Příběh: Hrozba ve ztrátě lásky, aneb kletba ohrožena

3. října 2010 v 15:19 | *Emmgirl* |  →My short story
Zdravím :-)
Včera jsem zasedla k počítači, poslouchala poslední přidanou písničku a vzniklo z toho tohle.. Hlásím se s delším ''drabble''. :-) Dobře, tak nejedná se úplně o drabble, jelikžo to má něco málo přes 900 slov, ale nějak začínat musím. x) Pro mne je zkrátka nemožné nerozepisovat se. :)) A bude zjevně nějakou dobu trvat, než se to naučím omezit na 100-200 slov.
Nevím, jak bych to jinak pojmenovala. Přesto, že to není drabble (je to moc dlouhé), zařazuji to sem, jelikož na povídku je to zase moc krátké. :-) Také se název neskládá jen ze specifických slov. Napadlo mne označení příběh, ale nejsem si jistá. Poradili by jste po přečtení kam bych to měla zařadit? :)

Btw: Kdo si to přečte a zanechá koment, tomu za to vděčím. :-)) Nejsem s tímto výtvorem spokojená, ale přidávám to sem, aby tu vůbec něco bylo. :))
Příjemné čtení ;)
Děkuji, *Emmgirl*
___

Zdroj: DA

Ležel se založenými pažemi, podkládajíc jeho myšlenkami ztěžklou hlavu na pohovce ve vylidněném sále jakéhosi zámku, hrabství či obrovské, zatuchlé vily. Oči měl smaragdově červené, jako postupně více plápolající plamínky ohně, ústa nehybně zkřivená do nebezpečného úšklebku.
Černý, nažehlený oblek, bez jediného smítka, zvýrazňoval jeho štíhlou, přesto mužnou postavu. Košile, kterou měl pod sakem, byla bělejší, než jeho pleť sama. Zdobila ji kravata, stejně černá, jako oblek sám..
Samým soustředěním sledoval vysoký strop nad jeho hlavou a nevěnoval pozornost ničemu kolem. Vše se mu zdálo nedůležité. Avšak byla tu jedna otázka, při které mu rozum stál. Kde může být? Přeci mu ji její nevlastní matka slíbila, tak kde sakra vězí? Kde je jeho nastávající, která stále o dané situaci neví? Nechal to být. Přijde, určitě přijde. Každý chtěl do jejich rodu patřit, nemá obavy. Všemožným způsobem se snažil rozpomenout hlavně na ni. Na dívku, která mu byla již v útlém dětství zaslíbena. Na dívku, která ho bez jakéhokoliv varování opustila do světa nad tímto. Nechala ho na pospas po vdavkách dychtících dívkám z vlivných rodin. Přivřel víčka, a aniž by to plánoval, zjevila se mu před zavřenýma očima. Už ji nikdy neuvidí.. Jeho opravdová spřízněná duše je ta tam, tak proč nutí nebohou Elizabeth platit za jeho city a rozhodnutí? Proč se snaží o něco, co nemá smysl? Zavrtěl nad svým chováním hlavou. Opovrhoval sebou více, než doposud. Nemá cenu nutit ji, to si rázem uvědomoval. Nechápal své rozhodnutí, nechápal proč to vše dělal. Dokonce i přesto, že to takhle sám chtěl, není na sebe momentálně nijak hrdý.
Posadil se a rychlostí blesku vstal. Až teď si uvědomil, že tu již není sám. Jeho pohled směřoval ke dveřím sálu, ve kterém se právě nacházel. Dlouhovlasá dívka, se stejně bledou pletí, stála bez hnutí mezi dveřmi a sledovala svého nastávajícího. Její neutrální, přesto pozorující výraz mu neutekl. Nemohl se hnout, když si uvědomil své počínání. Nemůže ji to udělat, nemůže ji nutit.. Až teď si uvědomoval své nevhodné chování. Od smrti své matky se choval nepřípustně.
Pomalým, loudavým, ale přesto jistým krokem vykročil směrem k ní. Byla oblečená v krásných, společenských šatech s postupně se rozšiřující sukní. Vlečka se za ní s každým jejím pohybem značný kus popotáhla, zavlnila či jen nepatrně přemístila. Přišel až k ní. Zahleděl se do jejích medových očí. Nemohl ji to udělat, nemohl.. Vypadala tak křehce, že by se ji bál jen dotknout.
,,Jsi opět volná.. Svatba nebude.'' šeptl a bez jediného pohledu, věnujíc jí, odcházel ze sálu.
,,Stůj..'' křikla tiše a pomalým pohybem se otočila. Docílila jeho zaváhání, zjevně proto se k ní otočil, když slyšel kroky, směřující k němu. Vlečku svých šatů přidržovala levou dlaní u těla a pohledem si vyhledala ten jeho, jakmile se k němu přiblížila na dostatečnou vzdálenost. ,,Nedělám to kvůli Tvé ani své rodině.'' vrtěla při tom rozhodně hlavou. ,,Ani kvůli nahrazení, Ty víš koho..'' sledovala ho a svým hřejivým hlasem dále promlouvala k němu. ,,Dělám to z čistě dobrých důvodů. Neříkám, že mne budeš muset milovat.. S tím se srovnám, jelikož ona je pro Tebe stále vším a navždy bude, ale nenuť mne odejít a provdat se za Ruperta Ghalia.'' pousmála se jedinečným, chápavým úsměvem. Chtěla tuto situaci odlehčit.
,,Nenuť mne udělat Tě nešťastnou na celý život.. Vyčítala by sis' svatbu se mnou.'' prohodil chladně a rozhodně. Měl se znovu k odchodu. Až její slova ho zastavila.
,,Proč jsi o mně vlastně stál? Proč jsi chtěl, abych se připravila na zásnuby? Abych Ti zde dělala šaška??'' zavrtěla nevěřícně hlavou a snažila se rozehnat slzy. ,,Nebo aby jsi nebyl před ostatními pozadu a taky někoho vlastnil?'' Myslela si, že se ji časem naučí mít rád, mylně. Ona ho měla ráda od malička, tak proč on její city neopětoval? Zavrtěla hlavou a protáhla se kolem něj ke kamennému schodišti. Chtěla být pryč. Chtěla být sama. Naopak on si byl jistý svým rozhodnutím. Byl si jistý tím, že když ji nechá jít, udělá ji šťastnou i přesto, že se do ní zahleděl.. Teď si však připadal za své chování zdrceně. Co to řekl? Vážně použil slova zalíbení v souladu s ní? Že by si láska přeci jen našla skulinku i v jeho dosud chladném srdci? Musí ji zastavit. Připadá si jako hlupák, který neví, co vlastně chce a mění názory dle potřeby.
,,Počkej..'' opustil místo před zábradlím, které nervózně svými dlaněmi doposud svíral.. Vydal se ji následovat, potřebuje ji, tím si je jistý. Jedině s ní se může zbavit toho hrozného pocitu ze ztráty. Hleděl ji do očí, když předstoupil před ní. ,,Elizabeth, já.. Vlastně nevím, co mám sám od sebe očekávat. Navenek nejen sobě připadám hrozný až děsivý, ale uvnitř vím, že Tě potřebuji.'' slyšel se říkat. ,,Tebe..'' šeptl. Rudě zbarvené duhovky, jako by pomalu zhasínaly. Jako by s vyřknutými slovy pocítil záchvěv něčeho nového. Jako by se stal novým člověkem.
,,I když jsi si připadal děsivý, nikdy jsi takový nebyl. Do sebe jsi se uzavřel až tehdy.. Poté už jsi k sobě nikdy nikoho nepřipustil. Dovol to mě, můj nastávající.'' pousmála se a nechala si setřít pár kapek slané vody, stékajíc po její tváři. Že by se přeci jen její velký den dostavil? Že by byl její velký den zásnub přeci jen doprovázen láskou? To nečekala, zvláště ve spojitosti s ním.
,,Možná nás čeká něco zcela nového.'' pokrčil rameny.
,,Možná..'' přizvukovala mu s hřejivým úsměvem.
,,Teď si jsem ale jistý zcela určitě novým zítřkem, postačí to zatím jako dobrý důvod k vdavkám?'' mírně zkřivil své rty do neviditelného úsměvu. Ona však jistou změnu viděla. Viděla jeho oči. Jeho, teď již zlatavé až medově hnědé oči.. Malá změna, dokazující, že již dávno není chladný, jako led. ,,Možná bych se měl vyjádřit trochu jinak.. Vezmeš si mne?'' poklekl před ní a vytáhl z kapsičky obleku sametovou krabičku, skrývající prsten z bílého zlata. Ten, který vybíral s matkou. Ten, kterým měl stvrdit slib manželský s někým, koho bezvýhradně miluje. Teď si byl jistý tím, co dělá. Poprvé od smrti matky si byl něčím jistý. Opravdu jistý..
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 *Emmgirl* | Web | 3. října 2010 v 15:22 | Reagovat

Možná by se to mělo jmenovat 'Jistota', jak na to tak koukám. :-) Název je hrozný, ale vážně mne nic nenapadlo. x)

2 ..::GirL WiTh SmiLe =)::.. | Web | 3. října 2010 v 15:23 | Reagovat

supér dizajn..vážne hezký =)

3 *Emmgirl* | Web | 3. října 2010 v 15:26 | Reagovat

[2]: Děkuji, ale není mé tvorby. x) Za tak úžasný výtvor vděčím Verče. :-))

4 Tabitha ren Moore | Web | 3. října 2010 v 16:18 | Reagovat

Pěkné ale není drabble náhodou kratoučký uryvek obsahující předem daná slova?

5 *Emmgirl* | Web | 3. října 2010 v 16:29 | Reagovat

[4]: Moc děkuji za pochvalu. ;) Jj, drabble je o 100-200 slovech, je to psané nahoře, jenže se mi nepodařilo dané podmínky dodržet, tak je to něco mezi příběhem a drabblem. x)

Upozornila jsem na to, že se o drabble nejedná. Jen nevím, kam to zařadit, protože na povídku je to moc krátké. :)

6 mil01 | Web | 3. října 2010 v 20:05 | Reagovat

Emm- paráda já myslím že pováídka to je a hezká. Moc se mi to líbí. Teda ay na drobnou chybku:
Oči měl smaragdově červené. Myslím že rubínově červené by asi bylo lepší...  :-)
Ale jinak super duper.

7 *Emmgirl* | 3. října 2010 v 20:21 | Reagovat

[6]: Jj, vím. Jen se mi více líbilo takové neoposlouchané spojení. :D Experimenty, to jsem já. :-))

Ale moc děkuji! Jsem ráda, že se líbí. x)

8 MiMi Madison H. | Web | 5. října 2010 v 20:18 | Reagovat

řekla bych tomu povídka...já povídky asi v téhle velikosti zařazuji do rubriky "jednorazovky" :D páč drabble zatím taky psát neumím...ale tohle bylo vážně hezké :) ;)

9 *Emmgirl* | Web | 7. října 2010 v 12:57 | Reagovat

[8]: Děkuju :))

10 *Emmgirl* | Web | 8. října 2010 v 21:46 | Reagovat

EDIT -> Zařadila jsem to do nové rubriky 'Short Story', která bude sloužit na příběhy, které jsou kratší, než normální povídky mé tvorby. :)

11 Ki | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 17:13 | Reagovat

Drabble? To ne, mně se líbí takhle! Zezačátku jsem vůbec nevěděla, co od této povídky čekat... Představovala jsem si cokoliv jiného jen tento nápad ne. A líbí se mi, jak umíš všechno popsat, to je u mě jedním z velkých plusů u povídek xD Mimochodem... pokračování asi není, že? A asi ani nebude, po takové době... Ale je to škoda! xD
Tak snad můj komentář nebude k zahození a přečteš si ho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama