Milovat nestačí, chce to odvahu zjistit pravdu

25. listopadu 2014 v 0:35 | Emm |  →My feelings
Zdá se, že jsem dnes v noci měla nutkání trochu se vypsat, když jsem se díky něčemu přenesla na okamžik do vzpomínek, tedy asi ještě ne tak úplně vzpomínek.. Snad kdyžtak omluvítě případné překlady a rozděleni slov, kterých jsem se snažila vyvarovat, ale na tabletu to moc dobře nejde., aneb za vše může autocorrect a dotýkáč. To jistě zná spousta z nás. Nezbývá mi než doufat, že se Vám tento článek bude případně alespoň trochu líbit či vám přijde trochu poutavý, a hlavně že budu mít co nevidět zpět svůj notebook. Snad se všemi soubory, za to se hlavně modlete se mnou! :)

*******

Dívám se ti do očí a říkám si, co asi cítíš uvnitř sebe za tou absolutně nepropustnou maskou, kterou nasazuješ kdykoliv jen jsi ve společnosti tolika lidí, kteří pro tebe možná mnohdy ani nic neznamenají. Říkám si, zda sis vůbec všimnul toho, že tu jsem.. Zda mě vnímáš tak, jako já tebe, nebo si mou přítomnost ani neuvědomuješ. A zároveň přemýšlím nad tím, zda mě vlastně vůbec postrádáš, když nejsem v tom davu tvých obdivovatelů a kamarádů, nebo mou absenci ani nezaregistruješ, jak si se mnou bohužel mé racionální já poslední dobou často pohrává.

Vědomí, že pod onu masku necháváš nahlédnout kromě své rodiny a nejužšího okruhu přátel právně také zrovna ji, mi ubližuje víc, než jsem si ochotna přiznat.. Ptám se sama sebe, proč zrovna ona.. Proč ne já.. A pak si říkám, že na tohle mi nepřísluší se byť jen pokoušet odpovídat. Je to tvůj život, do kterého já zřejmě nepatřím a ani patřit nebudu. S tím jsem se tak dlouho srovnávala, až se mi to konečně po nějakě době v jakési obranné izolaci před tebou, tedy setkávání se se všemi možnými lidmi, jen ne s těmi, se kterými by jsi mohl zrovna být, povedlo. Jak snadné, když díkybohu nemáme moc společných známých, jen k mé smůle docela často obvykle navševujeme stejné akce.. Konečně jsem se cítila v pohodě a připravená na to, tě znovu vidět, aniž by mě to uvnitř mě samotné mrzelo. To byla úleva, protože i když jsem si ještě tak úplně nevěřila, už jsem poblázněně nekoukala na nějakou novou fotku s tebou, která se u tebe objevila.

Jenže jakmile se to povedlo a já se s tím trochu vyrovnám, ty uděláš něco, co mi dává naději, čímž to strhne ten můj obranný val, který byl jako pracně vybudovaný domeček z karet stále ještě příliš křehký, a absolutně mi ti zamotává hlavu. Začneš s něčím, co možná znamená to, že na mě čas od času taky myslíš, pokud si to tedy nevykládám úplně špatně a nepřepisuji tomu větší váhu, než ty.. Co já vím, třeba takhle oblbuješ víc holek, - tím se tedy alespoň uklidňuji, protože nechci znovu ztratit pracně nalezenou masku nezájmu.

Sakra!

Ty to prostě musíš komplikovat! Nedáš si pokoj, ani když se ti vyhýbám a celou věčnost jsme se tím pádem neviděli a nestáli pár měšícǔ proti sobě tváří v tvář. Musíš se připomínat, abych na tebe takhle náhodou úspěšně nezapomněla, čímž by zjevně dost utrpělo tvé ego.. Připomínáš se, abych byla nucena znovu na tebe pomyslet, a to se přitom chováš asi stejné tak "hrdinsky" jako malé děcko, které chce být nenápadné, když na sebe láká nečí pozornost a moc mu to nejde.. Copak se sakra nemůžeš pochlapit a chovat se pro jednou jako chlap? Vážně si chceś hrát na kočku a myš a jen mi dávat hloupé vizuální náznaky na síti?! Neodvážíš se ani vyťukat pár absurdně hloupých písmenek, které by to možná všechno objasnily, popřípadě započaly, trochu lépe? Jak mám sakra poznat, co tím chceš naznačit, když jen naznačuješ, a to prosím pěkně ještě zatraceně špatně, na to, kolik ti je, ty jeden dospěláku...

Jenže jakmile si v mysli tohle všechno projdu, vždy přijde vystřízlivění. Není totiže možné, že bys to mohl myslet nějak vážněji, s čímž si vždy chvilku naivně a hloupě pohrávám v myšlenkách. Že bys na mé opravdu myslel a nejen to vzal náhodně z jedné vody na čisto v rámci více dívek, které máš určitě rozehrané.. Ty za to vlastně asi ani nemůžeš, jen zkrátka prostě takový seš. Hráč. Hráč, který se však rád vrací ke své přítelkyni, což je jen další důkaz toho, že tady vlastně vůbec žádná šance není, ať už se snažíš naznačovat cokoliv a já se to v tom zase na oplátku opravdu snažím vidět.

Máš jí, sakra, a vypadá to na docela spokojený vztah, který už nějakou dobu trvá. Tři roky? Mohu jen hádat, ale jsem si jistá, že z něj asi jen tak neodejdeš. Nebudeš o ní chtít přijít, protože ti vyhovuje to, že ti možná případné zélety vedle toleruje, což mi vlastně všechno vysvětluje, protože já bych nesnesla, kdybys neměl mít řádně jasno v tom, co chceš. Koho chceš. A neměl vše ostatní definitivně ukončené, protože vztah lze budovat teprve na pevných základech, ve kterých je minulost srovnání se zemí a zkrátka uzavřená kapitola.

A přesto všechno není den, kdy bych si na tebe nevzpomněla. Jak to sakra jen děláš? Ať už si to totiž snažím jakkoliv zakazovat sebelíp, minimálně tvůj úsměv se mi tak nějak vždy vkrade do mysli a ukradne mé myšlenky jen pro sebe... Ale co bych uvítala mnohem víc, než jen obraz tvé usměvavé tváře odrážející se v mých představách, je rozhodně pravda a vědomí, na čem skutečně jsem.
Vědomí, zda je vlastně vůbec nějaká možnost, že bychom se mi dva setkali v jednom vztahu. zda vůbec existuje možnost toho, abychom si zkusili být párem, bez její přítomnosti na postu tvé přítelkyně, ať už bychom na to museli čekat jakkoliv dlouho... Má vůbec cenu čekat? Má vůbec cenu doufat v něco takového? A je vlastně vůbec šance, že by se to mohlo někdy v budoucnost stát, my dva?

Pravda o naší budoucnosti a možnostech, které nám osud připravil, to je to, co bychom potřebovali vědět. Realita o tom, zda bych o to vlastně ještě vůbec měla zájem, když vím o tomhle vztahu, který nepůjde z tvé minulosti už nikdy jen tak vymazat, ani kdyby opravdu skončil.. Realita o tom, zda se vlastně vůbec naskytne šance pro nás a jestli bys ty o to vůbec stál, nebo mě takhle nebereš, i když vysíláš signály o opaku...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 P. | Web | 26. listopadu 2014 v 18:58 | Reagovat

Musím říct, že tohle mě dostalo! :) Opravdu velmi povedené a doufám, že se takové články objeví častěji :)

2 Emm | 26. listopadu 2014 v 19:35 | Reagovat

[1]: Děkuju moc! :) Velmi jsi mě tím potěšila, protože ačkoliv v poslední době zase začínám pociťovat potřebu se z pár věcí vypsat, tak jsem si nebyla jistá, zda na mé emotivní výlevy někdo bude zvědavý..

Opravdu si toho moc cením, děkuju! :)

3 Ennie | Web | 30. listopadu 2014 v 0:26 | Reagovat

Líbí se mi, jak se omlouváš za "překlady" :D. Jo, psát něco na blog na dotykáčích je fakt utrpení...nemám to ráda :D. Doufám s Tebou :). Zbytek si dočtu později...jsem zvědavá, co jsi měla na srdci :-D.

4 Emm | 7. prosince 2014 v 3:16 | Reagovat

[3]: :D :D Jáj, ani jsem si nevšimla, že tam je takový hrozný překlep! :D Ten tablet a jeho klávesnice včetně autocorrectu je fakt na střelení do hlavy! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama