Life is Dream [123.díl]

4. května 2010 v 23:31 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream













,,Cože? Filipe, uvědomuješ si ty vůbec, že bez Tebe by to bylo úplně jinak? Kdyby se to vážně stalo, nedokázala bych se přes to jen tak přenést. Nikdy bych se Ti nemohla podívat do očí.. Už nikdy.'' zakroutím hlavou, abych podtrhla vážnost svých slov. Jakmil znovu ucítím ty štiplavé kapičky slzl, odvrátím pohled na opačnou stranu od něj. Nedokážu se ani po tom všem podívat svému zachráni so očí. Prý se nic nestalo, ale mám divný pocit. Jako bych mu ubližovala, aniž bych o tom věděla. Kdybych tak dokázala určit, jak se Filip cítí. Kdybych jen věděla, co přesně cítí.
,,To neříkej... Donutil bych Tě, lásko.'' s pousmání se snaží nějak odlehčit situaci. Přišoupne se ke mně blíž a já ucítím jeho -s porovnání s tou mou- příjemně teplou, nornálně spíše studenou kůži. Skousnu si nenápadně spodní ret a rozeženu poslední slzy, tlačící se ven. Položím si hlavu o jeho pravé rameno a nechám se obejmout. 

Celou dobu se jen tak povalujeme v posteli. Uslyším klapnutí dveří a zpozorním. Že by se vrátili rodiče? Prý někde byli. Netuším tedy kde, ale to se snad dozvím. Jsem nervózní a nevím, jak se nejen k Filipovi chovat.  Nějak to nejde vrátit se do stádia, ve kterém jsme skončili. Usmířili jsme se, to dokazuje naše vzájemná blízkost, ale jak se k němu mám sama z ničeho nic přitulit a ochutnat tak jeho vábivé rty. Jako by mezi námi byla nějaká neurčitá zábrana. Tedy alespoň z mojí strany. Bojím se toho, co bude následovat. Copak jsme se od sebe nějak vzdálili? Našel si někoho? Ne, to nejspíš ne. Přeci by nejezdil za mnou, kdyby si našel někoho jiného.
Slyším tiché ťukání na dveře od mého pokoje. Filip se pousměje a slyšitelně, velmi příjemný hlasem zvolá ,,dále''. Trochu se nadzvednu a s mírným pousmáním se nadzvednu z Filipovy hrudi. Cítím se tak nějak divně. Vážně. Nevím, jestli to patří k tomu, co se včera málem seběhlo a odehrálo, nebo.. Ne, já ho miluju. A nebudu riskovat to, že se nějak odcizíme. Nemůžu to dopustit. Hned jak budeme zase sami, musím si s ním promluvit. Potřebuji vědět, jak to všechno je a.. Doufám, že ze mě necítí odtažitost. A pokud ano, tak doufám v to, že chápe důvod. Jsem otřesená, možná proto jsem tak divná a.. A zcela jiná.
,,Srdíčko..'' vydechne obměkčeně maminka a ihned k nám přijde. Taťka není nijak pozadu, takže ji hned následuje. Posadí se na křeslo vedle hned, jak mne s mačkáním objímá. To oni oba. ,,Zlatíčko, měli jsme o Tebe takový strach!'' se slzami na krajíčku přiznává mamina. Obejmu ji pevněji. Nejsem schopná slova. Ne před nimi. Copak jim můžu říct, že bych si za to mohla sama? Že jsem měla ztřeštěný nápad jít se projít uprostěd noci před hotel, kde nebylo ani živáčka? Nevím, co mám říkat, možná proto  se ujmou slova oni.
,,Holčičko, všechno je zařízené. Byli jsme na policii, už Tě nebude nikdy otravovat.'' pohladí mě po vlasech taťka a Filip se -tedy ještě před tím, než se tak stalo- posadil do sedu a trochu se ode mě oddálil.
Počkat, na policii? Vykuleně se podívám z tatínka na maminku a z té na Filipa vedle. ,,Nejprve si Filip myslel, že bude stačit, když ho pořádně zmlátil, ale taťka si trval na svém.'' vysvětlí mamina a já přikývnu. ,,Bude to tak nejlepší.'' přitaká Filip společně s mým starostlivým taťkou. Nemyslela jsem, že z toho bude něco takového. I když z druhé strany je dobře, že už to nikdy na žádnou bezbranou dívku nebude zkoušet. Měla bych být ráda. Nevím, proč se obávám něčeho, co se nemůže opakovat. Vím, že mi bude trvat déle, než se s tím zcela vyrovnám, ale už se cítím mnohem lépe.
Na chvilku je opustím a dojdu do koupelny, kde se osprchuji. Smyji ze sebe všechny ty hrozné pocity, které mě tíží. Pročistím si hlavu. Pootevřu okno, aby do koupely proudil trochu svěží vzduch. Když ucítím vůni lívanců, mhned si dám dohromady dvě a dvě. Mamka nejspíš využila chvíle, aby do mě dostala nějaké jídlo. Převléknu se do připraveného oblečení. Jelikož je venku krásně a svítí jarní sluníčko, zvolila jsem jen krátké, džínové kraťásky společně se sandály na ploché podrážce. Na vrchní polovinu těla jsem oblékla bílé tílko a celkovému domácímu outfitu dala trochu šťávu hodícími se doplňky. Samozřejmě se nechystám dnes nikam ven, ale jelikož je příjemě a v domě teplo,  mohu si dovolit trochu odlehčit veškeré oblečení.
Jakmile se vrátím, čeká na mě připravená snídaně v posteli. Pousměji se a aby se nic neřeklo, párkrát si kousnu. Musím říci, že lívance s brusinkovým džemem jsou úžasné. Filip jako první pošeptáním mi do ouška ohodnotil mé oblečení a jak jinak, než kladně. Prý mi to strašně sluší. Políbil mě na tvář, před rodiči se nic víc nehodí a společně jsme ztrávili snídani u mě v pokoji. 

Moc dobře všichni tři vědí, že toho asi vážně moc nenamluvím, proto mě rodiče již nechávají samotnou ve společnosti Filipa. Tedy ještě před tím nás maminka přemlouvá, abychom zašli dolů na kuchtící se oběd. Filip prý jedl až až a jelikož mi stále není zrovna nejlépe, nemám vůbec chuť a ani hlad, po tí snídani již vůbec ne.
Bojím se toho, co má na srdci. Za tu dobu už na něm poznám, že něco není v pořádku. Nervózně polknu a vzhlédnu pohledem k němu. Dívá se na mě z části utrápeně. Teď přijde znovu rozchod? Netušila jsem, že až se vrátím, nic nebude růžovější, lepší a hezčí. Tak, jako ze začátku. Přitom jsem čekala jen lepší věci. Celý ten týden, ztráveném na lyžáku se školou jsem se nesmírně těšila na něj. Na jeho doteky, rty, oči.. Vždyť jsme si den co den volali a nezdál se divný. Jenže teď mi přijde tak.. Já nevím, možná mi to jen přijde a já si nalhávám něco jiného, ale..
Nechápavě pozvedne obočí.
,,Pokud se se mnou chceš rozejít, tak Ti nebráním.'' vydám ze sebe neslyšitelně. Bylo to tak tiše, jen kvůli tomu, že se bojím, aby se mi v polovině nezlomil hlas. Moc dobře se znám. Ucítím v koutku pravého oka vodičku. Ach ne. Rozeženu ji za pomoci rychlého mrkání. Nervózně si koušu spodní ret. Znovu, ještě nervózněji, zvednu pohled směrem k němu. Udiveně mě pozoruje. Jeho oči jsou rozšířené a z části vykuleně na mě koukají. Ta chvilka čekání, na jeho reakci mi připadá věčná. Srdce mi buší tak, jako by snad mělo vyskočit z hrudního koše. Naštěstí se tak nestalo a po chvíli pomalu s údivem a zajiskřením v očích zvedá koutky svých rtů do podivného úsměvu.
,,Mellanie, vím, že Ti nejspíš příjdu divný, ale.. Ale bojím se, že kdybych momentálně něco zkusil, mohla by jsi se cítit špatně.'' zrůžový a já rudnu. Podezírám ho tu a on při tom myslí na mé dobro. Na to, jak bych se cítila já.. Znovu si přisedne ke mně na postel a tentokrát jsem já ta, která se bez dalšího rozmýšlení přišoupne k němu. Zabořím hlavu do jeho náruče a když se pohotově zasměje, všechno co mě tíží, jako by se roztříštilo na neškodné kousíčky. Pomalu se se mnou uklidňujíc mě začne houpat velmi opatrně a příjemně ze strany na stranu.
,,Miluju Tě.'' vzhlédnu pohled, se znovu mírně uslzenýma očima a nechám se políbit. Jeho rty jsou příjemně teplé a hřejivé. ,,Já Tebe..'' zašeptá a nechá se mnou stáhnout do lehu. Pozice nade mnou je pro něj značně nevýhodná, jelikož se musí opírat dlaněmi o prostěradlo/matraci vedle mého těla, aby mě nepřilehl. Takže nemůže hladit mé nedočkavé tělo pokryté husinou. Má pokožka touží po každičkém doteku. Po každičkém polibku či otření jeho rtů o ty mé. Naše polibky jsou z části chtivé, romantické a plné vzájemné touhy po tom druhém..  Teď si připadám již z části ve starých kolejích. Ano, jako bych zapomněla na to, co se včera událo a znovu jsem jen a on. My.


Nebe se zatáhlo a pomalu, ale jistě se začíná zbarvovat do tmavých odstínů modré či namodralé barvy. Společně s Filipem si vystačíme úplně sami. Není zapotřebí zapínat televizi či pouštět hudební stanici/kanál. Jsem zase s ním,  to je to, co mi tak moc chybělo. Přesně před lyžákem jsme mu oficiálně odpustila a během pobytu na horách jsem zjistila, že vlastně nebylo proč. Dnes jsme se dostali i k téhle věci a zabrouzdali k tomuto tématu. Omlouvala jsem se mu za to, že jsem mu nevěřila a tím nás rozdělila na několik týdnů či nějaký měsíc a půl. Samozřejmě mě ujišťoval, že nestojí o omluvu, jelikož je to jeho chyba a tak dále. Známe ho snad všichni, za tu dobu, co jsme my dva spolu.  Vždycky všechno bere na sebe. Stále mi opakoval, že nebýt jeho a toho úletu s Terezou na té Kubovo maturitní oslavě tehdy v L.I.X.u, neměla bych proč se s ním rozcházet. Jsem ráda, že to bere takhle.  Jelikož já si začínala myslet, že jsem paranoidní a přehnala jsem to. Ale teď mě znovu ujistil v tom, že jsem měla právo na takovou reakci. A vlastně měla. Alespoň si to znovu nalhávám, protože se nechci cítit ještě hůř, než jak se cítím teď.  Vždyť jak by jste reagovali vy, kdyby jste viděli svého kluka, kterého milujete, líbat se s jeho ex? Myslím, že nějak podobně, jako já.. Jsem tak ráda, že je to vše za námi. Jsem nesmírně šťastná, že jsem se tehdy za pomoci Dejva a Matěje opila a Filip se o mě postaral. Protože nebýt tohoto okamžiku, asi bych  nikdy neuvažovala o tom, že bychom spolu ještě někdy mohli být. A vlastně také vděčím tomu, co se odehrávalo poté.
Vyruší nás něčí klepání. Zarazím se a rychle se přmeístím do sedu. Filip mě následuje a pro jistotu se raději znovu trochu vzdálí. Ale stále je v posteli se mnou. Samozřejmě zcela oblečen, tak jako já. Nemysleli jste si, že.. My dva.. Dobře, moc se do toho zakecávám/zamotávám a nejspíš začínám rudnout, i když není proč.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | 4. května 2010 v 23:34 | Reagovat

Takže jsem Vám sepsala v rychlosti další, vcelku trapný díl. Doufám, že mě nezabijete za to protahování. :D Ale nějak se s LiD nechci rozloučit. x))
Nebojte, v příštím díle už ukončím alespoň tenhle den, slibuju! :D ;)

Jinak doufám, že se bude v mezích normy líbit. :)
Btw: Pomalu jsem se dostala až k dobré délce, nemyslíte? :D Se vracéím do starých kolejí, kdy mi LiD celkem šlo :D :) *zaťukává to*

2 Nariel Crash | Web | 5. května 2010 v 9:49 | Reagovat

[1]: Musím říct že ikdyž jsi měla nějaké problémy s můzou či nápadem..Dobře jsi to zpracovala....Je to takový skoro konec na který všichni čekají a uroní pár slz...
Neříkej že ti to nejde..píšeš dobře..Jde se do toho vžít a cítít tu situaci která probíhá..to každý neumí..
A délka mi rozhodně nevadí...(ráda čtu, ale někteří návštěvníci když je to moc dlouhé tak to nečtou:-(Což mi vadí..)
Už zase blbě odbíhám:-D To jsem celá já..
Těším se na poslední díl a jak to všechno ukončíš, věřím že po tak dlouhé době se nemůžeš rozloučit, ale všechno jednou skončí...Začneš pak z něčím jiným:-D

3 A. Takayo Aki de´Corvin | Web | 5. května 2010 v 16:30 | Reagovat

A to furt meleš, že ti to nejde. Já tě snad zabiju.

4 *EgE* z mobilu | 5. května 2010 v 17:32 | Reagovat

[3]: Jenže já jsem se bavila o GoF.. :D

5 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 5. května 2010 v 18:15 | Reagovat

[1]: no, hezky si to napsala...oni dva jsou mí miláčci :p...a nekecej pořád, že špatně píšeš..protože je to skvělé :)..a mě nevadí, že je LiD tak dlouhé..alespoň je co číst a nemusím se rozloučit s Filipem a Mell :p hihi..těším se na další dílek :)

6 *EMOgirlEMO* | 5. května 2010 v 20:17 | Reagovat

[2]: Děkuju, moc si mě potěšila :)

[5]: Díky, zlato. :) Moc moc děkuju ;) Jsem ráda, že jsou tvými miláčky. :D

7 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 5. května 2010 v 21:46 | Reagovat

[6]:není zač..jó to jsou, oni jsou tak sladcí...uff...se vžívám do všeho, hlavně když jsou spolu a cukrují se..to se moc hezky čte :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama