HiH!! :D Protože HiH je úžasné a máš pravdu,je mnohem lepší,než GoF,takže se nemusí vyrovnávat. ;) :)

Další? Uh.. Tak to netuším. :D :)

3 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 11. dubna 2010 v 20:16 | Reagovat

aaaaaaa Brian je tady...konečně...moc se ti tenhle dílek povedl...už chci další :p hehe

4 *EMOgirlEMO* | 11. dubna 2010 v 20:29 | Reagovat

[3]: Možná to nebude Brian... :) :D :P Děkuji za komentář,zlato x))

5 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 11. dubna 2010 v 22:31 | Reagovat

[4]: ne?...a koho by pak viděla?? :D heh..mě picne :D

6 my-romance | 26. dubna 2010 v 21:00 | Reagovat

áá :D jdu dál

7 *EMOgirlEMO* | 26. dubna 2010 v 21:26 | Reagovat

[6]: Páni, až tak? x)) Děkuju, moc děkuju! :)

8 Dulcecita | Web | 5. července 2010 v 14:16 | Reagovat

Hurá! Konečně je tady Brian. Musí být :D

9 *Emmgirl* | Web | 7. července 2010 v 22:00 | Reagovat

[8]: :D Jsem ráda!!

Btw: Zrovna teď jsem prožila dvojitou radost! Španělé dali 1:0 proti Německu.. :D

10 mil01 | Web | 14. července 2010 v 21:16 | Reagovat

No vážně to píšeš skvěle moc se mi to líbí a šíleně to napínáš chi jestě že je tolik kapitol předemnou...

11 *Emmgirl* | Web | 15. července 2010 v 20:30 | Reagovat

[10]: No, tak to Tě snad nezklamou :))

12 Neliss | E-mail | Web | 31. července 2010 v 19:20 | Reagovat

Čítanie myšlienok? Dúfam, že to nebude emotwilight.:P:D - to ma napadlo pri jednom odseku. A na konci boli moje myšlienky - bude to on! mala som pravdu!
Super kapitola. :)

13 *Emmgirl* | Web | 31. července 2010 v 19:22 | Reagovat

[12]: Do stmívání to má doufám daleko(!!), protože to s takovým úmyslem psáno nebylo. :D Jsi mě normálně teď vylekala :D:D

Jsem ráda, že se ti to začíná líbit! :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama