Prosím, Vrať se [31.kapitola] - 2.část

20. března 2015 v 12:21 | Emm |  » Prosím, Vrať se
Druhá část ze tří, do kterých je tato kapitola rozdělena, už čeká právě na Vás, takže doufám, že se Vám bude líbit a zanecháte komentář s Vašimi teoriemi a domněnkami ohledně toho, jak to podle Vás bude nadále pokračovat.. A také klidně připište, jak na Vás teď postavy působí a zda podle Vás někteří prošli vývojem a pokud se Vám chce, tak klidně přihoďte i něco, co byste tam zakomponovali vy a nebo co byste tam rádi viděli. :)) To mě totiž vždy nesmírně potěší a zahřeje u srdíčka, takže směle do toho, jsem za to vždy moc ráda! :) A po dnešním plese a afterparty to potěší ještě XXkrát tolik! :D :)))

Příjemné čtení,
Vaše Emm






"To myslíš vážně?" Sarkasticky jsem si po jeho naoko zpráskané a starostlivé řeči odfrkla a s předstíranou vyrovnaností si jej ironickým pohledem přeměřila, načež už jsem začínala postrádat sílu na to, abych v tom zcela bez emocí pokračovala. "Copak jsi zatraceně nepochopil, že na tohle už nemáš právo? Nebo sis snad myslel, že stačí přijet a ta hloupá káča Ti zase všechno odpustí a bude dělat, že se nic nestalo?" vycházelo z mých úst tvrdě, aniž bych s ním však mluvit chtěla.
Místo toho jsem se konečně donutila pohnout, rozložila cestovní kufr a začala jsem jej plnit svými věcmi ze zásuvek skříně.
"Kristínka, prepáč mi to, ľutujem toho každú minútu, čo ťa nemôžem ani pohladiť. Chýbaš mi, moja a potrebujem sa s tebou porozprávať."
Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou nad tím, jaké další absurdity si vymýšlí, když jsem bez přemýšlení házela své oblečení do kufru, abych odsud mohla co nejdříve vypadnout.
"Pff, na nic lepšího se nezmůžeš?" pozvedla jsem ironicky obočí, protože ironie a sarkasmus mi pomáhaly v tom, abych se držela a nezačala před ním brečet, což jsem nechtěla. "Tentokrát jsem tě s ní viděla na vlastní oči, tak co bys sakra ještě chtěl?!" vyřkla jsem nakřáplým hlasem a byla jsem ráda, že stojím zády k němu, protože jsem už nezvádala předstírat, že to se mnou vůbec nezamávalo. Možná právě proto jsem byla tak rychlá a už jsem plnila cestovní tašku, která byla co nevidět také plná.
"Kristínka," zašeptal zničeně a udělal krok ke mně, ma což jsem instinktivně reagovala, jako by mě něco popálilo a ucukla jsem.
Jakmile jsem zavřela kufr i tašku, postavila jsem se a otočila se k němu a doufala, že si nevšimne té nemizející bolesti v mých očích.
"Co chceš slyšet, Romane," mluvila jsem bezvýrazně, naprosto bez emocí, protože už jsem za těch pár dní neměla sílu vůbec na nic. Byla jsem vyčerpaná fyzicky i psychicky a skutečnost, že tu teď přede mnou stojí právě ten člověk, kvůli kterému se tak cítím a přesto jej pořád miluji, mi také zrovna moc nepomáhala. "Nebudu ti lhát, já Tobě ne… Nikdy už to nepůjde urovnat a začít tam, kde jsme skončili, protože už na to prostě nemám. A už bych s Tebou vlastně ani být nechtěla. Nestojíš za všechno to trápení a trýznění otázkami, kde asi tak zrovna jsi a s kým mě podvádíš." Přiznala jsem naprosto s vážným výrazem, přestože mi srdce znovu a znovu pukalo bolestí, když jsem ho tam viděla a uvědomovala si, co všechno se stalo a že je konec. "Nechci znovu zažívat nic z toho, co jsem si prožila s Tebou. Nic, vůbec nic." Pokračovala jsem, přestože jsem věděla, že ho moje slova možná přeci jen trochu zraňují. Mě však zraňovala též, protože ať je to jak chce, tak nic nezmění fakt, že jsme spolu zažíli i mnoho krásných chvilek.
Jeho zničený a raněný pohled mi také nepomáhal, ale dodával mi alespoň malý pocit zadostiučinění, že možná přeci jen nejsem jediná, kterou definitivní konec mrzí a bolí, přestože já jsem na tom podstatně hůř, protože je to jeho vina a za všechno může on. To on si vybral raději všechny ty holky motající se kolem něho než mě. Měl mou podporu, důvěru a lásku, měl mé srdce, tělo i duši, jenže si vybral raději stovky dalších než tu jednu jedinou, která by s ním šla kamkoliv a udělala pro něj cokoliv. Tu jednu jedinou, kterou opravdu měl a která jej měla ráda kvůli tomu, jaký je uvnitř a ne jen to pozlátko navenek kolem něj.
To on za to může, ne já.
V jeho unavené tváři bylo však vepsáno ještě něco víc než jen to, že byl naprosto nevyspalý, zkroušený a zjevně měl starosti, protože se mu prohloubily drobné vrásky kolem očí, ale nechtěla jsem si připouštět to, že by mu na mně stále záleželo, protože to by na věci stejně nic nezměnilo.
Podvedl mě. A zjevně ne jednou, ale rovnou vícekrát, jako to bylo popsané v těch dávných článcích s opileckými fotkami s fanynkami, které ho až moc okatě oblejzaly.
"Som naprostý idiot, viem to, ale sľubujem, že už to nikdy neurobím. Proste sa to párkrát stalo a ja sa zasa správal tak, ako predtým, než som ťa stretol, ale prisahám, že už to neurobím."
"Na tom nezáleží, Romane, ne teď, když už vím, jak se věci mají. A ať už to kdykoliv předtím bylo jakkoliv, v tuhle chvíli už si dokážu představovat jen to, jak se po sobě s kdejakou svou fanynkou nebo náhodnou holkou, co projevila zájem, plazíte a ty přemýšlíš nad tím, jak a kde ji přefiknout," vyřkla jsem jedovatě a zklamaně jsem se mu zadívala do unavených očí, jejichž modř byla tentokrát vyhaslá, postrádala jiskru a barvu jako temné nebe za bouře. "Bylo to přesně, jak popisovaly ty články, které jsi za všech okolností vyvracel, co.. Lhal jsi mi dokonce i tehdy, když jsi mě přesvědčoval, že nechodíš v noci domů jen proto, že jsi se bál přiznat, že je toho na tebe moc. A já ti věřila, protože jsem byla tak naivní a hloupá a chtěla jsem ti za každých okolností věřit." Shrnula jsem to s naprostou bezvýrazností a pohledem, který nikam nevedl.
Zoufalství v jeho očích se prohloubilo, a přestože ho následující přiznání zřejmě stálo hodně přemáhání, rozhodl se mi to říct, aby mezi námi bylo jednou pro vždy čisto.
Polkl, až mu poskočil ohryzek, než začal. "J-ja som sa vtedy tú prvú noc nechal šialene opiť nejakú babou v jednom bare. Ráno som sa prebudil v nejakom hoteli, po nej síce nebolo ani stopy, ale ja som si nebol istý tým, či sa niečo nestalo.. Nedokázal som sa Ti pozrieť do očí, pretože by som ťa nechcel raniť, keby sa niečo stalo. Hanbil som sa sám pred sebou, a tak som pár ďalších nocí vysedával v krčme u prenosov futbalových zápasov. Už som sa však nepozrel na žiadnu babu a nenechal sa nimi ani vtiahnuť do hovoru, prisahám! Za žiadnych okolností som ťa nikdy nechcel podviesť. Prosím, povedz, že mi veríš!"
Zřejmě mi chtěl tímhle přiznáním dokázat, že přede mnou nechce nic tajit a začít se zcela čistým štítem, aby se tím nemusel užírat uvnitř sebe, ale nevím, zda jsem to potřebovala slyšet, když už spolu nejsme. Takhle mě to jen ranilo, což mu ale nevyčítám, protože mu to jakožto chlapovi nedošlo a radši to přiznal v domnění, že tím třeba změní můj názor, když si budu myslet, že mezi sebou už nemáme tajnosti.
Jenže to bylo naopak. A já věděla, že tohle už prostě nepůjde slepit nikdy, protože mi to dokázal tajit tak dlouho. Ještě podstatnější je však skutečnost, že mě vůbec dokázal podvést, protože ať už to v plánu měl, nebo ne, udělal to.
Snažila jsem se ze všech sil pod tíhou bolestného zjištění udržet navenek nehybnou tvář a nenechat slzy, tlačící se mi do očí, prodrat napovrch.
"A co ti mám říct zase na tohle… Zdá se, že měl náš vztah skončit už tehdy, když jsem pojala podezření a neměla jsem si od tebe nechat nalhat, že se tak divně chováš jen kvůli tomu, že máš starosti. Pche, možná tak jedině starosti ohledně toho, jestli jsi na slečnu udělal dojem, co." Věnovala jsem mu pohled plný opovržení a znechuceně zavrtěla hlavou.
Vím, že jsem byla nepříjemná, ale copak si něco jiného zasloužil? Jsme sice dospělí, ale rozchody se přeci vždy špatně snáží, ne… Co na tom, že se chovám dětinštěji, než je mi příjemné, mám na to nárok. Navíc tyhle ironicky sarkastické a naoko silácké řečičky byly to jediné, co mě před ním a projevy bolesti v tuhle chvíli chránilo.
"Týnuška, prosím, vypočuj ma a nechaj si to vysvetliť," naléhal, přičemž se mě snažil chytit za ruku, když jsem se i s věcmi vydala ven.
Vysmekla jsem se mu, přičemž jsem s hrůzou zjistila, že se mi nekontrolovatelně klepou paže a s netečným výrazem jsem zavrtěla hlavou, přičemž jsem mu věnovala poslední bezvýrazný a už téměř uslzený pohled. "Nemám zájem, Romane. Nepřeji si, abys mi ještě někdy volal nebo se snažil o něco dalšího. Tímhle jsi pro mě skončil."
Bez jediného dalšího slova, aniž bych se ohlédla, jsem vyrazila z našeho bytu a doufala, že jsem všechny tyhle starosti, utrpení a bolest nechala za sebou.
Sice to bylo hodně naivní přání, ale nic bych si v tu chvíli nepřála víc. V tuhle chvíli jsem se totiž cítila snad úplně nejhůř na světe, kam se na tohle hrabaly ty prvotní fáze zoufalství a zdrcení. Bolest na hrudi se totiž s každičkým dalším nádechem rozšiřovala po celém mém těle, nekompromisně svírala mé útroby a byla naprosto nesnesitelná.
To, když jsem si uvědomila, že jsem na všechno zase úplně sama, nemám se komu svěřit a vyplakat na rameni, nemám člověka, který by mi vykouzlil úsměv na tváři a řekl, že bude zase lépe, že spolu to vždycky zvládneme. A co hůř, sama jsem byla už mnohem dřív, protože je tomu dávno, kdy jsem ztratila člověka, kterého jsem slepě milovala, aniž bych to věděla… Jeho jsem totiž ztratila už tu noc, kdy se domů nevrátil poprvé.
V autě, kdy ta nejhorší bolest ustoupila, jsem však už vůbec nenacházela dostatek sil na předstírání, opřela jsem si bolestí tepající spánky o studený volant a propukla v nezadržitelný pláč.
Jak mi to mohl udělat… A kolikrát to vůbec během těch dvou let udělal?
Vědomí, že mě - podle jeho absurdních slov možná - podvedl už předtím a všechno to tak dlouho popíral a předstíral, že je mezi námi vše v nejlepším pořádku, mě ničilo a bolelo, jako by mi někdo zapíchl nůž do srdce a bolestivě s ním otáčel.
Sem tam si příležitostně užíval s fanynkami, které měl během turné vždy po ruce, a mě přitom hladil ve chvílích, kdy byl doma a měl k dispozici jen mě… Líbal mě snad jen kvůli tomu, že neměl jinou možnost, když si chtěl užít? Copak pro něj neznamenalo milování to, co pro mě? Byl to pro něj jenom sex, aby nevyšel ze cviku a ulevil si od flustrace, když měl zrovna chuť?
Byla jsem pro něj tak málo, přestože on pro mě znamenal tolik?
Zadívala jsem se do dálky a poté znovu zavřela víčka, zpod kterých se vyvalil proud té otravné slané vody, a opřela si temo hlavy o opěrku sedadla.
Prosím, ať to přejde co nejdříve!, pomyslela jsem si bezmocně. Ať už necítím tu šílenou bolest, zklamání a smutek.. Nevydržím se takhle hrozně cítit, nevydržím to…

3.část kapitoly
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Linka | Web | 22. března 2015 v 16:45 | Reagovat

Tak jo, přiznávám - taky jsem uronila pár slz. Výborně napsané, ale... Když mně je jich obou líto :( Já jí chápu, že už mu nevěří, ale neměl by přeci jen dostat možnost aby ho vyslechla? Měl!! :D V tomto bodě taky není příjemné zamrznout, tak mě prosím nenapínej dlouho.
Jinak co se týká plesu a after jsme na tebe myslela. Nostalgicky jsem se zadívala na svou šerpu a ironicky si vzpomněla na tu kocovinu.. :D Snad jsi dopadla lépe ;)

2 Ennie | Web | 29. března 2015 v 20:02 | Reagovat

Doufám, že co nejdříve přijde veselejší část povídky. Protože tohle mi tedy radost nepřináší :D. A rozhodně jsem zvědavá, co sis na nás nachystala :D.

3 P. | Web | 1. dubna 2015 v 9:10 | Reagovat

Také se teď těším na veselejší část povídky..ale tohle mě prostě baví :D

4 Martina M. | 4. dubna 2015 v 12:11 | Reagovat

Moje mladší sestra jednou našla tuhle povídku náhodou při brouzdání internetem.Čtení nás obě zaujalo a mě teď napadlo se k textu po čase vrátit-mile mě překvapilo a těší mě,že v psaní stále pokračujete.Děj a popis pocitů se vám skutečně vydařil!Sice se nejmenuji Kristýna,ale s takovým ROMANEM už mám své zkušenosti... :-) Za tenhle příběh děkuji a ráda se začtu do pokračování. Držím pěsti k matuře!!!  M.M.

5 Emm | Web | 4. dubna 2015 v 18:47 | Reagovat

[1]: :D :D No jo, možná by měl dostat šanci na vysvětlení, jenže si měl hošan uvědomit hnedka, jestli mu to za to stojí, chodit vedle. :D
A ples byl skvělý, takže určitě bude report, jenom jsem teď nemocná, takže nemám na nic moc náladu.. Ale dám Vám sem nové PVS. ;)

[2]: No to buď, to buď.. :D :)) A neboj, ono se to zlepší.. snad.. časem.. :P

[3]: Tak to jsem moc ráda, že tě tohle baví, protože ještě nás toho pár čeká, včetně obr zvratu! :P :D

[4]: Tedy, tohle má pro mě obrovskou cenu, když vím, že mé psaní někoho zaujme natolik, aby nezapomněl a vrátil se. :) Moc si toho vážím a jsem opravdu moc ráda za to, že to čteš a třeba se i s něčím z toho můžeš ztotožnit, protože se snažím psát ze života a na popsání pocitů si dávám záležet. :) Děkuju moc!! A doufám, že se budou líbit i další části. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama