Prosím, Vrať se [32.kapitola] - 2.část

28. dubna 2015 v 10:10 | Emm |  » Prosím, Vrať se
Druhá část ze tří tvořící tuto kapitolu nepřestává s gradováním vyvolaného zvratu a přináší nám nějaké to vysvětlení.. A možná i nějakou tu další ''wow'' či ''WTF'' překvapivou chvilku, ale to nebudu napovídat, však vy to zjistíte sami, viďte. :))
Tak snad Vás překvapí a budete se těšit na třetí část. ;) Samozřejmě když si uděláte chvilku a přihodíte své domněnky na pokračování příběhu, reakci Romana a tak celkově ohodnotíte kapitolu a jak se věci vyvíjejí a zda Vás to zaskočilo a překvapilo a co by podle Vás mělo nastat, budu moc ráda! ;)
No nebudu Vás dále zdržovat od kapitoly, protože doufám, že jste zvědaví a tak jdeme na to..

Příjemné čtení plné překvapení,
Vaše Emm, zvědavá na Vaše reakce :))







Šoféroval som počas temnej noci, aby som bol čo najskôr v nemocnici v Prahe a cestou sa zastavil len raz na benzínke, aby som dotankoval a hodil do seba kafe. V duchu som však bol s jedinou osobou, na ktorej mi záležalo viac, ako na čomkoľvek inom.
Modlil som sa, aby nebolo neskoro a ja nepremárnil šancu byť s tou jedinou, ktorú som miloval. Skutočne miloval. A povedať jej, čo skutočne cítim a ako veľmi ju chcem späť, či už ju to budem musieť dokazovať akokoľvek dlho.
"Sakra," buchol som päsťou do volantu a na diaľnici zabočil na daný výjazd.
Keby som nebol taký debil a všetko nepokazil, nikdy by sa nič také nestalo. Zrejme by bola celý víkend so mnou a ja by som na ňu dával pozor.
Takéto výčitky mi prichádzali na myseľ počas tých pár zostávajúcich kilometrov, ktoré som ušiel, než som konečne zaparkoval na nemocničnom parkovisku.
Nasledoval sled rýchlych udalostí, kedy som ponáhľal na oddelenie, ktoré mi pani z recepcie prezradila a naviedla ma kadiaľ ísť.
Vybehol som schody do príslušného poschodia, pretože výťah nie a nie prísť a ja nevydržal čakať už ani minútu. Pribehol som k danému oddeleniu, kde už som na konci chodby videl nervózne prechádzajúceho pána Janotu. Kristýnčina mama sedela zničene na jednom z nemocničných kresielok a plakala.
Keď ma Kristýnčin otec zaregistroval, počkal až k nim dôjdem a keďže si príchodu ďalšieho človeka všimla aj pani Janotová, ktorá tiež vstala, obaja ma sa súcitným pohľadom zoznámili so situáciou.
"Ach, Romane, jsem tak ráda, že jsi přijel za Kristýnkou, nehledě na to, že máš tolik práce, jak nám říkala," přivítala mě pani Janotová a dokonca ma objala, čo som rozhodne nečakal potom, čo som ich dcére urobil... "Nemohli jsme nikde zjistit tvůj telefon, který se nám z mobilů vypařil, ani nevíme jak, tak nás napadla Iveta."
Napadlo ma jediné vysvetlenie, a to také, že im Týna o našom rozchode nepovedala a kontakt na mňa nenápadne zmazala, keby sa mi niekedy rozhodli zavolať. Síce som nechápal, prečo by to neurobila, ale možno nechcela, aby jej to niekto stále pripomínal. Začínal som to chápať, pretože to, ako s človekom po rozchode všetci konajú ako v bavlce, to je hrozné a človeka to ešte viac zachmuří.
Vybavil som si tú časť, kedy im moju neprítomnosť zrejme vysvetlila tým, že som veľa zaneprázdnený na to, aby sme mohli prísť na návštevu spoločne, a bolo mi to jasné. Na to, aby mi to došlo, som ju poznal veľmi dobre.
Oni o tom, ako hrozne som sa zachoval, nevedia, pretože keby to vedeli, pravdepodobne by ma odtiaľ vyhodili, aby svoju dcéru uchránili zdrvujúcemu pocitu pri pohľade na mňa.
Vedel som, že toho riskujem veľa, pretože ak ma Kristýnka nebude chcieť vypočuť a oni sa tak dozvie, že spolu nie sme, budem mať utriem aj u nich.
Lenže som to jednoducho skúsiť musel.
"Neplačte," snažil som sa ju trochu upokojiť. "Čo sa stalo? Je Kristínka v poriadku? Už sa prebrala?" vychrlil som s obavami.
Pani Janotová sa znova rozplakala, takže sa posadila a vysvetlil mi to pán Janota, ktorý manželke podal téglik kávy z automatu.
"Kolem půl šesté sem Kristýnku přivezli, jsme tu celou tu dobu, ale moc toho ještě nevíme. Jen to, že naší dcerušku nějaký ničema srazil na přechodu pro chodce. Přijela záchranka a kvůli vážným zraněním, musela na sál. Operovali ji, ale vyskytly se nějaké komplikace a je pořád na sále." Hovoril bezvýrazne, ale statočne chcel byť oporou pre svoju ženu, takže v sebe všetky ďalšie emócie držal.
"Panebože, mal som byť s ňou. Všetko som to pokazil," povzdychol som si, keď som sa posadil vedľa nich a zúfalo si zložil hlavu do dlaní.
Rozrušená pani Janotová mi venovala povzbudivý náznak úsmevu, pri ktorom sa jej však triasli pery. "Nevyčítej si to, Romane, vždyť to není chyba ani jednoho z nás. Za to je zodpovědný řidič toho auta… Jen musíme doufat a věřit, že je Kristýnka silná a všechno to překoná." Plakala znovu.

***

Sedeli sme tam a v úplnom tichu bezmocne čakali. Bolo to hrozné, pretože nemocničné prostredie a tak dlhá doba, ktorú trávila Týnka na sále, bola zdrvujúca a trýznivá a rozhodne nám nepomáhal ani fakt, že sestričky stále nič nevedeli, pretože doktor po celú dobu operoval.
Sedel som naklonený nad svojimi kolenami s dlaňami bezmocne zaťatými vo vlasoch a vo spánkoch mi príšerne tepalo.
Po nejakej trištvrte hodine konečne z dvojkrídlových dverí vyšiel postarší doktor, ktorý od sestričky získal papiere, v ktorých boli všetky doterajšie informácie, ku ktorým ešte tesne predtým nadiktoval dodatok v podobe novo získaných informácií tesne po operácii.
S profesionálnym výrazom, z ktorého toho veľa vyčítať nešlo, zamieril k nám hneď, akonáhle videl, že sme pri jeho príchode všetci traja stáli v pozore.
Prišiel a predstavil sa nám, pričom ihneď začal vysvetľovať, ako sa veci majú, pretože videl, ako sme všetci úplne vykoľajeni.
"Vaše dcera a předpokládám přítelkyně," chcel sa uistiť, na čo som ihneď kývol, takže pokračoval ďalej. "Utrpěla po nárazu mnoho pohmožděnin, má ošklivě naražené zápěstí a zlomeninu holenní kosti na levé končetině, avšak obešla se bez jakýchkoliv závažnějších zlomenin, což je ovšem opravdu zázrak vzhledem k vážnosti poranění hlavy, kvůli kterému byla samovolně v dlouhém bezvědomí. Prodělala silný otřes mozku, takže je teď v uměle navozeném spánku, ze kterého by se měla sama probudit, předpokládám, zítra v ranních hodinách, pokud ovšem vše půjde dobře a nenastanou další komplikace, kterým jsem se snažil předejít všemi dostupnými prostředky, ale v takovém závažném stavu je nemůžeme zcela vyloučit až do té doby, kdy se pacient sám probere."
V tú chvíľu by sa vo mne krvi nedorezal.
"Pacientka byla převezena ihned po operaci na Jednotku Intenzivní Péče, kde je sledována, takže se nebojte a běžte se už pro dnešek vyspat, ať za ní můžete zítra přijít, protože je v dobrých rukou, postaráme se o ni," zakončil a s vľúdnym úsmevom sa nás snažil trochu upokojiť, čo však veľmi nešlo.
"Děkujeme, pane doktore!"
Trochu sa mi predsa len uľavilo. "Ďakujem, naozaj veľmi veľa ďakujem!"

Keď sme sa s Kristínky rodičmi rozlúčili s tým, že sa tu zajtra pre všetky prípady zídeme hneď ráno, keby sa náhodou Týnka prebrala z kómy, tak aby sme s ňou hnedka boli, ešte na chvíľu som sa posadil, pretože som sa musel vydýchávat a trochu upokojovať, aby som znovu neriadil v takomto stave.
Než som však stihol odísť, odchytil si ma ešte ten pán doktor.
Neisto sa so mnou postavil stranou as papiermi v ruke sa uistil, že nás nikto nepočuje, čo mi prišlo trochu divné, ale budiž, budem rád za každú informáciu o mojej Týnke.
"Jestli Vás ještě na chvilku mohu zastavit, tak bych s Vámi potřeboval probrat velmi neobvyklou a důležitou záležitost. No, abych pravdu řekl, tak nevím, jak Vám to mám přesně říct, pane…"
"Bernaš."
Prikývol, zvyknutý podávať ľuďom bežne takéto informácie. "Pane Bernaš, věc se má tak, že přestože jsem měl tuhle informaci podat nejprve pacientčiným rodičům, tak jsem z pacientčiny karty z jistého jiného oddělení naší nemocnice nabyl dojmu, že jakožto dospělá osoba nechtěla, aby o tom kdokoliv věděl, takže o tom oni očividně netuší a ona by zjevně nechtěla, aby se to dozvěděli takto. Takže jdu nejprve za Vámi, protože si myslím, že si to minimálně vy zasloužíte vědět. Jakmile Vám informaci předám, budu to považovat za vyřízené a je jen na Vás, jak se rozhodnete s touto informací naložit do té doby, než to bude opět na slečně Janotové."
"Stalo sa niečo? Je v poriadku??" S obavami som sa spýtal, čo sa deje.
Povzdychl si. "Podle vašich otázek předpokládám, že jste neměl tušení o těhotenství své partnerky, přestože v těhotenské kartě jste uveden jako otec, že?" spýtal sa na rovinu.
Vyvalil som na neho oči a div mi nespadla sánka.

3.část kapitoly
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Linka | Web | 28. dubna 2015 v 14:01 | Reagovat

Ajj!!!! Tak toto jsem nečekala, no ale... Je to pro ně šok, což o to, ale mohlo by to postrčit Týnku, aby mu odpustila, protože teď ho prostě bude potřeba! Musím říct, že jsi mě vytáhla z té beznaděje a já z toho mám kupodivu radost. Na druhou stranu si nejsem jistá, jestli ji budou mít i oni dva.. Týnka je docela mladá a pro pána to asi bude velký šok, ale tak on ji má dostatečně rád, tak snad to brzo rozdýchá :)

2 Emm | 28. dubna 2015 v 16:04 | Reagovat

[1]: Jéé, hehe, tak to mě šíleně moc těší, že tě to trochu rozveselilo a dodalo optimismu ohledně těch dvou, protože už to bylo třeba, viď... :P
No a ohledně toho, jak bude reagovat, no to je zajímavá otázka, protože všechny víme, jaký on to je záletník. :D No doufám, že se těšíš na pokračování. :))

3 Linka | Web | 28. dubna 2015 v 23:27 | Reagovat

[2]:Jako bych se někdy netěšila ;) Tak šup sem s ním! :D

4 P. | Web | 30. dubna 2015 v 14:48 | Reagovat

Jeej :D Tak tohle jsem nečekala. Teď jsem napjatá, jak se s tím ti dva vypořádají, protože si myslím, že Týnka Romanovi stále ještě neodpustila :)

5 Emm | Web | 3. května 2015 v 16:23 | Reagovat

[4]: No to si, hádám, myslíš dobře, protože by mu to prošlo moc lehce na to, jaká Týna je! :D Ale tak kdo ví, co se stane, že, když teď budou mít mimčo.. :P No nechme se překvapit, protože nás toho čeká ještě dost. :)) Hehe, mimochodem jsem strašně moc ráda, že tě to překvapilo a jsi napnutá! :))

6 Ennie | Web | 17. května 2015 v 19:47 | Reagovat

Tak prvne me prekvapilo, ze Tynka jeste rodicum nerekla, ze spolu nejsou...nevim, proc, ale mela jsem takovy pocit, ze jsi nekolik mesicu skoro rok preskocila :D. Ale asi jsem si to s necim popletla :D tedy asi urcite :D. Tak to mas asi pripraveny pro to mimco happy end, ze? A blondacka barmana se moc nedockam... :D

7 Emm | 17. května 2015 v 20:14 | Reagovat

[6]: No, však uvidíš.. Vzhledem k tomu, že jsi nečetla další část, tak prozradím jenom to, že ještě není všem dnům konec, takže co není, může být. :P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama