Když ztratíš víru..

29. července 2012 v 12:12 | *Emmgirl* |  → My minds
Kolik si toho musela prožít, tolik si toho musela zkusit.. O nic z toho nestála, avšak musela si tím projít. Musela, ač nechtěla. Musela, ač o nic z toho nežádala..
Koho vlastně? Někoho tam nahoře, nebo snad pouze a jen ''toho, kdo nám píše knihu života včetně všemožných osudů'', kterou nelze jen tak lehce pozměnit?
To nevěděla a stále neví, ale je si jistá tím. že ji to změnilo. Nejen po oné stránce, ale také uvnitř. Přemýšlela nad věcmi, které by ji obvykle nenapadly. Dumala nad tím, co by se stalo, kdyby to všechno najednou skončilo a ona už se neprobudila.. Ničila sama sebe, když nad něčím podobným přemýšlela, vůbec připouštěla takovou možnost, ale nedokázala ji nebrat v úvahu, když věděla, že i taková možnost visí ve vzduchu, ačkoliv ji všichni ujišťovali, že se to nemůže stát, že jde jen o banalitu.
Bála se, jelikož tohle neměla zažít. Ne v tuto chvíli. Nebyla na to dot zralá, vždyť to obvykle postihuje až ve zralejším věku. Vždy si to myslela, nikdy nebrala v úvahu, že ji tak mladou může potkat něco podobného.. Avšak potkalo.
**

Když ztratíš víru, co se stane? Když ztratíš víru, v co vlastně přestaneš věřit? To je úplně vedlejší. Když totiž ztratíš víru v sebe samou, ve štěstí a dobré konce všeobecně a vlastně vůbec v pokračování toho všeho kolem tebe, cítíš se hrozně. Tvé myšlenky se začínají točit pouze a jen kolem pesimistických nástinnů budoucnosti a začínáš věřit v to zlé, co se ti v mysli zrodí. Začínáš propadat panice, začínáš se bořit mezi všechny ty obavy a nelze to jen tak mávnutím ruky zastavit. Začínáš věřit tomu nejhoršímu, i když tě všichni uklidňují, ujišťují a přesvědčují o opaku.
Mysl je jedna z nejdůležitějších částí naší osobnosti, stejně jako schopnost přemýšlet, představovat si, polemizovat a doufat, ale zároveň nás může také poslat ke dnu, a to velice rychle a úspěšně. Nutí nás přemýšlet, hloubat a snažit se ponořit do možných scénářů, což je mnohdy horší, než samotné to, co nás čeká. Představivost má vždy velké oči, jelikož ji posilňuje strach.

Jakmile člověk ztrácí víru, je to, jako by předem vzdal boj, který ho čeká. Jako by se předel rozhodl prohrát, ať už má nějaké šance na výhru, či nikoliv..

Každého člověka někdy potká něco, u čehož si není jistý sám sebou. Přemýšlí nad tím, zda má ještě šanci, zda je dostatečně silný, aby ten boj vyhrál a znovu se mohl ponořit do života. Přemítá nad tím, jestli ještě někdy otevře oči, obrní se proti všemu šopatnému, co ho v životě již potkalo, a zvládne znovu vstát a oklepat se.

Život není lehký, jelikož nikdy dotyčný neví, co ho čeká. Může se jen domnívat co špatného to bude, může jen doufat, že to nebude tak špatné a otřepe se z toho.. Nikdy neví, co ho opravdu postihne, natož pak jak to dopadne.
Nevědomost v tomto ohledu ubíhání života je však, troufám si tvrdit, nejlepší způsob pro nás smrtelníky, jelikož kdybychom věděli, co se stane, víru bychom ztratili ještě dříve, než by k té špatné události v našem životě vůbec došlo. Přestali bychom se snažit žít už dávno, kdybychom věděli, že konec nastane v ten a ten den. Přestali bychom věřit v to, že se vše za čas znovu v dobré obrátí, kdybychom předem zjistili, že nás čeká tvrdá zkouška zdraví. Takhle jsou problémy jako blesk z čistého nebe, tudíž nás ochromí z ničeho nic, avšak i když nás to v daný okamžik vykolejí a nepříjemně zaskočí, dává nám to i přes všechen pesimistický nadhled jistou naději, že se vše opět vylepší..
**

I když je život mnohdy těžkou zkouškou, obstojme v ní a žijme dál. Překonávejme obtížné překážky, jelikož vždy může být nejenom hůře, ale i lépe.
Neztrácejme víru, ani když to s námi vypadá bledě. Takový je život, jednou jsi totiž nahoře, a jindy zase dole. Život je jedna velká neznámá, jeden velký otazník a jedna velká jámá nezodpovězených otázek. Život je jako horská dráha, pořádných výkyvů v něm je opravdu nadmíra..

Věřme ve šťastné konce do poslední chvíle, jelikož život dokáže být mnohdy krutý, tak proč hned šanci na dobrý konec zahazovat, když v životě je jich mnohdy málo.
Neztrácejme víru, jelikož to je to, co nás chrání. Víra je takové naše brnění a zbroj, tak proč bojovat nepřipravený bez řádné výstroje?


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama