Prosím, Vrať se [30.kapitola] - 3.část

25. února 2015 v 12:28 | Emm |  » Prosím, Vrať se
Sice už jsem Vám chtěla dát celý zbytek do této části, ale bohužel blogem omezená délka článku mi to nedovolila, takže se pojďte podívat alespoň na 3. část, přičemž doufám, že se Vám vývoj líbí a nebude se Vám to zdát tak dlouhé, jenže ono to nejde nějak urychlit, ostatně kdo by to neprožíval, být na Týnině místě, že.. A navíc je třeba se podívat na to, jak to prožívá i ten náš vydařený Roman, který je toho všeho strůjcem.
Jako vždy Vás chci opět poprosit o komentáře, ve kterých napíšete svůj názor na děj, na to, jak se to vyvíjí, co říkáte na postavy a co si myslíte, že bude následovat.. To mě totiž opravdu strašně těší, ani nevíte, jak moc! :))

Děkuji a příjemné čtení,
Vaše Emm





1. část + 2.část kapitoly

**
"Čo to tu vyvádzaš?!" Zareval niekto nahnevane. Súdiac podľa hlasu to bol Igor, ale mohol to byť takmer ktokoľvek, vzhľadom k tomu, že ma tak šialene bolela hlava a všetko mi teraz splývalo v rozmazaných obrazoch.
Odtrhol som sa od nejakej dlhonohej baby, pričom som sa snažil zaostriť a na chvíľku nechápal, čo sa stalo. Tahle holka rozhodne nevyzerala ako moja Kristínka, na ktorú som sa ešte na pódiu nemohol vynadívať a strašne sa tešil, až ju po koncerte budem mať zase v náručí.
Igor ráznym krokom došiel až k nám. Bez toho aby na niečo čakal, rozohnal sa a vrazil mi poriadne päsťou, až mi v spodnej čeľusti zakřupalo a potom sa otočil k tej blondínke.
"Ty vypadni, nech už ťa tu ani nevidím," zasyčal na tú triumfálne sa usmievavá babu, ktorá sa k odchodu zrovna moc nemala. Akonáhle pochopila, že sa s ňou nemá Igor v pláne nijako milo zaoberať, poslúchla a vyparila sa, len čo ku mne zvodne prehodila, že sa jej mám ozvať, až budem mať záujem pokračovať, obrátil svoj ​​hnev Igi na mňa.
"To čo ty tu robíš a správaš sa ako idiot, somár?!" Hrmel, ale už sa trochu upokojoval. Zrejme mu pomohlo to, že mi vrazil poriadnu ránu a ja sa nijako nebránil.
"Nekrič tak, Igor, všetko sa tu so mnou točí," vysúkal som zo seba trochu mimo a rozhýbával si pošramotenou čeľusť.
"Nemáš tak chľastať, hlupák!" odsekol rázne.
"Prisahám, že som nič moc nepil, len pivo a nejakú whisky, na ktorú ma rovnako ako posledne pozvala tá pekná blondínka, ktorá po mne úplne túži a nechala by ma dostať sa jej pod nohavičky hneď teraz, keby si jej nevyhodil. Presne ako za starých čias, vraj na môj výkon stále nemôže zabudnúť, čo znamená, že sme to spolu už niekedy robili, ale nemôžem si ju vybaviť." Zazubil som sa márnomyseľne a sebaisto si Igora zmeral tým štýlom, nech vidia, čo ja zvládnám a on nie, ten romantik.
Schytal som už miernejší trest, a to poriadnu ranu, na ktorú sa však tiež riadne napriahol, ale ktorú som však očakával, akonáhle som si uvedomil, ako nechutne teraz hovorím. "Ty imbecil, ona ťa milovala! A ty sa tu podľa svojho takto nechutne vytahuješ, čo je napokon len odkaz tvojej stupidity a toho, že si sa vôbec nezmenil a zostal si tým zamrznutým puberťákom."
"Ja.. Ja.. Veľmi som toho nepil, naozaj. Igor, pomôž mi a ja už sa nedotknem ani poháre, pretože som potom šialene besný a chovám sa ako idiot."
"To aj tak nič nezmení, ty debilko ožratý, na tom, že čo sa tu sakra plazis po nejakej kurve, keď máš tú najlepšiu babu pod slnkom!"
"Panebože, čo som to urobil," zhrozil som sa, keď mi to konečne po chvíľke naplno došlo. "Nehovor jej o tom, Igor, prosím. Som nejako mimo a vôbec neviem, ako som sa sem dostal a čo to hovorím. Prisahám, Igor, že by som Kristínku nikdy cielene nepodviedol."
"Tak to máš potom smolu. Videla ťa, ty idiot!" pokračoval naštvane. "A už by som ťa znova nekryl, pretože už prvýkrát to bola chyba a mala to vedieť."
Zhrozil som sa a z čista jasna úplne vytriezvel.
"Počkaj, ona čo?"
Nahnevane pretočil oči. "Videla ťa, ako si to tu div nerozdáváš s tou peroxidovou blonckou, ty tupec, a odišla."
"To mi hovoríš až teraz? Sakra, musím za ňou! Vysvetliť jej to." Chcel som vyraziť smerom k šatni, ale Igor ma zastavil.
"Nechcela, aby som ti to hovoril, kamoš, pretože ju ešte môžeš zastihnúť, ale odišla k tebe domov, aby si zabalila a vrátila sa definitívne do Čiech. Vraj ťa už nechce vidieť, čo chápem vzhľadom k tomu, čo dnes videla." Predniesol Igor pravdivo a nijako sa netajil tým, že som úplný blbec a všetko som to pokazil.
A mal úplnú pravdu.
Neovládal som sa a nejakým úplne nevysvetliteľným spôsobom som bol zase v ošemetnej pozícii, kedy som ju takmer podviedol, hoci som sa tohoto šialeného zlozvyku, ktorý sa u mňa zase po roku prejavil a za ktorý si však môžem vždy sám, snažil už nejakú dobu zbaviť.
Igor, ktorému som sa s tým už raz nenápadne zveril, mi vtedy na balkóne u nás v byte hovoril, že si to len namýšľam a chcem sám seba ospravedlňovať za to, že sa skrátka neudržím. Proste, že nič z tohto nie je neodnaučený zlozvyk, ktorý som si nahovoril len kvôli tomu, aby som to mal na čo schodit, ale je to len moja hlava a podvedomie, ktoré niekedy samo o sebe pociťuje potrebu dokázať si, ako veľmi po ňom všetky dievčatá túžia. A akonáhle sa napijem, tak mám ako pred rokmi potrebu sa odviazať a rád si užijem s nejakou neznámou, ako tomu bolo vždy, než som stretol moju Týnku.
"Som idiot!" Buchol som päsťou do steny, aby som si trochu uľavil, keď som si uvedomil, o čo všetko som práve prišiel kvôli sebe a mojej neospravedlniteľnej hlúposti.
Došlo mi, že som ochotný urobiť čokoľvek, hlavne aby mi odpustila. Už viem, že mi toto nestojí za to, aby som prišiel o jedinú dievčinu, ktorá sa zaujíma skutočne o mne a má ma rada… Snáď to platí stále.
Bol som vôl, šialený idiot, keď som sa vôbec mohol priblížiť k nejakej inej…
"To si. A nie práve malý." Uistil ma.
Rozhodol som sa, že jej to musím nejako vysvětlit, nehľadiac na to, že som to úplne pokazil a nevyzeralo to so mnou dobre. "Vďaka, že si mi to povedal, Igor. Musím sa poponáhľať, aby som ju zastihol."
"Čo máš v pláne?" zastavil ma.
Prsty som si prečesal vlasy a snažil sa ignorovať to hrozné tepanie v hlave. Zajtra ma čaká riadna kocovina, ale to je teraz vedľajšie. "Nemôžem to predsa nechať takto!"
"Fajn, odveziem ťa," ponúkol sa a nasledoval ma von z klubu. "A to len pretože som narozdiel od niekoho tu nič nepil a neožral sa tak, aby som prišiel o priateľku," rypol si uštipačne, odomkol auto a keď sme si obaja nasadli, aby mi dal poriadne príučku, pokračoval: "Ale rovnako si stále myslím, že si úplný debil, Roman."
"Ja viem, nechápem, prečo som sa musel takto opiť. Panebože, čo som to urobil?!" zložil som hlavu do dlaní a zničene privrel oči. "Ďakujem, že mi pomáhaš napraviť tú najväčšiu chybu, ktorú som urobil, Igor, naozaj vďaka."
**

***

Jakmile jsem položila klíče na komodu v chodbě hned poté, co jsem se ujistila, že v jejich domě nezůstalo nic, co by nasvědčovalo o mé dosavadní přítomnosti a vyšla ven na chodník, přičemž jsem zanechala všechny ty vzpomínky na tento dům a město celkově za sebou, pospíchala jsem k čekajícímu taxi, které stálo nenápadně na konci ulice pro případ, že by se Roman vracel a stihl to poměrně brzy.
S obtížemi jsem přes obrubník na hlavní chodník vytáhla kufr, zavřela branku a vyrazila na konec ulice, když se za mnou ozval dobře známý hlas zrovna v chvíli, kdy jsem byla za rohem ulice už téměř u přistaveného taxíku.
Ach ne, nechtěla jsem potkat nikoho, komu bych to musela vysvětlovat, protože jsem si všechny moc oblíbila a měla to být Romanova věc, jak jim řekne o našem rozchodu, když je to celé jeho zásluhou.
"Ahoj Týnka, tak si predstav, že bol Fero celkom fajn chalan a možno sa znova uvidíme," vyprávěla s úsměvem rozjařeně, dokud si nevšimla mého zničeného výrazu a madla kufru, svírajíc v mé dlani. "Ty niekam ideš?" zamračila se nechápavě.
"J-já…"
Zhrozila se v návalu pochopení. "Čo ten môj idiotsky brat urobil tentoraz?"
Zvedla jsem k ní pohled plný bolesti a zdrcení.
"Měli pravdu. Ti všichni měli pravdu, když komentovali fotky a články, ve kterých tvrdili, že Roman nevydrží být věrný jen jedné holce. To jen já se to snažila přehlížet a nalhávala jsem si, že mi pokaždé říká pravdu. Už to prostě nepřekousnu, Majo, ne když jsem viděla, jak se plazí po nějaké vnadné blondýně, se kterou už se očividně nejspíš někdy pelešil." Zoufala jsem si i běsnila zároveň a snažila jsem se být natolik silná, abych znovu nepropukla v zoufalý pláč zrovna před ní, jelikož jsem moc dobře věděla, že Majka je strašně úžasný a soucítící člověk.
Majka jen vykulila oči a nepatrně zalapala po dechu v naprostém šoku. "Zabukovala jsem si pokoj v hotelu a ráno vyrazím domů."
"Nemôžeš odísť! Všetci sme si ťa tak obľúbili! Ja mu dám čo preto, už to nikdy neurobí a ani ho to nenapadne, jenom nikam nejazdi. Budeš mi veľmi chýbať a jemu to určite taky dôjde…"
Povzdechla jsem si a zadívala se na špičky svých bot, jen abych se nedívala do jejích stejně zoufalých očí. "Promiň, Majo, ale nemůžu tu zůstat. Ne po tom, co se stalo. To už se nedá omluvit, ani kdyby se snažil mi zase napovídat hory doly. Už nemám zájem o snůšku hloupých lží," vysvětlila jsem v rychlosti tiše. "Taky mi budeš šíleně chybět, to vy všichni, ale chápej, že nemůžu s někým takovým zůstat. Nejde mu pořád naivně odpouštět, když mě ty jeho aférky ve skutečnosti tak ničí a šíleně bolí."
Objala mě. "Ja to chápem, tiež by som neostala s niekým, kto si ma nezaslúži. Ja len že mi budeš tak velmi veľa chýbať, Týna!"
"Vždyť přeci můžeš někdy přijet za mnou, i když spolu s Romanem nebudeme. Můžeme si někdy udělat holčičí večer u filmu nebo vyrazit někam ven."
"To budem veľmi rada," přiznala zasmušile, když mě naposledy objala předtím, než jsme se definitivně rozloučily a já nastoupila do nedalekého taxíku.
Naposledy jsem přes zadní sklo auta zamávala směrem k Majce, která postávala na rozcestí a mávala mi neunávně nazpět. Zároveň jsem se ohlédla na jejich dům a zbytek ulice, kde jsem strávila tolik času a zažila mnoho pěkných chvil, přičemž se tu odehrálo i pár hádek, které však takhle s odstupem času mnoho neznamenaly.
Pocit, že něco pěkného a dle mých představ trvalého končí, byl tíživě bolestivý, ale v duchu jsem se přes tiché vzlyky přesvědčovala, že dělám dobře, když jsem tu poslední myšlenku na rozchod, která mě napadla po těch Romanových výstupech a nočních couračkách před pár měsíci, tentokrát dovedla do zdárného konce a nenechala se od něj znovu přesvědčovat chabými výmluvami. Tentokrát jsem viděla na vlastní oči, jak se rád baví po koncertech, přesně jak popisovali v těch článcích a o čem svědčily ty fotky, kterým jsem, já zamilovaná blbka, nevěřila. Vlastně jsem nějaké pochyby měla, ale prostě jsem jim nechtěla věnovat pozornost a v duchu všechny obavy a podezření uzamkla, což šlo díky těm růžovým brýlím mámení a zamilovanosti docela snadno.
Láska může být slepá, jak se říká, a já Vám povím, že je na tom bohužel až přespříliš pravdy.
"Neplačte, slečna, ono to bude zase všetko dobré, aj keď sa to teraz nezdá." Ozvalo se soucitným hlasem z místa řidiče, přičemž jsem si všimla odrazu přátelských očí ve zpětném zrcátku.
Setřela jsem si slzy a pokusila se o vřelý úsměv. "Děkuju."

***

**
Vystrelil som z dodávky o niečo skôr hneď ako Igor začal brzdiť ešte predtým, než úplne zastavil pri chodníku pred naším domom. Bez akéhokoľvek obzerania sa, čo by ma zbytočne zdržalo, pretože tu sa hralo o minúty, som vbehol do domu, vybehol schody a rozrazil dvere od izby, kde som očakával spúšť pri balení a sklamanou Kristínku.
Nikde po nej však nebolo ani památky.
Zbesilo som sa rozhliadal a začal vyťahovať všemožné zásuvky a šuplíky, v ktorých boli jej veci, avšak teraz akoby sa po nich zľahla zem.
Všetko bolo prázdne, beze stopy po Kristínčině prítomnosti. Presne tak prázdno som sa cítil, keď som si zúfalo sadol na posteľ a tvár si zničeně zložil do dlaní.
Absolútne som to dojebal. Všetko som zničil behom pár posratých minút po koncerte, keď som zrejme úplne prišiel o rozum a bezmyšlienkovite v úplne opileckom stave všetko posral, bez toho aby som si uvedomil, čo všetko kvôli tomu riskujem.
Do pekla!
Ako rád by som vrátil tú chvíľu, kedy som do seba dnes po koncerte nalial niekoľko pohárikov whisky a niekde v hĺbke duše si užíval obletované tej blondíny, čo skončilo úplne inak ako som zamýšľal. Malo to byť nevinné flirtovanie s fanúšičkou, ktoré mám tak nejako stále v krvi vo chvíľach, kedy sa napijem, aj keď už sa dva roky, čo som vo vážnom vzťahu s Týnka snažím strážiť a natoľko sa ovládať, aby som nerobil hlúposti. Alebo skôr aby som ich robil čo najmenej, za čo sa vlastne teraz taky šialene hanbím a nenávidím.
Do riti, čo som to do pekla urobil?! blyslo mi zúfalú mysľou, keď som si zničene prehrabával vlasy.
Schmatol som svoj telefón z vrecka bundy a niekoľkokrát za sebou skúšal vytočiť Kristínku, ktorá však na má volanie reagovala púhym típnutím všetkých hovorov.
Propadával som panike a skúšal som to ďalej, keď mi prišla od kontaktu MOJE KRISTÍNKA správa, v ktorej stálo len jednoduché:

Už mi nevolej a o nic se nepokoušej. Skončili jsme.

4. část kapitoly
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bebika | 25. února 2015 v 21:10 | Reagovat

Veľmi pekné, už sa teším na pokračovanie :)
Dúfam, že sa tam objaví Igor ;-)

2 Linka | 26. února 2015 v 23:49 | Reagovat

No, dobře mu tak... :P Tak se moooc těším dál! S Igorem by to bylo zajímavé, ale zase..nechceme jim rozložit kapelu.. Tak uvidíme - nenapínej nás dlouho! :)

3 P. | Web | 28. února 2015 v 20:12 | Reagovat

To bylo neskutečně smutné. Štve mě, jak se Roman zachoval... Jsem zvědavá, jak si tohle Roman vyžehlí :D

4 Emm | 28. února 2015 v 20:31 | Reagovat

[1]:  To jsem moc ráda, že se líbí. :)) A o Igora se neboj, určitě se za Týnkou nějak dostane. :P

[2]: Neboj se, co by dup tu bude další díl, což snad potěší. :)) A to o rozložení kapely není vůbec špatná připomínka, protože co bychom jinak dělali, kdyby nebyla, viď. :D

[3]: Jo, to bude žehlit dlouho, pokud vůbec přijde na něco, co by na Týnku mohlo zabrat, páč ta to bere dost definitivně.. :D No, uvidíme, doufám, že se líbí a těšíš se na pokračování. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama