4. říjen 2012

5. října 2012 v 20:28 | *Emmgirl* |  →My diary
Zdravím Vás,

dnes jsem si udělala čas, abych o sobě po dvou velice náročných dních také dala trochu vědět. :) Věřím, že nikoho nic podobného z mých vykecávaček nezajímá, ale i to patří k mému návratu, pokud má být úplný. Samozřejmě se budete moci za čas těšit na novou tvorbu, ale o tom až trochu později, dnešní den je něčím zvláštní, a právě o tom bych se chtěla zmínit.

Včerejšek byl důležitým dnem v mém středoškolském a společenském životě, či v životě celkově, zda-li se to tak dá nazvat, jelikož jsem se po včerejším dlouhém vyučování začala prakticky hodinku poté ihned připravovt na návštěvu první lekce tanečních, do kterých jsem byla již od minulého roku zapsána. Nemusím snad vysvětlovat, že jsem se odebrala do koupelny k zrcadlu, abych se pádně nalíčila a doupravila čerstvě vyfoukané vlasy.
Společenských šatů jsem si konče předevčerejším dnem nakoupila opravdu spousty. Má být deset lekcí, na které se nosí krátké šaty + prodloužená a věneček, na které se naopak dívky obléknou do těch úžasných, dlouhých. :) Nějaké koktejlky, jakožto stálice a nutnost v šatníku, jsem již doma dávno měla, také jsem si již minulý rok koupila v jednom pražském salónu dvoje krátké a jedny dlouhé šaty, z nichž jsem jedny měla právě na oné včerejší premiéře. :) Před měsícem jsem si dokoupila zbytek šatů - z Ameriky jsem si objednala troje krátké a jedny bílé dlouhé splývavé na věneček a naopak z Anglie ukořistila jedny splývavé černé dlouhé, pro všechny případy. V pondělí byly objednány jedny černé krátké na ramínka a ve středu mi to však nedalo a doobjednala jsem si ještě dvoje černé krátké bez ramínek z Ameriky..
Takhle jich snad bude na každou z těch deseti hodin dostatek. :))

Nevím, jak to chodí u jiných, ale naši kluci jsou trochu jinačí, tudíž nás holky, spolužačky nezvou. Zjevně se nás bály oslovit a což je ještě horší, dokonce spíše čekali, že se ozveme mz a pozveme mz je, což je trochu na hlavu, ale dnešní hoši tací opravdu jsou. Tudíž jsem se s nikým nedomluvila a zkrátka strašně nervózní nevěděla co od toho večera očekávat.
Trochu jsem se bála toho, že zůstanu na ocet či něco podobného. Nic by se samozřejmě nestalo, jelikož tam bylo pár starších hochů na záskok, což bych možná brala raději, než ty nekňuby a nešiky, jež mnozí z těch kluků jsou..
Jedna z kamarádek, se kterými jsem tam přišla, už měla svůj doprovod z vedlejší třídy domluvený, kdežto ta druhá na tom byla stejně, jako já. Obě jsme tm někoho chtěly najít a ''okouzlit'' na tolik, aby pro nás přišlel. :)
Nervozita se dala opravdu krájet, jelikož přicházeli většinou již společně v páru, což naší náladě opravdu nepřispělo. V tom na mě zamávali dva býval íspolužáci, z čehož jeden se skvěle výškově hodil k mé volné kamarádce. Ihned jsem vycítila, že ti dva zkrátka budou spolu, ať už se shluknou sami, či i kdybych jim měla vypomoci. :D :)
Pro mě se však stále nikdo na obzoru nevyskytl, což mi začínalo pomalu ale jistě přidávat na nervozitě. Buďto byli všichni nepřiměřeně vysocí, což by nakonec ani tak nevadilo, ale co mě odrovnávalo bylo, že většina byla zabrána. Nebo to alespoŇ tak vypadalo, když byla pánská volenka a hoši se rozešli směrem k nám. Seděly jsme v první řadě, takže bylo docela obtížné všemožně se pošoupávat na stranu, když se ti zjevně již domluvení hoši dobývali vyzvat k tanci holky sedící v řadě za námi. Kamarádky si poté již vyzvědli hoši, tu jednu mimochodem právě můj kamarád, jak jsem si v duchu malovala. Ani nevím, jak to bylo dál, jen vím, že jsem seděla, nekoukala na kluky a kde se vzal, tu se vzal jeden z toho zástupu, který se přihrnul směrem k holkám.
Nemusím říkat, že štěstí jsem opravdu neměla.. Pokud by pro mě měl přijt i příště, radši bych se propadla nebo utekla z hodiny, kdyby to bylo možné! Jen doufám, že pro mě už nepřijde. Nikdy víc! I kdybych měla zůstat na ocet a mít jednoho z těch starších hezkých náhradníků, což by mi vůbec nevadilo.. :D Raději bych byla totiž na ocet a pak s náhradníkem, než s tímhle nemehlem!!
Netuším, zda by pro mě přišel někdo jiný, což je právě to špatné a deprimující, jelikož se začínám bát toho, kdo pro mě přijde příště, ale doufám, že jen někoho lepšího předběhl a ten, kterého předběhl, se příště posnaží a trochu přidá do kroku, jelikož tohohle už nechci! Bylo to naprosté nemehlo. Neuměl zášlap u základů jivu, místo toho zvedal nějak absolutně divně koleno, neuměl vůbec konverzovat, takže byl hnusně tíživé ticho a ještě byl takový ehm ehm, že mi neuměl ani podat rámě a div že se nezavěsil do mé ruky, když jsem mu naznačovala, co má udělat! Dokonce jsem ho i vedla já, holka! To bylo zkrátka moc i na mě, jakožto chápavou a milou holku.. Zkrátka to bylo tropický! Jedním slovem děs.. Pokud budou fotky, na těch z této první části, budu jistě naprosto otrávená, naštvaná, unuděná, zklamaná, dopálená a já nevím, co ještě..
Jakmile nastala přestávka, v duchu jsem si postěžovala nad tím, jak hrozné to je. Měla jsem zničenou první lekci tanečních, jelikož tohle opravdu nešlo..

Po přestávce však nastala ona osudná změna. Taneční mistr totiž zadal dámskou volenku, což byla alespoň z části příjemná změna - nebudu mít to nemehlo. Pro mě to byl osice něco naprosto nepředstavitelného, jelikož mi to přijde zkrátka blbé, ale stále lepší mít někoho jiného, než tamtoho. Kámoši ze třídy byli většinou zadaní, o těch jsem to už věděla, takže jsem se nehrnula k nihomu cíleně. Zkrátka jsem šla jen rovně za nosem. Už už chci vystřihnou pukrle a poprosit o tanec (ano, opravdu to tak máme dělat i my děvčata! :D), když v tom jeden tak kouká za mě, jakožto že za mnou asi byla jeho taneční partnerka, tak chci vedle, ale ten taky nevypadal moc vábně a jistě taky očekával svou domluvenou trvalou partnerku, tak jsem jukla do druhé řady a jeden mi padl hned od oka.

Mistr ještě na začátku říkal, že pokud se dámy usmívají při přijetí nabídky tance, tak muži se mají usmát od ucha k uchu. On se na mě usmál a pronesl, že se právě celý absolutně rozzářil, když jsem k němu přišla. Můj náhodně vybranýctaneční partner byl sice trochu menší, než já, ale zcela to nahradil svou osobností, takže mě to rozhodně nevadilo. Jak bych mohla popsat jeho kouzlo osobnosti, díky které mě uchvátil a já bych si s ním ráda zatančila i někdy příště? (Doufejme, že nemá domluvenou stálou partnerku, jakožto že tomu raději moc nevěřím, že by neměl.)
Byl vtipný, vedl mě i započal vždy konverzaci, byli jsme na stejné vlně, je hudebník, je inteligentní a podle vychování z dobré rodiny a zejména šikovný a pozorný.. Co víc si přát. :))
Velice rád hádá a nechácá ostatní hádat, takže při seznamování u promenády hádal z jaké jsem školy, dokonce trefil nejen ročník a školu, ale i co se doby studování týče formu studia. Já zase na druhý pokus uhádla datum jeho narození. Je to muzikat, což je výtečné, jelikož hudbu zbožňuju, takže řeč nestála a skvěle jsme si rozuměli. A je velice milý. Poprosil mě, abych ho omluvila, že je hudebník a tancovat neumí, což bych u hudebníků samozřejmě pochopila, protože hudba je pro mě číslo jedna :)), ale nebylo to zapotřebí.
Skvěle jsme se sladili a nešlapali si na nohy, vše nám šlo dokonale. Nejen opakování základních kroků, které jsme se každý učil s jinými partnery v první polovině před přestávkou, ale i těžší kreace, které jsme se učili. Třeba 'koleje' či zášlapy s protočením se pod partnerovou paží.. Skvěle jsme se sladili, což bylo asi unikátní, jelikož při výměně, která ani neměla nastat kamarádka říkala, že jim to vůbec nešlo. To nám to šlo skvěle. Během tance jsme si skvěle rozuměli a povídali si. Avšak trošku nás znervózňovali čtvrťáci, jeho kamarádi, kteří na nás z balkonku koukali. Prý ale naznačovali, že nám to jde. Samé zdvižené palce a mávání.
Byl tak milý a pozorný, že mi hned chválil šaty a já jemu zase oblek, který mu mimochodem velmi slušel. :)
Taď k té nechtěné výměně.
Byli jsme v kruhu podél parketu a měli jsme tlesknou, zaháknout se partnerovi za rámě, otočit se do původní sestavy a popojít o dva kroky dál směrem k jinému partnerovi a navzájem se měnit. Jenže my jsme to jaksi ještě čtyřikrát zopakovali společně, což vytvořilo u nás větší zácpu/přetížení, takže se nahromadili volní hoši a ten jeden dloubl do mého partnera a řekl, že se mají střídat, jenže ten na to nedbal a ještě jednou jsme se protočili společně. Pak už byl tedy nucený přesunout se, ale nechtělo se mu zjevně tak, jako mě.. :) Pak mi ještě napsal název kapely do mého mobilu, kvůli čemuž se zdržel a dorazil k sekci kluků jako poslední, ostatní už seděli.

A jakožto skvělá zpráva , která mě dnes potěšila: zjevně si někde zjistil i mé příjmení a napsal mi ještě včera po jedenácté hodině večer, kdy jsme se vrátili asi tak domů, na face, že posílá název kapely a že děkuje za tanec a že se uvidíme příště.. Nebudu nic zastírat, tudíž mě to vělice potěšilo! :)
Ale bohužel stále nevím, dza má partnerku a pokud by neměl, v což ani nedoufám, tak jestli by chtěl tancovat se mnou. Uvítala bych to, ale nejsem si jistá, jestlito na příště vyjde.. Držte mi pěstičky! :))

Touto hodinou se ale asi zkrátka nic nevyřešilo, co se týče mého partnera, kterého bych měla více méně jistého, takže se budu nervovat i příště. Kéž by pro mě přišel tenhle druhý, jelikož jsme si skvěle notovali dle mého. Hlavně, ať pro mě nechodí ten první, jinak budu mít zkaženou hodinu. Kamarádky už se dohodly, vyměnily si s kluky čísla a já jsem zkrátka jakožto děsně stydlivá, což je na škodu, nic nepodnikla. Možná za to ani nikdo moc nestál..


--


Tohoto dlouhého článku si nemusíte vůbec všímat, je to jen jako zápisek do zápisníčku, který si nevedu, to jen abych na první takovou událost nezapomněla a mohla si někdy zavzpomínat. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama