Sebevražda (Téma Týdne)

28. ledna 2011 v 0:00 | *Emmgirl* |  → My minds
Po dlouhé době se zase mohu zapojit do psaní článků na Téma týdne, jelikož diskuze na téma sebevražd má podle mě alespoň nějakou cenu. Přeci jen je tu byť malá šance, že si nějaký psychicky labilní jedinec, který na toto "řešení" pomýšlí, přečte těch pár řádků a pochopí, že sebevražda nevyřeší jeho problémy.
Můj názor se opět nemusí shodovat s tím Vaším, ale za tím, co napíši, si nekompromisně stojím. Však nejednomu člověku už jsem něco podobného vysvětlovala a polemizovala s ním o něčem podobném. Jedna slečna mi dokonce poděkovala za to, že jsem jí tím otevřela oči, z čehož jsem měla obrovskou radost. :-)
###

Jak bych měla začít.. Budete mi věřit, když řeknu, že netuším? Obvykle mám na toto téma vcelku řádnou vyřídilku, ale to mě většinou někdo nakopne svým vlastním názorem, čímž rozpoutá nekonečnou diskuzi, na kterou pak má každý co říct. Ale tak alespoň začátkem něco bleptnu, abych se spustila. :-)) Nejprve vyjádřím svůj vlastní postoj k tomuto činu..

Já osobně nechápu, jak někdo může s pouhým přívalem depresivních pocitů pomýšlet hned na něco tak závažného, jako jest ukončení svého života. Copak nežijeme smířeni s tím, že každý den holt není posvícení a i přes těch pár nevydařených a těžkých chvilek je život krásný a už i tak dostatečně krátký na to, abychom jej ukončovali ještě dříve, než je nutné?
Pro všechny - nic na světě nestojí za to, aby člověk pomýšlel na předčasnou smrt, nebo-li sebevraždu! A to ve všech možných případech problémů. Ať už se bavíme o hádce s někým pro nás velmi důležitým, rozchodu či pouze o podlehnutí chmurným chvilkovým myšlenkám, nic z toho nestojí za to, abychom to udělali.
Mimo to, smrt dotyčnému stejně nepomůže, byť naopak se poslední chvilky promění v utrpení. Pocity, které se dotyčnému mísí v mysli v tu danou chvíli před samotným skutkem a odhodláním udělat tu největší možnou hloupost, musejí být hrozné, bolestné a svým způsobem absurdní a pro nás ostatní naprosto nepochopitelné. A dovedete si jen představit, co po sobě dotyčný zanechá a co vše pociťuje v posledních minutách? Nikoliv úlevu, nýbrž bolest a strach. Nechá tu rodinu - příbuzné, kteří jsou v koncích nad ztrátou blízkého. Ztratit někoho milovaného jest to nejhorší a nejbolestivější možné utrpení, to už si mnoho z nás ozkoušelo na vlastní kůži. Tak proč přidělávat bolest svým příbuzným, kterým na nás záleží? Nebylo by mnohem lepší řešení promluvit si s nimi a vyřešit to společně s těmi, na kterých nám (a jim na nás) opravdu záleží?
Vše jde vyřešit.. a kdo tvrdí, že jsou neřešitelné problémy, kvůli kterým jest lepší pomýšlet na "řešení" v podobě sebevraždy, je s prominutím absolutně hloupý a psychicky labilní, jelikož to
není řešení, ale hloupé vycouvání z problémů, které bude mít hrozné následky, jelikož se dotyčný již nikdy neprobudí, jak by si mohl těsně před uskutečněním namlouvat a uklidňovat se tím. Není to možné vrátit, tak proč si sakra sahat na život kvůli hloupostem?!

Důležité si jest uvědomit, že rozchod s přítelem/přítelkyní neznamená konec světa, ačkoliv nepatří mezi úplně nejlehčí věci, jelikož láska je mnohdy mocná a svým způsobem slepá, když si někdo kvůli zlomenému srdci chce sáhnout na život.. Lidé odcházejí, ale také přicházejí do našeho života. Poznáváme nové na úkor ztráty těch starých známých. Tak proč bychom měli ukončit něco tak důležitého, jako jest prožívání každého dne? Vždyť v případě smrti dotyčného jedince, který se sám zabil, se nevyřeší zhola nic. Jen promrhá možnost žít, zatímco jeho bývalý/bývalá si bude dál užívat životaplnými doušky s dalšími láskami..
Když se tak zamyslíme, život je vlastně zejména o ztrátách, ale berme to tak, že kdybychom se několikrát nerozešli s přítelem/přítelkyní, nikdy bychom nemohli potkat toho pravého/tu pravou..

Abych to nějak shrnula. Sebevražda není řešení. Je to jen hloupý nápad, který se na okamžik jeví spásou a naprostou úlevou, jenže opak jest pravdou. Sáhnout si na život je něco hrozného a já ty psychicky labilní jedince nikdy nepochopím. Absurdní absurdita, to by mělo shrnout vše potřebné…

Vaše *Emmgirl*
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Indiana | Web | 28. ledna 2011 v 6:26 | Reagovat

Píšeš to preto, že sa bojíš smrti...

2 Sheenie Lockwood | Web | 28. ledna 2011 v 8:29 | Reagovat

Ahoj, mohla bych tě o něco požádat?
Mohla by jsi prosím zvlolit fotku měsíce v anketě na mém blogu?
Jinak se moc omlouvám za reklamu. :)

3 Sirinel | Web | 28. ledna 2011 v 11:55 | Reagovat

A taky je fakt, že smrt někoho prostě NENÍ TRAGÉDIE kvůli které by se "pozůstalým" měl hroutit svět. A pak taky... já o sebevraždě přemýšlela. Každý den není posvícení, ale já, silně melancholická osoba, mám zjevně jiné myšlenkové pochody a úsudky, než ty. Jsem jiná, než ty. Každý je individuální. Proto nemusíš pochopit to, co si myslí a co koná ten druhý.

4 Emm z mobilu | 28. ledna 2011 v 12:36 | Reagovat

[1]: Ne, musim te zklamat. Pisu to jen proto, ze bych se k takove absurdni hlouposti nikdy nesnizila. ;) Nic to totiz nevyresi, clovek si prozije jen zbytecne utrpeni.

5 Emm z mobilu | 28. ledna 2011 v 12:49 | Reagovat

[3]: Znam par lidi, co se nechalo ovlivnovat chvilkovymi myslenkovymi pochody a premysleli nad sebevrazdou. A reknu ti (se vsi uctou), ze by zbytecne zahodili svuj zivot, coz je absurdni. Napriklad kvuli klukovi.. Proc se zabijet, kdyz ten druhy si pak bude uzivat?

A ver, ze ja dotycne moc dobre chapu. Prozila jsem toho dost a ne vsechno bylo pekne, ale nic by v zivote nestalo za to, podlehnout chmurnym myslenkam.
Neodsuzuji je, ale prijde mi to detinske, jelikoz sebevrazda NIC nevyresi, za tim si stojim.

Btw: nejsem si jista tim, jestli jsi smrt nekoho blizkeho jiz prozila, jelikoz by jsi moc dobre vedela, jak moc takova ztrata boli.. A rict, ze zbytecna smrt (viz sebevrazdy) neni tragedie.. Nevim, jestli jsi az tak melancholicka osoba, ktera si vsechno moc bere..

Nicmene jsem cely clanek myslela dobre, jak jsem upozornovala, muj nazor se nemusi shodovat s Vasim, ale ja bych rekla, ze je pravdivy. ;-)

6 Krutá | Web | 28. ledna 2011 v 13:02 | Reagovat

Řešení je možnost, jak se zachovat v určité situaci. Jestliže máme možnost umřít, je tedy smrt také řešením. Možná hloupým, ale je.
Lidé nepomýšlí na ukončení života. Myslí na to, že už nechtějí žít. To je první krok. Myslí na to, jaké by to bylo bez problémů. Potom se ho pokusí vyřešit, ale nepovede se to. Zopakují to dvacetkrát a stále nic, stále žádné zlepšení. Co teď? Deprese a frustrace jsou denní společníci, kteří zabraňují myslet. Fajn, tak půjdeme k psychiatrovi, který nám předepíše utišovací prostředky. Ale budeme to potom my a náš život? A co když na nich potom budeme závislí? Z bláta do louže a z deště pod okap. A původní problém stále trvá. Co teď? Nebýt. Lákavá možnost. Když tě v budoucnu čeká jen utrpení, tak je nebytí lákavé řešení.
Při promyšlené sebevraždě se člověku už jen uleví. Žádné problémy nebo nekonečné pokusy bez úspěchu. Prostě konec, už jen deset minut, trocha sentimentu a pak nic. Alespoň podle ateisty.
Proč přidělávat bolest příbuzným? Možná spíš, proč ničit příbuzné tím, že vidí, jak se trápíme a že oni nejsou schopni nám pomoci? Když je pes hodně nemocný a trpí, tak ho utratíme /Aspoň se netrápil dlouho./ Tak nechce lidi, ať se sami rozhodnou. Navíc je od nás sobecké nechat někoho trpět jen proto, že jsme zvyklí na jeho přítomnost. Dřív nebo později by se stejně utrápil.
Smrt je řešení. Pro daného člověka je to řešení. Potom už necítí.

7 *Emmgirl* | 28. ledna 2011 v 13:17 | Reagovat

[6]: Ano, každý máme jiný názor, s tím jsem počítala stejně tak, jako s tím, že se tu rozpoutá vášnivá diskuze. Na toto téma lze polemizovat doopravdy dlouhou dobu.

Pro někoho jest smrt možným řešením, ale copak nevidí i ty ostatní stránky? Ukončí to, to ano, ale proč svůj problém ''řeší'' takhle? Smrtí možná svůj problém ''vyřeší'', ale víš, kolik je možných řešení?
Život je krásný, ale umí být neskutečně těžký a mnohdy krutý, s tím se musí počítat. Tak proč podlehnout prvnímu sebemenšímu problému? Věřím, že by si dotyčný poté přál klid, který se mu dostaví, ale chtěl by také to, aby se rodina trápila? A neříkejte mi, že se příbuzní netrápí. Zažila jsem to a všichni jsou zdrceni, totálně v koncích, na dně (co teprve, když se dotyčný rozhodne k sebevraždě a neumře přirozeně).
Navíc když vezmeme v úvahu tu možnost, že se někdo rozhodne skoncovat se životem kvůli nešťastné lásce, nepomůže to vůbec ničemu, jen přidělá bolest ostatním, sobě vezme možnost najít někoho lepšího - ji zpátky nezíská. Jeho bývalá láska si jen bude dál v poklidu žít a hledat vhodné partnery, kdežto on bude mrtvý. Zahodí svůj (většinou mladý) život pro nic.

Mě se to tedy nezdá ani za mák rozumné řešit to takhle, jelikož v sebevraždě a smrti celkově nevidím řešení. Toť můj názor, který se může lišit, ale zdá se mi správný.

8 Sirinel | Web | 28. ledna 2011 v 14:15 | Reagovat

[5]: Sebevražda sice nic neřeší, ale já mám, pod kterou když se dostanu, a možná ji má každý, tak si klidně sáhnu na život a je mi to už jedno, všechno. Rozhodně bych se nezabíjela kvůli smrti blízkého, ztracené lásce, vyhození z domu, šikaně... já mám myšlenky na smrt, když mi připadne, že jsem tu zbytečná, že všechno kazím, že jsem ošklivá, prostě celkově na nic a že tu jenom mořím ovzduší. Tuhle "víru" ve vlastní neschopnost a ošklivost ve mně 14 let pěstovali vlastní rodiče a později spolužáci. Přesto moje žíly zůstaly nepoznamenány (ale odnesla to jiná část ruky) ani jsem nakonec neskočila z okna ze 4. patra bytovky na beton. Ještě pořád mi přišlo, že sebevražda asi nebude mít smysl a moje problémy mi nepřipadaly až tak těžké na to, abych je jednou zvládla. Ale dokážu si živě představit, že bych se dokázala zabít.
Smrt blízkého člověka jsem nezažila. Ale zároveň nechápu, proč se lidi tolik trápí. Proč se k tomu člověku tolik poutají. Co jim to trápení po jeho smrti dává. Všichni jsme jenom energie, která se různě přeměňuje, hmota, která se rozfunguje a pak zase umírá. A i když je každý jedinečný a pro mnoho lidí nenahraditelný, tím, že se po jeho smrti budeme trápit, prostě nic nevyřešíme. Jeho nám to nevrátí ani nám to nepomůže do budoucna.

9 *Emmgirl* | 28. ledna 2011 v 14:29 | Reagovat

[8]: To je samozřejmě pravda. Nic nám nevrátí milovaného člověka, který zemřel. Ale to, že se trápíme vlastně ani nijak neovlivňujeme. Věř, že to nejde jen tak zastavit a říct si, že smrt je běžná, zkrátka koloběh života na planetě. Nejde to, jelikož přemýšlíš jen a jen nad tím, proč zrovna ten dotyčný.. Proč, když ještě nebyl ten pravý čas a podobné věci se člověku honí hlavou.

Sama jsem nejednou zažila něco podobného a strašně dlouho jsem kvůli tomu byla na dně. Fráze typu ,,Čas všechno zlepší'' jsem nesnášela a říkala si, že vždycky zbude bolest, vyplňujíc tu prázdnotu. Po několika letech je to opravdu lepší, ale kdykoliv si člověk vzpomene, je až příliš lehké, znovu spadnout do melancholie, doprovázejíc potoky slz. Vždycky, když si vzpomeneš, cítíš, že Ti chybí.. Vždycky.

A sebevraždy kvůli vzhledu či samotě a neúspěchům jsou úplně stejné, jako kvůli ztracené lásce. Nestojí za to. Každý člověk je hezký a vzhled není všechno, jelikož mnohem více záleží na tom, jaký je dotyčný uvnitř.
Vím, že tomu pomáhají všelijaké časopisy a média, ve kterých jsou samé vychrtlé anorektičky, jako ''modelky'', ale musíme si uvědomit, že dávají v potaz vlastní zdraví. A navíc jejich ''krása'' jest většinou způsobena a vylepšena v Photospohu. ;)

10 Trista | Web | 28. ledna 2011 v 14:40 | Reagovat

Hmmn...přečetla jsem článek a řekla bych, že z částí s ním souhlasím, z částí ne...nelíbí se mi, když někdo mladý spácha sebevraždu, třeba kvůli známkám, ztracené lásce, nebo něčemu podobnému...ale jsou lidi, kteří mají větší problémy a jak tu někdo psal, i když se je snaží řešit víckrát, nepovede se, tak možná mají důvod na to, aby to ukončili, i když to zrovna není nějak moc moudré řešení, chápu, že to chtějí řešit takhle...
...a třeba jsou lidi, kteří jsou smrtelně choří...umírají, pomalu a možná při tom trpí a řešení vidí v sebevraždě,  která jejích už bez tak k smrti se blížicí život ukončí jenom dříve..a už se nemusej trápit...sebevražda je prostě ošklivá věc, nesouhlasím s ní, pokud na to není vážný důvod...ale nechápu sebevraždu kvůli nezdařené lásce, známkám, šikaně...tyhle problémy jde řešit...ale třeba smrtelná choroba, dluhy, které budou splácet ještě mé pravnoučatá..tak tohle může být vážným problémem...ale stejně trochu hloupým...
..mác pocit, že se v tomhle motám, tak abych to zhrnula...sebevražda není nic hezkého...mě osobně uráží, když ji házejí jenom na lidi, kteří vyznávají určitý styl, protože je to hloupé...spáchat sebevraždu může i ten, kdo žádný styl nevyznává...je to prostě pochod mysle a někdy to seskratuje i u toho, do koho bychom to nikdy neřekli...táke už mě to nejednou napadlo, ale zahodila jsem myšlenku, protože za prvé nemám na to odvahu, za durhé nemám na to žaludek, za třetí nebyl na to závažný důvod, vše jde řešit..i když si někdy myslím, že jsem tady nepotřebná, neudělala bych něco tak hloupého...nevím, zda by to bylo až tak vhodné řešení
tak já jenom tolik, klidně na mě reagujte, jsem zvědavá :P

11 Trista | Web | 28. ledna 2011 v 14:48 | Reagovat

[9]: no, řekla bych, že můžeme říkat, že smrt je součástí každodenního života...smrt tady byla, je a bude...v různých podobách a v různém počtu lidí,  kteří zemřou ve stejný den...nemůžeme říct, že budeme žít věčně, lidi se rodí a umírají...vem si třeba když zemře nevinní člověk při dopravné nehodě...pozostalí truchlí a říkají si proč právě on...a je to tady s niam dlouho, možná napořád...a to samé si říkají lidi u toho, kdo spáchá sebevraždu...proč právě on a nebyl připravený...to se asi nedovíme, proč se tak rozhodl..i když jsem stále za to, že škola, známky, láska, vzhled atď, nejsou důvody, to udělat...člověk, který se to rozhodně udělat kvůli těmhle důvodům, musel mít něco s hlavou už déle, než přišel tenhle zlomový bod a on to vyřešil sebevraždou...protože člověk, který nad tým někdy přemýšlí, ale pak to stejně neudělá, asi není tak labilní...a někdy je to jenom skratové konání...přijde to v jedné vteřině a v druhé už je ten člověk mrtví..ale stejně za tím musí být nějaké to pozadí...jinak si to neumím vysvětlit

12 *Emmgirl* | 28. ledna 2011 v 15:19 | Reagovat

[11]: Určitě smrt k životu neodmyslitelně patří. Jednou to přijde, víme to všichni.
Teď jsem však měla na mysli čistě ty sebevraždy, kdy je dotyčný vážně uskuteční a to kvůli hloupostem, které jsou prakticky na denním pořádku u všech. Takoví mají něco s hlavou, jak jsi trefně použila, ne tak ti, co nad tím někdy jen v chvilkových problémech uvažovali (spíše jen tak přemýšleli, ale hned to zavrhli), jelikož došli k názoru, že to není vhodné řešení, jelikož zabitím se nic nevyřeší. A to je důležité. Uvědomili si to.
Uvědomili si to včas, proto je důležité bavit se o tom, jelikož jinak by třeba udělali chybu a uskutečnili svůj plán..

13 Sirinel | Web | 28. ledna 2011 v 15:27 | Reagovat

[12]: Když myslíš... ale proč se některé "nevyspělé" kmeny lidí tady na zemi ze smrti člověka naopak radují? A tím, že sis sama říkala, jak se trápíš a že tam to místo zbude, se nedivím, že ti to nešlo zastavit.

14 Trista | Web | 28. ledna 2011 v 15:51 | Reagovat

[12]: no, ale někdy to neovlivníme, já nevím, musela bych být asi v takovém koutu, z kterého bych neznala cestu zpět...možná, kdyby mě pak někdo vytáhnul v poslední vteřině, věděla bych takové konání vysvětlit...neuznávam nějak moc sebevraždy, ale nechci lidi co do udělali odsuzovat, i když s tím nesouhlasím, nemám právo...líbit se mi to nemusí, ale soudit to taky nemůžu

[13]: řekla bych, že ty kmeny smrt uznávají a slaví, protože jde o jejich kulturu...i když si mi možná myslíme, že africké kmeny, které žijí v buši, a nemají tam internet, nebo telefony, jsou vypatlanci, ale ve skutečnosti nejsou...smrt oslavujú, protože možná věří v posmrtný život, nebo v převtělování duše do nového těla, a vzdávají poctu svým bohům při pochovávání a pozostalí si ctí toho mrvtého..vše je ve víře a kultuře ;)

15 Trista | Web | 28. ledna 2011 v 15:53 | Reagovat

[12]: btw: Emm, ona myslela tu jednorázovku, kterou tam mám ;)

16 Trista | Web | 28. ledna 2011 v 16:01 | Reagovat

btw2: proč si myslíte, že Dancing Dead jsem psala jako písničku?...já bych ten text zhudebnit nedokázala, psala jsem to jako báseň :D

17 *Emmgirl* | 28. ledna 2011 v 16:23 | Reagovat

[14]: Já nikoho nikdy nesoudím, ať už se jedná o jakýkoliv případ, jelikož všichni mají právo na svá vlastní rozhodnutí, což je jen jejich věc.
A i když já třeba nesouhlasím a něco podobného bych nikdy neudělala, nemám právo je soudit. A ani bych nikdy nechtěla, jelikož co dělají je každého věc a nikdy bych proti nim nic neměla, taková já nejsem. :)
Řídím se pravidlem, že soudit umí každý blbec, ale pomoci a vžít se do role dotyčného málokdo. Proto nemám ráda ty, které si všechny hned někam 'zaškatulkují', třeba jen kvůli stylu, či něčemu podobnému.

[13]: Některé africké kmeny možná oslavují smrt, ale jak už napsala tady Trista, je to zjevně jen proto, že stále věří v posmrtný život a berou to úplně jinak, než my.
Jde o kulturu, která se 'dědila' (nebo jak lépe to nazvat) z generace na generaci po staletí, přes období Starověku po dnešek. Proto se nad tím nepozastavují, jako my, jelikož u nich jde o úplně něco jiného, řekla bych.. Jenže my nejsme z afrického kmene, že. :) Tudíž smrt neoslavujeme, takže nevím, proč tu řešíme dějiny.

A co se toho trápení týče. Neříkala jsem si to. To až teď to umím pojmenovat a identifikovat, nikoliv tehdy, kdy člověk své pocity neumí přesně označit a popsat. Kdyby se Ti to někdy stalo, věděla by jsi, jaké to je.. Takže až něco podobného prožiješ, můžeme o tom debatovat.

[15]:, [16]:: Aha, tak tu už jsem přečetla, povedla se Ti! :-)
Já si říkala, že to bylo moc poetické na to, aby to byl text písničky, ale podle komentáře přede mnou jsem usoudila, že to tedy byl asi text. :D Jsem si říkala, že dotyčná byla asi 'zasvěcena'. :D:D :))

18 Trista | Web | 28. ledna 2011 v 16:29 | Reagovat

[17]: no, nám by se taky nelíbilo, kdyby nás někdo soudil ;)

jako, já ji to už taky vysvětlovala, že to není text..a jednorázovka je tam ještě jedna...s názvem "Just Come Home" tu nečetl snad nikdo, kromě mě samotné :D hehe...jsem závislá na čtení své tvorby, jak patetické :D...btw: ten mail, ve kterém jsem ti minule zasílala ten prolog, četla sis to? páč si neodepsala, a já čekala na názor

19 *Emmgirl* | Web | 28. ledna 2011 v 16:35 | Reagovat

[18]: Přesně. Člověk se musí chovat tak, jak by chtěl, aby se k němu ostatní chovali. :)

Jé, jdu navštívit e-mail.. *stydí se* Omlouvám se, ale nějak mě nenapadlo se podívat na mail, nečekala jsem, že budeš tak rychlá. x)
Jdu to napravit a hned Ti napíšu, jo? :) Děkuju, jdu přečíst jak prolog, tak hodit koment k té jednorázovce. ;-))

20 Trista | Web | 28. ledna 2011 v 16:42 | Reagovat

[19]: hehe, tak to budu jedině ráda...jsem zvědavá na tvé komenty :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama