Naděje (Téma týdne)

26. září 2010 v 0:09 | *Emmgirl* |  → My minds
Zdroj použitého obrázku: DA

Další z mnoha zajímavých témat týdne, ke kterému jest toho vcelku hodně co říci či napsat. Každý se může vyjádřit zcela jinak, rozdílně a odlišně, což je na tom vlastně to nejlepší. Existují nekončící možnosti vyjádření.
Nevím, jestli zrovna tento zamýšlející článek bude nějak smysluplný, jelikož se u mne teď momentálně nenachází vhodná nálada, ale předem chci upozornit, že ve psaní úvah jsem zkrátka sama sebou. Vždy a všude, za každých okolností. Možná proto bych je, pokud je správná nálada a rozpoložení, mohla psát klidně nonstop. :)) Někdy zkrátka zahořím a pustím se do zamýšlejícího článku.. Ťukám písmenka na klávesnici notebooku a jsem nesmírně šťastná, že to ze mne tak nějak samo skáče rovnou do článku a plní prázdnou plochu řádkem po řádku, sloupec po sloupci. To jest pro autora vždy to nejlepší, co může v souvislosti psaní přijít. Bohužel nemám takové štěstí u povídek, poslední dobou..

**

Tak jak bych asi začala, když nedokáži bohužel vyplodit smysluplné souvětí či dokonce ani jedinou smysluplnou větu? Asi nějak takto..
Naděje nám umožňuje vnímat věci poněkud rozdílněji, než jak tomu opravdu je. Díky této schopnosti doufat, žijeme. Dovedete si představit život beze snů? Nedovedete. Stejně tak, je to i s nadějí, se kterou zkrátka žijí všichni. Spasí naše problémy, nechává v nás vzklíčit semínko naděje, které by mělo odvrátit všechny pochybnosti. Semínko, které nám umožňuje doufat v něco, co se nikdy nemusí stát. Respektive, by se nikdy stát nemělo, podle všech realistických faktů. Unikáme s její pomocí před bolestivou realitou, která by nás mohla co nevidět dostihnout a zničit naše přání, cíl či sen. Proto obvykle doufáme, že se náš sen uskuteční..
Možná se někomu zdá, že mluvím spíše o minulém tématu týdne, kdy bylo za úkol napsat článek o snech, ale sny či přání úzce souvisí právě s nadějí. Nebojte se, nezešílela jsem a vím, o čem mám psát. :-) Ale vždyť si většinou alespoň část z ní dodáváme při každém rozhodnutí či důležitém, životním kroku. Řídíme se neustále příslovím ''Naděje umírá poslední'' a snažíme se jím osmělit při každém rozhodování. Snažíme se jím dodat sami sobě odvahu, která by nám pomohla dotáhnout určený krok dokonce.
Jenže je tomu vždycky tak? Je tato fráze doopravdy pravdivá? V mnoha případech tomu tak bohužel není. V mnoho případech jest plamínek naděje sfouknut podstatně dříve, než by bylo zdrávo. Naše sny a představy se rozplynou a skončí. I když jsme to věděli dopředu, zaskočí nás to. Zabolí nás to, zničí nás to..
K čemu to jen přirovnat??
Nejlepším přirovnáním a použitelným příkladem bude velice jednoduchá situace. Láska. Když se člověk zamiluje, nevnímá okolní svět. Nic, jako by pro něj neexistovalo, kromě jeho protějšku, jeho lásky.. Pociťuje nepopsatelný pocit v celém těle a nikdy jej není schopný identifikovat, ač by si to nevýslovně přál. Pokud však není láska opětovná, je dotyčný zdrcen. Je na dně a doufá v něco, co se nestane. Nejhorší jest, že to sám ví. Je si toho vědom, ale přesto stále nesmyslně doufá v pravý opak. Doufá v to, že se zalíbí svému idolovi a ten se do něj bezvýhradně zamiluje. Doufá v to, že jeho hluboký cit opětuje také jeho drahá polovička a on bude moci být konečně šťastný se vším všudy. Jenže co když si to uvědomuje? Co když není ani naděje tak silná, aby nezahnala všechny pochybnosti? Bolí to..

Stejně tak, jako když někoho vidíte odcházet a nemůžete ho zastavit. Doufáte v něco, co jest předem nesplněno. Dodáváte si naděje plné doušky, ale víte, že je to opravdový konec a on už nepřijde. Nikdy k Vám nepřijde, nikdy se neobjeví poblíž. Nikdy ho už neuvidíte. Nikdy..
Rozeberte si to, jak chcete..
S láskou,
Vaše Emm
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 metin2guabina-Ondry | Web | 26. září 2010 v 8:34 | Reagovat

Nádherně napsané,Ale jediná věc mne zarazila co jsem sem přišel :-D: www.emoBOY-emo.blog.cz a u upozornění bod3)...mile ráda.. xD
To mne fakt dostalo,jinak máš totu žůžasně,dess jsi dělala sama?Pls odepiš na moj blog :-D

2 *Emmgirl* | 26. září 2010 v 10:47 | Reagovat

[1]: Ah, děkuju. :-) nečekala jsem, že se někdy dočkám také klučičího názoru. x)
A co se názvu blogu týče.. Eh, nemusím říkat, že v rok založení jsem neměla zrovna vhodné nápady a fantazii na rozdávání. :D x))

Btw: Bohužel jsem ho sama nedělala. Mé výtvory v grafických programech se dají přirovnat ke katastrofě. :D Já a grafika nejde dohromady. :/ :-)

3 Zlatka | Web | 26. září 2010 v 12:05 | Reagovat

Krásně napsáno :) Jen nesouhlasím s tím, že v případě lásky, naděje někdy skončí dříve, než je zdrávo... Někdy je fakt lepší si to přiznat hned a v nic nedoufat, i když nás to zdrtí, protože mnohdy jsme láskou (neopětovanou) zaslepeni tak, že promarníme jiné možnosti, ve kterých máme šanci na úspěch a štěstí...  O tom vím svoje. Ale taky pravda, že i když třeba už tu naději ztratíme , stejně si dovolujeme dále doufat... :)

4 *Emmgirl* | 26. září 2010 v 13:46 | Reagovat

[3]: Děkuji, každého názoru si cením, natož pochaly! :-)
No, jelikož jsem to psala v mírně ospalém stavu, může to být zkresleně napsané, raději bych si to po sobě měla přečíst, že. :)

Myslela jsem to tak, že i v případě lásky doufáme v něco, co se nejspíš nestane a my to už dávno víme. Jsme s tím tak nějak vypořádaní, přesto je v nás něco, co nás nechává doufat. Láska nás zaslepuje, to je ono. Samozřejmě to tak není vždycky, tohle je zrovna taková ta nešťastná láska. :) Jiný příklad mne sice napadl, ale jeho popisování jsem nějak neměla v hlavě. :-)

Ještě jednou moc děkuju ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama