Příběh: Nesprávné vyznání /1/

12. srpna 2011 v 1:00 | *Emmgirl* |  →My short story

Tumblr_leiq03d7zk1qd94w9o1_500_large
Zdroj použitého obrázku: WeIt

Již po několikáté mlčky zatoulala svým pohledem k jednomu ze svých dobrých kamarádů, který byl jako jeden z mála doslova jejím nerozlučným společníkem. Již od útlého dětství společně trávili téměř každičkou volnou chvíli, tedy je více než jasné, že je to zákonitě nějak muselo poznamenat, a tím pádem odrazit na jejich životech. Avšak dosud byli přáteli na život a na smrt, nikdo jiný do jejich přátelství nevstupoval... Ale jak je již známé, život si s námi opravdu zahrává, což nikdy nevěští nic dobrého. Tentokrát přišli na řadu právě oni dva a v sázce se objevilo jejich dlouholeté a upřímné přátelství. A změnilo se toho mnohem více, než se na první pohled zdálo. Nic už není takové, jaké to bývalo, o tom se právě, již po několikáté, přesvědčila na vlastní oči.


Seděl jako vždy na svém místě u okna, pohrávajíc si s propiskou v prstech a nedbale zavrtěl hlavou, díky čemuž si všiml jejího uhrančivého pohledu, což v ní vyvolalo rozpaky, až musela sklopit zrak. Sice se jako vždy mile pousmál, avšak jí se jen ztěží podařilo vykouzlit na líčku nepřítomný úsměv. Něco uvnitř ji napomínalo, ať se její myšlenky nezačínají ubírat nevhodným směrem, leč přes všechnu tu snahu se jí to nepodařilo.
Přivřela na okamžik ztěžklá víčka a automaticky jí v mysli vyskočila jedna ze zákeřných myšlenek, na které občas poraženě pomyslela. Odcizili se. Už to není jako to bývalo, pokračovala a snažila se urovnat zmatek ve svých myšlenkách. Sice ani pořádně nevěděla, jak k onomu názoru došla, ale něco uvnitř ji ujišťovalo tím, že se to co nevidět dozví.. Bude jen otázka času, kdy začne smýšlet jako ostatní kluci a na kamarádíčkování s ní mu nezbude čas. A ani chtíč, však co by se zahazoval s kamarádkou, když může místo promrhaného času poznat pár pěkných slečen na jiné úrovni, než-li jen té kamarádské?
Z myšlenek ji vytrhl až cílený dotyk na ramenou, díky němuž se úlekem otočila. Smál se od ucha k uchu, stále ji hladíc po ramenou. Kdyby jen tušil, co v ní jeho letmé a byť jen kratičké doteky vyvolávají. Zákonitě musela zblednout, byla si toho vědoma.
,,Copak, uviděla jsi ducha, že jsi tak bílá, Kim?'' uličnicky se rozhlížel kolem sebe, aby ji mohl nepřímo trochu pošťuchovat. ,,Nebo jsem Tě tak moc vylekal?! To přeci není možné, vždyť nejsi žádný strašpitel, domnívám-li se dobře,'' sesunul se na židli vedle ní a odložil si svou brašnu na zem pod lavici. Dělil je poslední týden od začátku prázdnin, jež byly pro studenty doslova vymodlenými. Poslední týden povinností a poté už jen dva měsíce volnosti, nezapomenutelných událostí a radostných okamžiků. A po nich přichází na řadu něco nového a doposud nepoznaného. Univerzita před nimi otevře noví možnosti, avšak i nové starosti, o tom není pochyb.
,,Ale, ale, moc si o sobě zase nemysli, Ollie!'' zpražila ho šťouchnutím do žeber a vyhnala veškeré předchozí myšlenky z hlavy. Na okamžik ji připadalo, jako by se snad vrátli v čase, jelikož již delší dobu se takto nenuceně nepobavili.


****


Dny ubíhaly jako splašené, obvykle je však trávili společně, jak už u nich bylo zvykem. Vždy si společně užili plno zábavných a hezkých okamžiků, na které mnohokrát velice rádi vzpomínali. Od malička se k sobě chovali spontánně a vždy byli zcela upřímní. Zkrátka to musela zkusit, i když věděla, že tohle může být zásadní okamžik jejich přátelství. Obávala se toho, že to tímto skončí, a to rozhodně nechtěla.. Avšak nemohla se dále trápit a on musel vědět pravdu, i když ji možná nepochopí. Jsou jen tři možnosti, kterými to může skončit. Buďto se jejich přátelství ztratí v nenávratnu, stane se něčím víc a nebo to vydrží, v což snad raději ani neupírala naději. Bála se, že ho ztratí, ale zároveň si říkala, že možná přeci jen není jediná, u které přeskočila jakási pomyslná jiskra. Vždyť společně tráví všechen svůj volný čas.. Možná. Možná má naději, možná také ne. Však se to konečně vše dozví.


Jednou takhle trávili celý den u ní, když se rozhodla udělat onen pomyslný důležitý krok. Už to dále nemohla dusit v sobě, vždyť se v jeho přítomnosti nemohla ani pořádně soustředit, natož racionálně myslet. Sama se divila, že na změně jejího chování stále ještě nic nepoznal. Byla si jistá tím, že ačkoliv se snažila potlačit veškeré, pro ni samotnou velice náhlé a dosud nepoznané city, muselo to na ni být zkrátka vidět. Nesršila vtipem, jako obvykle, psíše byla zamlklá a rozpačitá. Před ním obvykle taková nebývala. Vždy se cítila jako by měla vedle sebe bratra, a tak bylo jasné, že se chovala vždy spíše uvolněně.
Protáhl se a spokojeně sebou praštil do ustlané postele. Pozorujíc ji, si podepřel hlavu pažemi a s úsměvem si ji dále prohlížel. Nervózně sebou škubla, jakmile si jeho zkoumavého pohledu všimla, když odvracela svůj pohled od monitoru notebooku.
,,Děje se něco, Olivere?'' zeptala se celá nesvá, jelikož se začínala obávat toho, že již něco z jejího chladného chování poznal, což by vše změnilo ještě k horšímu.
,,Ani ne,'' prohodil, ve snaze o lhostejný tón. Ihned věděla, že má něco na srdci, tudíž ochotně odložila to, do čeho si celé dopoledne dodává odvahy, aby jej mohla vyslechnout. Naivní miniaturní část jí zadoufala, že by ji třeba mohl v něčem předběhnout a zadupat tak její, stále se zvětšující, pochyby. Zkrátka v ní jeho okaté uculování zažehlo plamen nadějí. Jak naivní a hloupé.
,,Koukáš na mě, jako bych právě přilétla z Marsu,'' pronesla na vysvětlenou. ,,Takže povídej, co máš na srdci..'' snažila se o lehké pousmání a pohodlně se opřela.
,,Poznala jsi to,'' zazubil se a přemístil se nedočkavě do sedu. Vyčkávavě zaklapla víko notebooku a jakmile se jí trochu podařilo uklidnit bušící srdce, věnovala mu opět pozornost.
,,Tak povídej,'' pobídla ho znovu a vykouzlila přátelský úsměv, na který byl dozajista za ta léta zvyklý. Sice určitě v ještě trochu veselejší verzi, ale o to vlastně vůbec nešlo. Zabývala se v duchu schválně zbytečnostmi, aby trochu odvrátila svou pozornost od nevolnosti, ke které se schylovalo v okolí žaludku.
Znovu začal. ,,Víš, jak jsme se domluvili na tom, že na letošní ročníkový ples půjdeme společně jako kamarádi, když nějak oba nestojíme o jiné partnery?'' brblal na Kimberlyin vkus trochu rychle, asi aby to měl rychle za sebou.
Nervózně si pohrával s prsty, které různě proplétal a sledoval je při tom. Jen po očku se vždy ujistil, že ho poslouchá. Přikývla. Poslouchala ho, se zatajeným dechem a malá část jí doufala, že to má něco společného s tím, co mu chtěla přiznat ona. Vždyť zvýraznil to, že se domluvili, že se budou doprovázet jako kamarádi. Že by právě na tom chtěl něco změnit? Srdce ji splašeně tlouklo a ona jen upřeně svýma pomněnkově modrýma očima sledovala, jak se v duchu Oliver k něčemu odhodlává a přemlouvá.
,,Vím,'' ujistila ho tedy tiše, když zjevně neměl v plánu pokračovat v oné nakousnuté věci. Nebyla si už ničím jistá, přesto jedna malá část naivně doufala.
,,No, tak.. Trochu se pozměnily plány,'' pronesl nejistě a jakmile si byl jist, že má dostatek odvahy, spustil. Kim byla zcela v očekávání. ,,Nevím, jestli budeš souhlasit, proto se Tě ptám takhle s předstihem a hlavně proto Ti to říkám, jelikož bych se nechtěl dopustit toho, aby jsi na mě byla naštvaná, nebo tak něco..'' jeho slova se ubírala směrem, jakým tak trochu doufala. Jenže nic obvykle není tak, jak čekáte a v co doufáte, tudíž jeho slova rychlostí blesku nabírala zcela jiné obrátky. ,,Jsi má nejlepší kamarádka a proto bych Tě nechtěl ztratit, však víš.. Ale je tu jedna holka, Alison, a ta mě pozvala.. A tak bych se chtěl zeptat, jestli by ti nevadilo, kdybychom to tento rok vynechali a pozměnili, a každý šel samostatně s někým jiným.'' řekl to, co ho tížilo a ona jako by právě vyslechla svůj ortel smrti. Do očí se ji tlačily slzy, ale musela před ním zachovat kamennou tvář. Jako dobrá kamarádky by mu to vždy přála a byla štěstím bez sebe, takže na okamžik zatlačila své momentální opravdové pocity někam hodně hluboko a donutila se trochu usmát. V jejím podání z toho vznikla však až nepřirozeně vypadající křeč.
,,Nevadilo!'' vyhrkla až moc rychle.
Starostlivě nakrčil čelo. ,,Vážně?''
,,Prosim tě, vždyť to mi bylo jasné hned, jak jsi spustil,'' zasmála se, předstírajíc pouze nejlepší kamarádku.
,,Fakt?!'' vyklouzlo mu překvapeně. Avšak na nic dalšího nečekal, vykročil k ní a pevně ji objal, což v ní vyvolalo další nával té slané vody, tlačíc se ze slzných kanálků přes husté řasy ven. Proč jen se musela zamilovat právě do svého nejlepšího kamaráda, jenž jí bere jen jako pouhou sestru? ,,Však mi společně můžeme jít zase na univerzitě, Alison půjde na konzervatoř, takže nebudu mít s kým jít..'' zasmál se, aby odlehčil situaci, když mu došlo, jak tohle vyznělo. Samozřejmě ani jí to neušlo. Právě řekl, že ona bude dobrá náhrada, když s nikým nebude moci jít.. Náhrada. Vždy bude jenom dobrá kamarádka, pouze dobrá náhrada za Alison či nějakou jinou dívku. Párkrát rychleji zamrkala a odtáhla se z jeho sevření.
,,Víš, právě jsem si vzpomněla, že musím jít zařizovat něco kolem plesu, takže..'' začala, čímž chtěla naznačit, aby odkráčel. Možná si pomyslí, že chce aby odešel, protože je naštvaná.. A i když by nikdy kvůli tomu nebyla naštvaná, kdyby to bylo jen tak, jak si myslí on, nechala to být. Ať si myslí, co chce..
,,Vážně Ti nic není, Kim? Klidně to můžu odmítnout a půjdeme spolu,'' nabídl honem rychle. I když onou částí, kterou ho milovala více, než kamaráda, příšerně žárlila, nikdy by mu to nemohla udělat. To radši zničí sebe, než aby na její hloupý výběr objektu své lásky doplatil právě on. Ten, který byl jejím nejlepším přítelem v každé situaci a právě ten, ke kterému se její city prohloubily ještě mnohem více, než je v jejich případě zdrávo.
,,Ne, jen si to s Alison užijte, však se tam učitě potkáme,'' zamlčela, že nemá v plánu se tam vůbec ukázat. ,,A navíc, musím si jít vyzvednout šaty, jsem domluvená s Amandou. Takže.. Jistě chápeš, že nemůžu přijít pozdě.'' pokrčila výmluvně rameny a už jej postrkovala ke dveřím. Naposledy mu věnovala chabý pokus o úsměv a jakmile zavřela dveře od svého pokoje, sesunula se na postel, však on už se vyprovodí sám.
Zabořila svou od slz zmáčenou tvář do polštáře, ale místo úlevy pocítila další nával lítosti. Cítila z něj totiž jeho nezaměnitelnou vůni, která jí v mysli vyvolávala ty nejnádhernější oči na světě. Oči, jež vídala po celých devatenáct let svého života prakticky denně.


,,Dítě, zlatíčko, jsi tam?'' ozval se tlumený hlas, doprovázejíc tichým klepáním. Pomalu rozlepila oči a byla si jistá tím, že proplakala a následně prospala zbytek dne. Přes nezatažené lehké, průsvitné závěsy mohla rozeznat hvězdy, putujíc po tmavomodré obloze. Jakmile si byla jistá, že když vstane, nezamotá se jí hlava, vstala a poupravila jak zválené povlečení, tak své oblečení, ve kterém usnula.
,,Ano, jsem tu,'' zvolala, když v rychlosti v zrcadle toaletky zkontrolovala, zda na tvářích nejsou stopy pláče.
,,Už asi po třetí volal Oliver, ale nemohla jsem Ti ho předat, jelikož si spala. Děje se něco?'' posadila se na kraj postele a mlčky hledala v dceřiných očích jakoukoliv známku něčeho, co ji trápí.
,,Ne, proč myslíš, že by se něco mělo dít?'' trhla sebou.
,,Poznám to na Tobě, drahá,'' pohladila ji po zádech a pokračovala. ,,A navíc se mi zdál Oliver nějaký zamlklý a roztěkaný. Když promluvil, dušoval se, že se strašně moc omlouvá a že s Tebou potřebuje mluvit.. Zněl naléhavě, možná se chtěl přesvědčit, zda je všechno v pořádku.'' navrhla matka.
,,Zřejmě.'' pokrčila nezaujatě rameny a popadla čistou noční košilku. ,,Půjdu se naložit do vany, takže kdyby jsi mě hledala, jsem v koupelně a telefony neberu.'' pronesla a s líbnutím pusy na matčinu tvář zamířila do koupelny, napustit si horkou vanu. A zda by se měla přiznat, chtěla také utéct od případného maminčiného vyptávání se, kterému by jinak jistě neutekla..


Ještě dlouho do noci přemýšlela nad tím, jak může všechno tak rychle pokazit láska. Kdyby se do něj bezhlavě nezamilovala, nemusela se teď trápit nad tím, že je šťastný s nějakou Alison z vedlejší třídy. Přála mu to, strašně moc, jelikož si zasloužil lásku.. Jenže nedokázala nepomyslet na to, proč ji není ona. Prober se, vždyť jste spolu trávili každičkou chvíli, není se čemu divit, že Tě nebere jinak, než jen jako obyčejnou kamarádku či sestru!, nadávala si v duchu.
Už neplakala, jelikož neměla co. Zdálo se, že všechny slzy jsou už dávno nasáklé v polštáři či přikrývce a ona nemá již žádné v zásobě svých slzných kanálků.





****


Den D se blížil závratnou rychlostí, čili nebylo divu, že se záverečný ples konal již dnes. Všichni studenti si už dobrý týden nešuškají o ničem jiném, než o volbě krále a královny či o výběru partnerů, v neobvyklém případě partnerek, jelikož většinou se na nedočkavé šuškání zmohly jen dívky.
,,Tak jak se těšíš na ples? S kým že to vlastně jdeš?'' zabloudila k onomu tématu také Amanda, Kimberlyina letitá kamarádka. ,,A co šaty? Už Ti je dopravily?'' usmívala se a snažila se svou kamarádku přivést na jiné myšlenky, jelikož měla tušení, že se něco vážného stalo. Nikdy totiž nebyla Kim takto zamlklá a vážná. Téma se jí však zrovna dvakrát vybrat nepodařilo.
,,Šaty ještě nedorazily, možná přijdou odpoledne, či už je dosti možné, že si je mamka se zalíbením prohlíží,'' pokrčila rameny a pokračovala. ,,Ale já na ten ples stejně nepůjdu.'' pronesla trochu tišeji, jelikož tak nějak doufala, že tím předejde otázkám a dlouhému výslechu, proč se tak rozhodla.
,,Cože?! Nechceš mi říct, že jen tak vynecháš poslední společný ples před nástupem na univerzitu a navíc necháš Olivera na holičkáš, že ne?'' ptala se vážně a zmínku o Oliverovi přidala pro dramatický efekt, jelikož věděla, že Kim by svého nejlepšího přítele nikdy na holičkách nenechala. Jenže vše se změnilo.
Oliver v posledních dnech neměl čas ani za ní zajít, což jí samozřejmě nevadilo, jelikož by nedokázala dělat, jako by nic, ale přeci jen ji to mrzelo, jelikož ji vyměnil za Alison. Dokonce společně s Alison seděli i při obědě, tudíž si ani nevzpomněl, že nějaká Kimberly je. Ničilo ji to, jelikož i když by se trápila, raději by věděla, že ji pořád bere jako sovu nejlepší kamarádku... Už ho nezajímala ani jako kamarádka. nepotřeboval ji a užíval si přeslazeného vrkání s Alison, která se chovala naprosto nepatřičně, když si několikrát sedala místo k Oliverovi ke členům fotbalového týmu. To pak vždy přišel Oliver k ní a s úsměvem se ptal, zda si může přisednout. Mohl, jenže to Kimberly obvykle už vždy naoko dojedla a odešla. Nechtěla být náhradou, vždy když Alison není po ruce nebo mu dala košem. A jen kvůli tomu, aby s ním byla stále v kontaktu, se ji to zdálo více než trapné. Cítila, že jejich přátelství nepřečkalo tuto zkoušku a krizi už ani jeden z nic hnezažehná.. Vlastně on po tom ani netoužil a ona? Ona se raději smiřovala s tím, že jej ztratila a bude mít nejméně po zbytek roku zlomené srdce.
,,Zkrátka nejdu, Oliver si za mě náhradu našel, takže nemusím nikam,'' ušklíbla se, když míjeli Olivera s Alison. Objímal ji kolem ramen a ona mu cosi se smíchem špitala do ucha. Kim se raději zahleděla do učebnic, které zandavala z vyklizené skříňky do tašky. Byla si jistá tím, že vhodnější slova by byla ''Už nepotřebuje mě - náhradu - za nějakou jinou dívku, například Alison.'', než aby použila že Alison byla náhradou za ní, což tak rozhodně nebylo. ,,Však stejně bych ve společenských šatech vypadala příšerně.'' zasmála se. Snažila se nějak zlehčit momentální situaci, když se Amanda stále mračila novince, kterou se před okamžikem dozvěděla.
Jakmile kamarádku přesvědčila, že si to užije i bez ní, jelikož bude ve společnosti svého přítele Breda, a nenechala se přemluvit, opustila školu a konečně se viděla doma. Dnešní večer bude trávit nad miskou popcornu u hromady DVDček, místo nějakého plesu, tím si byla jistá. Tedy alespoň do doby, než přišla domů.

,,Kimberly, konečně přišly ty šaty,'' zavolala nadšeně do chodby na svou dceru, jakmile uslyšela zaklapnutí domovních dveří. ,,Jsou dokonalé, budou se Ti opravdu líbit, zlatíčko, hodí se přesně k Tobě!'' nadšeně přišla, aby ji následně odtáhla do obývacího pokoje, kde byla již připravena krabice s róbou. Kim došla k závěru, že své rozhodnutí o nenavštívení letošního závěrečného plesu sdělí mamince hned poté, co se podívá na šaty, aby ji hned nezklamala, jelikož vypadala vskutku nadšeně. Odklopila tedy víko a nemohla uvěřit svým očím. Ve skutečnosti byly ještě hezčí, než si je představovala a vypodobnila z nákresu návrháře.
,,Co na ně říkáš? Hned musíš dát Oliverovi vědět, jakou si má vzít vázanku, aby jste se k sobě hodili,'' radostně zatleskala a zamířila ke konferenčnímu stolku, na němž zpočíval telefon. Teď musela svou matku zarazit, jelikož pokud by Olivera vytočila, byla by mu to schopna říci sama, což nemohla dopustit.
,,Mami, ty šaty jsou opravdu krásné, o takových se mi ani nezdálo, takže děkuju za to, co jsi pro mě zejména ty udělala, ale..'' nadechla se, jelikož ji nechtěla zklamat, ale nemohla se tam ukázat, zvláště sama. ,,Nepůjdu tam.''
,,Proč ne? Zlatíčko, vždyť Oliver se tak těší a ty také,'' posadila se na pohovku vedle své dcery a smířlivě ji objala kolem ramen. Tušila, že je něco špatně.
,,To je právě to. Nechci tam jít sama a Oliver.. Ten si našel Alison, se kterou už nějakých čtrnáct dní chodí, tudíž jsem ho ujišťovala, že nevadí, když se rozdělíme. Nemohla jsem ho nutit, aby tam šel se mnou, kamarádkou, když našel někoho, s kým tam půjde mnohem raději.'' vysvětlila, pohled zabořený do země, ve snaze nedopustit, aby se slzy vedraly na povrch a ujistily nejen ji o své zatrpklosti.
,,Takže ho máš ráda, viď?''
Vykulila na svou matku oči. ,,J-jak.. Eh.. Proč si to myslíš?'' vykoktala ze sebe. Maminka se na ni jen lehce, avšak zároveň smutně usmála. Soucítila se svou jedinou dcerou.
,,Jinak by jsi si dozajista našla jiného partnera, mohli se o Tebe přeci přetrhnout.'' připomněla a Kimberly zaraženě nehybně setrvala na místě.
,,Nemohla jsem mu to říct, když mi začal básnit o ní.. Mnohem lehčí to bude, když se mu budu vyhýbat, což stejně nepozná, jelikož má oči jenom pro Alison.''
,,Lehčí pro Tebe, nebo pro něj?'' uhodila hřebíček na hlavičku.
,,Pro něj,'' přiznala s těžkým srdcem a zvedla se, aby nenápadně setřela první příznaky breku a rovnou mohla zamířit do svého pokoje.

××Konec 1. části××
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 terisek239 | Web | 12. srpna 2011 v 1:14 | Reagovat

Hezkej příběh,to se musí uznat :))..

2 Trista | 12. srpna 2011 v 22:11 | Reagovat

Oooh...to od něj nebylo hezké...ale mít za nejlepšího kámoše kluka, nikdy nemůže dopadnout tak, že tam neskrsne jiskra..to prostě asi není možné..určitě se zamiluje alespoň jedna strana..ale on ještě zalituje...jinak bych chtěla vidět ty šaty :D...představuji si je hodně barevné..s nadýchanou sukní, kterou tvoří několik vrstev barevného tylu a vršek je korzet, který odhaluje její záda...jako moje nej kámoška měla na jednom plesu ve škole dokonalé šaty..jednou říkala, že kdybych potřebovala, tak mi je klidně půjči..otázkou zbývá: Kam bych si je proboha vzala? :D ale možná přes rok na Valentýna? :D pochybuji, ještě musím využít ty vlastní, které mám :D...já ti zašlu fotky těch šatú i jedných, podle kterých jsem si představovala více-méně šaty Kim...akorát nejsou tak barevné jak v mé představě...zase melu...ale to až v neděli večer, zlatíčko, až se vrátím od miláčka...pak čekej hořlivý e-mail se spoustou novinek, fotkami a bonuskem :D
a příběh vypadá moc slibně, těším se na další díl :P

3 Emm | 12. srpna 2011 v 23:11 | Reagovat

[1]: Diky. :-}

[2]: Jj, to je vzdycky riskantni... Jinak fotku nemam, mozna dodam az najdu, az se vratim. :}}

A fotku chci. :}}

4 Trista | 13. srpna 2011 v 7:28 | Reagovat

[3]: Tak až zítra večer přijedu domů,  máš ji mít :P a užij si let ;)

5 Emm | 13. srpna 2011 v 16:51 | Reagovat

[4]: Moc, moc dekuju. :} Zitra se ozvu, ale budu vyspavat zrejme dele. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama