Life is Dream [127.díl]

13. května 2010 v 23:51 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream













Na popud usmívajícího se Kuby a poté i radostně vypadající většiny přítomných u našeho stolu, přeci jen zvědavě prozkoumávám okolí za sebou. Sedím zády k parketu, na kterém zrovna tančí nespočet zamilovaných párů, takže vážně nechápu, co je někde za mnou tak učarovalo. Martina už to zjevně nevydrží a pobídne mě, abych se porozhlédla ještě jednou a detailně.
Vážně.. v přeplněném parketu lidmi přeci jen zahlédnu něco, co by mne mělo zajímat. Nevěřím svým očím. Vidím něco -spíše někoho- pro mě velmi zajímavého. Zaskočí mě nejen jeho přítomnost, ale i drobnost, rýsující se za jeho zády. Tohle jsem vážně nečekala. Panebože.. Nemá být někde jinde a zařizovat si věci ohledně vysoké?
Stojí mezi tančícími dvojicemi na parketě. V ruce má kytici rudých růží.. Přesně takovou, jakou mi tehdy poslal po Martině. Tu, kterou jsem nechala uvadnout. Vím, že květiny za mé city k němu nemohly, ale přeci jen jsem tehdy neměla sílu pomyslet na fakt, že jsou od něj.
S pootevřenými ústy vstanu. Ještě předtím však tedy párkrát nedůvěřivě zamrkám. Já mám halucinace, jediné možné vysvětlení. Mám vidiny, jelikož bych ho tak ráda měla u sebe. Tak ráda bych ho cítila tak blízko svému tělu.
,,To ho tam takhle necháš čekat? Musí být jak na trní a pochybovat, jestli ho vidíš ráda..'' pousměje se Anie se psím pohledem. Oni o tom věděli. Proto se celou dobu tak uculují. Kuba s Anie, Marek s Martinou i Mates, Dejv a Jenny. Žádné zařizování ohledně ČVUT se nekonalo. Proč me tedy celou tu dobu přesvědčovali o tom, že ho uvidím až zítra? Musím jim připadat komicky a vážně zmateně. Zvednu se tedy a mé kroky směřují k němu.
Obejme mě a spojí naše rty v letmý, ale přesto krásný polibek. V břiše mi létají motýlci. Přesně, jako poprvé. Teď už se však nemusím bát toho, že by to bral jen jako úlet. To je ten rozdíl, uklidňujíc mé já.
,,Už jsem myslel, že si pro Tebe budu muset dojít.'' zašeptá se smíchem před mými rty. Cítím jeho svěží a příjemný dech. Vážně, jako bychom byli úplně sami. Začne se se mnou pohupovat do rytmu začínající písničky.
''Ruku mi dej, já vím že ve snu o tobě sním...potajmu. Jsi neviná. Mé slunce v mračnu, co pomalu vychází. Povídej, jak vnímáš ticho. A tvůj cit může být jenom lež. Akorát...'' Písnička se pomalu táhne. Obvykle nemám ráda písničky, které jsou stále ve stejné melodii, ale v tuhle chvíli mi to nevadí a abych se přiznala, je mi absolutně jedno, co hrají. Hlavně, že ho mám u sebe.
''Akorát chci dál být tím, co chceš. Akorát chci jít tam kam ty jdeš. Přiznávám, že neumím prohrát... ...Ať mi síly nedojdou. Abych mohl zůstat tím, kým jsem. Abych mohl snít, že půjdem ven. Neříkej ne, nevnímám.'' další akordy a melodie vytvářená po úderech na piánu. Samozřejmě se nejedná o živou hudbu, ale i z reproduktorů je tu ta správná atmosféra.
''Abych mohl být jen, tím kým jsem. Abych mohl snít, že nejsi sen. Neříkej ne, nevnímám. Srdce mý jde za tebou. Srdce mý jde za tebou.'' Mačká mě k sobě. Vzdalujeme se, abychom nebyli hnedka první a tím se vyhli zvědavým pohledům ostatních. Našli jsme si místečko hezky mezi lidmi, takže si nás nikdo jiný nevšímá. Každý je zabraný do svého dění. Políbí mě a já si ho držím u sebe pažemi obtočených kolem jeho krku. Kytku drží stále on, ale jelikož mě objímá kolem pasu, je to to vedlejší.

Vážně jediné, co vnímám je jeho blízkost a společnost. Nikdy bych neřekla, že nám to vydrží tak dlouho. Zprvu jsem si říkala, že je vše ztracené. Když jsem se mu poprvé odhodlala na chatu napsat, nezněl moc šťastně, ale přesto tu se mnou teď je. Všechno má svou podstatu, teď si tím jsme jistá. Jenže zrovna já a on dohromady? To jsem vlastně nikdy nečekala a nedoufala v to. Možná proto se tak stalo.
,,Tak moc jsem se na Tebe těšil. Promiň, že museli lhát.'' pousměje se omluvně. Nechápu, ale já se nezlobím. Ještě aby jo. Sice netuším, proč to udělal, ale musí to mít pádný důvod. Martina by na něco nepřípustného nekývla, na to ji znám už celkem dobře. Vdechuji spokojeně jeho vůni. Tak mi chyběl.
,,Já na Tebe taky.. Jinak proč vlastně vůbec museli?'' ptám se, když se řeč ztočila k tomu dnešnímu výstupu, s pozvednutým obočím, když si položím hlavu na jeho rameno. Střídá se již několikátá písnička, ale nám je to jedno. Páry se sice střídají, ale copak by jsme se měli přizpůsobovat? Takhle nám to vyhovuje.
,,To je překvapení, pokud budeš mít zájem.'' políbí mě do vlasů. Co má asi zalubem? Vážně mě nic nenapadá, ale možná bychom si mohli udělat hezký večer. Třeba by chtěl přespat u mě.
,,Pokud to bude znít lákavě, neodmítnu.'' našpulím rty a on je bezmyšlenkovitě zakreje svými. ,,Tebe bych už asi neměla ani to srdce odmítnout.'' poupravím s úsměvem, jelikož vydechnu do jeho sametově hebhých rtů. Ach, kdyby mě nedržel, upadla bych. Vážně se mi podlamují kolena ještě teď. Jsem zamilovaná snad mnohem více, než předtím.
,,Tak to doufám bude něco lákavého a neodmítnutelného. Dal jsem si záležet...'' hraje si s mým spodním rtem a mluví tak těsně u mě, že se začínám třást. Nejsem si vědoma toho, co se mnou jeho přítomnost dělá. Nikdy jsem si toho nevšimla. Když skončí i tato písnička, na chvíli se ode mně odtáhne a podává mi tu krásně uvázanou kytici. Chvíli na ni jen tak koukám a když mi ji jemně vtiskne do dlaně, musím se zasmát.
,,Promiň, dneska mi to všechno dochází nějak pomalu.'' přikývnu nesměle. ,,Ta je vážně pro mě?'' jak inteligentní otázka. Přikývne a chytí si mě pod prsy.,,Je krásná, děkuju.'' políbím ho krátce. Avšak spojení našich rtů prodlouží tím, že mě chytne za šíji a tím si mě jemně tiskne blíž k sobě. Je to trochu divné, ale nedokáži Vám přesně popsat tu atmosféru mezi námi. Zní to nudně, ale když je člověk blíže u milované osoby, nezmůže se vlastně ani na pořádnou větu. Vidíte, jak nelogicky Vám to tu vyprávím a popisuji? Nejde to přesněji popsat.

Po nějaké době jsme si přisedli k ostatním. Kuba se stále uculuje na Filipa. Že by měl vážně v plánu něco o čem nevím zase jen já? Nebo spíše něco, co ví jen jeho nejlepší kamarád? Netuším a ani mě to teď netíží. Spokojeně si vychutnávám jeho blízkost.. Vážně mi chyběl. Sálá z něj energie a příjemný klid. Tohle mi chybělo. Přitulit se. Dobře, nic nepřeháním, jelikož nejsme sami, ale.. Ale i tak mi stačí jen jeho přítmnost.
,,Takže jak jste se u moře měly?'' optá se, s paží kolem mých ramen. Dává pozor na svou opatrnost. Jako bych snad byla z porcelánu.  Usrkne si svého nápoje. Gentlemansky hlídá, jestli mám stále dost svého pití. Když zjišťuje, že ano, klidně mě hladí po holém rameni.
,,Ukázkově.'' mrkne na něj Anie, která sedí Kubovi na klíně. Jsou spolu tak roztomilí. Hodí se k sobě. To jsem věděla už dávno. Od první chvíle, co mi Kubu Filip představil. Dejv se věnuje Jenny, která mu něcovypráví. Nejspíš ho na ni přitahuje to, že se hned nenechá oblbnout. Není jako Simona - nejlepší kamarádka Terezy a k tomu ještě bývalka Dejva.
,,Tak to je víc než dobře. Nikdo si nic nedovoloval?'' pozvedne zvědavě obočí. Musím se smát. Mlasknu mu pusu na tvář a zakroutím hlavou. Spokojeně se nastaví tak, že další letmá pusa na tvář dopadne již trochu jinak. Poté stejně vyčkává na odpověď Ann.
,,Jistě, že ne. Tedy vlastně ano, ale Mell jim statečně odolávala.'' pomrknutí, které bylo směřováno hlavně k Fífovi. Pousměji se a doplním ji.
,,A Anie samozřejmě také. Hlídala jsem Ti ji.'' usměji se na Kubu, který se zasměje. Myslím, že to věděl, ale přeci jenom to musím potvrdit, že.
Dále společně vyprávíme několik dalších zážitků z letošní dovolené ztrávené na Španělském ostrově Mallorca. Mnohým se může zdát výběr zcela proti jeho gustu, ale musím Vás ujistit, že lepší, luxusnější a čistější hotely nenajdete snad nikde jinde, než ve Španělsku. Španělé, Italové a další podobně založené národy jsou vážně čistotní, co se týče turistických center. Samozřejěm to berte obrazně. Vždy se najde vesměs v jakékoli zemi alepsoň jeden čistý a luxusně zažízený hotel.
Zmínily jsme se například o tom, jak jsme vyrazily společně do aquaparku. Tolik tobogánů a všelijakých skluzavek jsem pohromadě vážně neviděla. Kam se na tento vodní park hrabou ostatní. Na atrakcích jsme se dostatečně vyblbly, ještě teď se musíme smát, při vybavení podobných, vcelku velmi komických situací.

Jelikož jsem dala vědět rodičům, že dnes přespím u Filipa, nemusím se tím již zaobírat. Původně mě napadlo, že by jsme si udělali hezký večer u nás, ale když zmínil, že se nemusím nijak stydět -ano, ale i přesto, že se s jeho rodiči znám již vcelku dobře (jsou strašně milí, hodní a příjemní), je mi trapně přespávat u nich-, jelikož jsou jeho rodiče někde pracovně a Martina má jít k Markovi -ano, krásně se to spárovalo, že..- a což znamená volný dům.. Přeci jen jsem se nechala přemluvit. Je mi jedno, kde budeme, hlavní je, že budeme spolu. Nejspíš se Vám zdá atmosféra nějak moc rychlě měnící se, ale celou tu dobu se k sobě vlastně tiskneme. A jelikož chceme zbytek večera ztrávit jen my dva, je vcelku jisté, že odcházíme brzy.
Chvíli se jen tak líbáme, když společně tančíme, spíše ploužíme na velmi pomalý song. S ostatními jsme se již rozloučili, takže se poté jen nenápadně vytratíme ven. Tahle situace mi připomíná až moc dobře jednu velmi podobnou. V mysli mi vyběhne jediný okamžik..
Hypnotizuji svým pohledem kapičku krve na jeho spodním, mírně rozseklém rtu. Papírovým kapesníčkem, který jsem si připravila jej setřu. Nechápu, proč se kvůli mě porval. Vždyť pro něj už dávno nic neznamenám. Má Terezku. Já byla jen zpestření těch několika měsíců, co s ní nebyl. Dívá se pozorně do mých očí těmi svými, šedo-zelenými. Cítím potřebu znovu ho cítit u sebe. Znovu jej obejmout. Překonat vzdálenost mezi námi na tu nejmenší.. být u něj nejblíž jak jen to bude možné.  Kapička slané vody steče z koutku mého oka a razí si cestičku po tváři. Nedokáži to zastavit. Břibližuje se. Neoddálím se, jelikož mě mé tělo neposlouchá. Rozum, jako by přestal fungovat a hloupost ovládala mé myšlení..
Projede mnou nepopsatelný pocit. Pocit touhy, chtíče.. A nekonečné lásky. Ta intimně tmavá předchodbička v klubu je mi vážně až moc povědomá. Tady jsme se usmířili a pak naše kroky směřovali právě k němu domů. Něžně mapuje mé rty těmi svými. Pomalu couvá, následuji ho. Myslím, že ta pravá atmosféra se k nám teprve dostává. Prostupuje naším životem už tak dlouho, ale vážně nikdy to nebylo až takhle znatelné na první pohled. To je co říci. Vždy to bylo vzájemné, ale dnešek.. Dnešek je zcela jiný. Úplně jiný..
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | Web | 13. května 2010 v 23:53 | Reagovat

Až takhle pozdě, ale přece. :) Před chvílí jsem se vrátila, teď to dopsala a i když nejsem spokojená (bohužel :(), dávám to sem.

2 Nariel Crash | Web | 14. května 2010 v 9:12 | Reagovat

[1]: Náhodou, jsem se do to krásně vžila..Tolik pocitů mi vlilo krev do žil..
Moc dobré a happy..

3 Karr ♥ | Web | 14. května 2010 v 15:57 | Reagovat

Nechápu, proč si k sobě tak kritická!
Vždyť je to krásný!
Moc hezky se to čte :))

4 *EMOgirlEMO* | 14. května 2010 v 19:53 | Reagovat

[2]:,[3]:: Moc děkuju, holky. :) Sice se mi to nezdá, ale vážně děkuju! :))

5 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 14. května 2010 v 20:51 | Reagovat

dokonalost zlato :)
nádherný dílek, já jsem si myslela, že tam bude Fífa :) hihi
jinak už se nevím dočkat pokračování :p ;)

6 mil01 | 15. května 2010 v 1:12 | Reagovat

Boze tak uz sem to docetla az sem!! buu. :-)
Ja chciii pokracovani zas v tom nejlepsim utle ach jo. :-)

7 *EMOgirlEMO* | 15. května 2010 v 16:25 | Reagovat

[5]: Děkuji :))

[6]: Jsem ráda, že se líbí :) Páni, abych pravdu řekla, nečekala jsem, že to dobrovolně dočteš :D Moc si toho cením, vážně děkuju! :)

8 mil01 | 15. května 2010 v 23:42 | Reagovat

Ja jsem maniak to nevis?? Jinak musim rict, ze se v tom psani lepsis a lepsis vazne!! Ale hlavne prosim napis kdy bude dalsi dilek. :-) Jsem hrooozne zvedava jestli bude to milovani nebo ne. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama