Dospělost (Téma týdne)

6. listopadu 2010 v 7:05 | *Emmgirl* |  → My minds
http://fc07.deviantart.net/fs71/f/2010/007/2/8/28d1df471e92ee3c359eb48f9fd1d32c.jpg
Zdroj obrázku: DA

Po dlouhé době je tu zase normální a vcelku výstižné téma, kterým jest dospělost. Když jsem na začátku týdne toto téma viděla, v mysli jsem si přesně stanovila a sesumírovala obsah článku na tuto tématiku.. Avšak momentálně nějak nemám slov, kterých jsem během školního týdne, přeplněného povinnostmi, měla dostatek...
Přeci jen se posnažím něco vyplodit, tudíž příjemné čtení mé další úvahy a zamyšlením. Opět upozorňuji, že to není předem promyšlené.
*****

Podle mne nelze přesně určit dospělost, tedy spíše pomyslný práh, který z dětství překročíme. Jak bychom toto období definovali? Dovršení osmnácti let, které nás dělá dospělými a rozumnými? Zkrátka se mi to zdá poněkud hloupé. Sice jest osmnáctiletý člověk z jednoho úhlu pohledu /dosaženého věku/ doopravdy dospělý, ale vážně nezáleží ještě na něčem jiném, než jen na věkové kategorii? Já osobně si myslím, že záleží.
Existuje přeci nespočet příkladů dospělých, kteří se mnohdy chovají nedospěle, hloupě, potrhle a dětinsky. Zkrátka nerozumně, což bychom často od dospělých čekali. Naopak někteří náctiletí puberťáci dokáží býti rozumní, mnohdy dokonce rozumnější, než zastupitelé z řad starších. Dobře, tohle se může zdát většině divné, ale doopravdy je to tak. Sice je v dnešní době těžké narazit na rozumného puberťáka, ale věřte, že to přes všechna fakta dnešní doby ještě jde.

Když se tak zamyslím, většina maličkých (abych někoho neurazila - mladičkých) dětí chce být dospělým člověkem co nejdříve. Pro ně jest tento pojem něco důležitého, úžasného.. Zkrátka dosažitelná úroveň, kdy si mohou žít, jak chtějí, nabít volnosti. Mnohdy si dokonce usmyslí, že ve svých deseti letech podobného stavu již dosáhli, tudíž jsou něco extra či výjimečného. Dětské myšlení.. :-) Dospělost je něco jako zakázané ovoce, které chutná nejlépe. Chtějí, touží žít na volné noze, bez věčného nakazování, které jim jednou bude chybět. Jenže je to doopravdy tak? Toužíme býti dospělými i nadále poté, co se toto období začíná blížit?
Většinou to jest tak, že když se blížíme k pomyslné hranici dospělosti, začínáme pociťovat takový divný pocit v okolí žaludku a snažíme se přestat myslet na to, že za několik měsíců, či ještě pár roků, se přes tuto hranici přehoupneme. Co vše bude jinak? Co vše se pro nás změní? Takové otázky se nám honí hlavou. Začínáme se tak nějak bát, začínáme pociťovat to, že budeme mít život vážně ve svých rukou. Budeme zodpovědní, což je těžší, než se zdá. Přemýšlíme nad tím, jak jsme si užívali bezstarosti ve svých dětských letech a toužili bychom se alespoň na okamžik vrátit. Začít svět a život z pohledu dítěte, které si života užívá plnými doušky. Nemá před sebou důležitá rozhodnutí, starosti, naopak má své rodiče věčně u sebe..

Tohle je pro mne kámen úrazu, těžké
a z mé strany zamýšlející téma. Jakmile se dostane na rodinu, neumím si představit to, že můj život bude ve vzdálenosti od rodičů. Vím, teď je to pochopitelné, jenže já svou rodinu vážně miluji, což jest možná trochu hloupé, být na ni tak silně upnutá, ale ono to jinak nejde, pokud máte to štěstí a vycházíte se svými rodiče jak nejlépe to jen jde. Neumíte si bez nich další ubírající se směr Vašeho života představit. Vím, někdy to přijde a všichni se vůči tomu postavíme, ale proč na to myslet teď? Protože léta letí a my je jen tak nevrátíme..
Co se týče bezstarostného dětství.. Neberu v úvahu to, že i děti mají své problémy. Mnohdy je to zejména škola. Snažíme se být co nejlepší - tedy alespoň ta cílevědomější část - , což znamená neustálý stres, nervozita, obavy a složité cíle... O tom ale jindy, jelikož teď jsem opravdu odbočila.
Jen je důležité si uvědomit, že život letí jako splašený. Rok sem, rok tam.. A osmnácté narozeniny již klepou na dveře, ještě dříve, než se pořádně rozkoukáme. Vždyť základka utíká neskutečně rychle, tj. dobrým příkladem. Dlouhých devět let, doba, která uteče jako voda. Ani se nenadějeme a jsme v úplně jiném životě. Samozřejmě doba po osmnáctých narozeninách má také své výhody, tudíž si nevšímejte mého pesimistického zamyšlení. Ale takový jest život… x)

Děkuji za přečtení,

Vaše Emm <3

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arwen | Web | 6. listopadu 2010 v 12:37 | Reagovat

krásny článok...ja by som definovala dospelosť rovnako :D

2 Frise | Web | 6. listopadu 2010 v 13:04 | Reagovat

Život bez rodičů si dokážu představit, já s těmi mými teda nijak extrémně nevycházím a prakticky každej tu žije svůj život. Zodpovědná jsem celý život, ne až od 18, je mi jedno, co zákony určily, pro mě 18 nebude nic zvláštního, nic nárazového. A náhodou potrhlé a dětinské chování není na škodu ;)

3 vivienne | Web | 6. listopadu 2010 v 17:51 | Reagovat

pěkný článek, docela i s tebou sohlasím hlavně  v tom , že někteří náctiletí jsou svým způsobem dospělejší než "dospělí"

4 *Emmgirl* | 6. listopadu 2010 v 23:19 | Reagovat

[1]: Tak to jsem moc moc ráda. :)) ;)

[2]: Každý to má jinak. :-) Samozřejmě s tím chováním to není na škodu, ale nic se nesmí přehánět.

[3]: Moc děkuju, jsem ráda, že se líbí. :) Ano, mnohdy to tak opravdu je.. :-)

5 The_Lauren | Web | 7. listopadu 2010 v 17:55 | Reagovat

pekne napísané :) .... myslím že ja patrím ku tej skupine, ktorý by už mali mať trochu rozumu a ešte im chýba :D:D ale tak ja som spokojná.. je rodičia sa niekedy chytajú za hlavu ako môžem byť taká bláznivá :D:D

6 Sami | Web | 7. listopadu 2010 v 19:25 | Reagovat

Pro mě osobně byli 18. narozeniny stejný jako jakýkoli jiný, tedy stejně depresivní. By mě zajímalo co budu dělat třeba ve třiceti, když už teď mám vždycky depresy z toho, že sem zase o rok starší. De facto jedinými rozdíly je snad to, že teď už můžu legálně pít, což ale stejně nijak často nevyužívám, snad leda v případě koktejlů, protože já prostě vždycky milovala koktejly. Jo a taky můžu chodit volit. To je tak asi všetko.

7 nightmare. | Web | 14. listopadu 2010 v 18:33 | Reagovat

čo ja viem.... dospelosť... existuje termín kedy ju človek dosiahne? asi nie :) ale ako tak pozerám okolo seba... dospelý človek = prázdna bytosť bez túžob a snov, chodí stále do okola, zabúda sa úprimne tešiť a tak ďalej... dúfam, že ja takto nedopadnem ani v 50tke, lebo ma asi porazí :D a pekne si to napísala :)

8 *Emmgirl* | Web | 14. listopadu 2010 v 19:09 | Reagovat

[7]: Jsem moc ráda, že se článek líbil. :))
I když je člověk dospělý, nemůže přestat snít. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama