Life is Dream [132.díl] The End

4. července 2010 v 13:13 | *Emmgirl* |  » Life is Dream













Sedím ve společnosti našich rodičů s Filipem a Martinou po boku u jídelního stolu při večeři, kterou tak nějak zorganizovala moje maminka aniž by se mě ptala a byla naplánována již od začátku týdne, ne-li prázdnin. Tento moment mi připomíná první společnou večeři, když jsme se vzájemně teprve poznávali. Naši rodiče si vzájemně úžasně rozuměli již od začátku našeho vztahu a vídání se, takže z jejich strany žádný problém nepřicházel.
,,Tak jak jste se měli, děti?'' optá se, se zvědavostí v hlase, Filipův tatínek, bavící se ještě před pár minutami s tím mým. Nejen, že mají stejné názory na spoustu věcí či problematiku některých oborů, oni mají dokonce stejný vkus.
Vzpomenu si téměř hned na čas, kdy si tatínek Filipa oťukával. Zprvu se mu zdálo, že pro mě není dost dobrý -ostatně tak, jako všichni ostatní na téhle planetě- , ale postupem času změnil názor, za což jsem vděčná. Fíla je prvním klukem, kterého mi tatínek po čase schválil. Důvodem nejspíš budou vzájemné diskuze na téma automobilový průmysl. Ti dva mají vážně stejný vkus. Nemusím se nejspíš zmiňovat, že také Filipův otec prahne po větších autech. Už víme, po kom to má..
,,Úžasně!'' předběhne nás svým vyhrknutím, ještě před chvílí pijící, Martina. Zdá se mi, nebo chce zatajit skutečnost, že přespávala přes ty dva dny, kdy jejich rodiče odjeli vyřešit něco kvůli sví firmě, u Marka? Pousměji se a nenápadně pod stolem drknu do Fíly, jelikož se nadechoval k podrobnějšímu vysvětlení. Ten by tomu dal. Pochopí a opět zmlkne.
,,Doufám, že doma neproběhly nějaké večírky, moc dobře známe Vás mladé.. A Váš druh zábavy jakbysmet..'' zasměje se tiše Filipova maminka, notující si s tou mou.
,,Měli jsme na práci lepší a rozumnější věci, než pořádání ujeté párty..'' pousměje se Filip, který na mě nenápadně se zkroucenými rty pohlédl. Naklonil se ke mně a bez dalších řečí mě políbil hned poté, co mi zašeptal do ucha, že jsem nejen v plavkách krásná. Nemusím říkat, že mi do obličeje vběhla krev.
Dále už naštěstí vše běželo zcela normálně. Všichni vychvalovali mámin výtvor, který podávala k dnešní večeři a pochvalovali si, jak úžasně umí vařit. Musela jsem se samozřejmě přidat. Mamčin rozpačitý avšak radostný výraz byl k nezaplacení.
Rodiče si opět mají vzájemně co říci a tak jsme je opustili se slovy, že jsme si dnešní večeři užili, ale jsme již domluveni s ostatními na večer. S přáním hezkého zbytku večera jsme se
vzdálili k autu hned, jakmile jsme se s mlasknutím pusy na tvář rozloučili každý se svými rodiči a poté s prostým ,nashledanou' s rodiči toho druhého.

Když sedíme v autě, ještě před nastartováním mi můj přítel mlaskne letmý polibek, z kterého mi však stejně stihne naskočit příjemná husí kůže a v břiše ucítím ne jedno hejno motýlů. Třepotají svými křídly tak dlouho, než celá roztaji a než se s úsměvem odtáhneme.
Dále šlápne na plyn, automatickou převodovku přeřadí na normální ježdění a bez kdejakých problémů vyrazí. Martina si dobrovolně sama od sebe sedla na jedno ze zadních sedadel a i přesto, že bych ji klidně ráda dělala společnost, stála si za svým přesvědčivým ,,Přeci ho tam nenecháš, Mell..''
Na nějaké zatím neznámé stanici běží v rádiu píseň s názvem Vanilla Twilight od skupiny Owl City. Velmi příjemné a dobře poslouchatelné tóny se velmi pomalu rozeznívají a dále se rozléhá příjemný hlas zpěváka.
,,Víš, že Tě naši rodiče přímo zbožňují?'' zajiskří Martině v očích, přesně jako malinkatému dítku příchozího s radostnou zprávou.Vykulím na ni pro změnu ty své a zakroutím prostě hlavou. Vím, že jsou vždy strašně milí, ale to je u nich podle mě normální. Přesně, jako u těch mých. ,,To jsi ještě nepoznala? Nikdy nebásnili o žádné z Filipových přítelkyních tak, jako o Tobě. Konečně si taky našel nějakou slušnou, inteligentní, krásnou a milou dívku..'' pousměje se na mě a na otáčejícího Filipa se zašklebí a slova nejspíš směřují k němu, jelikož to vyplyne ze situace. ,,Naštěstí
je to Mellanie.. Kdyby jsi se vrátil k té cuchtě Tereze, asi bych hodila mašli!
'' Filip se na ni nespokojeně zamračí, avšak dále pozorně sleduje situaci na silnici. Už jsem nějakým neznámým způsobem odolná vůči jménu Tereza hrozné myšlenky na čas, kdy jsme se spolu s Filipem pro hloupost rozešli, se nevracejí.
,,To se Ti povedlo, sestřičko..'' zavrčí nespokojeně. Položím svou levou dlaň na tu jeho. Vykouzlí z části překvapený úsměv. Nejsem naštvaná, doufám, že to ví. ,,Nikdy by se to nestalo. Ne, když jsem potkal Tebe, andílku.'' přesvědčuje mě zcela zbytečně. Nejspíš se začínal obávat toho, že se nějak naštvu či tak nějak. Jenže jak bych mohla? Teď si jsem totiž vážně jistá tím, že mne a Filipa už jen tak nic nerozdělí. Teď si jsem po dlouhé době zase něčím upřímně a vážně jistá.. On je tím pravým. Jedině s ním jsem tou nejšťastnější. ,,No co, je to pravda.. Ale asi bych ji raději zaškrtila, změna plánů.. A Ty moc nekoukej, Tobě bych taky zakroutila krkem..!'' poupraví svůj předešlý výrok Martina. Hezky svému bráškovi dokáže vytmavit a varovat ho i přesto, že jest o dva roky mladší. No co, holky si vždy umí sjednat pořádek. Zasměji se nad řešeným tématem a Filip ho ihned přenese zcela jinam.

Parkujeme před klubem. Na úplně novém logu nad vchodem stojí vkusně blikajícím písmem napsán název podniku.
,,Tak jsme tu..'' otevře mi opět pozorně dveře Fíla. Už bych si měla zvyknout za ten zatím necelý rok, ale stejně mě vždy jeho pozornost dostane do kolen. Martina mezitím, co se chvíli jen tak držíme u sebe, zamkne dálkovým ovládáním na klíči, které ji Filip přenechal, aby si byl jistý, že nezapomene zamknout.
,,Vy hrdličky, pojďte už..'' zasměje se Anie, která vyjde ven. Z dalšího, zrovna parkujícího auta, vyjde Kuba, který tuším pro něco jel. Filip se s ním přivítá stejně tak, jako já s Anie. Akorát to vše krásně vyšlo. Něco mi však není známo.
,,Něco si Ti dva domlouvají, že..'' pozvednu obočí, když si toho všimne také Anie. Martina opět jen pohodí nezaujatě dlaní a se smíchem na ně zavolá, kde se loudají. Prý za chvíli přijdou za námi, tak nemusíme čekat. Jdeme tedy dovnitř. Jako obvykle máme rezervovaný velký stůl stranou od parketu/taneční plochy. ,,Ahooj holky, kde jste nechali doprovod?'' zasměje se Dejv, který se od doby, co se spolu s Jenny vídají snad zatím ještě ani jednou neopil. Má na něj dobrý vliv, na rozdíl od Simony. Zamávají na nás, pro případ, že bychom si nevšimli. Společně se opět přivítáme a každá si sedneme ke svému protějšku. Tedy Martina si přisedne k Markovi a my s Anie zaujmeme místo vedle volného, kam se posadí náš přítel. Mezitím nás baví Mates, který nám vypráví o jedné úžasné dívce, kterou poznal v aquaparku. Prý je z ničeho nic dali dohromady na jedné atrakci, jelikož se muselo jít po párech.. Ani jeden tam nikoho neměl, že.. Obě mu to přejeme, jelikož Matěj nepatří mezi ty špatné kluky. Nikdy bych neřekla, že může mít devatenácti letý kluk (myšleno Filip) tak příjemné kamarády, kteří jsou na úrovni. To jsem vždy od svého protějšku čekala. Dávno jsem měla jasno v tom, jakými vlastnostmi by měl být obdařen. Filip to vše splňuje.. Jak neuvěřitelné. Je vším, co si slušná dívka může přát.
,,Tady jsou, už jsem se lekl, že se nám zatoulali.'' pronese se smíchem Maty, který se trochu posune, aby si oba měli kam sednout. Filip přehodí lehce svou paži kolem mých ramen a naznačí, že se k němu mám přitulit. Snažím se tak nenápadně učinit. Mlaskne mi pusu do rozpuštěných vlasů.

Objednali jsme si již asi třetí rundu. Nemusím se doufám zmiňovat, že jsem od jisté doby už jen na nealkoholickém koktejlu. I kdyby mě někdo přemlouval sebevíc, o alkoholu nechci ani slyšet. Určitě ne teď, jelikož příležitostně na oslavách si nějakou tu sklenku dám, přeci jen se musejí zapít takové příležitosti.
,,Co by jste řekli na společnou dovolenou?'' nadzvedne z ničeho nic v otázce obočí Filip a Kuba se s přitakáním přidá.
,,Bylo by to parádní, škoda, že jsme se nedomluvili dříve, že..'' viditelně s Anie posmutníme. Divím se, že nás to nějak vůbec nenapadlo. Určitě by bylo úžasné, společně trávit večery v baru s výhledem na rozbouřené moře. Miluji tu vůni a úžasnou dovolenkovou atmosféru.. Miluji noční život na dovolené, jelikož cítíte tu energii z okolí.
,,Tady..'' položí na stůl vytisknutý papír s informacemi, doplněný nějakými obrázky krásného hotelu, obklopeným palmami. ,,Mallorca, čtyř-hvězdičkový hotel, s promenádou u pláže. Krásné, čisté moře.. Večerní vyžití, přesto u hotelu klid. Co by jste říkali na čtrnáct dní?'' pobaveně sledují náš výraz, jakmile Filip dopovídá úžasně znějící, lákající informace. Martina sedí klidně v blízkosti Marka, který se také nijak neprojevuje, takže o tom nejspíš určitě věděli. Panebože.
,,Nechcete nám říct, že..'' obě nějak nechápeme podstatu věci. Tedy chápeme, ale nezdálo se nám v tento moment moc pravděpodobné, že by to oba tak úžasně naplánovali. Určitě se radili s Martinou a Jenny, ty umí vybrat.
,,Ano, pozítří z večera na noc odlétáme. Všichni..'' pousmějí se kluci a my dvě jsme stále doslova opařené a s pootevřenými rty se navzájem pozorujeme.
Ano, prvotní reakci jsme mohly trochu dopilovat, ale štěstí, že nám to došlo včas a teď je vše v naprostém pořádku. Takové překvapení jsme nikdo nečekal. Tedy pro Matese, Dejva, Jenny, Martinu či Marka to překvapením nebylo. Nechápu, jak se jim to podařilo udržet v tajnosti. Vážně pozoruhodné.
,,Děkujeme, to jest nejlepším zakončením prázdnin.'' vážíme si toho, co pro nás dělají. Nejen, že nám dokázali, že pravá láska funguje a vážně existuje, ale ještě s námi chtějí trávit den co den.

Společně, jen my dva, se přemístíme do Filipova auta hned poté, co se všichni rozloučíme. Vše bylo naprosto vydařené, ale už je čas to zabalit. Martina se rozhodla domluvit s rodiči, že přespí u Marka. Moc dobře ho znají, jelikož ne jednou byl společně s Marťou u nás.
,,Vážně se těšíš?'' ptá se, aby se ujistil. Myslím, že nejsou potřeba slova. Políbím ho. Nejprve to jsou polibky lehké, poté láskyplné až vzrušující. Myšlenky se mi stočí do jiného světa. Do světa, kde jest život snem. Do světa, ve kterém jsme jen my dva. Jen my.. Jen já a on. Spolu.
,,Miluju Tě.. Díky Tobě jsem opravdu šťastný.'' šeptá do ticha noci. Tiskne mě těsně k sobě. Jeho paže mě ochranitelsky objímají. Vše je jako z pohádky..
,,Já Tebe.. Děkuju, že jsi se mnou.'' slza neskonaného štěstí steče po mé tváři. Palcem ji zachytí a zbytek rozetřené vody slíbne svými rty.
,,Už nikdy Tě neopustím. Nenechám si Tě vzít, to si pamatuj!'' slíbí s nepatrným úsměvem a já mu věřím. Věřím, že společně vše zvládneme. Možná mám zaslepující růžové brýle mámení, ale on je skutečný.. Stejně tak, jako mé city k němu.

*
Nikdy jsem nečekala, že potkám někoho takového. Zvlášť v období, kdy jsem ztratila důležitého člena rodiny. V období, které nebylo těžkým jen pro mě, nýbrž celou mou rodinu. Teď jest ta bolest přepsána láskou a.. Nedokáži přesně popsat, čím ještě. Vím však, že vzpomínky v sobě uchovávám stále. Jen mě neničí, jelikož jsem potkala Filipa, který se stal nejen mým přítelem, ale potřebnou oporou.
Věřím na lásku na první pohled. Od jisté doby už ano. Stejně tak vím, že jsem našla svou druhou polovičku. Někoho, s kým si máme stále co říci. Kluka, s kterým se náš vztah prohloubil na neuvěřitelnou úroveň, aniž bychom někam spěchali. Vše vyplynulo ze situace, z pocitů, z instinktu a nepřekonatelné lásky, kterou k sobě chováme. Věřím, že každý člověk může pouhý sen přeměnit ve skutečnost. Jen musí mít odvahu a strpení, jelikož se nic nestane ze dne na den..
Mám milující rodinu, úžasné kamarády a pravou lásku. Co víc si může dívka v mém věku přát? Řekla bych, že už jen štěstí, zdraví a věrnost od svého milého.

The END


Pár slov na závěr od autorky (*Emmgirl* -> bývalé *EMOgirlEMO*):
Nerada se s touto povídkou loučím, ale jak to již v životě chodí, musíme se rozloučiti s lidmi, věcmi pro nás důležitými.
Povídku s názvem Life is Dream jsem začala psát v září 2009.. V době, kdy se stalo několik zásadních věcí, které ovlivnily můj život. Právě psaní mi pomáhalo uniknout těžké realitě, kterou jsem však nakonec také z části do příběhu promítla. S postavami, které jsem do děje zakomponovala se loučím nerada, jelikož jejich imaginární život se tak nějak týkal mě. Vždy jsem se ponořila do problémů s nimi.. Jak ulítlé, že. :)
Vím, že nepíšu dokonale a troufám si říci, že ani hezky, ale chci poděkovat těm, kteří ji pravidelně četli..

Mimi, která nevynechala snad ani jeden díl a vždy pečlivě komentovala. Komentáře s názory a zapojením do děje/pokračování mne tlačily dál a dál. Nutily mě pokračovat a psát, i když jsem neměla tu správnou psací náladu. Snažila jsem se ze sebe při psaní každého dalšího dílu vymáčknout nejvíc, co šlo. Chtěla jsem se zdokonalovat. (Začátek omluvte, jelikož jsem začínala. Za části před koncem musím říci, že jest pokrok snad trochu znát.)
Nikušš, která také hlavně ze začátku četla mou zcela první kapitolovou povídku.
Mil01 také za čtení a názory, které mě opět vždy nesmírně potěšily a zahřály u srdíčka.
Moon za to, že mě podporovala v psaní i když je zcela na jiné žánry, že kočko. ;) Slibuji, že se teď pustím do Alive!
Dulcecitě (je to skloňováno dobře? x)) taktéž za příjemný a potěšující názor a čtení, přesto, že je na bad endy. :-)
Všem, kteří někdy přečetli alespoň část či pár vět, jelikož to pro mě neskutečně moc znamená.
Vážně děkuju!!


Nechci se opakovat, ale i minimum přidaných komentářů si cením, jelikož to jest pro autora něco nesmírně důležitého a povzbudivého. Děkuji za podporu..
 Nezbívá mi nic jiného, než se s Vámi rozloučit. Sbohem a na viděnou u další z několika mých rozepsaných povídek. :))
Vaše *Emmgirl*
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti story Life is Dream?

Jasně.. *the best* :) 62.9% (200)
Ujde.. 7.9% (25)
Mám radši jednodílný.. x) 6.6% (21)
Mám radši LoV.. x)) 5.3% (17)
Nelíbí se mi... 17.3% (55)

Komentáře

1 Dulcecita | Web | 4. července 2010 v 16:51 | Reagovat

To už končí? A já jsem teprve u 38. dílu!
Je to zvláštní, ale u této tvé povídky nejsem schopná vnímat děj. Samozřejmě vím, o co se zhruba jedná, ale vždy si tak nějak užívám tvá zajímavě volená slova, souvětí a slovní hříčky. Nemůžu si pomoct.
Jinak - asi bys to již mohla čekat - ten konec je... Blé! :D

2 *EMOgirlEMO* | 4. července 2010 v 18:17 | Reagovat

[1]: Já vím, přeslazený. :D:D Jenže u téhle povídky jsem měla konec jako jediný z celého příběhu vymyšlený již od začátku. x)
Jinak u nějaké další povídky(nepočítám rozepsané, kde se může stát, že konec bude otevřený či napůl smutný a napůl happy - ještě nevím) se budu snažit přiblížit nějak k tomu bad endu, aby jsi byla spokojená.. Půjde to pomalu a těžko.. :D

3 Cool- Nicky | Web | 4. července 2010 v 18:40 | Reagovat

wau, je to prekrásne :) ... ale škoda že to už skončilo :( .... ja som chcela min. 160 častí, pamätáš?? :D:D

4 *Emmgirl* | Web | 4. července 2010 v 18:49 | Reagovat

[3]: Nepämetám... :D:D O:-) Jinak děkuju, jsem ráda, že se líbí ;)

5 *Emmgirl* | 4. července 2010 v 23:37 | Reagovat

[1]: Jinak s tím vnímáním děje..
To je to až tak špatně napsané, že to z toho nejde pořádně poskládat dohromady? U začátečních dílů bych se ani nedivila. x)

6 Cool- Nicky | Web | 4. července 2010 v 23:52 | Reagovat

[4]: akože nepamätáš?? :D to si dúfam robíš srandu :D: D

7 *Emmgirl* | 4. července 2010 v 23:57 | Reagovat

[6]: Nerobím.. :D:D O:-) Pamatuji si něco o 120 dílech, což jsem splnila.. :D  *andílkovský kukuč*

8 mil01 | 5. července 2010 v 7:43 | Reagovat

No moc pěkný konec, docela mě uklidňuje, že to případne může mít pokracování...

Moc ráda jsem to četla vážně díky za takový krásný román. Já ho moc ráda četla a těším se zas na něco hezkého co napíšeš...

9 Moon-lustre | Web | 5. července 2010 v 16:18 | Reagovat

Náhodou.. já poctivě čitám čitám ale než jsem se prokousala až sem, dalo mi to zabrat :D jak já miluji šťastné konce :)))

10 Kiss.Dea-Th | 5. října 2010 v 14:31 | Reagovat

Moc pěkné napsané..:) ted sem to dočetla..si moc šikovná

11 *Emmgirl* | Web | 5. října 2010 v 15:46 | Reagovat

[10]: Děkuji. :) Vzhledem k tomu, že je to mé starší a zcela první dílko na pokračování, jsem vděčná za každý názor, natož pochvalu. :))

Ještě jednou moc děkuju! ;)

12 MoNik | Web | 8. listopadu 2010 v 22:45 | Reagovat

Ahoj..nevím jestli si můj blog ještě pamatuješ...koukám že ty jsi taky blázen do povídek :) Nechceš spřátelit? Pokud ano napiš ke mě do komentářů
Děkuji...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama