10.srpen 2010

10. srpna 2010 v 22:38 | *Emmgirl* |  →My diary
Zdravím :)
**
Přináším takové menší zamyšlení nad mou budoucností.
Co od života čekám?
Co všechno chci dokázat?
**

Nějak to na mě všechno padá. Prázdniny utekly jako voda a my se co nevidět dostavíme zase do školy, kde budeme zahlceni nejprve opakovacími testy z loňského roku a poté najedeme na zcela novou -nemusím zmiňovat, že mnohem těžší- látku.
Když si připustím fakt, že mě ke všemu ještě čekají přijímačky na mou vysněnou školu, jsem na skolabování.. Panebože, taková situace je něco pro mou psychiku, jelikož se nervuji a stresuji i u normální písemky, na kterou umím učivo bravurně. Dokonce si ho zvládnu ještě předtím odříkat, jako říkanku či básničku.. Ovšem alespoň do doby, než ustanu pár minut před začátkem hodiny H.
Vážně jsem na odvezení, zvláště když se jedná o něco takhle důležitého, co ovlivní mou budoucnost. Už teď při pouhém zamyšlení jsem se, ba jde jen o zmínku,  nachytala při okusování nehtů. Skolabuji několik měsíců předtím, než se vůbec na přijímačky budu mět dostavit. I když mám celkem ucházející, nejlepší průměr z ročníku (1,06) bojím se toho, že to tam bude na úplně jiné úrovni a já budu tápat.
Ano, teď jsem si to ujasnila a připustila bez servítky. Bojím se toho, že to tam nebudu zvládat a budu muset sedět jen u učení a na nic jiného mít čas nebudu. :/ x(
Teď mne ještě stresuje skutečnost, že mohou bíti na samotných přijímacích zkouškách mnohem lepší studenti, kteří se umístí někde přede mnou. Jsem cílevědomá perfekcionistka, která si potrpí na nejlepších možných výsledcích, proto se tolik nervuji i u obyčejného zkoušení, na které jsem absolutně připravena. Zkrátka nechci být průměrná ve třídě samých chytrých lidí. Na gymnázium se ani nikdo jiný nedostane, proto se tolik strachuji.
Chci mít úžasnou a slibnou budoucnost. Již od dětství jsem měla jasno, čeho chci v životě dosáhnout... Chci titul. Chci být vysokoškolačka, která úspěšně zakončí studia promocemi a najde si úžasnou práci na úrovni. Inspirovala jsem se hodně od sestřenky, která vystudovala ČVUT v Praze (české vysoké učení technické) a teď má úžasnou práci. Stavební inženýr, navíc ještě s auditorskými zkouškami, které ji umožňují vystavit si licenci a podnikat v tomto oboru.
¤¤¤
Vraťme se zpět do současnosti. To mi připomíná, že ještě nenadešel ten pravý čas na nekonečné stresování a nervování se, kolem přijímacích zkoušek.
K mé smůle se neumím uklidňovat a přijít s čistou hlavou. Nikdy se mi nepoštěstilo přijít ke zkoušce a v naprosté pohodě se uklidňovat větami typu ,,To zvládneš..'' či ,,Dopadne to tak, jak má..'' nebo ,,Učila jsi se, vše umíš. Napíšeš to dobře.''. Obvykle na sebe v duchu řvu, že jestli to nezvládnu, nemám budoucnost a vše je v hajzlu.
Je to možná tím, že ze sebe chci dostat to nejlepší. Nestačí mi prosté 'dobře'. Chci to napsat nejlépe, právě proto se před samotnou písemkou stresuji. Jakmile zazvoní školní zvonek, který ohlašuje začátek hodiny, ve které se zkoušení či písemná práce koná, mám naprosté černo a nemohu si na nic vzpomenout. Během písemky se mi naštěstí, během pročítání položených otázek, skoro vše vybaví, což jest jedinou mou útěchou.
Zjevně proto se nervuji a bojím přijímaček, které ovlivní můj život. Pokud se na gympl dostanu, mohu jít na vysokou, což je vlastně podstatou věci. Ještě nevím přesný obor, možná právě proto čekám od gymnázia rozhodnutí, během čtyř let, na něm strávených.. Na druhou stranu, pokud se tam nedostanu, nevím kam jinam. Střední - jazykovka u nás není, takže tam jít nemohu. To jediné by mě vcelku eventuelně bavilo.. :/
Nemohu myslet na to, co když se tam nedostanu, vím. Jenže já se tak bojím toho, co mě čeká. Všeobecné testy jsou hrozné. Ukázka otázek, která se mi naskytla je něco příšerného a 60 otázek za 60 minut? Ještě horší realita, která mě tíží půl roku předem.
Zároveň se - jak už jsem se zmiňovala - bojím toho, že nebudu mezi nejlepšími studenty na gymnáiu. Podle našeho třídního jsem prý jediná, kterou si gymnázium může z celé naší třídy dovolit. Nevidí prý důvod, proč by mě neměli přijmout.
Jsem hrozná, nad vším důležitým myslím tak strašně detailně, že se do té doby snad zcvoknu! Musím se tam dostat, musím udržet tempo a musím se zařadit mezi nejlepší. Nechci být v té třídě někde uprostřed. Nejsem na to zvyklá, jelikož jsem ze třídy nejlepší.. Je to paradox, ale já taková zkrátka jsem.
Někdy si říkám, že by bylo vše lehčí, kdybych taková nebyla, jenže nejde to jen tak odbourat. Něco od života čekám, tak si za tím musím jít. Tečka. Konec dlohého přemýšlení a zbytečných , velmi brzkých nervů.

Objednala jsem si scio testy, internetový všeobecký kurz; další příručku a dostavím se na přípravné zkoušky na nečisto, které by mi měly pomoci se trochu uklidnit a sžít s lektory a komisí. Zkrátka uklidnit se a nenervovat se tak u normálních přijímaček. Ach, ty otázky mě zabijí. Proč si jediný gympl musí držet přijímací zkoušky? Všude jinde by mě s takovým průměrem vzali... Musím si dát ještě jednu školu, kde by mě vzali bez nich. Taková úniková zadní vrátka. Nikdo nikdy neví, co se stane. Zvlášť, když se tak nervuji. x/
Nevíte o nějaké dobré střední škole? Nejhorší je, že vůbec nevím, čím bych mohla být. Spisovatelka? Ne, na to nemám. A kdybych chtěla někdy něco vydat, chci u toho mít svou jistotu - dobrou práci.
Jaká střední by ke mně šla? Netuším, to mě deprimuje také.. Zemědělka v žádném případě. Pedagogická také ne, jelikžo bych neměla nervy na ty drzé žáky, které je převaha. Nemáte pro mne nějakou radu? Vím, musím se s tím porvat sama a něco zvolit.. Gymnázium je nejlepší volbou, jenže co když to nevyjde...? Moc nad tím přemýšlím. Na nervování je času dost, jak mi všichni říkají. Teď jen v naprostém pořádku zvládnout následující první pololetí, během kterého se budu muset poprat s rozhodnutím, jakými školami zaplním zbylé dvě místa. Tedy asi už jedno. Dvě předešlé budou zaplněné gymply.

Btw: Game of Fate? Nepíšu, nejde to. Vím, že Vás nepotěším, jelikož ani sama sebe netěším. Znáte určitě ten pocit, kdy nesmírně moc chcete, ale nejde to. Snad to půjde konečně už zítra. Dnes na to vážně nemám chuť. Nejde mi psát zjevně proto, že mám své starosti se školou. :/ Je to hrozné se mnou..

Vaše *Emmgirl*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tehla | Web | 12. srpna 2010 v 12:55 | Reagovat

Ideš na gymnázium, že sa tak veľmi snažíš? Ja som si tým už prešla, najprv som tiež stresovala, že ma nikam nezoberú a tak. Ale v skutočnosti na tom nič nie je. Ja dáko som nebola v posledných rokoch najlepším žiakom, ale prešla som s pekným vysvedčením aj bez toho, aby som sa pozrela vôbec do kníh(ale hovorím tomu šťastie :D). Improvizácia a kreativita dosť pomôžu, keď už si naozaj pri testoch nevieš rady so správnymi odpoveďami. A samozrejme, netreba mať každý test za výbornú. :)

2 *Emmgirl* | 12. srpna 2010 v 14:39 | Reagovat

[1]: To je jasné, stresování nepomůže, spíše to vše ještě zhorší. Hlavní ale je, že člověk projde, že. :)
Hned jsem klidnější, když vím, že jedno gymnázium ve vedlejším městě bere do průměru 1,40 bez přijímaček. :) Tak pokud se nedostanu kvůli nervování do toho našeho, tam snad ano. :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama