Příběh: Záludné jmelí

19. prosince 2013 v 20:15 | Emm |  →My short story
Pro dnešek Vám přináším příběh s vánoční tématikou, který jsem si pro Vás připravila k ukrácení těch posledních pár dní odpočtu do Štědrého dne.
Ddoufám, že Vám tento příběh alespoň z nepatrné části zpříjemní jeden ze zimních večerů. :)

Přeji příjemné čtení,
Vaše Emm


kiss under the mistletoe



Přestože nás od Štědrého dne dělí ještě pár posledních dní, což znamená období nervozity ohledně nakupování posledních vánočních dárků, rychle pospíchám k mé nejlepší kamarádce Terce, která mi ve spěchu volala a naléhavě mě poprosila, abych přišla. Prý stav nouze, který však blíže nespecifikovala, což mě dohánělo k šílenství, protože zněla opravdu naléhavě.
A tak se teď ženu přes malé náměstí až k protější ulici vánočně nazdobených rodinných domů a snažím se neuklouznout na zledovatělém chodníku, přičemž musím vypadat opravdu krásně.
Jako na potvoru jsem se v brance střetla zrovna s jejím otravným starším bratrem Dominikem, který mi znepříjemňuje život už nějaký ten pátek, nebo se o to při nejmenším alespoň snaží.
"Ahoj krásko, co se tak ženeš, vždyť já na Tebe klidně počkám," zubil se na dálku.
"Fakt vtipný," odsekla jsem a v duchu bědovala, proč se sakra musí vracet domů zrovna v tu stejnou chvíli.
Mám prostě smůlu, na to jediné jsem přišla.
"Dneska jsi pěkně nevrlá, zlato, víš, to?" pozvedl pobaveně obočí a dál si mě dobíral, přičemž mě dokonce plácl po zadku, za což si ode mě vysloužil pořádný dloubanec do žeber.
"A ty zase tak otravný, jako vždycky." Zaculila jsem se sarkasticky a pospíchala ke dveřím, kam mě následoval.
Zazvonila jsem, aby o mém příchodu Terka věděla, i přestože měl ten za mnou samozřejmě klíče a pobaveně se zubil na všechny strany.
Jakmile mě Terka uvítala a k bráchovi prohodila pár slov, která končila tím, že budeme u ní v pokoji řešit nějaké důležité holčičí věci, tak ať ani nezkouší rušit. Ten si vzal její slova k srdci, a jakmile si sundal bundu, vzal si plechovku koly a plácl sebou na gauč v obýváku.
Jen co se za námi zavřely dveře, chtěla jsem vědět, co bylo tak absolutně důležité, že vyhlásila stav naprosté nouze, jak to sama v telefonu pojmenovala.
"Anet, musíš mi pomoct. Dneska se vrací rodiče z té služebky a já mám na večer domluvený rande s Pájou, nemůžu ho odříct a zároveň musím zmírnit to, co by nastalo, kdyby tady našli jenom nesdílného Domču, který by je nezabavil a nějak šetrně jim podal, že se vrátím později," začala a trochu se do toho ve zběsilém tempu začala zamotávat. "Potřebovala bych Tě..."
O sekundu později mi to docvaklo.
"Počkej, takže ty chceš, abych tady zůstala po zbytek dnešního dne a večera s Tvým povedeným bráchou - připomínám, že s tím, se kterým se nemáme zrovna dvakrát v lásce -, aby sis ty mohla jít na rande."
"Přesně tak," přisvědčila, jako by o nic nešlo. "A samozřejmě taky musíš mým rodičům nějak dobře podat informaci, že jsem venku. Něco si vymysli, třeba že jsem musela dojít dokoupit dárky… Já nevím, cokoliv."
"To ani nápad, nemůžu tady být místo jejich dcery a s jejich synem je místo Tebe uvítat já. To je absolutně pošahaný, padlý na hlavu!" snažila jsem se z toho vykroutit dřív, než podlehnu jejím prosbám.
Jako nejlepší kamarádka prostě vždycky udělám to, co po mně žádá, pokud to je v mých silách, což tohle bohužel je.
"No tak, prosííííím! Mají Tě rádi a navíc vždycky umíš srovnat Domču, takže jsou o to radši."
"Tak fajn, no, ale za tohle od Tebe budu očekávat ten nejlepší vánoční dárek!" propíchla jsem ji naoko vážným výrazem.
"Díky, díky! Taky, že ho dostaneš!" Skočila vedle mě na postel a se smíchem mě objala.
"Jen aby, zatím z toho vytěžím jen otravnou společnost Tvého bráchy, což zrovna není výhra v loterii."
"Dej mu šanci, s tou blbkou Janou už se rozešel, takže by měl být víc v pohodě a nemít ty její móresy," pronesla. "Stejně na Tebe vždycky jenom žárlila."
Pobaveně jsem se uchechtla. "Neměla proč, vždyť se snášíme zhruba tak jako kočka s myší."
"To je taky fakt." Smála se, když poletovala po pokoji a připravovala se na své úžasné rande, které slibovalo příjemně strávený večer.
O tom mém se rozhodně to samé říci nemohlo.
Obzvlášť, když už jsem v duchu slyšela ty jeho hloupé řečičky, kterými se mě vždycky snažil vyprovokovat a naštvat.

***

Jakmile odbila šestá hodina, ozval se zvonek a rozjařená Terka nás s Dominikem nechala v celém domě osamocené s přáním, abychom se tady nepozabíjeli, což se zatím zdálo celkem nepravděpodobné.
Venku byla černočerná tma, kterou osvěcovaly pouze žárovkami nazdobené domy a svícny v oknech, což mělo neuvěřitelné kouzlo. Navíc každou noc mrzlo, takže se čerstvě napadený sníh zřejmě chvíli udrží a Vánoce budou zase pro jednou bílé, jak tomu má správně být.
Nádhernou předvánoční atmosféru podporovalo i teplo v domě, útulně nazdobené místnosti a v neposlední řadě také plápolající oheň v moderním krbu.
Seděli jsme se šálkem horké čokolády na pohovce v obýváku u zapnuté televize na protější stěně a já místo puštěného filmu pozorovala plápolající plamínky ohně.
Bylo fascinující, že nám bylo svým způsobem fajn, když jsme setrvávali v příjemném tichu a oba si užívali té poklidné, rodinné atmosféry, u které jsem měla za to, že mezi námi dvěma nepůjde rozhodně nikdy navodit.
"Ta čokoláda se Ti vážně povedla," přiznal s nepatrným úsměvem na rtech, když prolomil ticho, čímž mě vytrhl z přemýšlení a upoutal mou pozornost.
Otočila jsem se k němu a věnovala mu usměvavý a trochu překvapený pohled.
"Děkuju. Vypadá to, že se po celý večer budeme snažit, abychom splnili Terčino přání, co," pousmála jsem se pobaveně. "Nechceme přece, aby si myslela, že se na jeden večer nezvládneme krotit a předstírat, že jsme kamarádi."
Zasmál se. "Já v tom nevidím problém. Pošťuchování přece neznamená, že se vůbec nemáme v lásce, zlato."
"Samozřejmě," přisvědčila jsem ironicky. "Z Tvojí strany to bylo vždycky jen zatemnění mozku nebo jiné části, kterou myslíš, když máš kolem sebe svou úžasnou Janičku, jinak jsme byli vždycky za dobře, viď," zaculila jsem se přeslazeně.
Jana byla má bývalá spolužačka, absolutní namyšlená fiflena, kterou samozřejmě sbalil tenhle génius vedle mě.
Vždycky se nade mnou snažila vytahovat, takže si dovedete představit ten teátr, co předváděla, když viděla, že se s Dominikem nesnášíme, kdežto s ní spal a takovým svým zvráceným způsobem chodil.
"Už s ní nejsem, byla nesnesitelná."
"Vážně? To je mi ale překvapení," zaironizovala jsem se smíchem. "Nechápu, že jsi na to nepřišel dřív. Když s někým spíš, předpokládám, že bys ho měl alespoň trochu znát. Takhle to teda alespoň chodí u normálních lidí."
Zvedla jsem se, posbírala naše dva prázdné hrníčky a odešla je umýt do kuchyně, aby se Terčiny rodiče vrátili do uklizeného domu.

Když jsem měla vše hotové, dala jsem vařit vodu v konvici, aby bylo vše připravené, kdybychom si chtěli někdo udělat čaj, až se zbylé osazenstvo vrátí domů, vzhledem k té zimě venku a na chvíli se zadívala do tmy za oknem.
Kdyby to jen nebyl takový hlupák a nevybíral si holky jen podle toho, jak jsou ochotné objevit se mu v posteli, dokud o ně má zájem a nenahradí je zase nějakou jinou.
Dříve jsem ho měla ráda a tajně jsem si v duchu malovala, jak se někdy dáme dohromady a budeme společně trávit své první a také další a další Vánoce. Čas, který tak moc miluji a trávím jej šťastná v rodinném kruhu.
Páni, to je ale doba. Uběhlo tolik let a zdá se to tak dávno, jako by tomu tak snad ani nebylo v tomhle životě.
Neví o tom ani Terka. Nemohla jsem jí to říct, protože jsem se za to svým způsobem styděla a trápilo mě, že on kouká po jiných, krásnějších a starších, kdežto já každou noc fantazírovala o něm a o mně.
O nás.
Tehdy jsem chtěla, abychom společně v předvánoční dobu chodili po zasněženém parku, ruku v ruce se procházeli a doma si společně dělali pěkné chvilky s hrnkem teplé čokolády. Představovala jsem si, že by mě u nazdobeného stromku políbil, tiskl k sobě a ze své výšky mi věnoval každičký svůj úsměv.
Panebože, proč jenom jsem musela dneska udělat tu zatracenou horkou čokoládu, která mi to všechno připomněla?!
Nechci přeci znovu toužit po někom, kdo si vybírá tak namyšlené holky, jako byla Jana, která mi to dávala vždycky sežrat. Ta mrcha snad nějakým způsobem vycítila, jak se věci mají a dosyta toho využívala.
Z přemýšlení mě vyrušily až kroky, takže jsem znovu vnímala výhled z okna, které osvětlovaly žárovčičky svícnu, díky kterým se mi naskytla možnost vidět odraz přicházející postavy.
"Jen jsem umyla ty hrníčky a nad něčím se zamyslela." Hlásila jsem a snažila se na něj nedívat, tudíž jsem se raději natáhla pro konvičku, do které jsem přelila uvařenou vodu a dala vylouhovat pytlíčky čaje.
V duchu jsem si nadávala, že jsem si dovolila myslet na minulost, protože teď už po celý zbytek večera budu v jeho přítomnosti jako na trní.
Mezitím přistoupil až ke mně, takže jsem do něj narazila, když jsem se otáčela od kuchyňské linky k ostrůvku naproti.
Vzhlédla jsem k němu, přičemž svázal můj pohled tíhou toho svého, vztáhl dlaň a konečky prstů obkresloval linii mé čelisti.
"Co to děláš?" povytáhla jsem obočí v otázce, ve snaze maskovat svou nejistotu, kterou jsem v jeho blízkosti najednou pocítila.
Na vysvětlenou zvedl pohled někam nad nás a zvětšil svůj dosavadní potutelný úsměv.
Zvědavě jsem ho napodobila, přičemž se mi naskytl pohled na zavěšené jmelí nad námi.
To snad ne.
Nemá v plánu to, co si myslím, že ne?
Teď prosím ne. Nezvládla bych to.
"Víš, co se říká, když se ocitneš pod jmelím?" nakousl a dále obkresloval mou tvář.
Naoko klidně jsem se zasmála. "Od kdy ty si potrpíš na tradice?"
"Náhodou, to já vždycky." Zatvářil se dotčeně.
"Tak tím pádem od kdy je zrovna ty dodržuješ," pronesla jsem sarkasticky a věnovala mu jiskřivý pohled.
"Přiznávám, to jsem poslední dobou zanedbával, ale asi je na čase to změnit," prohodil. "Teď se naskytla dobrá příležitost, nemyslíš?" zamyslel se naoko vážně, jako by ho to až právě teď napadlo, ale prozradil ho šibalský úsměv, který jasně vypovídal o tom, že už v tom má nějakou chvilku jasno.
"Nejsem Jana, takže bys měl jít o dům dál."
"Co když chci zůstat právě tady… S Tebou. Změnilo by se něco, kdybych řekl, že jsem se s ní rozešel já a ne ona, jak říká? A že důvodem byl někdo, koho jsem potkával až moc často na to, aby mi to sice pozdě, ale přece konečně došlo?"
"Nemělo by, vzhledem k tomu, jak jsme na sebe štěkali, ale bohužel pro mě to nějak nemůžu ovlivnit," přiznala jsem a odvrátila pohled, abych se nemusela obávat toho, že pozná mé rozpaky.
Po tváři se mu rozlil spokojený úsměv a čokoládově hnědé oči se mu rozzářily ohníčky, slibujíc toho mnohem víc.
Konečky prstů mi podepřel bradu, čímž mě donutil podívat se zpátky do jeho očí, které mluvily za vše.
Aniž by cokoliv řekl, levou paží omotal kolem mého štíhlého pasu, přitáhl si mě k sobě a spojil naše rty v nedočkavém a úžasně dlouhém polibku.
Poté nasál můj spodní ret mezi ty své, laskal jej a já mu automaticky jednu dlaň položila na širokou hruď a tou druhou se mu prohrabávala ve vlasech a následně si jej přitáhla blíž k sobě, čemuž se spokojeně usmál.
"Tak přece jenom nejsi taková ledová královna, puso," prohodil škádlivě, čemuž jsme se společně zasmáli.
"A ty možná nebudeš jenom takový drzý floutek, brouku," nadhodila jsem na oplátku ve stejném duchu a s úsměvem se nechala znovu políbit.
"Co kdybychom to spolu zkusili, Anet? Minimálně tohle nám spolu jde perfektně," škádlil mě znovu s širokým úsměvem a bez obtíží si mě vysadil na kuchyňskou desku, aby to měl snadnější a nemusel se ke mně tolik sklánět.
Políbil mě, čímž mi to názorně předvedl.
"To nemůžeš popřít."
"Ani se o to nepokouším," přiznala jsem pobaveně a přitáhla si jej k sobě, abych mu i já dokázala, že jsem to opravdu pochopila. "Jestli se nepletu, tak se říká, že za zkoušku nic nedáš."
Znovu mi věnoval jeden z těch svých oslnivých úsměvů a dlaněmi mě hladil přes tenkou látku svetříku na bocích.
"Od letošních Vánoc mi už neutečeš," slíbil. "To bude ségra opravdu šťastná, až zjistí, že s Tebou nebude ani na jedinou chvíli o samotě, protože se nemám v plánu nikam zdekovat, jako jsem to dělal doteď."
"Tak tím pádem hádám, že s tím můžeme žít. Navíc holky si vždycky chvilku najdou." Zasmála jsem se a omotala mu paže kolem krku trochu pevněji, čímž ho donutila přijít ještě o trochu blíž.

Další polibek, který chutnal po horké čokoládě, jsme si nemohli nechat ujít.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ms.Mee | 19. prosince 2013 v 21:12 | Reagovat

Najprv som si myslela, že to bude na pokračovanie, ale potom som pochopila, že nie.
Ale veľmi sa mi to páčilo. Prečítala som to na jeden šup. :D A takmer som prestala aj dýchať. Musím uznať, že po tak dlhej spisovateľskej prestávke, akú si mala, je toto ozaj skvelý štart. :P
A úprimne si myslím, že si sa aj zlepšila, takže sa teším na každý ďalší príbeh. Či už jednorázovku alebo na pokračovanie. :P Dúfam, že aj zajtra alebo pozajtra niečo v podobnom duchu pribudne. :P

2 ♥♥Veronika♥♥ | Web | 20. prosince 2013 v 0:59 | Reagovat

jůůůůů, to jr nádhera, miluju romantický povídky, vždy se do nich vžiju a tahle mi připomněla mou první velkou lásku :)
a asi se stávám tvým pravidelným čtenářem :D
taky jsem mimochodem napsala vánoční příběh do soutěže :)

3 Aliwien | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 9:28 | Reagovat

Krásná romantika.

4 Emm | 29. prosince 2013 v 23:58 | Reagovat

[1]: [2]: [3]:  Děkuju moc, jsem moc ráda, že se Vám příběh líbil. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama