Příběh: Silvestrovská noc

1. ledna 2014 v 0:01 | Emm |  →My short story
Vítám Vás již v Novém roce.
Jelikož se říká dobře známé ''jak na Nový rok, tak po celý rok", kterým bych se chtěla symbolicky řídit i tady na blogu, připravila jsem si pro Vás přednastavený krátký příběh, což má symbolizovat mé časté tvůrčí přispívání během tohoto nového roku 2014, který bude doufejme mnohem lepší než ty dva předešlé, co se týče mé tvorby. :) Takže doufejme, že to vyjde a já budu úspěšně psát jako divá a budu mít nekonečně mnoho dobrých nápadů! :))

Ještě jednou nám všem přeji vše nejlepší do Nového roku, ať je rok 2014 ve všech případech mnohem lepší a úspěšnější, než ten minulý, překoná všechna naše očekávání a splní naše sny.

Příjemné čtení a budu vděčná za každý názor.
Vaše Emm <3


A new years kiss?





Se skleničkou dobrého vína s chutí sladké medoviny jsem zamyšleně postávala u francouzského okna a sledovala neproniknutelnou tmu za ním. Sněhová pokrývka byla to jediné, co se z venkovní krajiny dalo s velkou námahou rozeznat, vzhledem k tomu, že uvnitř místnosti bylo rozsvíceno a panovalo zde všeobecné nadšení.
Oslava silvestra byla v plném proudu. Hudba hrála tak nahlas, že nebylo téměř možné s někým prohodit pár slov, aniž byste si křičeli přímo do ucha, což zrovna moc vhodné nebylo a ani to v komunikaci moc nepomáhalo.
Skupinka pozvaných lidí se bavila na provizorním tanečním parketě, někteří se u velké plazmy oddávali taneční hře a jiní posedávali na sedačce se sklenkou něčeho tvrdšího a zjevně chtěli být po celý následující rok pod vlivem alkoholu a probouzet se s pořádnou kocovinou.
Pozorovala jsem černočernou tmu a v duchu se sama sobě divila, proč jsem se nenápadně vytratila stranou od lidí, kteří oslavovali plnými doušky a raději trávila poslední chvilky tohoto roku sama, zaměstnaná svými myšlenkami.
Přemýšlela jsem nad tím, proč si rozloučení s letošním rokem neužívám tak, jak by bylo zdrávo, přičemž jsem se neubránila náznaku zhodnocení letošního roku.
Skutečnost, že jsem tady teď stála sama, vypovídala o všem naprosto jasně a nebylo třeba něco dlouze vysvětlovat. Zřejmě by to došlo i někomu naprosto hloupému.
To, co jsem chtěla, se nevyplnilo. Nepotkala jsem nikoho, kdo by za to stál, natožpak spřízněnou duši, kterou mi prorokovali všichni kolem.
Za posledních dvanáct měsíců se nezměnilo vůbec nic, ačkoliv jsem někde v hloubi duše naivně doufala a do poslední chvíle věřila, že se má nejtajnější přání splní.
Toužila jsem po lásce, která za celých osmnáct let nepřicházela.
Toužila jsem po druhé polovičce, která by mě měla upřímně ráda.
Toužila jsem po klukovi ze svých neúplných představ, se kterým bych si užívala i zcela obyčejných aktivit.
Jak naivní jsem byla, když jsem si myslela, že se může stát tento rok osudovým a zlomovým. Nepřinesl mi nic, co mi scházelo, jen mi hodil několik klacků pod nohy.
Jako by už takhle ta cesta nebyla dostatečně strmá.
Upila jsem ze své podlouhlé sklenky na stopce a vychutnala si sladkou chuť výborného vína.
Tenhle rok nestál za nic. Stejně tak, jako tenhle silvestr.
Každý rok doufám, že se tentokrát dočkám nějaké zásadní změny a rozlučka s uběhlým rokem nebude jedna velká fraška, ale nakonec to je vždycky jen hrozná nuda, která mě utvrdí v tom, jak nudný život vedu.
Vím, že si jej každý vytváříme sami, ale někdy jej zkrátka neovlivníme.
Neměla jsem sem vůbec chodit. Raději jsem měla zůstat zase další rok doma v rodinném kruhu, čítajíc mé rodiče s babičkou a někdy i někoho dalšího z příbuzných, než poprvé přijmout pozvání na silvestrovskou párty kamaráda.
Moc jsem si totiž nepomohla.
Možná to každý rok není ani tak nudným průběhem večera, jako spíše mnou. Je možné, že si to neumím užívat tak, jak se patří.

S povzdechem jsem se otočila, abych mohla zamířit pro kabát a nepozorovatelně odejít.
Popadla jsem své psaníčko s mobilem, peněženkou a klíči od domu, vzala si ze šatní skříně v hale svůj kabát, zachumlala se do něj a nepozorovatelně se vytratila do noci.
Možná ještě stihnu být doma, než odbije půlnoc a oslavit Nový rok tak, jak jsem zvyklá ze všech předešlých silvestrů.

Pokračovala jsem ztichlou noční ulicí, když jsem někde za sebou uslyšela kroky. Přidala jsem na tempu a snažila se neohlížet, přičemž někde v dálce vybuchla první snaha o ohňostroj, což mě zprvu trochu vylekalo, než jsem si uvědomila, že se jen zřejmě někdo snažil řádně připravit na dnešní půlnoc.
"Ahoj, mohl bych se Tě zeptat, kde tady najdu čtvrt rodinných baráků?" ozvalo se za mnou v takové blízkosti, že jsem sebou nepřirozeně trhla.
Pohledem jsem rychle ucukla za hlasem neznámého a v zorném poli se mi objevil pohledný a opravdu urostlý kluk s cestovní taškou přes rameno.
Zřejmě jsem na něho trochu vyjeveně zírala, jelikož pokračoval.
"Hledám své rodiče, Estwoodovi, kteří se sem nedávno přistěhovali. Nevíš, kde bych tu čtvrt našel? Trochu jsem se tu ztratil," přiznal s pousmáním.
Konečně jsem se zmohla na slovo a dokonce na tváři vykouzlila vlídný úsměv.
Tenhle kluk bude těžko nějaký venku se potulující vrah, alespoň tak nevypadal.
Dokonce se mi zdál milý a v neposlední řadě samozřejmě také zatraceně pěkný, toho si nedalo nevšimnout.
"Ahoj, právě mám namířeno domů a shodou náhod mám pocit, že se jedná o naše nové sousedy, se kterými zřejmě teď moji rodiče slaví u nás."
"Tak to je úžasný, že si tak dobře rozumí," zasmál se. "Jinak já jsem Erik."
"Denisa," představila jsem se s úsměvem na oplátku a kráčela po jeho boku směrem k domovu. "Netušila jsem, že tady bydlíš." Nadhodila jsem, jelikož mi bylo jasné, že kdyby tomu tak opravdu bylo, neuteklo by mi to.
"Vlastně jsem byl studovat pět let v zahraničí. Jakmile jsem absolvoval, vracím se domů a zjišťuji, že jsme se přestěhovali sem. Trochu nezvyk, těšit se domů a přitom se objevit někde úplně jinde."
"Přesně vím, co máš na mysli, taky jsem si po přestěhování sem nemohla chvíli zvyknout, ale nakonec se tu bydlí hezky."
"Pokud má někdo tak hezkou a milou sousedku, Dee, začínám tomu věřit." Věnoval mi pobavený úsměv, když jsme se ocitli na chodníku před našimi domy a pohlédl na hodinky. "Páni, zdá se, že přivítáme Nový rok společně."
S úsměvem jsem zjistila, že měl pravdu.
Postávali jsme naproti sobě, opětovali zkoumavý pohled a vyměňovali si nejisté úsměvy, když se skupina několika opilých mladých lidí hrnula ven z domu v protější ulici za společnosti hlasitého povyku a mnoho krabic s ohňostroji.
"Co bys řekla na to, kdybychom takhle vstoupili do následujícího roku?" navrhl se rty zkroucenými do úsměvu, když se přiblížil a pohladil mě po mrazem zčervenalé tváři.
"Víš, co se říká… Jak na Nový rok, tak po celý rok. Chceš to opravdu pokoušet?" pozvedla jsem škádlivě obočí a po tváři se mi v očekávání rozlil úsměv.
"Jasně. Něco mi říká, že tenhle rok bude opravdu parádní, když budu s Tebou. Zkusíš to se mnou?" pozvedl obočí a v úsměvu odkryl řadu rovných zubů.
"Uvidíme, jestli mě před tebou Tvoji rodiče nevarují." Zavtipkovala jsem s rozzářeným výrazem.
"Tím pádem jako by se stalo." Neváhal a spojil naše rty v okouzlujícím polibku, ze kterého se mi div nepodlamovala kolena.
Tři.
Dva.
Jedna.
Erik prohloubil polibek a přitáhl si mě k sobě do náruče, takže jsem se k němu s letmým úsměvem na rtech přivinula a nechala hýčkat své rty těmi jeho.
"Šťastný Nový rok!" ozvalo se sborově od jásající skupinky kolem, přičemž se zároveň s odbitím půlnoci temně černé nebe rozzářilo vlivem mohutných záblesků ohňostroje.
Byla to úžasná a velkolepá chvilka. Temnota byla prozářena milionem různobarevných světýlek, což člověku dodávalo naději.
Cítila jsem se stejně úžasně, jako byla atmosféra kolem nás. Obzvlášť, když se na poslední chvíli splnilo to, v co jsem přestávala věřit.
Někdy je zkrátka moment překvapení to jediné, co je zapotřebí k tomu, aby se naše dlouhodobé sny splnily, aniž bychom to očekávali.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Ms.Mee | 1. ledna 2014 v 4:28 | Reagovat

:)
Na začiatok, prajem Šťastný Nový rok. :P ;)
Príbeh je veľmi pekný. Teda mne sa rozhodne páčil, aj keď chlapec na to išiel pekne rýchlo. :P Ale komu sa nelení, tomu sa zelení. :D A ja som proste na takúto sladkú romantiku, takže schvaľujem. :P

2 Emm | 1. ledna 2014 v 15:57 | Reagovat

[1]: Děkuju moc, tobě také šťastný Nový rok! :))
Jinak co se příběhu týče, nevěděla jsem, jak to protáhnout a chtěla jsem něco napsat, proto to je tak rychlé. :D
Příště to snad bude zase lepší, ale Erik asi nechtěl ztrácet čas. :)) :D

3 Ms.Mee | 1. ledna 2014 v 20:04 | Reagovat

[2]: Ani sa mu nečudujem. Veď dobre, že nestrácal. Ešte by mu ju niekto vyfúkol. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama