Life is Dream [120.díl]

16. dubna 2010 v 20:10 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream
















Srdce se mi zastaví. Nedokáži uvěřit tomu, koho kousek od sebe vidím. Jakmile se vybarví stín tmavé postavy stojící kousek opodál, nemohu uvěřit svým očím. Tohle nemůže být pravda. Ne.. On je kilometry daleko, nemůže tušit, že jsem tady. J-já, teď by se ve mně ani krve nedořezalo. Nechápavě koukám před sebe a doufám, že je to vše jen velmi, velmi detailní podoba. Jsem zmatená. Nikdy jsem se netvářila tak nepřítomně, jako právě teď. Z myšlenek mě dostane až známý hlas. Panebože, je to vážně on. Začínám se bát. Co tu sakra chce?
,,Ahoj kočičko.. Slyšel jsem, že je ten tvůj pasáček sám v Praze a užívá si vážně parádně.. Tušíš to vůbec?'' zasměje se a jde blíž. Couvnu.
,,Co tu sakra děláš, Eriku. My dva jsme uzavřená kapitola.'' snažím se znít vážně a klidně, i když se uvnitř sebe celá klepu. Přiznám se bez mučení, že tohoto bývalého kamaráda se bojím. Vždyť on je takový blázen, že je schopen všeho. A když říkám všeho, myslím to přesně tak. Nic pro něj není dost špatné a hnusné.
,,Mýlíš se. Nedostal jsem to, co jsem chtěl už dávno.''stále má ten vysmívající se podtón v hlase. ,,A dostanu to. Dnes už určitě,Mellanie..''řekne hnusně a hrubě mě chytí za levé předloktí. Ortéza neortéza, neskutečně to bolí. Z úst se mi vydere jen tichý stén.
,,Nech mě sakra na pokoji. My byli jen kamarádi, nikdy nic víc.''kroutím hlavou a snažím se nějak dostat z jeho sevření. Jeho stisk je vážně bolestivý. ,,To ty jsi si to jen blbě vyložil. Už nejsme ani ti přátelé,pokud Ti to nedošlo!'' snažím se říkat klidně a až tak moc nezvyšovat hlas. I když nemluvím zrovna tiše, nemám šanci, že to někdo slyší. Však já si s ním poradím.. Snad.
,,Ale, ale.. Kočička vystrkuje drápky? No tak.. Nedělá ti problém dát tomu tvýmu, tak proč bych to pro dnešek nemohl být já?'' zvedne obočí v otázce. Někoho takhle oplzlého jsem ještě nikdy nepotkala. Vážně! To i ten Max z L.I.X.u byl hodnější.
,,Sakra nech mě. Nechovej se jako ještě větší pako. I když větší už asi neexistuje a nemůžeš jím být.'' pronesu syknutím, a však s pousmáním. Vymaním své zápěstí z jeho pevného sevření a ustoupím. Srdce mi buší a já se jen snažím, aby to vše nebylo poznat. Nejraději bych jak malá holčička utekla se štiplavými slzami. Jenže kam? Jsem nalepená na zbradlí na terase. Těžko se přes něj dostanu do hotelu. Proč já blbá lezla ven? Jenže jak.. Jak se sem dostal?? ,,Proč tu teda jsi? Aby jsi mi dokazoval, že jsi vážně idiot, který mi nerozumí?'' založím si ruce na prsou, stále velmi klidně.
,,Ty mě provokuješ.. To se mi celkem líbí. Jen do toho, to děvky, jako jsi ty dělají..'' odfrkne si a já mu vymrštěním pravé dlaně, udělím pořádnou facku. To to mlasklo.
,,Co si myslíš, že děláš?'' zavrčí a chytne si rudou tvář s pořádným otiskem mých prstů. No, mylsím, že jsou znatelné i prstýnky.
,,Co by.. To, co jsem měla udělat už hodně dávno.'' zavrčím otráveně nazpět. Vzpomenu si, jak přišel když u mě byl Filip. To jsme spolu teprve začínali a on se s Erikem hned porval. Kvůli mě.. Kdyby tu tak byl.. Tedy nechtěla bych,aby se s ním rval. Rozhodně ne. Erik je neskutečný hajzl, který má vždy něco, někoho v záloze. Tolik kumpánů, jako má on snad nikdo jiný nezná. Jen bych se s Filipem vedle sebe/po svém boku cítila lépe. Bohužel tu není. Mrkám rychleji a svůj pohled zabořím do sněhu pod sebou. Vzpomenu si na to, jak má po mé krásné facce obtisklou dlaň a jsem opět usměvavá. On mi to tu nezkazí. To rozhodně ne.. Tedy.. Cítím se divně. Nedokáži to popsat. Bojím se, ale přitom to zatím nevypadá nijak špatně.
,,Ty.. Ještě jednou na mě šáhneš, tak z toho nevyjdeš jen s parádním užitím si.''
,,Moc si věříš..''řeknu a ačkoli mi buší srdce ještě víc, znovu mu dám facku. Nedokáži si představit, že bych měla něco s tímhle individuem. ,,Mimo to si běž za nějakou k*rvou do bordelu. Se mnou nepočítej. A ještě jednou vypustíš z tvý nevymáchaný huby ty svoje směšný kecy, nevyjdeš s tím jen s rudou tváří.''  Nevím, co to do mě vjelo, ale rozhodně sebou neenchám zametat. Vím, že si nedělá srandu, to je na tom to nejhorší.. Ale na to,abych se začínala bát ještě víc je až moc brzy. Dokud se nenaštval tím způsobem, že by na mě nějak skočil, je to dobré.

Několik dalších facek, několik dalších přitahování mě k sobě. A kupa dalšího bránění se. Proti němu nemám šanci. Moc dobře vím, čeho je schopen. Proto se neskutečně bojím. Snažím se to zastírat, ale nejde to. Nejde přestat myslet na to, že jsem se nemilovala s Filipem -klukem,kterého doopravdy miluji a on dloufám cítí so samé ke mně- a mám přijít o to, co celou tu dobu chráním a schovávám pro někoho, s kým to bude vše nezapomenutelný zážitek z pravé a upřímné lásky. Teď se mám z donucení vyspat s někým, koho nenávidím? S někým, kdo je ten nejhnusnější člověk pod sluncem? Měl v plánu znásilnit mě a jen tak zjistit, kde by byla vhodná doba na pomstu? Vždyť já mu nic neudělala. Jen jsem s ním prostě nic mít nechtěla. Jsem zmatená. Nedokáži normálně uvažovat. My byli jen kamarádi. Jen přátelé. A když chtěl něco víc,řekla jsem mu, že ho mám ráda, ale jen jako kamaráda. To nepřenesl přes srdce a od té doby mě nejspíš otravuje a vymýšlí plány, jak mi zničit život. Proč??
,,Tak bejby.. Něco mi dlužíš. A moc dobře víš, co.'' řekne, když má zcela rudou tvář. ,,Nebudem chodit kolem horký kaše, ne. Jsme dospělí lidi a já chci to, co mi patří.'' řekne již zcela netolerantně.
,,Já Ti snad patřím? Trošičku přehozený fakty, nemáš náhodou?'' začnu křičet. Už nemůžu hrát si na klidnou povahu, když se tu jedná o něco, co.. Co nejde řešit s klidnou tváří, jen mávnutím proutku.
Nemůžu věřit tomu, co se tu děje. Přibližuje se a snaží se dostat mé bolerko z ramen. I po všem tom upozorňování se snaží získat to, co mu nepatří a na co nemá nárok? Když je tak blízko, odstrčím ho od sebe a musím říci, že i když je tak hnusně svalnatý, nedělá mi to problém. Chytí mě pevně za ruce, abych se nemohla moc vzpírat. 
A však když nemám volné ruce, musí mi posloužit/stačit nohy. ,,Varovala jsem Tě.''syknu, hned poté, co se chytí za postižené místo. ,,T-Ty, děvkoo..'' zařve a sklání se. Jaké je nejcitlivější místo u klučičí části obyvatelstva? Jednoznačně rozkrok..
Jakmile se trochu uklidní a vzpamatuje, dojde ke mně. Jsem nalepená skoro těsně u zábradlí, takže nemohu jinam. Tentokrát se bojím tak,jako nikdy v životě. Teď jde o něco, co se již nikdy nevrátí a nevyšení mávnutám protku. Nemám kam utéct. Poznamená to nejen mou mysl na celý život. Už nikdy, nikdy nebudu tak čistá, jako doteď.

Nemůžu věřit tomu, co se tu děje. Z mých očí začnou slané slzy hledat cestičky ven. Poté, co se napojí na proud těch ostatních, řinou se podél mách líček a stékají dolů po tváři. Sarkasticky se zasměje a pak jen chytne mou ruku. Ještě surověji, než kdy předtím.

Nemám cílu se dál bránit. Nemám.. Zkrátka to nejde. Nejde předstírat, že mi to nevadí. Já už nikdy nebudu taková, jako před lyžákem. Už nebudu mít pro co žít. Filip mě opustí a já se mu nedivím. Kdo by chtěl holku, která se nevyspala s ním a někdo ji znásilní? Já vím, že by to nebyla moje vina, ale.. Ale co když mu Erik napovídá, to, co celou dobu říká? Odkopne mě a já.. Já se s tím nesrovnám. Proč sakra? Myslela jsem,že nikdy nebudu v téhle hrozné situaci. Nedokáži přesně popsat, jak hrozně se cítím. Nedokáži.  Snaží se Vás ohrabávat něčí slizké pracky a vy se jen bezmocně bráníte.
,,Nech mě!''syknu s rozmazanými očními stíny. ,,Ihned mě pusť, slyšíš?!'' Zasměje se. Znovu tak hnusně, jak ot umí snad jen on. To mu jde vážně dobře.
,,Ale, ale.. Ten Tvůj ochránce tu není? Neboj se, až se vrátím po dnešní noci do Prahy, určitě mu nezapomenu vylíčit vše do detailů. Podrobnosti ho budou zajímat.'' usměje se. ,,A ty už mu budeš těžko vysvětlovat, že jsem Tě sem přijel podle Tebe 'znásilnit'. Přesto, že jsem za Tebou přijel jen kvůli tomu, abych dostal co mi patří.. Jak ubohé, vymýšlet si.''
Couvnu znovu. Tentokrát již naposledy, jelikož za mnou je již studené, kovové zábradlí. Narazím do jedné z tyčí zády, jak jsme vehementně ucukla. Bojím se ho. Bojím se toho, co se stane. Nikdy jsem nečekala, že se mi zhroutí celý svět. Vážně nemůžu popsat pocit, který ve mně přetrvává. Pocit smutnu, zoufalství, bezmoci.. To je jen část. Tu další neumím definovati.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | 16. dubna 2010 v 20:12 | Reagovat

Já vím, já vím.. Přehnané, trapné a já nevím, co ještě.
Neumím psát takovéhle situace, a jelikož je to má první scénka tohoto typu, doufám, že mě omluvíte. Vím, že LiD není již to, co bývalo. Kratší díly, horší kvalita než někde uprostřed povídky a také trapnější dějové nápady.. :(

Prosím názory, co bdue dál atd. :) Děkuji..

2 Aloha-Luna | Web | 17. dubna 2010 v 14:33 | Reagovat

neeee to je v poradku vzdyt si to pekne napsala ale trochu zmatene to bylo ale jen trochu ale jinak mas talent.Me se tenhle dost libil :) LiD je porad to co to byvalo :)

3 *EMOgirlEMO* | 18. dubna 2010 v 20:46 | Reagovat

[2]: Zmateně to zní? Tak to se mi povedlo :D
Záměr byl,aby to bylo přesně tak zmatené,jako by se cítila v tu danou chvíli Mellanie. :))
Děkuju :-)

4 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 18. dubna 2010 v 22:32 | Reagovat

uff :( chudák Mell...snad...nevím, snad se z toho nějak dostane...proč jí nejdou Ann a Marek hledat?...hned mě napadlo, že to může skončit i tím, že Mell spadne dolů..ale to by jí asi zabilo..tak to si raději počkám na pokračování...moc hezké :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama