Life is Dream [121.díl]

30. dubna 2010 v 21:35 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream














Po mé tváři stékají kapičky slz, které si hledají cestičku přes můj obličej. Nedokáži si představit, co přesně se má za chvilku stát. Jak může? J-já.. Nikdy jsem si nemyslela, že by byl schopný něčeho takového.
Bojím se. Neuvěřitelně se bojím. Nenávidím ho.. Nenávidím sebe. Proč jsem sem vůbec chodila a odpojovala se od ostatních? Ještě jsem ke všemu řekla Anie s Markem, že se jdu projít sama na čerstvý vzduch a že až se vrátím, můžeme jít společně. Nečekám, že by sem někdo přišel. Proč já? Příjdu o to, co jsem statečně chránila celou tu dobu. Nechtěla jsem být lacinou dívkou, která by se vyspala s klukem hned, aniž by ho poznala. Proto jsme s Filipem čekali na ten správný čas..
Jenže teď mám prožít své poprvé s někým, kdo byl můj kamarád? S někým, kdo mne chtěl znásilnit už cestou sem? Měl to připravené. a naplánované. Moc dobře věděl, že mne najde tu. Nenávidím ho. Filip mi nikdy neuvěří. Nebudu se mu podívat do očí. Nikomu. Raději bych umřela, než abych cítila hnusné pracky Erika. Toho největšího zmetka.

Nejdou zastavit. Kouřové oční stíny, pracně namalované, se mi roztékají stružkou vytvořenou od slz. Řasenka není voděodolná, takže mi pomalu zabarvuje slzy do černa.
,,Tak na co čekáš? Pokud Tě mám nechat, tak to leda tak pořádně mě nažhavit, bejby.'' jak oplzlé. Nenávidím ho. Tupě zírám před sebe, nevnímajíc okolí. Oči napuchlé a zcela rudé, skleněné od pláče. Nechci... Nechci ztratit člověka, kterého miluji. Brečím, jako želva. Jsem na dně. Vzpomenu si na jeho oči a z mých slzných kanálků se spustí zcela nový příval slaných slz. Myslela jsem si, že už nás nic nerozdělí. Že mám konečně někoho, koho miluji nade vše a kdo miluje mne. Myslela jsem, že mi mou pohádnu již nic nezkazí. Nic.. Mýlila jsem se.
,,Dej ode mně pracky pryč.'' syknu se zavřenými víčky. Nechci vidět, jak vypadám. A však to jediné by se dalo vysvětlit. Kéž by to bylo jen to. Kdybych se tak probudila ze špatného snu. Největší noční můra se však stává skutečností.
,,Mám Tě potrápit ještě víc, než je můj původní plán?'' zavrčí s hnusným, umělým a vysmívajícím se úsměvem. Vyhrožuje? Nemám co ztratit.. Už nic.
,,Horší už to být nemůže.'' vzhlédnu pohled a cítím jen zashlé, z části stále mokré řasy. ,,Věř mi...'' můj nenávistný pohled by mohl zabíjet. Kdyby alespoň omračoval, byla bych nesmírně šťastná.
,,Tak to věř ty mě, čůzo.'' provokativní pomrknutí. ,,Mám Ti to ukázat?'' usměje se. Z posledních sil zvednu svou levou dlaň. Jakmile mu však udělím facku, chytne mé zápěstí v ortéze. Velmi silně a hrubě.
,,Au.. Nech mě.'' syknu. Vsadím se, že kdybych si sundala tu fialovou ortézu, byly by tam náznaky modřin. Přitlačí ,,Au..'' snažím se mu vyrvat. A však bez šance. Nikdy jsem sem neměla jezdit. Kéž bych Erika nikdy, nikdy nepotkala. Teď bych se těšila z konce lyžáku... Zítra už bych byla s Filipem. S tím, kterého miluji. Proč je to tak těžké? Vím, že by mne měl podpořit, pokud mě miluje, ale.. Ale moc dobře vím, že nikdo nechce holku, jako jsem já. Možná mu šlo jen o 'trofej', o holku, kterou by mohl dostat jako první. Ne, takový on není.
Jenže teď mě bude nenávidět. Určitě bude věřit Erikovi, jsem si tím jistá. Udělá všechno proto, aby se mi pomstil. Proto si také smlsne na Filipovi.. Nezmohu se na nic jiného, než na znovu položenou otázku. Proč?

Jakkoli se snažím bránit, vypadá to děsivě. Stále stejně. Nemám proti němu šanci. Nedokáži ze sebe vydat souvislou větu. Zmatek, smutek a.. A Bezbrannost. Nic jiného ve mně nekoluje. Cítím se tak hrozně. Protahuje to, chce mne vidět snad ještě více na dně? Udělal by lépe, kdyby mě zabil. Možná mluvím lehkovážně, ale jaké je násilné přinucení k pohlavnímu styku? Jak se asi cítí znásilněné ženy? To nikdo neví, pokud to nezažije na vlastní kůži. Jenže já Vám neumím popsat, jak se cítím. Hrozně. Neskutečně hrozně. Zatím se nic nestalo, ale je jen otázkou času, kdy přistoupí k samotnému aktu. Za co mě trestáš??
,,Co si o sobě sakra myslíš. Jsi jen obyčejná děvka, tak jsem teď na řadě já. Konečně se tady odstroj, jinak Ti pomůžu a nebudu něžnej!'' křikne vynervovaně. Celou tu dobu se snažím nějak ho vrátit do normálu. Do stádia celkem dobrého kamaráda, jako před lety. Proč jen se lidé mění? Proč k špatnému?
,,Nech mě konečně být. Radši bych umřela, než abych s Tebou něco měla!'' syknu nazpět, naoko ztatečně. Stojím si za svým. Fáze breku, vyplňujíc samotný pláč je ta tam. Neříkám, že uvnitř nejsem stále tak slabá a.. A na samotném konci. Nedokáži to přesně určit. Nedokáži popsat tento pocit, který teď koluje nejen mou myslí. Beru to tak, jak to má být. Naposledy mu řeknu, co cítím. A pokud nepřestaně, moc dobře vím, že neskončí jen tak, nezbyde mi nic jiného, než se pomalu ubíjet uvnitř. Je pravda, že bych byla raději mrtvá, než s ním. Možná by mi poté prokázal službu. Znovu se zapnou mé slzné kanálky.
,,Takhle s ní nemluv!'' vážně jsem se zbláznila. ,,Ihned ji nech napokoji!..'' slyším slova, z jeho úst. Už se mi v mysli neobjevují jen Filipovo oči a rty, nýbrž slyším i jeho hlas. Kéž by tu byl. Kéž bych se probudila a on byl vedle mě. Proč to tak nemůže být?
,,Pchhh.. A co mi uděláš?'' rýpne si a já si říkám, že je to až moc divné. Přeci by ho neslyšel i Erik. ,,Co tu sakra vůbec děláš?'' docvakne mu a otočí se zády ke mně. Zvednu uslzený pohled... T-to není možný. Jak by se sem přeci dostal. Nedomlouvali jsme se, že by se tu objevil. Vždyť jsme se těšili na zítřejší shledání. a.. Já vážně vidím bludy.
Postava, až moc podobná Filipovy. Panebože, to je Filip. Jeho krásná tvář vypadá naštvaně.  Tedy nejen, že vypadá hodně naštvaně. On vážně není nejspíš jen výplod mé fantazie. Doopravdy tu je? Nechápavě pohledem těkám po jeho těle. Párkrát krátce zamrkám.  Ujistí mě však v tom, že je to opravdu on. V okamžik, kdy se napřáhne a milému Erikovi ubalí pořádné pěstí. Stále nechápu, možná proto se nezmohu na nic jiného, než tupé zíraní někam před sebe. Nedokáži nedýchat zrychleně. Vždyť.. Jsem zralá na infarkt. Pokud by mi měřili tlak, ztrhala bych jim stupnici!
,,Ještě jednou se Mellanie dotkneš a urazím Ti pracky!'' vrčí Filip, který se tu pere s Erikem. Bouchne s ním o zeď a drží ho za lem trička či bundy. ,,Říkám Ti, že se ji nikdy.. N-I-K-D-Y.. nedotkneš!'' opakuje s vážným výrazem.
Jeho pohled, jako by zabíjel, takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. On se s ním rve kvůli mě.. Vlastně se nedá říci, že se s ním pere. Jelikož Erik Filipa ani jednou neudeřil.
Nevím proč, ale i když je po všem.. Pláču. Slzy nejdou zastavit a já nechápavě stojím na místě. Jak, jak... Jsem zmatená. Co když se tohle nestalo a já tu jen blouzním? Co když jsem neznámo kde? Co když jsem si to vsugerovala jen kvůli tomu, abych neprožívala tu hnusnou, nucenou chvíli s Erikem?
Rty mám suché a přísahala bych, že teď vypadám jako blázen, který utekl z nejbližšího blázince. Své dlouhé, hnědé -původně upravené- vlasy mám rozcuchané. Rozteklé oční stíny, černé čárky od řasenky, kterou roznášely slzy namíchané černí, mi zdobí bílý obličej. Zamotá se mi hlava a i když se snažím podržet zábradlí, sesouvám se k zemi.. Najednou nevidím nic jiného, než černo-černou tmu, obklopující mě. Copak se to se mnou děje? J-já.. Netuším.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | Web | 30. dubna 2010 v 21:49 | Reagovat

Celé LiD jsem zkazila. :'( Ta zápletka tam zkrátka neměla být. JE to přehnané a trapné. (Zmatené je to schválně, protože ona se tak cítí.)

Celé LiD je děsné. Začátek úplně, ale jediný dobrý díl je snad kolem toho 111. :( Proč já to vždycky musím zkazit ještě víc??

2 Karrot | Web | 30. dubna 2010 v 22:02 | Reagovat

Je to moc dobrý! Sice sem nečetla zatím další díly, ale líbí se mi to.

A tak mě napadá, nechceš spřátelit? :))

3 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 30. dubna 2010 v 22:03 | Reagovat

[1]: nic si nezkazila...já na tenhle dílek čekala jako na jihlách a líbil se mi..páni...přijel Filip..."můj" zachránce..ach..chci dáááál :p

4 *EMOgirlEMO* | 30. dubna 2010 v 22:16 | Reagovat

[2]: Páni, moc pro mě znamená, že jsi si to přečetla. x) Moc ráda spřátelím ;)

5 *EMOgirlEMO* | 30. dubna 2010 v 22:16 | Reagovat

[3]: Zlatí, to jsem moc ráda! :) Bála jsem se, že se Ti to nebude líbit, protože je to takové.. divné podle mě. x)

Moc děkuju! No, moc se ještě neraduj. JE zmatená, že.. :D :P

6 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 30. dubna 2010 v 22:58 | Reagovat

[5]: vidím, že je zmatená,..ale polibky od Filípka jí z té zmatenosti proberou a bude zase tip-top :D :P hihi

7 *EMOgirlEMO* | Web | 30. dubna 2010 v 23:08 | Reagovat

[6]: :D:D:D Jistě, polibky od Filípka bych brala i já. :D :P:P *andílek*

8 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 1. května 2010 v 10:41 | Reagovat

[7]:;)..já bych momentálně brala i polibky od toho mého miláčka, ale nemůžu za ním jet, protože mě dneska čeká docela hezký fofr s učením...bleeeh...nesnáším, když začne to otrasné zkouškové..bleh

9 *EgE* z mobilu | 1. května 2010 v 10:47 | Reagovat

[8]: Přesně chápu, mě toho dnes taky ceka kopec sesitu a učebnic :/

10 Nariel Crash | Web | 1. května 2010 v 19:38 | Reagovat

[1]: Páni nezdáse mi že jsi to pokazila...
Sice jsem nečetla těch 120. dílů předtím..
Ale i takhle mě to vtáhlo do děje..
A je mi úplně jedno kde je kraj, jako jestli si to jen představuje, nebo je realita úplně jiná..
Pěkně se to četlo a basta...šikulka:-)

11 *EMOgirlEMO* | Web | 1. května 2010 v 21:03 | Reagovat

[10]: Páni, děkuju! :)) Moc, moc díky!! x) Moc jsi mě tím potěšila ;)

12 Standík | E-mail | Web | 12. října 2011 v 22:04 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama