Life is Dream [128.díl]

16. května 2010 v 23:08 | *EMOgirlEMO* |  » Life is Dream
Tak k tomuto dílu Vám musím něco napsat. Omlouvám se za dlouhé čekání, ale tento díl mi dal vážně zabrat. :-) Doufám, že to za to čekání stálo. Je to má první zkušenost s psaním podobné scény, takže to berte v úvahu, prosím. :)

Také bych chtěla tento díl věnovat Mimi, pokud to ještě čteš. :) Děkuji Ti za krásné, dlouhé komentáře, které mě vždy hnaly vpřed a pomáhaly mi. :-) Jsem Ti vážně vděčná! :) A  nejen za psaní Jane. ;)
Příjemné čtení Všem! :-)















Jakmile jsme se dostali večerní, krásně osvícenou Prahou k Filipově domu, veškeré pocity se zdvojnásobují, né-li nekolikrát znásobují. Vážně nemohu uvěřit tomu, že se ta krásná, příjemná atmosféra přeměnila ještě k tomu na úžasně romantickou. Krásný letní večer. Nebe zdobí stovky zářících hvězd. Už tolikrát jsem se zmiňovala, jak mě noční obloha fazcinuje, ale nemohu to opomenout ani tentokrát. Vše je hezčí, fazcinující.
Každá hvězda svítí pro někoho. Věřím tomu. Každičký člověk na Zemi má svou hvězdu, která svítí jen a jen pro něj.
Ať už se jedná o Večernici, hvězdu vévodící všem, či nějaké jiné drobnější.. Všechny zapadají do jednoho celku a utvářejí nejen tu krásnou atmosféru kolem nás. Tohle zkrátka ke světu jako takovému patří. Tmavě modré nebe, bez mráčků. Tisíce jiskřících hvězd.
Říká se, že pokud vidíte padající hvězdu, máte právo přát si přání. Nikdy jsem ji neviděla, ale přesto se můj sen uskutečnil.. Mám svou milující rodinu, Lucinku v srdíčku navždy, novou fenku někdy dosti podobnou naší milované Lucinečce (nikdy už sice nedocílím toho, abych s ní opět byla a mohla ji pohladit po hebké srsti.., ale se mnou žije pořád) a také milujícího kluka. Nezapomenu ani na své opravdové přátele, které jsem získala proplouváním svým dosavadním životem.
Cítím kapičky, deroucí se ven na povrch z mého oka. Život je těžký. Někdy se zdá být zcela neférový a nepochopitelný, ale každá situace má svou podstatu. Takhle jsem to nebrala, když jsem o ni přišla. Ale jak se člověk může vyrovnat o ztrátu milovaného tvorečka? Nijak. Čas rány zacelí, ale nikdy jej nezahoní úplně. Když vzpomínám, pláču. Ale to je přeci důkaz pravé lásky. Lásky, která neskončí ani když bude jen jeden. Obstojí zcela vše, věčně té nejtragičtější události, která dotyčné rozdělí.
Přitisknu se k němu. Kdyby jen tušil, co pro mě udělal. S čím mi pomohl. Dokázal za pár týdnů to, co se jiným nepovedlo za třičtvrtě roku od té tragické události, teď již skoro před dvěma lety. Zvládl mi pomoci dostat se z nejtěžších chvíl mého života. Dokázal, že on je tím pravým. Mým princem na bílém koni, z pohádky života.

Okamžitě si mě opatrně a velmi jemně přitáhl k sobě. Hladí mě po holé paži. Alepsoň do té doby, než  se k němu přiblížím. Hladově mě políbil na rozpálené rty a svůj jazyk hbitě proplétá s mým. Myslím, že dnešek je v určitých věcech vážně zcela jiný a nepopsatelný. Dosud jsem nic takového nezažila. Možná proto cítím v podbřišku zcela divný, avšak příjemný pocit vzrušení. Pocit, doprovázejíc statisíce, spíše miliony motýlích třepotajících křídel.
Tolika pocitů, které jsem nikdy nevnímala a nedávala jim možnost vykouknout/vyplout na povrch. Přidržuje mě tak blizoučko u sebe, že nemám možnost roztávat pod jeho dotyky. Nemluvím o tom, jak mě jeho polibky rozněžňují a co vše se mnou dělá jen jeho blízkost. Slastně vydechnu do jeho teď již pootevřených rtů. Pousměje se, ale nerozpojí tím naše vzájemně si hrající ústa. Jen mě jemně nadzvedne. Obtočím instinktivně své dlaně kolem jeho krku tak, jako vždy při těchto okamžicích a nechám se uchopit do náručí. Miluji, když jedná jak sám uzná za vhodné..

Vystoupat schody nám tentokrát netrvá věčnost, jelikož ani jeden z nás není nijak posilněn alkoholem. Kde se ve mně bere ta odvaha pokračovat bez studu? To přijde, znám se až moc dobře. Nevydržím jeho detailní, prozkoumávající pohledy.
Roztávám, když si uvědomím jeho přítomnost a všechny ty vzájemně vyměňující polibky. Postaví mě na zem těsně u sebe. Hladí mě po šíji, zajede dlaní nenápadně do mých rozpuštěných vlasů a já naoplátku šmátrám po jeho zádech, zahalenými látkou trička. Jeho rty se znovu zkroutí do spokojeného úsměvu. Oddálím se a vděčím svému vkusu, který upřednostňuje spíše průhledné lesky na rty, než rtěnky, které by měl momentálně vážně všude po obličeji, spíše roznešené po rtech.
Zjišťuji proč se tak uculuje. Zaznamenám, že z pootevřených dveří, vedoucích do jeho pokoje, plyne nějaké příjemné, tlumené světlo. Připadá mi to, jako.. Počkat, to není možné. Svíčky by nevydržely.. Zalapám po dechu, když pomalu dojdeme od zábradlí až k jeho pokoji. Otevře již tak trochu pootevřené dveře. Srdce mi začne bušit jako o závod. Krve by se ve mne momentálně nedořezalo.
Pokoj je prosvětlen vážně jen stovky svíčkami.. Stovky zapálených svíček zdobí již tak útulný pokoj. Nejedná se jen o obyčejné čajové, ale i nějaké vonné, červené svíčky. A však krásně ladící barvy, příjemné na pohled. Příjemná záře osvětluje můj obličej. Nemám slov. Několik jich je dokonce  spojeno ve tvar srdce. Musel si s tím dát vážně záležet.
,,Líbí?'' zašeptá do ticha. Přikývnu, při pohledu na lístky červených, rudých růží poházených kolem. Pohlédnu na něj a nechám ho přistoupit blíž ke mně. Své dlaně obtočí kolem mého pasu a nechá mne spojit naše rty. Mám takový divný pocit, že dnešek bude vážně jiný. Mohlo by se zdát, že je po romantické líbačce, ale kdyby jste měli možnost stát na mém místě, nabrali by jste zcela opačného dojmu.
,,Je to dokonalé..'' šeptnu roztřeseně. ,,To proto ten dnešní nástup?'' pousměji se a on se tiše zasměje.
,,Jinou možnost jsem neměl.'' vykouzlí andělský kukuč a chvíli se jen tak kroutíme do smyšleného rytmu pomalé melodie a přešlapujeme na místě. Všechen rychlý spád se zase vrátí, jakmile se svým čelem opatrně opřel o to moje a se zájem se zahleděl do mých očí.
Přemístil svou příjemně studenou dlaň k mému obličeji, poté mě hladil za krkem a následně si mě přitáhl blíže k sobě. Třesu se pod jeho doteky.
Znovu spojuje tentorkát mnohem vášnivěji naše rty. Má ruka se nachází v jeho pečlivě upravených vlasech. Každičký jeho pohyb pro mne byl nesmírně a nepopsatelně vzrušující. Pomalu, ale jistě jsem zapomínala jak správně dýchat. To vše se mnou jeho polibky dělají.. Kdyby to jen tušil.

Během mazlení jsme se přemístili na postel. Vše se seběhlo tak rychle, že dnes asi vážně jen u mazlení nezůstaneme. Polije mě horko. Už to začíná. Nedokáži být klidná. Cítím se trapně, nevózně a nemusím snad ani zmiňovat, že se stydím. Jako bych to snad ani nebyla já. Vážně bych obvykle snad nikdy nezašla dál.
Hladí mě na holé kůži, přesněji na břiše, když postrčí svou pravou ruku pod lem šedého, velmi jemného a lehkého topu. Ležím pod ním, takže se s jeho pomocí trochu nadzvednu, abych mu to usnadnila.
Letmými polibky mapuje mou holou pokožku. Tiše zaupím, když postupuje po mém krku, následně ramenou až k dekoltu. Vrátí se k mým ústům a věnuje se znovu jen jim.
Mezitím bloudím po jeho zádech a s jeho pomocí mu přetáhnu tričko přes hlavu. Neví jak, ale seberu veškerou odvahu a jelikož se mnou vážně není dneska něco v pořádku, další krok udělám sama. Svou ruku posunu po jeho břiše k pásku, aniž bych se na chvíli odtrhla od jeho hebkých rtů. Zaskočeně, z části pobaveně slastně vydechl. Snažím se se znatelně větší sponou trochu trhnout, ale jediné, čeho docílím je již znatelná nespolupráce. Pásek se zasekl. Kousnu se nenápadně do rtu, jelikož je to vážně více, než trapné. S úsměvem mi pomůže a následně si v rychlosti sundal tmavé džínsy a vklouzl zpět ke mně. Okamžitě si mě přitáhl k sobě, hladově mě políbil na rty a v náznaku pousmání svůj jazyk propletl s mým.
,,Miluju Tě.'' zašeptá do mých rtů, když šmátrá po mých zádech, kde hledá rozepínání podprsenky.
,,Já Tebe.'' pousmál se. Nechala jsem jeho rty věnovat se mé holé kůži, zatím co jsem ho jemně hladila po zádech a přivírala u toho slastně oči.
Nejspíš z nás dvou nejsem jen já nervózní, jelikož i Filip zjevně nevěděl, jak dál. Skousl si spodní ret a přemýšlel nad tím, jak vyslovit jednu velmi důležitou otázku. Nevěděl, jak se zeptat. Ví, že nikdy nebyl takový stydlín, ale v její společnostito jinak nešlo.
,,J-já..'' přivře své šedo-zelené oči. ,,Bereš ..eh..? Nerad bych byl rodičem příliš brzy.'' neopováží se ji podívat do očí. Bojí se, že to teď celé zkazil a veškerá romantika je ta tam, ale moc dobře ví, že měla stejnou otázku na jazyku. Jen se bála ji vyslovit. Tedy Mellaniina otázka by zněla asi tak, jestli má ochranu. Myslel na všechno, ale.. Ale teď si nějak není jistý toho, jestli to bude chtít i ona. Takhle se vážně snad ještě nikdy necíttil. Zmatený a nervózní.
Mellanie rozpačitě přikývne a mezitím co Filip sáhne do nočního stolku, se ona párkrát nadechne. Ví, že je ten pravý, o tom ani zdaleka nepochybuje, ale.. Ale je jí vážně tak trapně. V takové situaci nikdy nebyla a.. A bojí se, že si Filip ani zdaleka neuvědomuje, že je vážně její první. Myslí si, že má takové zkušenosti, jako jeho bývalky? Ani zdaleka ne.

Mezi dalším návalem polibků se zlehka opřel pažemi o prostěradlo těsně vedle mého těla. Přisunul si mě ještě blíže k sobě. Zasypával a háčkal mé rty dalšími, vášnivými polibky. Statisíce motýlků třepotalo svými křídly v mém břiše. Divný pocit byl ta tam, vystřídala ho jen vášeň a nepokojná touha.
,,V-vážně to chceš?'' zašeptal mírně koktavým způsobem. Zrůžověle přikývnu. ,,Pokud by Tě něco bolelo, kdykoli mě zastav, lásko.'' připomene starostlivě a pozorně. To, čeho se celou tu dobu bála, to, co si celou dobu představovala.. A to, co ji celou dobu stresovalo a nervovalo je tady. Přísahá, že se nikdy takhle hrozně nestyděla před někým, koho miluje. Její první milování, první důkaz té největší lásky. Ten nejhezčí okamžik, který prožije s někým, koho nesnesitelně miluje.
Zlehka se naposledy přiblížil k mému krku, znovu mapoval mou holou kůži. Opakovalo se to již po několikáté. Slyšela jsem jeho bijící srdce, on naopak to mé. Nedokáži popsat chtíč, který se mi prohnal tělem.

Zhluboka jsem po nadechnutí vydechla, abych rozdýchala ten divný a však krásný pocit, který mě naplnil. Objala jsem ho ještě pevněji. Vnímala jsem každičký jeho pohyb, který ve mě vyvolával ten slastný pocit lásky, kterou mi dokazoval polibky, doplňujíc to vše kolem nás. Neubránila jsem se a z mých rtů se vydral tichý stén. 
,,Bolí Tě něco?'' zpozorněl. Zakroutím hlavou, abych ho ujistila v opaku. Neudržím to a nechám slané kapičky slz, nacházející cestičky po mé tváři stéci dolů. Svými rty je setře.
,,Miluju Tě.'' utvrdím ho, že se jedná o slzy naprostého štěstí. Nikdy jsem nedoufala v to, že najdu někoho tak ohleduplného. Dokázal mi, že mu nezáleží jen na sexu a počkal si na pravé milování. Na důlkaz pravé lásky, která mezi námi koluje.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 *EMOgirlEMO* | Web | 16. května 2010 v 23:10 | Reagovat

Omlouvám se, za tak dlouhé čekání. Tahle scéna mi dala zabrat, ale doufám, že stálo za to čekat. :ú Tenhle díl bych chtěla věnovat Mimi, pokud to ještě čte. :)
Díky Tobě jsem měla chuť psát stále dál. Moc Ti vděčím za to, co jsi pro mě všechno udělala. Ani o tom možná nevíš, ale Tvé komentáře mě hnaly dál. x)

2 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 17. května 2010 v 0:12 | Reagovat

na začátek, zlato děkuji za věnování této kapitolky LiD, moc si toho vážím a věř mi, že nikdy jsem nepřestala číst tuhle povídku, je vážně krásná :)
tenhle dílek je dokonalý, i přesto že říkáš, žes něco takového nikdy nepsala, bylo to úchvatné, nemohla jsem odtrhnout oči, jenom jsem četla a doslova hltala řádky, písmeno po písmenu...dokonalé...♥♥♥♥♥♥...normálně se mi při čtení po těle táhla husí kůže...jak jsem se vžila do děje...moc hezké, moc a ještě jednou díky za věnování...a není zač ;)

3 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 17. května 2010 v 0:15 | Reagovat

mimochodem: už nikdy neříkej, že LiD je hrůza, protože je to dokonalá povídka..a moc hezky píšeš :)
...a co se týče Jane, jsem ráda, že se ti líbí, ale nestojí za to, aby ses zahrabala..vůbec... :)

4 *EMOgirlEMO* | 17. května 2010 v 0:27 | Reagovat

[2]:, [3]:: Moc jsi mě potěšila. Nedokážu říct, jak moc! Jsem ráda, že se Ti to líbilo, moc si vážím toho, že to čteš už takovou dobu! :) <3 Chci Ti vážně strašně moc poděkovat. Bez Tebe bych se nedostala až sem. :))

Jinak ohledně Jane.. Nemůžu se dočkat jak to bude dál! Chtěla bych umět psát, jako ty, ale to mi nikdy nepůjde. :)
A věř, že kdyby to bylo tak, jak by to mělo být, už bych Vám sem nepsala, protože s Jane se nejde srovnávat :)

Ještě jednou moc děkuju! Jinak už mám zase blokované komentáře u Tebe na blogu. :(

5 MiMi Madison H. ♥Aff♥ | Web | 17. května 2010 v 0:32 | Reagovat

[4]: :) jsem ráda, že jsem tě potěšila...LiD je pro mě totálně nejoblíbenější povídka z tvých povídek :)...skvělá :)

No, a ja si myslím, že jednou se vypracuješ na takové psaní, jaké mám já...chce to jenom prax..už teď se k tomu přibližuješ, kapitola od kapitoly je lepší..a co se týče třebárs GoF, tak ta je už taky na lepším stupni psaní :)..věř mi :)

a s těmi komentáři..nemůžu nic dělat..já je pak sveřejním, když si najdu oznámení na blog.cz, že mám nový komentář, nemůžu za to, možná se to časem zase samo spraví, jako naposled

6 Emotive girl x)) | Web | 17. května 2010 v 8:53 | Reagovat

O.O To mi posolte bulvu..nemám slov na tohle se nedá říct nic jiného než...DOKONALOST...prostě...no...uplně Božííí :D Prostě...yeah...no vážně já nemám slov....KRÁÁÁÁÁSÁÁ :D

7 Nariel Crash | Web | 17. května 2010 v 9:27 | Reagovat

Moc pěkný happyend a vystižena nervozita a stydlivost..
Každopádně jak sjem četla o těch svíčkách :-D "První pocit co mě napadl..To tam jako ty svíčky nechal hořet a jel do klubu, já bych se bála že něco chytne..":-D
Ale pak mě zcela uchvátil romantický nádech..

8 Moon-lustre | Web | 17. května 2010 v 9:28 | Reagovat

No páni.. to se ti povedlo :D šikula :-*
ale o takovém klukovi si nech jen zdát :D buďme realisti :D

9 *EMOgirlEMO* z mobilu | 17. května 2010 v 11:01 | Reagovat

[6]: Moc moc jsi me potesila! Jsem nesmirne stastna,ze se libilo!! ;)

10 *EMOgirlEMO* z mobilu | 17. května 2010 v 11:05 | Reagovat

[7]: Tak berme to jako 'nepodstatny' detail,ktery pro tento dil vypustime. :)) Romantika by se ztratila,kdyby ji nechal dole a utikal nahoru to zapalit. :D

11 *EMOgirlEMO* z mobilu | 17. května 2010 v 11:07 | Reagovat

[8]: Neboj,nejsem tak naivni. :D Dekuji :)

12 mil01 | 17. května 2010 v 13:24 | Reagovat

Ju ty to mas tak uzsny zas vazne se mi to mooc libylo. :-) Dobre se do toho deje vziva jako dycky. :-)

13 *EMOgirlEMO* | 17. května 2010 v 13:43 | Reagovat

[12]:: Jsem ráda, že se líbí! :) Jinak nemš blog, nebo icq? :))

14 mil01 | 17. května 2010 v 14:48 | Reagovat

Mam ICQ blog bohuzel moc nee. Ja proste tak bajecne psat neumim. Ja dokazu jen blaboly... :-)

15 *EMOgirlEMO* | Web | 17. května 2010 v 14:53 | Reagovat

[14]: Ou a nedala by js im ialespoŇ to icq? :-) Ráda bych Tě tam měla :D :))

16 mil | 17. května 2010 v 15:00 | Reagovat

No kdyz chces ale nevim jak tu Pm psat nejde a nerada davam takhle na net emaily nebo ICQ :-) ta reklama pak nestoji za to.

17 *EMOgirlEMO* | Web | 17. května 2010 v 15:13 | Reagovat

[16]: tak pokud by jsi chtěla, abych ho měla :), můžeš mi ho napsat na e-mail: EMO-girls-EMO@seznam.cz
Pokud ne, nic se neděje :))

18 mil01 | 17. května 2010 v 15:23 | Reagovat

Ses mila.
Uz to mas v poste. :-)

19 *[BeLLinka]* | Web | 24. května 2010 v 20:31 | Reagovat

Úžasný díl ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama