9. červen 2014

11. června 2014 v 18:07 | Emm |  →My diary
Ani jsem netušila, po jak dlouhé době se nový článek v této rubrice, která je místečkem pro můj virtuální deníček, objeví a že to bude trvat tak strašně dlouho, ale jeden speciální den jsem tentokrát vynechat nemohla, ať už to mám s přispíváním do této rubriky jakkoliv.

Od té doby, co jsem si tento blog založila a současně si tak strašně moc přála být starší, uběhla tak dlouhá doba, že mi přijde až nezvyklé konečně starší opravdu být a dokonce oficiálně započnout novou fázi života. Alespoň, co se plnoletosti týče, protože si nemyslím, že se v den mých osmnáctin něco radikálního změnilo.
Jak už jsem nad tím přemýšlela v předcházejícím článku s hudebním výběrem, jediná změna je, že oficiálně můžu přijít do baru a dát si pro změnu něco jiného, než nealkoholický džus, ale zároveň jsem si jistá, že nejsem jedna z těch jedinců, kteří toho využijí nějak nadměrně a pořádně se zlijí. :D Spíše to vidím na nějaké pivko, což je fajn pocit, ale buďme upřímní... Není to omračující změna, kterých jsem - bůh ví proč - měla plné oči zhruba tak v těch jedenácti/dvanácti, kdy jsem s blogem začala.
Páni, už jsem blogová vykopávka, co, když mi to tak dlouho vydrželo a nemůžete se mě zbavit ani po takové době! :D
Abych pravdu řekla, ani nevím proč tomu tak bylo, ale vždycky jsem toužila po tom, abych byla starší, než jsem. Možná to bylo tím, že jsem si vždycky víc rozuměla se staršími, protože jsem se s nimi mohla bavit o něčem chytrém a pořádném, nikoliv jako tomu bylo s mými vrstevníky, kteří byli pořád jako malé děti a spolužáci ujížděli na nejrůznějších hrách a blbinách. To se teď změnilo a už i mladší lidi jsou vyspělejší, zdá se mi. No jo, jiná doba.. :-)

Když jsem se v den mých narozenin probudila, necítila jsem se nijak jinak, než obvykle, ale v duchu jsem byla ráda za to, že už mám konečně osmnáctku na krku, to se přiznám bez mučení. :D Zkrátka teď jsem došla k tomu názoru, že i když se nedočkáme velkých změn, které jsme si jako malé děti podvědomně přimysleli a všechno si přikrášlili, přeci jen na nás s dovršením osmnáctého roku čeká... Tak třeba řidičák! :))
Abych se však vrátila k mému narozeninovému dni, čekalo na mě už plno SMSek s přáním od mých kamarádů i rodiny, přání ve zprávách či přímo na zdi na facebooku od známých a dokonce se našlo i pár lidí na instagramu, mailu a i zde na blogu, za což Vám moc děkuju, ať už jste si na mě vzpomněli jakoukoliv formou. :) :*
Odpoledne jsem se po návratu domů začala připravovat na rodinnou oslavu, kterou jsme doma přichystali a zatímco jsem se náležitě chystala, doma započali poslední přípravy. Mamka perfekcionisticky vše doladila, taťka vyzvedl chlebíčky, zákusky a ještě u cukráře dort - řádně nazdobený, potažený marcipánem a dvoupatrový, což se ukázalo jako šíleně moc a nejen, že jsme všem hostům dali pořádnou výslužku, ale ještě máme fůru v lednici, takže se dortem ládujeme všichni ještě dneska, ale to nevadí, protože je výtečný, takže na štíhlou linii do plavek na pár dní přestaneme myslet a pořádně se nadlábnem sladkým! :D - a pak už se mohlo jen vyčkat na odbití šesté hodiny, kdy dorazila babička s tetou.
Přiťukli jsme si, sfoukla jsem svíčky na dortu, na kterém se cukrář vyřádil a dokonce rodičům doporučil takové fontánky pro efekt, což se líbilo a bylo to vážně překvapení. :) Taťka se poté ujal předání kytice, kterou mi každoročně nechal uvázat - osmnáct rudých růží.. Co rok, to jedna růže navíc, takže si jistě dovedete představit, že už se tento rok pořádně pronese! :D
No a abych tady nekecala ještě do dalšího dne, tak se rovnou vrhneme na to, jak se taťka, hračička, vyřádil na hlavním dárku. Jednalo se o takovou středně velkou červenou krabičku s obrovskou zlatou mašlí. V t se nacházela menší krabička, v té ještě menší, další ještě menší a aby toho nebylo málo, tak ještě jedna pátá - úplně nejmenší a znovu převázaná stužkou. Byl v ní klíček od auta, což jsem opravdu nečekala, takže si dovedete jistě představit moje nadšení a doslova poskakování radostí. :D Auto čekalo před barákem a mělo obrovskou magnetickou červenou mašli na lesknoucí se kapotě, takže s tím si rodiče opravdu vyhráli. :))) A aby toho nebylo málo, tak ještě jedno překvapení na mě čekalo v kufru - nový stan, který jsem nutně potřebovala, protože se chystám s kamarádkou na jeden festival, kde se bude několik nocí přespávat. Takže skvělé! :D

Pak jsme se vrátili oslavovat a aby toho nebylo málo, tak rodiče připravili ještě takové pěkné zakončení v podobě puštění lampiónů štěstí v noci, kdy jsme šli doprovodit babičku domů.

Bylo to krásné a doufám, že rodiče moc dobře ví, jak moc mě potěšili a jak moc je miluju. Nadšení z mého narozeninového dne jistě zaznamenali na mé věčně se smějící tváři, protože to byl opravdu nezapomenutelný den. :)) A jsem si jistá, že teď už to každým rokem bude jen a jen hezčí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťula | Web | 12. června 2014 v 15:30 | Reagovat

Jsem moc ráda, že sis oslavu užila jak se patří! :)

2 Ennie | Web | 12. června 2014 v 20:03 | Reagovat

To je krásné, že máte takovou tradici a každý rok Ti tatínek dává "tolik" růží :). A to si umím představit, jakou si měla radost. Hlavně jako třešinka na dortu ten stan. Dost dobrý nápad :D. A nedá mi to jinak a musím se zeptat, jaké autíčko máš? A ten festival? Povídej? Kam se chystáte? :)

3 Emm | Web | 15. června 2014 v 18:32 | Reagovat

[1]: Děkuju ještě jednou, jsem moc ráda, že sis vzpomněla. :))

[2]: Jo, to byl fakt dobrý nápad, to jsem vůbec nečekala. :D Dostala jsem Touarega, ale bohužel ještě čekám na ten řidičák, takže si ho pořádně začnu užívat až potom. :P A chystáme se na Bešafest, ale je to ještě daleko. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama