Game of Fate [6.Kapitola]

21. dubna 2010 v 18:10 | *EMOgirlEMO* |  » Game of Fate

12.4.2009 - Pondělí
Víkend utekl vskutku rychle. Páteční večer jsme s Jane ztrávily nad školním projektem do angličtiny, takže očekáváme dnes velmi dobré hodnocení. Však čekali by jste snad něco jiného, když se celé 4 hodiny věnujete jedné věci? Já myslím, že rozhodně ne.
Sobotní den jsem celý ztrávila doma. Respektive mou čiností se stalo vysedávání na zahradě a přemýšlení nad ostatními, značně nepodstatnými věcmi. Nevím proč, ale stále mi přijde, jako by se mě na něco matka chtěla zeptat. Celkem divné, zvláště když obvykle spolu řešíme vše. V rodičích mám svou oporu, a proto mě zamrzelo to trochu divné chování. Nejspíš si to jen namlouvám.. Poslední dobou se cítím trochu divně. Bolest hlavy z ničeho nic opadla a já už na prášky proti bolestem ani nesáhla dost dlouho.
V neděli začaly přípravy na charitativní akci, která se bude konat příští, tedy vlastně již tento pátek. Pořadateli jsou rodiče, takže se vše bude konat u nás doma. Ach, zase další večírek se spoustou namyšlených dcer a synů těch nejbohatších v okolí. Chápu, že si rodiče alepsoň pořádně popovídají ohledně svých firem a dalších věcí, týkajících se vlastněných nemovitostí, ale mě tohle nic neříká. Alespoň, že přijdou i Nella s Oliverem. Také Annabell by měla s rodiči dorazit.
***
Nevěřím svým očím, Annabell se vážně s Becky nějak začala bavit. Samozřejmě mě nenapadl fakt, který mi začala tvrdit Jane.
,,Vážně.. Slyšela jsem ji rozšiřovat, že máš plastiku nosu.'' přesvěčuje mne znovu Jane, cestou na angličtinu. Dnes předvedeme svůj projekt. Jsem ráda, že na naší dvojici vyšla řada již toto pondělí. Stále přesně nechápu, co se mi to tu snaží vysvětlit.
,,To není možné.. Vždyť jsme nejlepší kamarádky..'' divím se. Tohle nemůže být pravda. Třeba se Jane zpletla. Nebo to roznesla Becky, to je taková Barbie, která si většinu svých informací vymýšlí.
,,Mrzí mě to.. Ale netvrdila jen to.''nasucho polkne a já se zastavím s mírně pootevřenými rty. Začínám se bát. Vím, že by mi Jane netvrdila něco, co není pravda. Jen se mi nezdá, že by to Annabell mohla udělat. Dnes není ve škole, ale zítra si na to musím dát pozor.
,,Co přesně jsi slyšela?''ptám se trochu vyděšeně. Jane by mi to nejspíš sama neřekla, ale díkybohu jsem to z ní dostala. Sice jsem to musela páčit, ale nakonec se povedlo a já vím, na čem jsem.
,,Že máš plastiku nosu. Ještě prohlašovala něco o zvětšeném poprsí a přišitých uších, či co..'' řekne a omluvně se na mě podívá. Nejspíš mi to nechtěla říkat. Ale já ji jsme vděčná. Nikdy bych nezjistila, čeho všeho je Annabell schopná. Bojím se, že to bude pravda.
,,Takže.. To říkala ona? Nebo jen Becky či jiná Barbie ze školy?'' optám se, když se konečně zase rozejdu a následuji ji do třídy.
,,Právě, že to říkala Annabell směrem k Becky. Nejspíš chtěla, aby se to rozneslo trochu rychleji.'' soucitně na mě kouká a já to vážně nechápu. A však najednou jako blesk z čistého nebe, mi v hlavě z čista jasna přeběhne jeden jediný důvod ,,Brian.'' šeptnu pro sebe tak, aby to nebylo příliš slyšitelné/hlasité. Povedlo se a jediný, kdo to slyšel jsem já sama. Ona nechtěla mít konkurenci, či co? Nebo mě chtěla zesměšnit nepravými drby a pomluvami? Určitě by ji nebylo blbé se se mnou naoko dál bavit a dělat ze mě ještě větší blbku. Stále by si přede mnou hrála na mou nejlepší kamarádku a přitom by se s Becky a ostatními namyšlenými potvorami bavily na můj účet. Nikdy jsem si nemyslela, že by toho má 'nejlepší kamarádka' byla schopna. Teď to vím..
***
,,Super, máme za výbornou.'' se smíchem si radostně plácneme, když vycházíme s Jane ze třídy. Nechápu proč na mě Brian tak divně kouká. Vždyť radovat se není nezákonné, nebo snad ano? Že o tom nic nevím. Pokud by Vás to zajímalo… Stále na sebe štěkáme, tedy začíná vždy podrážděně on. Copak jsme mu něco udělala?
,,Co kdybychom si dnes vyrazili společně s Oliverem a Nellou do posilovny?'' usměji se při zcela úžasném návrhu na strávení dnešního odpoledne. Samozřejmě je nejdřív musím seznámit. Jelikož ani jeden z nich nechodí do naší třídy, nejspíš se znát nebudou.
,,To zní lákavě.'' usměje se a já poznávám, že Jane Zoe nebude tak úplně samotářská, jak se zdála na první pohled býti. S Annabell si nehodlá dělat hlavu.
Zarazilo jí to, ale.. Ale mohla s tím počítat. Její 'nejlepší kamarádka' je totiž trochu namyšlená drbna.
***
Po obědě jsme se domluvily, že se sejdeme v posilovně kousek od centra. Oliver s námi nakonec nešel, takže jsme jen ve společnosti Nelly, která nemohla odmítnout. :-)
Holky se seznámily a myslím si, že si i výborně rozumí. Budu muset seznámit s Jane i Olivera, budou si také náramně notovat, to je mi hned teď jasné.
,,Tak jakým způsobem si dáme do těla dnes?''ptá se Nella, když stojíme u menšího baru, fungující i jako recepce.
,,Mohu Vám doporučit spinning..''usměje se mladý muž, ve věku tak 26 let. To nám ještě nebylo známo, že zrovna tento kluk z recepce je zároveň i trenér, předcvičující nějaké cviky. A ano, dnes byl i trenérem na spinningu.
Společně se na sebe podíváme a hned je nám jasné, že právě tato náplň dnešní zaplacené lekce bude něco pro nás.
,,Tak třikrát..'' zasměje se Nella. Ve svých volných teplákách, které jsou jako na nějaký hoperský či Street danceový
trénink a tričku hrajícím všemi možnými, bláznivými barvami je již připravená.
***
,,Páni, bylo to úžasné..'' básníme, cestou domů. Zcela jsem zapomněla na problémy s Annabell. Však já si to vyřídím zítra..
Po hodinovém šlapání na rotopedu u puštěné hudby jsme se osprchovaly -ve fitness centru jsou i sprchy- a po zaplacení celkem ufuněné odcházely. Nemusím snad zmiňovat, že jsme vypily každá alespoň litr a půl tekutin. To víte, při spinningu se i celkem unavíte.

Momentálně jsme na cestě domů. Jely jsme mým autem, takže holky postupně odvezu domů.
Když jsme se rozloučily s Jane, pomalu jsme přijely i k Nelliinu domu. Chvilku jsme si jen tak povídaly, řekla jsem jí, že měli s oliverem pravdu. Annabell je vážně jen podlá, namyšlená Barbie. Jenže já nesoudím lidi podle vzhledu, možná proto jsem tomu nevěnovala pozornost.
***
Sednu si na okraj své postele. Jsem již trochu unavená, ale přesto ještě přemýšlím nad ostatními věcmi. Jak mi to mohla jen tak udělat? Myslela jsem, že naše kamarádství je opravdové z obou stran. Jak vidím, tak není.
Kvůli Brianovi mě začala pomlouvat.. Určitě je to kvůli němu. Vyptávala se mě naň.
Pomalu mi klesá hlava na levé rameno a já si neuvědomuji, že mě již říše snů volá. Nechápu, že mám vždy po nějakém, velmi živém snu bezsené noci. Tedy zatím se mi jeden jediný z živých snů splnil. Nechápu, ale teď již nevnímám dění kolem sebe.


Pomalu zařínám rozpoznávat školní parkoviště a poté si všimnu na lavičce sedícího, krásného mladíka. Brian si nevšímá nikoho kolem sebe. Nikoho… Jen tupě, bez identifikovatelného výrazu, zírá neznámo kam před sebe, konkrétněji na svůj IPhone.
Má černou koženou bundu, jeho krk je ověnšený stříbrnými řetízky -spíše až tlustými řetězy- , bílé tričko s potiskem od samotného návrháře, značky Christian Audigie, zvýrazňuje jeho postavu. Má černé džínsy, opásané koženým páskem s větší stříbrno-černou přeskou, stejné značky, jako je jeho tričko.


14.4.2009 - Středa
Divné sny, typu takového, že v nich figuruje jen na kratičkou chvíli ten nový kluk Brian Ewton mám každičký večer. Vždy má druhý den stejné oblečení, jako v mém snu. Tohle už se mi nezdá normální. Nýbrž extra zvláštní.
Annabell nechodí do školy, dokonce se mi pokouší pravidelně volat. Samozřejmě ji nemůžu do telefonu říci, že vím o jejím pomlouvání a rozšiřováním pomluv. Proto se s ní vždy chvilinku bavím. Předstírám jen to, co ona. Že jí to není blbé. No a se vším ostatním ji seznámím ve škole, jakmile přijde.
Poslední dobou se bavím jen s Nellou, Oliverem a přidala se k nám Jane. Musím říci, že poznávám jaká je. Zcela milá, příjemná, také chytrá a celkově má zcela jinou povahu, než Annabell. Což jsem nesmírně ráda. Nezvládla bych další dívku, která by naše prátelství jen předstírala. Konečně vím, jaká je. Jane Zoe není taková samotářská puťka (tak ji vždy oslovovala Annabell), jakou se zdála být. Rozumíme si mnohem lépe.

Ve středu jsme z provozních důvodů končili dříve a taktéž ve čtvrtek i v pátek máme ředitelské volno. Naší školou probíhá rekonstrukce a předběžná kontrola, jako každý rok. Samozřejmě si pomalu plánujeme, co bychom mohli o tento prodloužený víkend dělat. V pátek večer je již zmiňovaná charitativní akce -nudný večírek pro dospělé na úrovni- u nás, takže na pátek již všichni čtyři máme plán zcela hotový.
***
Dnes jsem se rozhodla zůstat doma. Opět mě začala pobolívat hlava, a jelikož se maminka začíná chovat vážně podivně, zajímá mě příčina. Potřebuji si s ní promluvit.
Jakmile přijdu domů, převléknu se do domácích věcí a chvilku trávím u sebe v pokoji s naším malým psíkem. Hraní, mazlení je u nás na denním pořádku.
Poté co se začne celým domem linout vůně pečeného, vepřového masa s bylinkovou omáčkou. Přílohou mají být dnes opečené brambory s kousky nasekané petržele, polité právě již zmíněnou, úžasně chutnající omáčkou.
Můj kručící žaludek nejde ovládnout, takže se chystám s malou -psíkem- v náručí dolů do jídelny. Příjde mi divné, že jsem jediná, kdo tam je. Poté uvidím Rose a tak jdu za ní ke kuchyňské lince. Posadím se na barovou židličku u ostrůvku a jen nasaji úžasné vůňe. Jsem velký jedlík..

,,Ahoj Rose.. Tady to výtečně voní.'' usměji se a ona zrovna kontroluje své mistrovské dílo. Pustím tedy malou Bessy na zem a jakmile se ujistím, že odkráčela do svého pelíšku či lehnout si na sedačku v obývacím pokoji, zajdu si do dolní koupelny umýt ruce.
,,Ahoj dítě..'' pohladí mě po vlasech, usměje se na mě a dále pokračuje ve svém kuchtění. Samozřejmě ji ráda pomůžu i přes všelijaké její protesty. Postavím se po jejím boku a pustím se do příprav talířů. Když vyndavám třetí, zastaví mě.
,,Dnes postačí jen dva. Rodiče na dnešní večer odjeli do Evropy.'' oznámí tiše a já se zarazím. Nic mi neřekli. To nebývá jejich styl. Vždy o všem vím.
,,Měli naspěch, jelikož se jednalo o jednu z Vašich firem. Někdo ji chtěl koupit..'' vysvětlí a já ji pomáhám nandat oběd pro nás dvě.
,,Aha.. Nevíš, kdy se vrátí?'' zeptám se a opatrně směřuji s talířem do jídelny. Rose mě následuje s tím svým a poté se ještě vrátí pro pití.
,, Zítra před polednem by tu již měli být. Nezdrží se..''
usměje se a společně si popřejeme dobrou chuť. Musím tento chod vychválit, jak se patří, protože je vážně vynikající.

Zbytek dne jsme s Rose ztrávily v obývacím pokoji, kde jsme si zaply nějaké filmy do odmácího kina. Velká plazmovka na zdi je přeci jen k něčemu dobrá. Na horory nejsem, takže je nemusela snášet.
Společně jsme se dívaly spíše vesměs na romantické a rodinné komedie. Všechny jsme již nejspíš alespoň jednou každá nějakou viděla, ale ono to je jedno. Každý se rád zasměje.
Neřekla bych, jak den ztrávený doma rychle uteče. Ani jsme se nenadály a bylo již něco kolem půl deváté večer. Napustila jsem si vanu ve svém pokoji, Rose se naložila do vany v koupelně vedle jednoho z pokojů pro hosty a dále už jsme o sobě nevěděly. Tedy když nepočítám přání dobré noci, které jsme si vyměnily.
Rose má již dospělou dceru, která bydlí u nich doma. A jelikož bydlí společně s ní, dnes je to vyjímka. Maminka ji asi požádala, aby tu se mnou přes noc zůstala. Myslím si, že bych to stejně zvládla sama. Zase až takový strašpitel nejsem.
***
Jelikož jsem od Rose zjistila, že rodiče odjeli, s maminou si asi dnes nepopovídám. Cítím se dnes nějak divně. Vzpomenu si na to, že se mé sny nějakým zázrakem plní a přeběhne mi mráz po zádech.. Tohle není normální.
Jako každou noc usnu a má mysl se ponoří do snění. Do snění snů, točících se kolem jediné osoby. Nechápu, proč mě pořád pronásledují věci, které se plní. Jako obvykle v tomto snu figuruje ten nový kluk. Proč pořád? Vždyť se nezdravíme a už vůbec nebavíme. Zvlášť, když je na mě tak nepříjemný. Já tedy na něj teď již taky, protože sebou nehodlám nechat zametat.


15.4.2009 - Čtvrtek
Pomalu se rozkoukávám. Další z mých nenormálních snů. Zdálo se mi o něm. Znovu. Stále mám před přivřenými víčky jeho. Jeho modré oči, pozorující věci za mnou, či skrze mě. Vidím jeho pousmívající se rty. Všechno je to jen lež, on není tak milý, jako v mých bláznivých snech. Proč já jsem jen tak zmatená, poslední týden?
Objeví se z čista jasna nový žák a já o něm prostřednictvím snu věděla již pár dní dopředu.

Jakmile se vzpamatuji, zjišťuji, že je něco málo po jedenácté hodině dopoledne. Jelikož navštívím ještě svou koupelnu, ze svého pokoje se vyhrabu až po dvanáctvé hodině. S úsměvem na líčku zjišťuji, že jsou rodiče již doma. Oba se na mě vrhnou a objímají mě, jako bychom se neviděli snad nějakých 5 let. Vážně jsme na sebe až moc upjatí. :-) Ale ještě aby ne. Rodina Vás podrží vždy. Tak proč bychom neměli milovat své blízké?
,,Dobré ráno drahoušku. Jak jste se tu s Rose měly?'' usmívá se maminka a tatínek mezitím vynáší zavazadla z kufru auta, které je již zaparkované před garáží. ,,A proč nejsi ve škole?'' zarazí se s pozvednutým obočím. Nejspíš si myslí, že se z její dcery stává záškolačka. Samozřejmě tomu tak není.
,,Víš, jak jsme nevěděli, jestli nám dá paní ředitelka volno? Tak dala..'' usměji se a zajdu do kuchyně.
,,Úžasné. Můžeme si dneska vyrazit na nákupy.. Přeci si musíme nějak zpríjemnit volné odpoledne.'' navrhne s úsměvem a mezitím, co si beru z ledničky mléko a přelévám jím müsli nasypané v již připravené misce, si odloží a poté, co se obleče do domácího, přijde za mnou. Postaví se ke sporáku, že mi něco ukuchtí. Rose šla totiž zkontrolovat svou dceru a ke všemu ji rodiče dali volno až do konce týdne. Nadzvednu misku a jdu s plnou sklenicí čerstvého mléka do jídelny.
,,Vážně nechceš nic teplého po ránu?'' nabízí mamina a já zavrtím hlavou místo zamitnutí. Přisedne si tedy ke mně a udělá to samé, co já.
***
Snídaně proběhla tím stylem, že jsme si s rodiči vyprávěli, co se dělo v Evropě a také se ptali, co se dělo u nás. O Annabell jsem nic neříkala. Usoudila jsem, že nemusí vše vědět. A stejně, co by to změnilo? Absolutně nic.

S mamkou jsme nakonec vyrazily kolem třetí hodiny odpoledne do centra s tím, že si něco nového na sebe koupíme. Přeci jen nám nestačí ta kvantita toho oblečení, čímž jsou naše šatny přeplněny. Chceme být zítra na té akci opět v něčem novém. Dior či Channel má mít novou kolekci, určitě se porozhlédneme po něčem takovém.

__________________________________________________________________________

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 fucking-pr1ncess | Web | 21. dubna 2010 v 18:33 | Reagovat

Krása...
hlúpa Annabell... by ju v ďalšom diely mohol zraziť kamión >D

2 *EMOgirlEMO* | 21. dubna 2010 v 18:34 | Reagovat

[1]: Jéé, díky :)) Btw: Budu na to myslet ;) :D

3 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 21. dubna 2010 v 19:26 | Reagovat

já říkala, že nesnáším Anabell :D hehe...líbí se mi nápad fucking-pr1incess, ten s tím kamionem :D...hehe

dílek se ti moc povedl :) těším se na další a jsem zvědavá, jestli se na večírku objeví i Brian :)

4 *EMOgirlEMO* | 21. dubna 2010 v 20:14 | Reagovat

[3]: Zlato, moc Ti děkuju :)
Heh, to se hromadí :D Koukám, že by se Vám líbil trochu pozměněný, chmurný scénář. :):D
No, nech se překvapit ;)

5 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 22. dubna 2010 v 16:04 | Reagovat

[4]: no, třeba ve filmu Sprostí, protivní holky, tam tu nafukanou nánu projem školní autobus :D...se jí ta nafoukanost a pomlouvání vypostili :P...a samozřejmě, já mám ráda překvapení :p hehe

6 CooL- Nicky | Web | 23. dubna 2010 v 12:56 | Reagovat

ty tu ešte nemáš odo mňa koment?? to je ako možné? :D:D je to úžasné, keď som to tak čítala rozmýšlala som o tvojom talente na písanie... až raz budeš slávna spisovateľka tak chcem podpísanú knihu :) aj s venovaním, jasné? :D:D

7 *EMOgirlEMO* | 24. dubna 2010 v 18:34 | Reagovat

[6]: Kéž by to byla pravda :) Ale moc děkuju. :))

8 Neliss | E-mail | Web | 31. července 2010 v 20:28 | Reagovat

Ach, no, odteraz už asi Ann až tak obľubovať nebudem, v tejto poviedke sú mi sympatickejšie kladné postavy. :) A som zvedavá, kedy sa niečo udeje s Brianom a dozvieme sa, čo znamenajú tie sny. :) Ale pokračujem až zajtra.

9 *Emmgirl* | Web | 31. července 2010 v 20:33 | Reagovat

[8]: Tak to jsem ráda, že máš v plánu pokračovat ;) Snad se Ti nebudou znát nějaké části neskutečně trapné a nepřestaneš :D x))

Jinak moc děkuju, vážím si toho. :-)

10 Neliss | E-mail | Web | 1. srpna 2010 v 20:36 | Reagovat

[9]: Neprestanem, už som raz začala, tak budem čítať. Škoda, že sa mi ten ntbk natriasa na kolenách a písmená s ním.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama