Příběh: Druhé šance se nedávají, avšak bojovat se vyplácí.. #1

27. července 2012 v 7:09 | *Emmgirl* |  →My short story
Tumblr_m74ctypuok1qbr9uto1_400_large
Zdroj: WE<3IT

,,Prosím, nechte mě s ní promluvit,'' naléhal mladý muž, jež se ocitl před otcem své dívky. Své bývalé dívky, jak se zdá dle jejích posledních reakcí nereakcí, zda to vlastně vůbec lze takto nazvat. Nezvedá mu telefony, neodpovídá na sms zprávy, návštěvy, prosby, jeho e-maily maže nepřečtené a na ostatních možnostech spojení jeho kontakt zablokovala..
,,Ryane, nechce s Tebou mluvit a já to respektuji. Elis mi neřekla důvod ignorování Tvé maličkosti, ale věřím, že nějaký má, proto si nepřeji, aby jsi se snažil být v její blízkosti a respektoval její rozhodnutí.'' zazněl ostře hlas, jinak věčně milého postaršího muže, jenž svou pro něj malou dcerku bezdanějně miloval. Chtěl pro ni to nejlepší, za všech okolností.
,,Ale pane McGrahame, vždyť jsem nic neudělal, Vaši dceru miluji, tak v čem je problém? Potřebuji vědět, co se stalo, teprve pak to můžeme nějak vyřešit,'' nepřestával. ,,A když někoho člověk miluje, musí bojovat do poslední chvíle, nebo ne?'' pokračoval.
,,To je sice pravda, jenže..'' snažil se argumentovat, ale na nezastavitelný popud mladík stále pokračoval.
,,Všichni mi říkali, ať se hned nevzdávám, když něco nepůjde. - A že na to po nehorázném štěstí a bezproblémovosti dříve nebo později dojde. - Chci dokázat, že jsem to myslel opravdu vážně. Chci dokázat, že je mezi mnou a Vaší dcerou něco silnějšího, než pouhá prodloužená středoškolská láska. Prosím, umožněte mi to alespoň vy, jelikož ona už to se mnou zřejmě předem vzdala, ale já ne. Nedovolím, abychom to takto ukončili,'' řekl jedním dechem. Ve svých slovech zachytil všechny své dosavadní emoce, aniž by to bylo jeho zájmem.
,,Běž,'' pokynul mu smířeně a poraženě postarší muž, jenž mu uhnul z otevřených dveří, aby mohl vstoupit. Věřil mu, jelikož zněl přesvědčivě a odhodlaně. Zajisté mluvil pravdu, tak proč nedopřát dceři konečně opět štěstí? Vysvětlí se nedorozumnění, které se zjevně stalo a vše bude v naprostém pořádku. Chtěl pro svou holčičku jen to nejlepší a byl si moc dobře vědom toho, že Ryan je její celoživotní láska. Nechal se tedy zlomit těmi řečičkami a sám věřil tomu, že si jejich láska zaslouží pokračovat. Přesto mu zdraví rozum umožnil být na pochybách. ,,Pokud se však dozvím, že jsi jí něco udělal a trápí se, nepřej si mě!'' pohrozil mu s vážností v očích už pouze sledoval mladíkova záda, mihnouc se kolem něho a vystoupajíc po schodišti. Vděčnost mu projevil jen úsměvem, který si mu nervózně pohrával se rty.
**
Seděla na vnitřním parapetu okna a sledovala zcela nepřítomně zčernalé nebe plné hvězd. Hvězd, jež ukazovaly něco nespoutaného a nikdy nevyřčeného. Hvězd, jež ukazovaly kolik možností je v životě ještě čeká.. Kolik možných lidí ještě potká, s kolika s nimi bude moci být znovu šťastná.. A mnohem více, pomyslela si, když ji poputovala kapka slané slzy zpod řas koutku levého oka, smíchávajíc se na líčku s mírně rozmazanou řasenkou.
Seděla v místnosti, jenž byla jejím pokojem, když ještě bydlela u rodičů a přemýšlela nad tím, jak rychle se vše může pokazit. Jak rychle se mohou věci začít ubírat zcela jiným směrem, než tím, který si člověk v mysli načrtne. Jak rychle se věci mění, nehledě na to o kolik stupňů se obrací.
Nikdy by ji nenapadlo, že se po tolika letech vrátí sem. Dá se říci, že nastálo, dokud si nesežene nějaký byt pro sebe. Po tolika společných letech strávených s ním.. Po tolika situacích, po tolika zážitcích a prožitcích v jejich společném domě, je zpátky doma, ve svém středoškolském pokoji, kam si ho vodila nejprve pouze jako svého dobrého kamaráda..
Přejela pohledem po zabalených krabicích, jež dokazovaly skutečnost, že je vážně pryč z prostor, jenž jí léta vytvářela prostředí domova. Tolik se mezi stěny onoho domu stalo.. Včetně poslední hádky, včetně důvodu, proč to všechno ukončila.. Stalo se tam toho tolik, až to není pěkné.
Uslyšela kroky, směřující po schodišti až k dveřím jejího pokoje, proto si instinktivně setřela zatoulané slzy, aby zapříčinila vysvětlování své situace rodičům. Báli se o ní už takhle, jelikož věděli, že udělala zásadní rozhodnutí, když od Ryana odešla, ale ještě jim není schopna vysvětlit, proč se tak stalo. Na to ještě nenabrala dostatek sil.
Párkrát zamrkala, aby vyhnala onen mokrý povlak, jež v jejích očích vytvářel skleněný efekt, který naznačoval, že plakala a zadívala se raději znovu na oblohu, ze které četla ono neznámo, které v ten samý moment jako jí fascinovalo zřejmě několik stovek tisíc lidí na planetě.
,,Elis,'' uslyšela tlumeně hlas, jež přisuzovala pouze svým myšlenkám. Rozhodně nepotřebovala, aby si v hlavě představovala jeho hlas. Po tom všem, co se stalo poté, co se vrátila z pracovní cesty, by neměla chtít vyhledávat situace, po kterých by se ji vybavovaly vzpomínky na něho. Nepotřebovala se užírat ještě více. Když si však zaskočeně všimla odrazu ve skleněné tabulce okna, rozčileně a dotčeně zároveň ihned vstala.
,,Co tu ještě chceš? Přišel jsi mi ukázat snubní prsten? Děkuji, ale za družičku Vám nepůjdu, až obnovíte slib,'' pronesla tvrdě ironicky s notnou dávnou sarkasmu v hlase. Byla naštvaná, ta tam byla nenávist, užírání sebe samé, smutek, žal a trápení, zloba zesílila. Na venek se snažila působit vyrovnaně, i přestože bylo jasné, že ji to zákonitě zasáhlo velkou měrou.
,,Eli, prosím, poslouchej mě,'' zaprosil.
,,Proč bych měla? Když jsem poslouchala, neřekl jsi mi, že jsi se zatímco já byla v zahraničí stihl oženit! Nehledě na to, že jsme spolu žili a chodili tak dlouho, že bychom se klidně mohli vzít již před několika lety z fleku ze dne na den. NE, neřekl jsi mi nic, radši jsi to nechal na den, kdy se vrátím, však já si to zjistím sama, že? Až se budud vracet domů, za svým přítelem a téměř snoubencem..'' hlas jí poskočil úzkostí, takže raději polkla, aby se vyvarovala trapasu, kdy by dala najevo onu poraněnou stránku. Nechtěla ukázat, že je zranitelná, i když to je každá žena, zvláště v jejím raném věku. ,,Ach, já blbá si myslela, že pro mě budeš mít po tak dlouhé době odloučení překvapení v podobě zásnubního prstýnku.. Taktéž mladičká kolegyně se mi to snažila namlouvat, až jsem tomu sama uvěřila. V očekávání jsem vešla do našeho domu, který se stal zatím Vaším domovem. Copak Ti to nepřišlo hloupé? Být s ní v prostorách, ze kterých sálaly naše prožitky? Zřejmě ne, proč se ptám na tak hloupou otázku,'' zavrtěla nad svou hloupostí a naivností hlavou. ,,Teď už by jsi mohl vypadnout, nemyslíš?'' uštěpačně a z části zatrpkle se zaškaredila. ,,A tentokrát jednou provždy, protože mé slovo je konečné.''
,,Nikam nepůjdu. Přišel jsem si promluvit o nás dvou, vyslechni mě, prosím,'' naléhal.
,,O nás dvou? Tohle spojení už dávno neexistuje, takže se odporoučej, jelikož mám plné ruce práce se zpětným balením. Stěhuji se,'' pronesla, i když to nebyla tak úplně pravda. Přeci mu nemohla říci, že plánuje několik týdnů zůstat tady, jelikož žádný vyhovující byt ke koupi nenašla, i když se po něm poohlíží co minutu.
,,Leda tak zpět k nám. Nenechám Tě odjet bůh-ví-kam, aniž bych to nezkusil vrátit zpátky do normálu. To po mně přeci nemůžeš žádat,'' přiznal. ,,Pořád na Tebe myslím a vím, že jsem se zachoval jako blbec..''
,,Idiot,'' opravila ho zahořkle.
,,Ano, jako idiot, to je trefnější,'' opravil se automaticky bez sebemenšího zaškobrtnutí jako kdyby její hlas byl hláskem v jeho hlavě, napovídajíc mu správné řešení. ,,Choval jsem se sice hrozně a nemístně či neodpustitelně, ale stále Tě miluji, proto Tě prosím o odpuštění.'' zakončil svou řeč.
,,Myslíš si, že teď mávku rukou, řeknu odpuštěno a skočím Ti kolem krku?'' ohrnula nespokojeně a pohrdavě ret. ,,Jistě, přesně na to jsem myslela. Chtěla jsem Ti volat, víš? A říct, že se nastěhuji zpátky do domu, ve kterém si žiješ s tou svou ženuškou z Portugalska či Řecka, kterou znáš sotva těch pět měsíců, co jsme se rozdělili a já odjela? Budeme tam všichni společně, ve třech se to lépe táhne, to víš přeci nejlépe, zvláště když ten druhý nemá o ničem tušení!'' odstrčila ho, když se ji snažil spadlý pramen vlasů zastrčit za ucho. ,,Nesahej na mě, už dávno na to nemáš právo,'' zavrčela nepřístupně.
,,Prosím, nech si to vysvětlit.''
Neumožnila mu mluvit. ,,Nenechám, jelikož mě to absolutně nezajímá, stejně jako ty a ta Tvoje cuchta. Takže cestou pryč vyřiď rodičům, ať se do toho laskavě nemíchají, i když si myslí, že je to dobrá věc, jelikož mezi nemá je konec. To ty jsi to zapříčinil, takže jim klidně pěkně vysvětli, že si nepřeji, aby Tě sem pouštěli, protože ty už máš svou rodinu, manželku a možná i děťátko na cestě, takže ihned vypadni, říkám Ti to naposledy, jeli-'' políbil ji, aby ji umlčel. Dychtivě a láskyplně, řekla by, i když ji to připadalo nemožné a vyloučené. Nepokojně se ošila a chtěla jej ihned odstrčit a uhodit, avšak když zahlédla prázdný prsteníček, odrovnalo ji to a zaváhala, díky čemuž si ji podmanil.
Třímal její obličej v dlaních a špičkami prstů se proplétal nejbližšími prameny jejích dlouhých vlasů. Nejprve se stále všelijak vzpírala a vzmítala, ale jakmile věděla, že je její snažení se osvobodit již sečtené, nechala se unést okamžikem. Nechápala nic, měla v hlavě zmatek, výstražný majáček blikal a houkal na poplach, jelikož jedna z jejích zásad byla nenávidět ho, ale jak se zkrátka někdy stává, všechny životní funkce, jako by ji vypověděly službu.
Jakmile se od ní oddálil, mírný úsměv si mu pohrával se rty, stále ji objímal a držel u sebe. Chtěla se vymanit z jeho blízkosti, avšak promluvil. ,,Poslouchej, poslouchej mě dobře, Eli,'' pošeptal. ,,Nic z toho nebylo tak, jak to vypadalo. Tedy bylo, ale pouze z části, jelikož jsem ji nikdy nemiloval! Přísahám na co chceš. Je konec. Je konec, jelikož miluji jen Tebe a nejen ona, ale i stýc si toho všiml a zprostil mě všeho. Vím, neomlouvá mě to, že jsem se do toho nechal strýcem zatáhnout, ale vše je jako dříve a já z celého srdce doufám a s nadějí očekávám, že se ke mně vrátíš a jako jediná majitelka mého srdce a mě samotného si nasadíš prsten, který měl patřít již od začátku jen a jen Tobě.''
Zmateně mu pohlédla do očí a poté znovu sjela na prsteníček, který byl bez náznaku toho, že se na něm donedávka skvěl snubní prsten. Couvla.
,,Nemohu. Mám svůj život, a i když jsi byl donedávka jeho téměř neodmyslitelnou součástí, už jsem se zařídila jinak. Nemáš právo sem teď přijít a říkat takové věci. I kdyby to po Tobě chtěl otec, děda a já nevím kdo ještě, nikdy jsi neměl souhlasit. Nikdy, pokud jsi mě měl ovšem rád. Neudělal by jsi to, ani kdyby jsi měl přijít o všechno, protože když člověk někoho miluje, nemůže to jen tak vzít v potaz, vystavit nebezpečí, hodit za hlavu a oženit se, jelikož pouto mezi dvěma lidmi je až moc tenké a lehce přetrhatelné. Ty jsi to zvládl, tudíž alespoň vidím, jak jsi si tehdy srovnal priority.''
,,Ale-''
,,Raději běž. Nechci slyšet další smutné argumenty, jenž pouze dokazují to, co vím od té doby, co jsem se vrátila z ciziny a následně odešla od Tebe,'' pronesla skoro šeptem. Nechtěla a ani neměla sílu na to, aby na něj začala řvát. Neměla to zapotřebí, nepotřebovala ho, tak proč by se měla shazovat.
,,Eli,''
,,Jdi pryč, prosím,'' pohlédla mu do očí a v těch svých se snažila udržet nedosažitelnost a nepoddajnost. Nenechá sebou cloumat ani vláčet, natož od kluka. ,,Nechci se vracet k uzavřené kapitole, tak proč bychom měli otevírat již dočtenou knihu?''
,,Protože nikdy není vyloučeno, že si ji přečteme znovu.'' odpověděl duchapřítomně.
,,Věř, že o to nestojím. V tomto případě ne,'' pronesla bez emocí a přešla plynule po místnosti, za účelem otevřít dveře na chodbu, aby mu naznačila, že doopravdy nemá zájem o další pouhá omluvná slova, která předem nevnímala.

Pochopil, že nemá cenu naléhat, možná právě proto opravdu vstal a přišel k ní. Neměl v úmyslu políbit ji, když sklíženě odcházel, ale její rty ho vábily, aniž by o tom měla tušení.

Jakmile vyšel na ulici zahalenou v rouše temnoty, sáhl instinktivně do kapsy svých džínsů. Jakmile jej vylovil, v prstech třímal onen téměř proklatý briliantový kroužek. Měl patřit jí. Měl stvrdit svazek, který by je k sobě nevratně připoutal. Měl je navždy spoutat k sobě, měl zařídit to, co se nepovedlo jemu.. Měla být jeho ženou, jednou matkou jeho dětí..
Celou jejich budoucnost měl v mysli ještě předtím než odjela již dávno nastínovanou, prsten mu měl dopomoci k rozhoupání se požádat ji o ruku jakmile se vrátí z pracovní cesty, avšak pak se zde objevil strýc s prosbou o pomoc a on neměl nic proti. Až do té doby, než se dozvěděl, o jakou službu se jedná. Neměl v plánu se vydávat za snoubence té cizinky, když měl svou milou, avšak neuměl říci ne kvůli své rodině. Neuměl to, ale kvůli svému hloupému nerozvážnému rozhodnutí o ni přišel. Přišel o člověka, který mu byl nejbližší. Vzdal se té dokonalé vize jejich společného soužití dobrovolně. Je to absolutní hlupák.

Co jen má dělat? Může jí nějak získat zpět? O tom je dosti na pochybách, jelikož o ní ví jediné podstatné v tuto chvíli - nikdy neodpouští nevěru. A to, že se vydával za snoubence nějaké jiné, byť pouze a jen ze solidarity ke své rodině, za nevěru považovala, to mu bylo jasné hned..
Kéž by se nic z toho nestalo a on mohl být teď s ní. Kéž by to mohl nějak napravit.. Proč jen se vzdal bez boje ženy, kterou nadevše miluje? Copak se neříká, že v lásce a válce je vše povoleno?

Naposledy si prohlédl blyštící se diamant, který pod návalem světla pouliční lampy, pod kterou stál, nádherně zářil. Snad jako by se mu vysmíval i ten, přišlo mu.. Schoval jej do kapsy džínů, ohlédl se na dům za svými zády a tiše vymýšlel, co udělá dál.

KONEC 1.ČÁSTI
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Wéé | Web | 28. července 2012 v 14:11 | Reagovat

O.o no ty bláho!! To je úplně dokonalé! Jen jsem to zhltala a přišel konec :D Těším se na pokračování! :) Vážně krása, ke konci mi přišlo, že by se k sobě měli vrátit, ale nejsem si úplně jistá, že jsem si jistá v tom, co přesně udělal :D těším se na pokráčko ;)

2 Emm | 1. srpna 2012 v 23:18 | Reagovat

[1]:Teeda,moc dekuju za chvalu, jsem moc rada, zese ti to tak libilo¡:)) Muzes se tesit na pokracovani hned, jak se po sobote vratim. :)
Snad se mi to povede..Nejake bezprostredni napady po docteni? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama