Prosím, Vrať se [34.kapitola] - 2.část

18. července 2015 v 11:11 | Emm |  » Prosím, Vrať se
Tentokrát mám pro Vás přednasavenou další část aktuální kapitoly, díky které se zase dostáváme do obrazu a tak nějak postupně zase najeli na normálnější vývoj, kdy se snad Týna dočká alespoň nějakých útržků své paměti. Ale všechno chce svůj čas, obzvlášť znovu sžití Týny s Romanem, které v téhle situaci asi nebude tak lehké, jako tehdy, když spolu začínali bydlet.
Doufám, že Vás tyto části nenudí, ale určitě ani my bychom se pro nás v tu chvíli k cizímu člověku nechovali jako dříve a potřebovali bychom čas, který potřebují i tihle naši dva. :) Nemusím snad už ani říkat, jak moc si vážím Vašich názorů, teorií a komentářů, které píšete. Moc to pro mě znamená a pokud mi i tentokrát zanecháte komentář, budu moc a moc ráda, až se k nim dostanu po svém návratu v neděli a hned Vám odpovím! :))




1. část kapitoly

V duchu jsem přímo panikařila z toho, jak jsem si v mysli živě představovala, jaké to asi bude soužití těch prvních pár dní, týdnů, ne-li měsíců a ani jsem se neodvážila tipovat, jak dlouho mi potrvá cítit se v jeho blízkosti alespoň trošičku přirozeně a ne tak křečovitě… Možná právě proto jsem se odhodlala a rozhodla se, že se budu snažit to nějak zlehčit a pokusit se o to, abychom si na sebe oba zvykli, jelikož nejen on je pro mě cizí - on mě sice na rozdíl ode mě moc dobře zná a pamatuje si mě, jenže já teď nejsem ani z poloviny taková, jakou mě znal a ani tím, co jsem pro něj znamenala. Budu se snažit mu naslouchat a překonávat sebe samu, abych se s ním cítila tak, jako nedávno on se mnou. A také abych v jeho blízkosti nebyla tak nervózní, nejistá a rozpačitá.
"Romane?" pípla jsem nejistě. Přišlo mi to trochu hloupé, jak se téměř bojím cokoliv říct, abych se neztrapnila a nepřipadala mu divná, ale nešlo to jinak, pokud ho chci opravdu poznat a bavit se s ním zase normálně…
Cítila jsem se jako nějaké malé děcko, které se necítí dostatečně jisté samo sebou, ale musela jsem tu počáteční stydlivost překonat. Vždyť už jednou jsem ji očividně překonala a všechno fungovalo idylicky až do té doby, než se mi stalo tohle.
Ach jo je to tak strašně trapné, že se před ním cítím takhle a obávám se dne, kdy na to, že si nic nevybavuji, v nějakou normálnější chvíli, která mu připomene staré dobré časy, zapomene a bude mi chtít mlasknout pro něj zcela běžnou a nevinnou pusu. Bojím se své vlastní reakce a ještě víc se bojím té jeho… Jak dlouho zvládne žít s někým, kdo je po fyzické stránce úplně stejný, ale po té psychické úplně jiný? Kdy ho to samotného začne štvát a unavovat natolik, aby už v tom pokračovat nechtěl?
"Ano, moja? Eh, prepáč, chcem povedať Týnka," opravil se a rozpačitě těkal pohledem doposud upřeným před sebe na mě. Zřejmě aby viděl mou reakci.
Nesměle jsem se pousmála, protože mi přišlo opravdu zlaté to, jak se snažil mi pomáhat v tom, abych se necítila tak špatně, že ho neznám a už v nemocnici začal pracovat na to, abych ho znovu poznala, když mi říkal, co má rád a vyprávěl mi o tom, co ho baví. "Chci se tě zeptat na pár věcí ohledně nás dvou, pokud by ti to nevadilo."
Svůj pohled azurově modrých očí stočil ke mně a já v nich zahlédla jakési jiskřičky, jako by znovu ožil. "Pýtaj sa na čokoľvek, Týnka, rád ti to všetko poviem."
"Jak jsme se my dva vlastně potkali a… um… dali dohromady, když jsi ze Slovenska?" vyřkla jsem nahlas otázku, která mě poslední dny, během kterých jsme si už povídali, zajímala.
"Stretli sme sa v jednom klube, kde sme mali s kapelou, v ktorej hrám, koncert," vysvětlil s koutky úst pozvednutými do krásného, avšak možná trochu nostalgického úsměvu. "Dokonca si to pamätám úplne presne a veľmi živo, ako by to bolo snáď včera, pretože si bola prvé dievča, čo ma nezbožňovalo a poslalo ma do čerta, keď som sa správal nezdvorilo potom, čo si ma omylom poliala červeným vínom s kolou."
Na okamžik stočil pobavený pohled ke mně, takže jsem si všimla jiskřiček v jeho očích, když mi vyprávěl, jak se to stalo.
Zčervenala jsem. "Já tě polila? Panebože, tak to si umím představit, že jsi tehdy nebyl nadšený," zaculila jsem se nevinně, avšak nepodařilo se mi ovládnout smích při té představě.
Také se smál, což mu v momentálně strhané tváři ihned ubralo několik let. "No hej, to som nebol, ale je pravda, že som reagoval podráždene ako totálny idiot, pretože som si myslel, že si to urobila schválne, aby si sa so mnou dala do reči.. Čo si mi hneď názorne vyvrátila, z čoho sa mi asi dosť zranilo ego." Přiznal zamyšleně, což bylo roztomilé, i když možná to trochu vypovídalo o jeho tehdejší domýšlivosti.
"Tak to si potom nedokážu vysvětlit, jak jsme se mi dva dostali až k tomu dvouletému výročí," přiznala jsem pobaveně, ale v duchu jsem se opět zalekla toho připomenutí, že celé ty dva roky mám prakticky vymazané z paměti.
Zazubil se. "Tak to nie si jediná, mňa by to v tú chvíľu taky nenapadlo.. Aj keď som to bol ja, kto si ťa potom našiel a požiadal ťa o číslo, pretože si sa mi veľmi páčila a vlastne sa mi zapáčilo aj to, že ma neberieš ako nejakého poloboha ako väčšina dievčat tam," přiznal, vzpomínajíc na to, co já si nevybavovala, přestože se mi ta část, kdy jsem mu dobrovolně dala číslo potom, co jsem zjistila, jak očividně sebestředný a egoistický floutek to je, moc nezdála. Zřejmě mě zná opavdu dobře, protože hned se smíchem pokračoval. "A nie, ty by si mi ho nikdy nedala, či si chcela u tohoto namietať, ale našťastie opitá Iveta pomohla, takže som ti mohol napísať a potom ťa aj pozvať von."
"Páni, tak to bylo docela zajímavé na to, že jsme se prvně seznámili takovým způsobem a přesto potom došli až sem," prohodila jsem s pozvednutým koutkem úst do pobaveného úsměvu. "Jak to, že nám v tom nepřekážela ta dálka?" zajímala jsem se.
"Najprv sme si skypovali, písali a volali, ale potom som rovno jazdil za Tebou, kedykoľvek to len išlo... V tom prekvapivo nikdy problém nebol, hoci nám to potom vadilo, že sa vídame v najlepšom prípade každý týždeň len cez víkendy, niekedy po dvoch, troch týždňoch.. Tak ma napadla tá vec so spoločným bytom, keď si odchádzala na vysokú. Chcel som, aby sme bývali spolu a nemuseli sa vídať len sporadicky. Takto sa vraciam z koncertov rovno k tebe a nemusím ešte naprieč republikou."
Po tomhle jsem se nezmohla na slovo, protože mi tím otevřel jakási pomyslná vrátka k něčemu, co jsem si strašně moc chtěla osvojit natolik, abych si vzpomněla. Tohle všechno jsem zažila a měla na to vlastní vzpomínky, které musely být nádherné, když to takhle všechno od něho slyším. Byla jsem určitě strašně zamilovaná a možná dokonce i překvapená, kam se to vlastně s tímhle ze začátku otravně sebejistým a namyšleným klukem ubírá.. Podle všeho jsem musela být šťastná, když pak přišel s tím, abychom žili společně. Páni, určitě to byl jeden z nejdůležitějších a nejrazantnějších kroků v mém životě a pro něj to očividně také znamenalo jakýsi mezník.
Vědomí toho, co to pro nás asi muselo znamenat sestěhovat se spolu a jak moc to pro něj bylo jiné v porovnání se stylem jeho předchozího života a přesto to kvůli mně sám od sebe udělal, mi jako blesk z čistého nebe dodalo jakýsi nepopsatelně významný pocit v hrudi.
S nejistým a zároveň také zjihlým pohledem jsem nenápadně stočila oči k němu. K tomu, kdo se pro mě zřejmě od základů už tehdy změnil, přestože to muselo být těžké, vzhledem k tomu, jak moc rozlítaný byl… Né, že bych si na to pamatovala, ale nejsem hloupá a stačí mi selský rozum na to, abych pochopila, jak zřejmě žil předtím. Večírky, holky, chlast, holky, sex, holky, chlast, sex, koncerty a tak pořád dokola. Takže se mě skutečnost, že se rozhodl pro mě, opravdu hluboce dotkla, ačkoliv to tehdy muselo mít mnohem větší váhu, když jsem si to všechno prožila na vlastní kůži. A paměť.
Na tváři se mu objevil úsměv, ale jelikož se auta před námi konečně rozjela, upíral svůj pohled na silnici před sebe, takže se mi naskytla skvělá příležitost, abych si ho pořádně prohlédla.
Jeho nedbale rozcuchané vlasy, sestihané tak, aby mu rámovaly obličej a které mu opravdu slušely, jemný avšak mužný profil, jemuž alespoň v mých očích vévodily krásně modré oči, jemně řezaná tvář a hlavně plné a svůdně tvarované rty.
Dokonce jsem si tentokrát všimla i malých, téměř nepatrných vějířků kolem jeho očí, když byl kvůli slunečním paprskům nucen trochu mžourat, dokud nestáhl stídítko. Ty samé vějířky se objevovaly u koutků jeho plných rtů, když se na mě usmíval, to se mi dokonce i za těch pár dní vybavuje až moc dobře.
Jelikož fronta aut před námi stále popojížděla, díval se na silnici před sebou, tudíž jsem si jej nadále pozorně prohlížela.
Přestože už v nemocnici jsem párkrát neodolala a nenápadně ho pozorovala, teď jsem na něj nahlížela trochu jinýma očima. Věděla jsem, že byl v té dlouhé době, kterou teď nahradilo prázdno, můj a já byla jeho…
Milovala jsem ho celým srdcem a podle toho, co mi právě řekl, ze mě udělal tu nejšťastnější holku na světě, když se sám od sebe rozhodl pro život se mnou. Upřednostnil mě tak vlastně před všemi těmi fanynkami a jednorázovkami, které jistě měl předtím, než to mezi námi začalo - nebudu si nic nalhávat a myslet si, že byl předtím svatoušek.
Byl můj a já byla jeho.
Ach, jak pěkně to zní, moci konečně říci o někom, že je Váš a vědět, že máte někoho po svém boku, ať se děje cokoliv. Jenže si ani nedokážete představit, jak strašně moc bolí fakt, že si na to nepamatujete.
Jak moc bolí to, že si nevzpomínáte na svou první lásku, svůj první vztah, ty pěkné chvilky a ostatně i menší hádky, které nás zjevně posílili natolik, abychom to společně přečkali a dosáhli výročí dvou let.. Tak moc to bolí, když si nevzpomínáte vůbec na nic z toho.

***

3.část kapitoly
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Benjamin | Web | 18. července 2015 v 23:50 | Reagovat

Nenudíš nás, to se neboj! ;)

2 Emm | Web | 22. července 2015 v 13:47 | Reagovat

[1]: No to jsem moc moc ráda! :))

3 bebika | 23. července 2015 v 13:44 | Reagovat

Je to pekné, ale už by si mohla na niečo spomenúť ;-)
A už by som privítala ďalšiu časť :)

4 Emm | 20. srpna 2015 v 20:46 | Reagovat

[3]: Neboj, všechno bude a dočkáš se! Tedy snad si vzpomene, holka.. :))
A promiň za tu dlouhou pauzu, teď sice kvůli maturitě do poloviny září taky nebudu moc aktivní, ale aspoň pro Vás mám připraveno pár částí PVS. A od října to už pak budu zase aktivní, ba dokonce i mnohem víc! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama