REPORT: Beša Music Fest (18. - 19. 7. 2014)

5. srpna 2014 v 13:21 | Emm |  →Reports
Když jsem takhle jednou po vydařeném Pražském Majálesu (report zde) brouzdala po internetu a s nadšením pokukovala po nějakých dalších festivalech, které mají něco společného s mnou oblíbeným hudebním žánrem a na něž bych mohla během léta vyrazit, narazila jsem na nepříliš známý slovenský hudební festival v malebné vesničce u Levic, kde se letos konal teprve druhý ročník tohoto začínajícího malého festivalu.
Kapely mě téměř ihned zaujaly, jelikož se jednalo z řádné části právě o mé oblíbence a ty, které jsem neznala, mohly stát za to, abych je poznala. Ostatně já jsem člověk otevřený novým možnostem, takže ráda poznám nové lidi, kapely a vlastně úplně všechno. :))) Největší problém však byl, že se mnou mé nadšení nesdílel nikdo z okolí, a tak jsem si říkala, že budu muset svou premiérovou návštěvu Slovenska buďto zrealizovat sama, a nebo z toho nic nebude, což mě samozřejmě mrzelo, protože jsem se tam chtěla dostat, jen nebylo s kým jet... To víte, v nejbližším okolí mám kolem sebe jen samé lenochy se špatným hudebním vkusem! :D
Naštěstí se stala taková jedna velká náhoda, nad kterou teď zpětně trošku nevěřícně kroutím hlavou, jelikož jsem se o tom shodou okolností zmínila jedné slečně, jejíž blog čtu už nějaký ten pátek, která se o tomto festivalu též ve svém článku zmínila. Slovo dalo slovo a když mi mile nabídla, že se klidně můžeme domluvit a vyrazit společně, nadšeně jsem souhlasila. Od té doby jsme si psaly na profláklém FB, kde jsem se utvrzovala v tom, že je strašně fajn a mohly bychom si opravdu rozumět i ve skutečnosti. Však už takhle jsme o sobě věděly to, že máme až neskutečně podobný, ne-li dokonce stejný vkus na hudbu, výběr VŠ, kosmetiku,.. Zkrátka to vypadalo nadějně ohledně toho, že bychom si mohly rozumět a dlouhou cestu na Slovensko prokecat a ne jen trávit v trapném tichu..

S blížícím se termínem odjezdu už jsme si zařídily jízdenky na vlak z Brna do NZ, kde už nás pak jen čekalo odchytit si správný spoj až do Beši. Všechno jsme si tedy pečlivě naplánovaly a jakmile jsme den předtím společnými silami balily, doufaly jsme, že nezapomeneme na nic, co bychom mohly na našem výletu postrádat.
Já osobně jsem se těšila už pár dní předem, protože to pro mě byla v mnoha věcech premiéra, včetně návštěvy našeho sousedního Slovenska, takže nadšení rozhodně nechybělo.

(pokračování v celém článku)





17. července 2014 (čtvrtek)
Všechno to vlastně začalo v den odjezdu. Rozhodly jsme se vyrazit o den dříve, abychom se tam dokodrcaly s předstihem, byly tam od samotného začátku a neprošvihly nějaké kapely, jelikož jsme si to chtěly užít se vším všudy. :) Já osobně před sebou měla nejprve ještě cestu přes celou republiku z mého rodného města do Brna, kam jsem dorazila něco málo před smluveným časem, kdy jsme se sešly na nádraží v hlavní hale, odkud jsme pak společně šly na vlak. Už tehdy jsme se pořádně zapovídaly, takže jsme sem tam hlídaly čas a poté už raději šly kecat na nástupiště, aby nám to neujelo.. To by ještě tak scházelo, když už takhle nás čekala dlouhá cesta! :D
Vlak Hungaria (ano, měl namířeno až do Maďarska) přijel s mírným zpožděním pár minut, takže jsme si i s bagáží nastoupily a šly hledat místo, jelikož jsme si nekoupily místenky, což se ukázalo jako problém, protože byly všechny kupéčka beznadějně obsazená. A tak jsme zakotvily na chodbičce, která se také plnila až byla tak přecpaná, že jsme skupinově museli všichni vstávat z výklopných sedátek, nalepit se na skla kupé a pustit další zbloudilce. A tak pořád dokola, takže jsme věčně vstávaly a zase si sedaly.. Povím vám, byl to pěný tělocvik! :P Dokonce jsme si nevydechly ani při posilňování se řízky z mých zásob a plechovkami pivka, které prozíravě pořídila kamarádka cestou na nádražíí, takže jsme se pěkně posilnily a hned to šlo snážet lépe. :))
Samozřejmě jsme celou cestu kecaly, takže se ukázalo, že se naše obavy z toho, že bychom si neměly takhle naživo co říct, nevyplní a trapné ticho rozhodně nenastane. Gól byl, když se na území Slovenska vlak porouchal a nabraly jsme tak s ostatními cestujícími minimálně půl hodiny zpoždění, což se nám zrovna moc nehodilo, protože nám vlak z NZ jel za pouhých šest minut po původním času příjezdu a další jel o dvě hodiny později, než ten náš původní. Ale zase bylo pozitivní vědomí, že v Nových Zámkách nezůstaneme trčet, ale dostaneme se i pozdějším spojem, který bychom měly stihnout i kdybychom nechtěly! :) Během čekačky jsme konečně ukořistily místo, takže cestování bylo zase o něco příjemnější. Spolucestující v kupé byli také strašně příjemní, obzvlášť jedna moc příjemná postarší paní, se kterou jsme přicestovaly až do NZ a navzájem jsme si popřály pěkný víkend. Tam jsme si koupily jízdenku na poslední možný vlak, který zastavoval ve vesničkách poblíž a zatím jsme si šly zkrátit chvíli do bufetu, kde jsme si svlažovaly hrdla, protože bylo neskutečné dusno.
Cesta trvala dobrou půl hodinku, jelikož jsme stavěli v několika přilehlých vesničkách, dokud jsme nevystoupily v cíly. To bylo zhruba něco kolem sedmé hodiny večer, takže jsme absolvovaly s těžkou bagáží řádný kus cesty až za dědinu na otevřený prostor jakési louky, kde se začínal celý areál pomalu rýsovat. S kamarádkou jsme dorazily mezi prvními 20 návštěvníky i přes zpoždění vlaku, takže jsme se symbolicky podepsaly na tričko s nápisem "I
Poté se už objevila parta kamarádů, které kamarádka znala a byla s nimi domluvená, takže si své věci natahaly do naší blízkosti a pustily se do stavění stanů, se kterými si hoši nejprve zrovna moc poradit neuměli, takže jsme se do toho pustili s nimi a společnými silami všechny postavili a udělali si tak vlastní malé stanové městečko.
V tu dobu už konečně postavili stage, začali pouštět nějaké písničky a otevřeli stánek s míchanými drinky, takže jakmile jsme se převlékli, mohli jsme jít do víru letní noci. Dali jsme si všichni sborově Sex on the beach, přiťukli si na seznámení a poté se přemístili do jednoho ze stanů, který někdo trefně pojmenoval jako 'chlastací'. Kluci měli nakoupené zásoby, takže jsme si přimíchali trochu vodky a případně fanty a skvěle se bavili. Přitom se pěkně starali o to, abychom nikdo neměl prázdný kelímek, až jsme je museli trochu brzdit. Když pak jeden z kluků vytáhl kytaru, nemělo to chybu a pilo se ještě lépe. Písničky od Desmod, Zoči Voči, jedna od Landy,.. ty všechny neměly chybu a začal tak skvělý večer, který jsme si všichni užívali. I když jsem tedy díky tomu hnedka první večer zjistila, že Slováci opravdu umí pít a vydrží toho neskutečně moc! A taky pěkně povzbuzují a klopí Vám flašku se slovy 'veď to nie je poriadny lok' , takže při cestě na toaletu už jsme šly trochu ze široka. :D Pak jsme s jedním nově zpoznaným kamarádem zůstali ve stanu a tak na dvě minutky přivřeli víčka, zatíco zbytek party nadšeně pil a fotil se před stanem. Poté jsme všichni zamířili ke stage, tancovali jsme a fotili se skupinkově, takže máme pěknou zásobu opravdu vtipných fotek, protože ty opilecké mají vždycky něco při sobě, tedy kromě toho, že jsou nepublikovatelné. :D Pak jsme zhruba tak ve 4:15 ráno zalehli do stanu, kam jsme s kamarádkou přibraly ještě jednoho kamaráda, takže jsme všichni tři lehli a usnuli.


18. července 2014 (pátek)
Po pouhých čtyřech hodinách spánku mě v 8:00 probudilo neskutečné vedro ve stanu, ze kterého akorát vycházela kamarádka, která si jen zašla pro peníze, že jde s nějakým klukem na pivo do jedné ze dvou nedalekých hospod, takže jsem ještě na půlhodinku zavřela oči a probudila se chvilku předtím, než se probudil i kamarád, kterému se nedá upřít, že byl dobrým vankúšikom. :D Společně jsme si tedy nandali kontaktní čočky, bez kterých bychom na ten svět viděli trochu rozmazaně, trošku se upravili, převlékli a jelikož jsme byli ready jako jediní, protože zbytek buďto ještě chrupkal nebo byl v hospodě, vyrazili jsme společně do hospody, protože stánky na festivalu ještě otevřené nebyly a první kapely začínají hrát až od 14hod.
V hospůdce jsme poseděli na terase, pokecali u příjemně vychlazeného džusu a co nevidět přišla kamarádka a poté i ostatní, takže jsme se tam všichni hezky sešli a celé dopoledne tak hezky zabili nejprve u nealka v podobě džusu či kofoly a později už kelímku pivka. Poté hoši z party jeli pro zbytek party do nedaleké dědiny a mezitím se k nám přidali ještě nějací známí kamarádky, takže jsme se všichni bavili a kecali o všem možném. V tu chvilku se jeden z nich rozhodl, že to asi na nějakou zkusí a naleje jí, přičemž jsem to měla být já, jelikož poté, co jsme si všichni dali na seznámení panáčka rumu (což už nikdy víc!) zapíjejíc jej kofolou, se mě snažil nalejt, jenže já jsem se nenechala, to je jasný. Pak jsme se vrátili do areálu, kde to zkoušel znovu a tahal mě k nim do stanu, že ani teda pít nemusím, ale ať jdu, což jsem sa:mozřejmě s klidným úsměvem na rtech odmítla a rázně dala najevo, že u mě fakt nepochodí. A přesně, jak jsem si myslela, šel to zkoušet na nějakou jinou a o chvilku i na kamarádku, která si později něco dala a pěkně se zřídila. Mezitím jsem se tam začala bavit s jedním vysokým klukem z jejích známých, takže jsme kecali a divili se tomu, že v dnešní době ti mladší nerozumí češtině a slovenštině, kdežto naše generace to má ještě bez problémů. :) Poté jsem šla ohlídat kamarádku, ale ta se podle vlastních slov skvěle bavila, takže jsem byla trochu vyhozena, takže jsem ji nechala a mezitím se zrovna přimotal jeden milý kluk, který začal velmi originálně: "Jé, ty si Češka! Vy máte to "ř'', však.. Ako sa povie tá rastlinka... eh...'' žežicha"?" Samozřejmě myslel řeřichu, ale jejich pokusy o vyslovení našeho běžného "ř" jsou strašně roztomilé a připomínají spíše naše "ž", což je v jejich podání opravdu zlaté. :D Nějakou dobu jsme se bavily, když pak začalo poprchávat, takže jsme se schovali do našeho stanu a celkově si různě povídali o všem možném.
Pak jsme se rozdělili a já se vrátila ke své partě a on k té své, přičemž kamarádka vyspávala ve stanu. My se zbytkem party jsme si to zatím zamířili k posezení ve stínu, dali si kofolu a poslouchaly právě hrající kapely, které byly na programu jako první (Konečná verzia, In Memories,..).. Pak přišel ten kluk s 'řeřichou', přidal se k nám a navzájem jsme se všichni skvěle bavili, přičemž jsme pak odešli k jeho partě a zase se navzájem seznámili, kecali, fotili, a tak různě.. Dvě slečny, které nás neznaly, ale přidaly se k nám, se mě s úsměvem ptaly, jak dlouho spolu chodíme, přičemž jsem se smíchem odpověděla, že jsme se poznaly teprve před pár hodinami, na což udiveně prohodili, že to nevypadá a že nám to spolu sluší. Vidíte, jak se člověk ještě pobaví, jo? Slováci jsou zkrátka strášně milí a úžasní, kam se na ně hrabou naši Češi..
Kolem 19hod začali SámSebou, na které jsme se s kamarádkou strašně těšily, takže jsme si to užily, i když tedy měla stále ještě trochu kocovinu, což ale zahnala a na poslední dvě písničky (ty nejlepší) jsme si šly mírně zapařit.
Pak jsme se v mezičase posadili na deku, povídali si s kamarády a poté už přišli na řadu Koblížci, u kterých zrovna nemusím jejich chování a přihlouplé řeči, ale jinak se na to dá pařit a nechat se jimi strhnout v punkovém rytmu.
Jako další přišli na řadu Desmod, na které jsem se já osobně neskutečně těšila a po premiérovém poslechu můžu říct, že to bylo naprosto úžasné. To jsme s kámoškou postávali vzadu kousek od stánku s míchanými drinky, popíjeli vychlazenou kofolu, abychom byly na večerní pití ready a dokonce jsem si i zatancovala na jeden ploužák... To ve chvíli, kdy se přimotal ten vysoký známý kamarádky, který to taky zkoušel na všechny, ale tak když mě popadl a začal se mnou ploužit do rytmu Desmoďácké písničky, nemohla jsem toho moc dělat a bylo to neškodné a fajn. :P
Poté jsme se posadili k pivku, kofole a tak různě, přičemž jsme se celá parta zvedli až na půlnoční Zoči Voči, které jsme si nemohli nechat ujít, takže jsme si s kamarádkou pohlídaly místa na levé straně v první řadě, kam prý chodí vždy. To pro mě byla příjemná změna, protože já jsem u všech kapel vždycky napravo, ani nevím proč, takže jsem se na koncert podívala ze zcela opačného úhlu a zjišťuji, že jak jsem pravák, asi na vše radši nahlížím zprava, ale to jen takový detail, který jsem tam vůbec nezjišťovala a nebrala na vědomí. Koncert ZV neměl chybu a jako vždy dokázali hoši všechny fanoušky rozproudit, rozhýbat a pořádně rozespívat.
Poté jsme se už kolem 2:30 ráno odebraly s kamarádkou do stanu, kde jsme vyčíhaly dva hnusné pavouky, přičemž jsme se dohadovaly, která je zneškodní, protože se jich obě bojíme. Nakonec jsme se odhodlaly, každá jsme popadla jednu žabku a zneškodnily je, jen jsme trochu s obavami prohlížely zbytek stanu a pár jich ještě našly, takže to byl otřes. Musím říct, že mi problesklo hlavou, že první noc jsme to vůbec nekontrolovaly, jelikož jsme byly v pěkné náladě, takže na to nějak nedošlo a ani nás to nenapadlo. Vidíte, jak má mírná opice své výhody, jo.. :D Navíc nám první noc bylo příjemně teplo, kdežto tu druhou noc už jsme vytáhly dvě mikiny a spaly v džínách, zachumlané do spacáků.


19. července 2014 (sobota)
Sobota pro nás začala ve znamení časného probuzení, jelikož nás přišel vzbudit jeden z kamarádů v nekřesťanskou dobu, kdy displej mobilu ukazoval 5:10, vytáhl nás ze stanu, že to začne žít, což -jak se o chvilku později ukázalo- byl opravdu jen planý poplach. Jelikož sám padl do svého stanu a usnul, než se řekne švec, zachumlaly jsme se do svých spacáků také, jenže jsme se probudily kolem 6:30, kdy už jsme usnout nemohly, takže jsme po pouhých pár hodinách spánku, kdy jsme toho stejně jako minulou noc moc nenaspaly, zamířily k umyvadlům, abychom vykonaly ranní hygienu, převlékly se a zamířily jsme si zabrat hezké místečko v rámci posezení ve stínu před stánky s občerstvením, kde jsme seděly velkou část dopoledne u kofoly, se kterou jsme po ránu jako obvykle začínaly. Mezitím se ke mně přidal 'řeřicháč', který mě odchytil při cestě do stanu pro sušenky a už mě jen tak nepustil z dohledu, takže si k nám sednul a kecali jsme. Poté si ke mně do kabelky dal věci z kapes a sluneční brýle, aby si mohl jít zahrát vodní fotbálek, který pro kluky připravili přímo v areálu.
Když začali hrát první kapely (Na dosah, Kýbel mačiek,..), tak jsme stále ještě s kamarádkou seděly ve stínu, kam se pomalu začínalo vkrádat sluníčko a jiná místa už byla obsazená, takže jsme se přemístily do hospůdky v dědině, kde jsme vyhmátly zbytek party, takže jsme nechali kamaráda, který galantně přišoupl křesílka a přisedly si k nim. Rovnou jsme toho posezení v chládku využili a nabili si telefony, i když já tedy s sebou měla solární nabíječku, takže jsem se nemusela bát toho, že by mi došla šťáva na cestu domů. Kecali jsme a dobře se bavili, když někoho z našeho osazenstva napadlo, že by se objednala pizza. Na tu však měly chuť jen holky, takže se přišlo na další alternativu - zapečené bagety z bageterie, která byla v nedalekém městě, kam se kluci vydali, aby nakoupili zásoby na večer. Musím říci, že to přišlo vhod a všichni jsme si rádi nechali přivést oběd. Bagety se vyvedly, i když se tedy nedaly sníst celé, jak byly velké i ty malé, ale chutnaly skvěle.. A byly o to lepší, když jsme je dostaly přímo pod nos i s donáškou, samozřejmě. :D :))
Poté jsme si šli poslechnout From Our Hands, kteří byli fajn, ale abych pravdu řekla, moc toho z nich takhle zpětně už nevím, takže asi moc dojem nezanechali. A nebo jsem v sobě měla už moc mojita, piva a už i trochu vodky s kofolou.. To si vyberte, jakou verzi chcete, páč ani já si to netroufnu říct. :D Mezitím jsem jen zběžně mávla 'řeřicháči', který na mě odněkud mával při cestě od stanu, kde jsem se převlékla, ale pokračovala jsem za svou partou, takže jsem si toho víc nevšímala a nepřidala se k němu.
Nastalo hromadné focení, pití, focení a zase pití, takže si jistě dovedete představit, jak skvělě nepoužitelně ty fotky dopadly! :D I když teda jako dají se použít, jen člověk musí přivřít oči nad tím, jak v náladě tam všichni jsme.. Ale alespoň je vidět, že se máme a celý dny a noci jen užíváme! A o tom to je.. :)) No ne? :D
Zřejmě kolem 22:30 (časy píši pouze a jen soudě podle oficiálního harmonogramu, protože já tam vůbec o čase neměla páru, ostatně jako nikdo z nás) nastoupili The Paranoid, kteří byli zase skvělí. Na nich jsme byli úplně vpravo, vůbec jsme se netlačili a jen tak postávali stranou, ale jelikož nás obklopovali ostatní z party, tak jsme si to jako celá parta užívali a řádně zapařili. Kamarádi nás pak vzaly po Igorově vyzvání na ramena, takže jsme měly dobrý výhled a pěkně jsme se zapojily. Poté jsme pařili a pařili, dokud nebylo po jejich show a jejich čas nedošel do konce. To jsme si chtěli udělat fotku s kapelou, ale nějak jsme se navzájem rozutekli a mě od kamarádky odtáhl ten ''řeřicháč'' se slovy, že mě konečně našel, že mu pořád utíkám a už si mě utéct nenechá, takže si mě uloupil pro sebe a zašli jsme si mezitím na kofolu a panáka vodky, který jsme tedy jen ucucávali a hned každé cucnutí řádně zapíjeli kofolou.
Pak začali Iné Kafe, které to skvěle rozjeli, takže jsme se zvedli a šly společně do rozjařeně pařícího davu, ale jelikož moc dobře věděl, že bych se zase vytratila, raději už do kotle nešel a kamarády poslal pryč. Musím říci, že IK se mi líbily na Brněnském Majálesu, ale tady to mělo ještě o mnoho větší grády, protože nepršelo, byla tma a zkrátka už jsme se v dobré partě postarali o to, abychom již byli trochu v náladě. :D :))
Po skončení jsem se chtěla vrátit za partou, ale neprošlo mi to, takže jsme si s 'řeřicháčem' dál povídali a zašli si k toaletám s tím, že na sebe počkáme. Jaképak to bylo překvapení, že když jsem si omyla ruce a šla postávat stranou, tak jsem potkala zrovna jednoho člověka, kterého jsem potkat ani nemusela. Dali jsme se do řeči, přičemž zrovna přišla jeho přítelkyně a postávala stranou za ním a čekala, až se dobavíme. On nikam nepospíchal, nehledě na svou holku, která trochu hloupě postávala a čekala na něj, až se laskavě dobaví. V tom přišel 'řeřicháč', pozdravil ho originálním ''čus vole'', což ho docela překvapilo a tak se zmohl jen na omráčené ''čus'' a když si mě 'řeřicháč' odváděl, přičemž jsem jen stihla prohodit ať si to tu užívájí, koukal zkoprněle za námi, což bylo docela vtipné. Ale jelikož se jednalo o člověka, co si to zasloužil, jsem celkem ráda, protože se chvílemi chová povýšeně a egoisticky. Vlastně v tom vůbec nic není, ale ten jeho výraz mě celkem potěšil, protože se už nějakou tu dobu známe a v okolí se potkáváme, ale zatím jsem to u něj nikdy neviděla.
Poté už začal Konflikt, který byl zlatým hřebem večera, protože všechno zakončil. Abych pravdu řekla, jejich čas jsem si užila a byl super. Po chvilce jsem konečně v davu objevila kamarádku, která se po mě také rozhlížela, a tak se k nám přidala a užili jsme si to všichni společně.
Poté se šlo ke stanu, kde se další z kluků chopil kytary, jenže byla taková kosa, že jsme se raději odebraly do stanu, nevzrušeně a již naučeně pozabíjely pavouky a usnuly.

20. července 2014 (neděle)
Po třech hodinách spánku jsme byly jako kdyby nás přejel parní válec, ale musím uznat, že jsme si to všichni užili do posledního dne i rána, které už bylo jen ve znamení balení. Byly to trochu nostalgické chvíle, když jsme si připomněly, jak moc jsme si to s partou užívaly a při tom již balily stan, spacák, karimatky a své batožiny. 'Řeřicháč' se přišel rozloučit, jelikož mu jen vlak dříve, než nám - hned z rána, jelikož bydlel kousek odtud. My jsme dobalily a jelikož nám zbývaly ještě čtyři hodiny do odjezdu, posadily jsme se na terasu té pvní hospůdky, kde jsme zakotvily první den, povídaly si a krátily si tak čekání. To jsme byly trochu bez energie a otrávené tím sluníčkem, které nám cestu s těžkými bágly nezpříjemňovalo, ale po cestě jsme se už rozpovídaly.
Nejprve jsme tedy jely z Beši do NZ, kde už nám za šest minut jel vlak z NZ do Brna, jenže to bychom nemohli stát a čekat v Šuranech, které byly při cestě.. Náš vlak do Brna už měl mít dvě minuty po odjezdu, když jsme se konečně dostaly do NZ. Nebyl tedy čas na to, abychom se šly podívat do haly a zjišťovat, odkud nám to jede. Podívaly jsme se doprava doleva a jelikož ten nalevo od nás vypadal stejně modře, jako ten, se kterým jsme přijeli sem, zkusily jsme štěstí a pelášily na vedlejší nástupiště přilehlým podchodem. Zeptaly jsme se paní průvodční, která postávala u vlaku a jakmile nám potvrdila, že jede do Brna, rychle jsme nastoupily, přičemž tři sekundy po nás už pískala výpravčí.. Uff, to bylo těsně!
Našly jsme si místo v kupé a donucené hladem jsme se šly podívat po restauraci, kterou jsme opravdu našly. Daly jsme si oběd, a i když byl bez chuti, přišel k duchu a nám se hned udělalo lépe, takže jsme cestu zpět prokecaly ve stejném duchu jako cestu tam.

******

Celý prodloužený víkend se tak strašně povedl, že už jsme se začali jako parta domlouvat na nějaké další výpravě, kterou s kamarádkou určitě podnikneme, protože nás Slovensko a pohostinost Slováků nadchla. :))
Pokud jste to přeci jen dočetli až sem - což obdivuji -, zasloužili byste nějaký metál, protože jsem se dnes opravdu vykecávala a popsala svůj premiérový výlet na Slovensko opravdu do detailu..
Jak jste na tom vy s hudebními festivaly? Už jste někdy jeli takovou dálku jen kvůli nějaké akci, na které jste chtěli být? A navštívili jste už Slovensko? Při jaké příležitosti? :)

******
Tady přidávám rozpis kapel pro zajímavost a mně na památku. :)

Piatok
14:20-15:20 Konečná verzia
15:35-16:35 Retro Band
16:00-17:00 Display
17:10-18:00 In Memories
18:20-19:20 Sám sebou
19:30-20:30 Storyum
20:45-21:45 Koblížci
22:00-23:00 Zoči Voči
23:30-00:30 Desmod
00:45-01:45 Kabát revival

Sobota
13:00-14:00 Na dosah
14:00-15:00 Kýbel mačiek
15:00-16:00 Grow
16:15-17:15 Mortimor band
17:30-18:30 Hrana
18:45-19:45 Gygy
20:00-20:55 Walter Schnitzelsson
21:10-22:10 From Our Hands
22:30-23:30 The Paranoid
00:00-01:00 Iné Kafe
01:10-02:10 Konflikt
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Peťula | Web | 5. srpna 2014 v 14:12 | Reagovat

No tak s tímto reportem sis musela dát opravdu práci a máš můj obdiv! :) Jde vidět, že jste si to pořádně užily a muselo to být opravdu super..
Já teda letos byla jen na MoR ve Vizovicích, ale pořádně jsem si to užila! :)

2 Emm | Web | 5. srpna 2014 v 14:25 | Reagovat

[1]: Jop, je to asi ten nejdelší report, co jsem napsala! :D A ty máš zase můj obdiv za to, že jsi to přečetla! :))

A MoR musel být též fajn, tak jsem ráda, že sis to užila! :)

3 Ennie | Web | 6. srpna 2014 v 19:00 | Reagovat

Páni,  ty se v tomhle vyzivas :D. V ježdění na festivali s "cizimi" lidmi :D.

ano, vetsina slovaku je vazne mila. Na Rfp jeden rok, jak byly bourky, kroupy a stany litali. Tak zrovna slovaci, totam obchazeli a ptali se, jestli nekdo nechce nejak pomoct. Ja jsem na Slovenski zatim byla 2x. Jednou s rodici a bratrem na dovolene, ale uz je to dlouho. A letos v Nitře za kámoškou :). A slovenstina je moc krasny jazyk. Zajimalo by me, jak vypadal rerihac ;D. Jsem rada, ze vam to tak vyslo :). A ze jste stihly ten vlak :P.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama