Příběh: Usměj se, prosím..

8. srpna 2011 v 8:08 | *Emmgirl* |  →My short story
Tumblr_lntcx8ftqk1qk8huqo1_500_large
Zdroj obrázku: We<3It



Seděla na obrubníku chodníku, nedaleko velice málo používané silnice. Světlo jedné, nejbližší lampy, z pravidelně umístěného pouličního osvětlení, zvýrazňovalo její dlouhé vlasy, stáčejíc se podél jejího obličeje v jemných a nepatrných loknách. Její pootevřená ústa vytvářela s bolestnými výdechy nepatrnou páru, jak byl její dech od okolního vzduchu až nepatřičně horký.
Její oči pozorovaly okolí nepřítomným pohledem. Nemohla uvěřit tomu, že je po všem. Nemohl uvěřit tomu, že ji tu nechal napospas okolnímu životu. Jak by se mohla radovat, když je tu zcela sama?
,,Reen, jsi to ty?'' uslyšela někde za sebou. Poohlédla se, ale nikoho neviděla. Zmatenost a vyděšenost na sobě nechávala zcela normálně znát. Nikdo tu nebyl, tím si byla naprosto jistá. Tak proč ho tu slyšela? Proč? ,,Posílám Ti náhradu, Reen..'' zašeptal onen známý hlas. Pohlédla zmateně před sebe, nikde nikdo. ,,Zapomeň na mne, nebyl jsem dobrým přítelem. On už se o Tebe postará, prosím odpusť.'' slyšela zřetelnou omluvu, z jeho úst. ,,Za vše, co sis kvůli mně prožila.'' dodal. Nenechal se jen tak odbít, vyháněním z její mysli.
Musí bláznit, přeci jen toho dost vypila, jelikož byla na samotném dně z toho, co se stalo. Nechal ji tu, i po tom, co ji udělal. Prolétlo ji hlavou. Ohnala se po nesmyslném cíly, dlaněmi mávala kolem sebe, jen aby ho od sebe odehnala. Marně. ,,On se o Tebe postará, mnohem lépe..'' zopakoval, pomalu se vytrácejíc hrubý hlas. Mizel a s ním i její obavy, zároveň pociťující bolest z jeho ztráty však přetrvávala. Byla zmatená.
O to víc, když ji oslnila hemžící se světla, z jejichž stínů vystupovala pomalým krokem tmavá postava. Postava, jejíž proporce byly jasné na první pohled. Jednalo se o svalnatého mladíka. Sevřelo se jí hrdlo, když ucítila mráz, běžící po celém jejím těle, který s sebou přinesla mladíkova přítomnost. Proběhl ji podivný mráz.
Uhrančivě se na ni díval, pozoroval každičký centimetr jejího těla. Došel pomalým krokem až k ní, načež se shýbl a podával ji záchranou ruku. Srdce ji tlouklo takovou rychlostí, že málem vyskočilo z její vnadně vypadající hrudi. Její momentální tep by přehlušil doslova vše. Stále ho pozorovala, bez pohnutí nechala své oči, vpíjet se do těch jeho. Viděla svůj odraz, jeho duhovky byly uhlově černé. Stále čekal s dlaní nataženou.
,,Nemusím se ničeho bát.. Ani mne.'' pousmál se nepatrně. ,,Jsem Marco.'' promluvil vlídně, jelikož rozpoznal dívčiny rozpaky a obavy, které se mu zdály na místě. ,,Není Ti nic?'' optal se starostlivě. Dívka, jako by oněměla. Bez uhnutí svých pohledů, si oba vzájemně hleděli do očí. Nepatrně pohnula svou pravou dlaní a roztřeseně ji přiložila na jeho, kterou vztahoval k ní, v nabídce, aby se s jeho pomocí zvedla, či aby pocítila záchranu, která zaplaší její obavy. Tedy alespoň se o to bude snažit.
Jemně jí přejížděl palcem po konečcích prstů, snažil se ji uklidnit. Poté začala opět viditelně dýchat. Její hrudník se začal pod nádechy a výdechy opět mírně nadzvedávat. Zvedl se a jí pomohl. Nemluvila, ale přesto se začala cítit v bezpečí. Poprvé od doby, co opustila před několika dny domov. Bylo ji slibováno to nejlepší zacházení, čeho se však dočkala? Přihlížela smrti, přihlížela tomu, co se stalo. Kvůli němu je na pokraji svých sil. Přivřela svá víčka a nechala tak pomněnkově modré duhovky skrýt pod nimi.
Prohlédl si ji hezky zblízka, jakmile uviděl dívčiny rozmazané oči, všiml si stékající slzy, na její hebké tvářičce. Bez jakýchkoliv protestů si ji přitiskl k sobě, ještě předtím pustil její dlaň a omotal paže kolem jejího chvějícího se těla. V objetí přetrvali. Aniž by se znali, pociťoval potřebu ochránit ji, bylo to jeho nové poslání. Vypadala křehce, zatoužil po jejím úsměvu. K tomu však bude velmi dlouhá cesta.
,,Krásko, usměj se, se prosím,'' zašeptal do jejích hebkých vlasů.
Pevně se ho držela a nechávala ho, pevně ji k sobě přivinout, kdykoliv se mu zachtělo. Spíše kdykoliv pocítil náznak nechtěného odtáhnutí. Dlaněmi bloudila po jeho širokých ramenech a vdechovala vůni svěžího sprchového gelu, šampónu a vody po holení. To vše se mísilo v okouzlující a neodolatelné vůni, která k němu patřila. Neznala ho, ale přesto si s ním připadala v bezpečí. Je tu. Ten, o kterém mluvil, když se jí on shora omlouval. Zatřepala nepatrně hlavou, aby ho z ní vyhnala. Nechtěla na něj myslet, to on ji přivedl do této situace. Možná by mu přeci jen měla být vděčná, polkne a znovu vdechuje již známou vůni. ,,Jsem Reen,''zašeptala do ticha jeho hrudi rozpačitě.
Pousmál se. ,,Tak přeci jen nejsi němá,'' zašeptal nazpět a pohladil ji po páteři. ,,Pojď, nebudeme tu stát uprostřed noci. Zavezu Tě k sobě, možná se rozmluvíš po horké čokoládě.'' s pomrknutím ji vzal do náruče a ona se ho držela kolem krku, aby nespadla. ,,Pokud chceš, odvezu Tě poté domů.'' zamyslí se. ,,Ale až mi dáš své telefonní číslo.'' usměje se spiklenecky.
Přeci jen vykouzlil na její tváři nepatrný úsměv, o který mu podvědomě celou dobu šlo. To mu však nestačí. Jeho nutkání pokračuje. Chce docílit toho, aby se opět naplno smála. Ten pravý čas přijde, o to se postará. Zamyšleně ji odnáší do svého auta. Rozpovídá se a pak třeba zjistí, proč je osud zavál na stejnou cestu. Už teď však ví, že je to více, než dobře.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Trista | 9. srpna 2011 v 9:57 | Reagovat

Jeeeeo...to je krásné...a možná, že se nastěhuji pak i k nemu...hehe, otevřené konce se mi líbí :P

2 The_Chessie | Web | 10. srpna 2011 v 16:48 | Reagovat

aaa :D .... chcela som si to prečítať odkedy som uvidela ten obrázok a nadpis :) a dobre som spravila :) krásne si to napísala :)
btw. dúfam, že si užívaš dovolenku... píšem síce trochu neskoro ale predsa len :)

3 V. | Web | 12. srpna 2011 v 11:24 | Reagovat

Tyjo, to je úžasné, strašně krásně jsi to napsala, četlo se to jedním dechem, nádhera, přála bych si alespoň z poloviny psát tak úžasně jako ty, byla bych nejšťastnější na světě :).. teď je mi líto, že nič takového nikdy nezažiju :( :D Chlapec s uhlově černými oči ^^ úžasné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama